kan.cz » Aktualne » VZPOMÍNKA NA PÁTERA JOSEFA TOUFARA

     Katolická církev jako podmínku svatořečení má prokázání, že svatořečený vykonal zázrak, například zázrak uzdravení. Nevím, jestli někdo najde nezpochybnitelný důkaz, že touto schopností byl obdařen páter Josef Toufar. A přece v jeho životním příběhu je nám ukázána cesta, návod, jak uzdravovat život nejen jedince, ale i zástupů, a dokonce celých národů.

     Pro nikoho v letech komunistické diktatury nebylo jednoduché uchovat si vnitřní svobodu a nezpronevěřit se jí. Tu svobodu, která pochází od Boha. Už jsme dávno zapomněli, že svoboda není darem státu, či mocných vladařů, ale že pochází od Boha. Člověk se rodí svobodným! To si páter Toufar uvědomoval, na rozdíl od jásajících davů venku na ulici, které ani netušily, že slaví vlastní cestu do otroctví. Toufarova smlouva s Bohem ve věci vnitřní svobody, základní pilíř křesťanské víry, byla natolik silná a neotřesitelná, že ji nevyměnil ani za svoji případnou možnost další pozemské existence. Proto v totalitách, tam, kde je vnitřně svobodný jedinec, tam je často přítomno brutální zlo, jehož vykonavatel nechápe, proč někdo odmítá svoji vnitřní svobodu za cokoli směnit. Přitom tisíce jiných na tuto směnu přistupují, buď ze strachu, nebo osobního prospěchu. Svoboda naší země, našeho národa, nás jedinců bude vratká a nemožná, pokud každý jeden neuzavřeme v této věci s Bohem, sami se sebou, sami se svým svědomím smlouvu. Ale stejně, jako se žíznivý nenapije ze studánky, které vyschnul pramen, stejně tak lidé a společnost se nebudou těšit svobodě, pokud prameny a dary víry zničíme.

     Žijeme v éře nároků na rychlá řešení. Jsme zklamaní, když se nedostaví změna hned. Jak naivní byli ti, kdo nám v roce 89 slibovali, jak rychle s konzumem dohoníme západní demokracie. Katolická církev vyhlásila desetiletí duchovní obnovy. Nelze si nevzpomenout na příběh Izraelitů. Dostat Izraelity z Egypta trvalo Mojžíšovi několik dnů. Dostat Egypt z Izraelitů zabralo 40 roků. Ukončit komunistickou diktaturu v roce 89 trvalo několik týdnů. Dostat komunistické myšlení a chování z lidí se nepodařilo za více než 30 roků. Odmítání, či pokřivený výklad křesťanské víry v mnoha generacích minulých i současných zanechal takovou stopu, že duchovní obnova za deset roků by se bezmála rovnala zázraku. Navíc nikdy nemáme jistotu, že se obnova podaří. Žijeme a píšeme další kapitolu budoucnosti, aniž bychom měli ponětí, o jakou kapitolu půjde. Ze všech možných, které si vybavujeme, jen náboženská víra, či její ideje, nabízí návod na udržitelnou budoucnost. Pokud tohle odmítneme, čeká nás cesta národů a zemí, jež byly velké, kulturní a silné, ale dnes už nejsou. Cesta ke svobodě je dlouhá, svízelná a nedá se naplánovat. Zvláště při uvědomění si faktu, že si lidé cenu svojí vnitřní svobody často sami ani neuvědomují a raději zodpovědnost za život a svůj osud přenášejí na někoho jiného. Musíme konečně přijít k poznání, že osud národa spočívá v rukou lidí, nikoli v rukou těch, kdo jim vládnou.

     Přestaňme oplakávat, či litovat oběti pátera Josefa Toufara. Je mrtvý, o naši lítost a slzy nestojí. Nejvíce mu každý prokážeme úctu, když si pro svůj život osvojíme jeho odkaz, který nám z komunistického vězení vyslal do naší budoucnosti i všem příštím – NENECHTE SI UKRÁST SVOJI VNITŘNÍ SVOBODU! DODRŽUJTE SVOJI SMLOUVU S BOHEM, SAMI SE SEBOU, SE SVÝM SVĚDOMÍM. To jsou dva imperativy, které vás i náš národ učiní neporazitelnými – NENECHTE SI UKRÁST A DODRŽUJTE! Nebojte se otevřeně mluvit o zlu. Zlo nebudeme porážet tím, že se budeme tvářit, že neexistovalo a že neexistuje.

     Pro úspěšnou společnost je duchovní rozměr života každého jedince nezbytný. Smiřme se konečně s tím, že osud svůj vlastní si musíme spravovat sami, nikým jiným. Velkou pravdu měli Angličané, když, na rozdíl od francouzské revoluční šablony ideální společnosti, naplňovali přístup „ze strastí všech, jež lidská srdce přetrpí a vydrží/ jak malou část jen zhojit ví zákony a vladaři“. Proto je prvním bodem ideového Dvacatera Klubu angažovaných nestraníků bod „Etika je silnější než zákon“. Toto je klíčem k nápravě našich problémů a frustraci společnosti.

    Dnes vzpomínáme na pátera Josefa Toufara. Ale nezapomínejme na to, že dnes před 54 lety se pro naši svobodu obětoval Jan Zajíc, který následoval Jana Palacha.  Co měli tito tři společného? Vnitřní svobodu. Za svoji vnitřní svobodu nebyli ochotni cokoli směnit. Svoji pomyslnou nepřekročitelnou čáru hodnot si svojí vírou narýsovali těsně před prsty svých nohou. K jejich příkladu, k jejich odkazu bychom měli vztahovat svoje chování, svoje rozhodování.

Štítky: