Hvězdný ekonom Nouriel Roubini varuje před důsledky případného použití jaderných bomb Ruskem. Číhají na nás však mnohá další a stejně závažná nebezpečí.
Citace z článku:
Navzdory neúspěchům bojuje Rusko brutálně dál, zároveň roste inflace a Země se zahřívá stále rychleji: svět vězí v hluboké krizi. To nejhorší však teprve přijde, předpovídá přední ekonom Nouriel Roubini.
Korona a rekordní inflace, válka na Ukrajině a nedostatek energie: svět je sužován mnoha krizemi. Podle Nouriela Roubiniho, jednoho z nejproslulejších světových ekonomů, však může být ještě mnohem hůř. Roubini přesně předpověděl ničivou finanční krizi v roce 2008, proto mu skeptici přezdívají „Dr. Doom“. Ve své nové knize varuje před deseti megahrozbami, které mohou dramaticky změnit náš svět – k horšímu. Klimatická krize je jen jednou z nich.
Jen jedna výzva je větší než změna klimatu
V rozhovoru pro t-online ekonom Nouriel Roubini vysvětluje, proč podle něj již začala třetí světová válka, proč bychom se neměli bát jen Ruska a Číny a proč by se i umělá inteligence mohla stát velkým nebezpečím.
t-online: Profesore Roubini, kritici vás nazývají „Dr. Doom“, ale vaše zlověstné předpovědi se opakovaně a s alarmující přesností naplňují. Ve své nové knize varujete před deseti obrovskými nebezpečími, která nás ohrožují. Má lidstvo ještě vůbec nějakou šanci na přežití?
Nouriel Roubini: Ne. V podstatě ne.
t-online: Jak prosím?
Roubini: Myslím to vážně. Hra skončila, lidstvo to bude moci brzy zabalit. Hrozí nám deset megavelkých nebezpečí najednou a s tím nejhrozivějším si ani nevíme rady.
„Věřím ve vědu, ne v politiku. Proto jsem přesvědčen, že směřujeme ke katastrofě.“
Nouriel Roubini, ekonom
t-online: Myslíte klimatickou krizi.
Roubini: Již několik desetiletí věda stále hlasitěji varuje před důsledky globálního oteplování. A co dělají politici? Produkují ještě více horkého vzduchu! Kdybychom se problémem globálního oteplování zabývali dříve, možná bychom ho ještě zvládli. Teď však už stojíme zády ke zdi.
t-online: Putinova agresivní válka proti Ukrajině zároveň uvrhla Evropu zpět do nejtemnějších časů 20. století.
Roubini: Situace je ještě mnohem horší: prožíváme první dny třetí světové války.
t-online: Přeháníte!
Roubini: Vůbec ne. V budoucích učebnicích dějepisu budou jako počátek třetí světové války brána v úvahu dvě data: buď 24. února 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Nebo 7. října 2022, kdy americký prezident Joe Biden drasticky zpřísnil americkou politiku zabržďování Číny tím, že zablokoval přístup Číny k polovodičům. Tím částečně odřízl Peking od všech moderních technologií. Většina lidí ani netuší, co to znamená: toto rozhodnutí bylo z amerického hlediska naléhavě nutné k tlumení stále agresivnější Číny – ale může to brutálně vyhrotit boj o moc mezi Washingtonem a Pekingem. Vzpomínám si na japonský útok na Pearl Harbor v roce 1941 – předtím USA uvalily na Japonsko ropné embargo. To byl jeden z důvodů vypuknutí války v Tichomoří.
Volker Quaschning: „Koronakrize je vlastně prkotina“
t-online: Doufejme, že k takové eskalaci máme daleko. Koneckonců Joe Biden a Si Ťin-pching si na Bali podali ruce.
Roubini: Z ekonomického a technologického hlediska nyní USA vyhlásily Pekingu válku, o tom není pochyb. A Čína se brzy hořce pomstí. Mám na mysli zákazy vývozu vzácných zemin a dalších surovin, například těch, které jsou potřebné pro výrobu elektromobilů. Ačkoli to bude špatné, rozhodnutí Joea Bidena je přesto správné. Protože jinak by Čína brzy ovládla kvantové výpočetní technologie se strojovým učením. S takovýmto novým superpočítačem by se Peking mohl stát lídrem průmyslu budoucnosti – nemluvě o vojenských možnostech.
t-online: Admirál Charles A. Richard, velitel amerických jaderných sil, nedávno důrazně varoval před nadcházející „velkou krizí“ s Čínou.
