Harvardský vědec Daniel Ziblatt mluví v rozhovoru pro Nadaci Friedricha Naumanna o krizi demokracie v USA, důsledcích pandemie a budoucím mezinárodním uspořádání. Rozhovor vedl Alexandr Görlach.
Jak moc jste znepokojen stavem současné americké demokracie?
Daniel Ziblatt: Jednou z charakteristik Trumpa je, že byl – a stále je – tak zjevný ve svém autoritářství. Již v roce 2016 vyhrožoval, že v případě svého zvolení zatkne své politické oponenty. Zaútočil na média. A na otázku, zda by přijal výsledek voleb, i kdyby prohrál, prostě ani neodpověděl. Proto jsme byli varováni. Když jsme v roce 2018 vydávali naši knihu, byli jsme přesvědčeni, že jsme se z kolapsu demokracie v Evropě ve 30. letech a v Latinské Americe v 60. a 70. letech poučili správně, když jsme bili na poplach. V čem jsme nedocenili rozsah ohrožení americké demokracie, je skutečnost, že Republikánská strana se zcela stala Trumpovým spolkem. Jeho autoritářství bylo v jeho straně nakažlivé. Přesto jsme si mysleli, že mezi republikány dojde k většímu odporu, zejména ve světle útoku na Kongres 6. ledna 2021. Dnes musíme uznat, že se jedna ze dvou hlavních amerických politických stran do značné míry vzdala demokracie. To je nepochybně znepokojující.
Görlach: Nikdo nečekal, že v roce 2018 přijde pandemie koronaviru. I demokratické vlády musely masivně omezovat svobody, autokraté a diktátoři se radovali: v důsledku pandemie se jim podařilo ještě více utáhnout šrouby nad obyvatelstvem. Jak COVID-19 změnil svobodný svět?
Ziblatt: Nemyslím si, že COVID-19 byl zlomovým bodem. Pandemie pouze urychlila již probíhající změny. Vypořádat se s ním bylo jistě všude výzvou, ale v demokraciích, kde vlády reagovaly efektivně, rostla politická důvěra a polarizace byla menší. Naopak tam, kde demokracie již fungovaly špatně, důvěra nadále klesala a polarizace se zvyšovala. Domnívám se, že pandemie měla na různé generace odlišný dopad. Lidé, jejichž život a kariéra již byly pevně nastaveny, se v naprosté většině případů vrátí do starých kolejí, možná jen s malými změnami. Na druhou stranu pro mladé lidi, kteří dospěli v éře korony, může mít tato éra dopad na celý život – z hlediska práce, sociálních vztahů a vztahu k technologiím. Výzkumy ukazují, že v životě existuje několik klíčových momentů socializace. Jeden z nich se odehrává ve věku dospívání, mezi 16 a 20 lety, kdy se utváří vlastní přesvědčení a vztah ke světu. Pro ty, kteří v tomto věku zažili trauma z pandemie nemoci COVID-19, se tato zkušenost v následujících letech projeví nečekaným způsobem.
Görlach: Jedna krize stíhá druhou: v roce 2001 útok na Světové obchodní centrum, finanční krize 2018, uprchlické vlny v roce 2015, pandemie v roce 2020 a nyní, v roce 2022, válka na Ukrajině, inflace, recese a rozsáhlé lesní požáry v Evropě. Jsou krize novým normálem? Jak mohou demokratické vlády čelit neustálým výzvám, aniž by se vzdaly svých hodnot?
Ziblatt: Svým způsobem mám pocit, že se vracíme do světa před rokem 1945. Demokracie se v první polovině 20. století rovněž potýkaly s existenčními krizemi. Ano, permanentní krize je svým způsobem historickou normou. Ukazuje se, že období stability mezi lety 1945 a 2001 bylo výjimkou. Je to jako ve starém hollywoodském filmu „“Návrat do Budoucnosti“ z osmdesátých let: krize jsou starým i novým normálem.
Görlach: Ve světovém indexu demokracie, který zveřejňuje časopis The Economist, jsou Spojené státy až na 26. místě; Německo je na 15. místě. Zábleskem naděje je TCHAJ-WAN na 8. místě. Tato vzorová demokracie je však tvrdě napadána Čínou. Jak odolné jsou dnes, tváří v tvář ruské a čínské agresi, liberální demokracie?