Roubini: Měli bychom skutečně naslouchat odborníkům – ti očekávají čínský útok na Tchaj-wan spíše v horizontu let než desetiletí. Nebezpečí hrozí nyní, ne někdy ve vzdálené budoucnosti: to je poselství, které chci svou knihou předat. A nemusíme se obávat jen Ruska a Číny.
Philipp Blom: „V sázce je všechno“
t-online: Ve kterém regionu ještě hrozí eskalace?
Roubini: Kde začít? Nejen Rusko by mohlo brzy sáhnout po atomové bombě. Izrael rozhodně nebude dlouho nečinně přihlížet výroby íránských jaderných zbraní. Na druhé straně mulláhové nyní tvrdí, že Izrael a USA podporují protestující v Íránu, aby dosáhli změny režimu. Situace může během příštích šesti až dvanácti měsíců dramaticky eskalovat. Kromě toho máme všude, kam se jen podíváme, autokraty a pravicové extremisty: Viktor Orbán v Maďarsku, Giorgia Meloniová v Itálii, dokonce i ve Švédsku jsou nyní neonacisté de facto ve vládě. Obzvláště se však obávám Turecka.
t-online: Prezidenta Erdogana čekají příští rok volby.
Roubini: A je pod velkým tlakem. Protože mu hrozí, že kvůli špatné hospodářské situaci prohraje volby, mohl by Erdogan brzy zahájit válku s Řeckem. Je toho schopný. Na druhou stranu, co by napáchal znovuzvolený Donald Trump, by mohlo být ještě horší.
„Roubini prochází skutečnými problémy jako horký nůž máslem s jasností mysli, která je mezi ekonomy vzácná. Nikdy jsem neviděl jasnější a preciznější popis naší finanční situace. Po přečtení této knihy se bude mít lépe nejen čtenář, ale i svět.“
Nassim Nicholas Taleb, finanční matematik a filosof o Roubiniho nové knize
t-online: Ve své knize však varujete nejen před politickými a vojenskými hrozbami, ale také před hrozbami ekonomickými – například před „matkou všech dluhových krizí“.
Roubini: Tvorba dluhů se zcela vymkla kontrole – a to se týká jak států, tak podniků i soukromých osob. V roce 1999 činil veřejný a soukromý dluh 220 % ročního výkonu světové ekonomiky – na konci roku 2021 to bylo přibližně 350 %! Dluh roste již desítky let, a to navzdory všem ujištěním vlád. V současné době ekonomická stimulační opatření paralelně nafukují obrovské spekulativní bubliny. A co takové bubliny v určitém okamžiku nevyhnutelně způsobí? Prasknou! A to v době, kdy jsou průmyslové a rozvíjející se země zadluženy více než kdykoli předtím. Neexistují už ani záchranné sítě, politici už své prostředky finanční a měnové politiky vyčerpali. Pokud Putin sáhne po jaderné bombě nebo Čína zaútočí na Tchaj-wan, bude katastrofa dokonalá.
Fukuyama: „Liberalismus potřebuje demokracii“
t-online: Moment! Centrální banky mají stále možnost reagovat protiopatřeními.
Roubini: Centrální banky a finanční orgány nemohou v tuto chvíli nic dělat. Budou zatraceni, pokud něco udělají, a stejně tak budou zatraceni, když neudělají nic. Pokud centrální banky v rámci boje proti inflaci výrazně zvýší základní úrokové sazby, reálná ekonomika a finanční trhy se dočkají pěkně tvrdého pádu na tvrdou zem reality. Pokud budou úrokové sazby držet nízko, inflace poroste a poroste. Nebudeme si nic nalhávat: musíme se připravit na nejhorší, čekají nás hrozné časy.
t-online: V současné době trpíme inflací, energetickou krizí a přerušenými dodavatelskými řetězci zároveň. Připomíná to sedmdesátá léta a jejich cenové ropné šoky, které jsme však přečkali relativně bez úhony.
Roubini: Dojdeme do bodu, kdy budeme toužit po zvládnutelných sedmdesátých letech. Tehdy jsem se jaderné války neobával, protože znamení studené války svědčily o deeskalaci. Pandemie? Klimatická krize? Vše je zcela neznámé. Dnes je situace beznadějnější. V současnosti máme mnohem více geopolitických konfliktů, extrémní politickou fragmentaci na pravici a levici a k tomu ještě gigantickou horu dluhů.