Ziblatt: Události posledních dvou let ukázaly sílu svobody. Ve 30. letech 20. století fašisté na jedné straně a komunisté na straně druhé liberalismus podcenili. Bylo běžné se domnívat, že liberalismus je příliš slabý na to, aby se vyrovnal s ekonomickými a geopolitickými krizemi té doby. Pokaždé se však ukázalo, že liberalismus a demokracie tuto výzvu zvládnou. Dnes platí to samé.
Görlach: Kde berete tu důvěru v demokracii?
Ziblatt: Liberalismus má tajnou přísadu, zdroj síly: transparentnost. Vidíme každý politický boj, máme přehled o každé polarizaci. Autokraté si to vykládají, a řekl bych, že si to vykládají špatně, jako slabost a nefunkčnost. Autokraté nechápou, že politické boje jsou projevem toho, co by pozorovatelé finančních trhů nazvali „korekcí trhu“. Demokracie mají dokonce větší potenciál ke změnám než trh, protože v nich se strká prst do rány. Od toho je přece parlamentní opozice. Tento proces může být nepřehledný a někdy i ošklivý. V tom však nakonec spočívá genialita liberální demokracie. Největší výzvou pro občany demokratických zemí je, aby ani na tento bod nezapomínali!
Görlach: Americký prezident Joe Biden se přihlásil k myšlence „Ligy demokracií“. Lidská důstojnost a právní stát spojují národy všude na světě. Myslíte si, že by takový projekt mohl prospět demokracii na celém světě a posunout ji kupředu?
Ziblatt: Myšlenka „ligy demokracií“ dává na první pohled smysl. Některé země na světě jsou liberálními demokraciemi a jiné ne. V porovnání s tím jsou výsledky poměrně jasné: demokracie mají lepší výsledky v oblasti lidských práv a právního státu než nedemokratické země. Přesto mám s tímto konceptem dva zásadní problémy. Zaprvé, i když je tato dichotomie světa popisně správná, je jinou otázkou, zda má v současné době také geopolitický nebo strategický smysl. V případě ruského útoku na Ukrajinu vidíme, co to může znamenat v konkrétním případě: Vladimír Putin se může bez překážek pokusit realizovat své geopolitické představy. Spojené státy a Evropa hledají podporu přímo v Číně, aby jí účinně čelily. To zadruhé ukazuje, že ve skutečnosti tento koncept nefunguje. Potřebujeme také spolupracovat s Čínou, která sice není demokratická, ale alespoň většinou dodržuje mezinárodní normy – přinejmenším více než Rusko. Pokud autokracie dodržuje mezinárodní normy, je to něco jiného, než když je nedodržuje.
Görlach: Jaké důsledky z toho vyvozujete?
Ziblatt: Myslím, že potřebujeme několik aliancí a lig. Bylo by tedy vhodné uvést více nuancí. Svět nelze omezit na jediný rozdíl, jako je rozdíl mezi demokracií a nedemokracií.
Görlach: Jaké reformy potřebujeme, aby demokracie byla v nadcházejících letech důvodem k naději?
Ziblatt: Všechny demokracie mají své vlastní problémy a potřebují k jejich řešení různé druhy reforem. Jak napsal Lev Tolstoj ve svém románu Anna Karenina: „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná svým vlastním způsobem.“ V našem případě však existuje něco sjednocujícího: všechny demokracie by se měly stát demokratičtějšími. Ve Spojených státech se zároveň těšíme a trpíme osudem nejstarší psané ústavy na světě, která byla sepsána v předdemokratickém 18. století. Doposud byla změněna pouze 27krát, což je dědictví, které v mnoha ohledech není demokratické tak, jako je tomu u novějších evropských ústav.
Naopak v Německu, které je v indexu demokracie před Spojenými státy, by každý krok směrem k větší účasti, větší konkurenci a větším občanským svobodám demokracii posílil. Nepodléhejme ani zde, ani tam autoritářskému pokušení omezit svobodu, aby se dalo efektivně vládnout. Fakta jsou jasná: čím jsou společnosti demokratičtější, tím jsou efektivnější a silnější. V konečném důsledku musíme – a můžeme – důvěřovat našim občanům.
Zdroj Politiq
Film NEZANECHAT STOPY, ve mně opravdu stopy zanechal 
Aktivní kariérní služba každému novému režimu vs. povaha člověka
Václav Koubek podporuje v prezidentských volbách pana senátora Pavla Fischera