„Existuje jediné účinné řešení klimatické krize: musíme zchudnout, naše ekonomika se musí řízeně zmenšit. A musíme to udělat okamžitě.“
Nouriel Roubini, ekonom
t-online: Ale přinejmenším pro dlužníky není současná vysoká inflace špatná.
Roubini: To je v podstatě pravda – ale právě proto trvají věřitelé u nových dluhů na vyšších úrokových sazbách. Tím se roztáčí spirála, která vede ke stále vyšším nákladům na hypotéky pro soukromé osoby a úvěry pro podniky. Musíme si uvědomit jednu skutečnost: megahrozby, před kterými varuji, jsou nejen obrovské každá sama o sobě, ale jsou také vzájemně propojené.
Krize se nesmí stát živnou půdou populistů
t-online: Máte nějaký příklad?
Roubini: Si Ťin-pching, který je nyní nezpochybnitelným císařem Číny, obsadil nejdůležitější posty v čínském hospodářském a finančním systému svými nohsledy. Jedinou kvalifikací těchto lidí je bezpodmínečná loajalita – a tito lidé nyní mají řídit ekonomiku s více než miliardou lidí. To je naprosto děsivé, mohlo by dojít k hospodářskému krachu. Autokraté Si Ťin-pchingova kalibru se navíc pod tlakem nestávají mírumilovnějšími, ale přesměrovávají vnitřní tlak ven.
t-online: To nás přivádí k Tchaj-wanu.
Roubini: Na Tchaj-wanu se vyrábí 50 % všech polovodičů a 80 % všech kvalitnějších čipů na světě. To by v případě čínského útoku znamenalo konec, nemluvě o ekonomických otřesech po celém světě. Zeměkoule, která je až po krk zadlužená. Přiznejme si, že my na Západě jsme si alespoň mohli užívat 75 let míru, pokroku a prosperity, existenčních krizí jsme byli do značné míry ušetřeni. Tato doba však nyní skončila.
t-online: V egyptském Šarm aš-Šajchu se právě uskutečnil již několikátý pokus o alespoň částečné zvládnutí klimatické krize. Věříte ještě politikům tento cíl?
Roubini: Věřím ve vědu, ne v politiku. Proto jsem přesvědčen, že směřujeme ke katastrofě. Kjóto, Paříž a Glasgow: vše, co bylo na těchto klimatických konferencích dohodnuto, je vtip. Cíl 1,5 stupně? Plané řeči! Při vší úctě k nesčetným lidem, kteří pracují pro planetu: ochrana klimatu nepostupuje dostatečně rychle.
t-online: Co by se místo toho muselo stát?
Roubini: Existují pouze tři možná řešení klimatické krize. První je adaptace: zvýšení teploty o více než tři stupně Celsia akceptujeme a následky se budeme nějak snažit unést. Jde o málo atraktivní možnost, protože by byly ohroženy miliardy lidí. Za druhé: geotechnologie. Jedná se o technologický pokus ochladit planetu vháněním částic do atmosféry. Bylo by to v potřebném rozsahu proveditelné? O tom pochybuji. Za třetí: snížení emisí na nulu. To je účinná, ale také nesmírně bolestivá cesta.
Pro velkou část světa by to znamenalo nulový nebo dokonce záporný hospodářský růst. Vzpomeňte si na výluky během koronapandemie v roce 2020: tehdy jsme měli nejhorší recesi za posledních 60 let – ale čisté emise skleníkových plynů klesly jen o devět procent. Směšné! Pokud bychom tedy chtěli dosáhnout nulových emisí, musela by se naše současná ekonomika s obrovskými emisemi skleníkových plynů prakticky zastavit, léta by musela zůstat letadla v hangárech a auta na parkovištích.
t-online: K tomu nedojde, lidé by to netolerovali.
Roubini: A proto existuje jediné účinné řešení klimatické krize: musíme zchudnout, naše ekonomika se musí řízeně zmenšit. A musíme to udělat okamžitě. Musíme méně vyrábět, méně dopravovat, méně cestovat – a doufat, že globální oteplování zůstane v přijatelných mezích. Největší podíl na tom máme my, průmyslové země, které v historii vyprodukovaly nejvíce emisí. Nyní bychom se měli důsledně obejít bez všeho, co nezbytně nepotřebujeme k přežití. Ironií je, že ekonomiky průmyslových zemí ve skutečnosti potřebují vysoký růst, aby mohly splatit všechny dluhy. Což v současné době není možné bez vyšších emisí skleníkových plynů. Vidíte, co mám na mysli: megahrozby existují nyní a jsou vzájemně provázané.
„Hrozí nám deset megavelkých nebezpečí najednou a s tím nejhrozivějším si ani nevíme rady.“
Nouriel Roubini, ekonom
t-online: Opravdu nám dáváte malou naději. Jak megahrozby, které předvídáte, přežijeme?
Roubini: Vidím několik možných scénářů. První je zlověstný, je to dystopie: v ní by došlo k obrovské ekonomické a finanční krizi, případně ke kolapsu veškeré hospodářské činnosti. Liberální demokracie by se také zhroutily a k moci by se dostaly autoritářské režimy, zatímco umělé inteligence – další megahrozba – by připravily o práci stále více lidí. Jaderná válka je také myslitelná; konec světa není v žádném případě nereálný.
t-online: Ale teď, prosím, pozitivní scénář!
Roubini: Platí zásada naděje: pokud nás něco může zachránit, jsou to technologie. Bylo by štěstím, kdyby jaderná fúze dokázala v dohledné době zajistit levnou a udržitelnou energii. To vůbec není nereálné. K tomu je však zapotřebí investovat do civilního jaderného výzkumu, a ne do odstavování jaderných reaktorů. Pomoci nám může i umělá inteligence, která také rychle postupuje. Je však také hrozbou, protože nás nahrazuje. Někdo jako já bude za deset let zbytečný, protože umělá inteligence bude mou práci dělat mnohem lépe. Totéž platí i pro vás.
Nassim Taleb: Černé labutě – rizika, která by mohla hravě překonat koronakrizi
t-online: Doufejme, že to bude jinak.
Roubini: Buďte raději realistický. Pohled do historie ukazuje, že technologický pokrok má vždy své stinné stránky. První i druhá světová válka přinesly působivé nové technologie – ale jak jsme je použili? K vývoji ještě hrozivějších zbraní. Závod o prvenství v oblasti umělé inteligence není v žádném případě určen pouze k mírovým účelům. Kdybyste jen věděli, co všechno je s automatizovanými bojovými drony a vojenskými roboty možné. Tyto technologie budou brzy schopny ovládnout svět.
t-online: Nyní jsme opravdu rozčarováni.
Roubini: Historik Niall Ferguson nedávno poznamenal, že máme dvě možnosti. Buď se naše situace podobá začátku čtyřicátých let, kdy se druhá světová válka definitivně vyhrotila. Nebo se podobá 70. létům, kdy vypukla celosvětová hospodářská krize, ale podařilo se ji zvládnout. Obě možnosti jsou děsivé, ale druhá možnost je určitě lepší.
t-online: Poslední otázka: Jste známý tím, že nesnášíte svou přezdívku „Dr. Doom“. Dal byste přednost jiné?
Roubini: Pokud bych už nějakou musel mít, pak raději „Dr. Realismus“.
Nouriel Roubini, narozený v roce 1958 v Istanbulu, je jedním z nejvyhledávanějších ekonomů současnosti. Jeho předpověď celosvětové finanční krize v r. 2008 mu vynesla přezdívku „Dr. Doom“. Mimo jiné vyučoval na Stern School of Business na New York University a byl ekonomickým poradcem Bílého domu a ministerstva financí USA v době prezidentství Billa Clintona. Ekonom Roubini dnes vede společnost Continuum Economics, která se zabývá analýzami kapitálového trhu a ekonomickými analýzami. Nassim Nicholas Taleb o něm prohlásil, že je „jediným ekonomem, který předpověděl finanční krizi“ v roce 2008. Roku 2009 označil magazín Foreign Policy Nouriela Roubiniho za 4. nejvlivnějšího intelektuála světa. Právě vyšla Roubiniho nová kniha „MegaThreats: Ten Dangerous Trends That Imperil Our Future, And How to Survive Them“ (Megahrozby: Deset nebezpečných trendů, které ohrožují naši budoucnost a jak je přežít).
citace z článku ze zpravodajského magazínu Politiq
Film NEZANECHAT STOPY, ve mně opravdu stopy zanechal 
Aktivní kariérní služba každému novému režimu vs. povaha člověka
Václav Koubek podporuje v prezidentských volbách pana senátora Pavla Fischera