kan.cz » Aktualne » Škola života – povodně 2002

7. srpna před dvaceti roky začala nastupovat v jižních Čechách první vlna povodně. Následovala 2. vlna 12. srpna a Prahou se prohnala více než šestisetletá voda. Vlastní povodeň se mě týkala jen okrajově. V té době jsem řediteloval v Obecním domě. Při jeho rekonstrukci jsem nechal na všech ražených kanalizačních přípojkách nainstalovat vlastní zpětné klapky, které bezchybně zafungovaly, a tak na prosakující vodu do jednoho z kanálů stačilo občas pustit malé zahradní čerpadlo.

Můj čas přišel až poté, co voda v zatopených částech metropole začala opadat. Náhodně jsem s jedním známým, tehdy coby zastupitel, zašel na Kačerov, kde se konalo jednání Dopravního podniku metro se zástupci IDS. A tady se provalila nevídaná věc, o které se ještě nemluvilo – řada stanic metra i traťových úseků byla zcela zatopena. Volal jsem tehdy primátorovi Igorovi Němcovi, který o největší katastrofě metra v té době (a myslím, že dodnes) na světě, také neměl informace. Potom městská rada začala jednat o zřízení komise, oslovili asi 15 odborníků, většinou z VŠB v Ostravě a mě postavila jako jediného politika do čela této komise. A začal tanec, jaký jsem v politice nezažil. Televize soukromá i veřejnoprávní začaly pořádat doslova hon nejen na mě, ale i na profesory a docenty z VŠB. Šlo o hodně. Ve hře byla odpovědnost za škody v řádu desítek miliard, někteří stavitelé metra a zejména tehdejší management Dopravního podniku dělal možné i nemožné (za pomoci médií), aby měl komisi pod kontrolou a odsunul vlastní pochybení co nejdále od sebe. Paralelně věc šetřila policie, ale ta po mnoha měsících případ odložila. Velící plukovník se při jediné schůzce se mnou omezil na křik před tablem s vystříhanými články, kde jsem se k zatopenému metru vyjadřoval. Po kole dohadů na naší komisi začal docházet policista, poslouchal a mlčel, po čase už nechodil.

Komisi se dostala do rukou komunikace dispečerů metra a jejich přepisy, řada směrnic, dokonce podklady z doby výstavby jednotlivých stanic (bohužel dokumentace utopených stanic + jedna neutopená na každé straně, jaksi nebyla k dispozici. Asi někdo konal rychleji, než my. Stejně tak se údajně utopila řada dokumentů o práci velmi početné skupiny zaměstnanců tzv. ochranného systému metra, na tu dobu královsky placených. Samostatnou kapitolou byly výslechy lidí z Dopravního podniku a pražské radnice. Jeden házel vinu na druhého, někteří evidentně nejen mlžili, ale lhali.  Prostě stoka, a nebyla to Stoka brněnská.  Tahle část byla vzorovou ukázkou lidské malosti, podlosti strachu a slabošství.

Podzim 2002 byl podzimem volebním. Obhajoval jsem mandát pražského zastupitele. Kampaň pro mě byla utrpením. Něco ošklivého jsem ve smradlavém metru po odčerpání vody (špíny vypláchnutých jihočeských žump a hnojišť) chytil do nohy, a ta se mně rozbolavěla. Obrovské boláky potlačila až silná dávka kortikoidů. Na památku mně až do nějakého roku 2019 zůstaly na noze velké bílé skvrny. Kampaň jsem odpajdal s bačkorou na noze a primátora „situace je nadmíru výtečná“ vystřídal Bém. Teprve se rozkoukával, ale po čase mu PRisté poradili, ať už rychle práci komise ukončí. Členové komise narychlo sepisovali závěrečnou zprávu, doporučení. Odmítli však k pochybením přiřadit konkrétní jména. Zpráva začínala větou: „Hlavní příčinou zatopení metra byla voda, se kterou se nepočítalo“. Tenhle mediálně neobratný a zneužitelný začátek samozřejmě přispěl k zesměšnění práce komise. Pamatujete na Šimka s Bubílkovou? Tehdy už nemocný a prostovlasý Šimek v zábavném hystericky laděném pořadu vykřikoval, že: “no to by nás ani nenapadlo, že za zaplavené metro může voda“.

Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Obrovská práce komise skončila rozpačitě. Některé věci při ochraně metra Dopravní podnik převzal, ale některá doporučení byla městem ignorována. Třeba varování před stavbou hrází, které vodu sevřou. Hydrologové varovali, že při příští obdobné povodni nemusí voda zatápět, ale bořit. Rovněž tak varovali před stavbami na Trojském ostrově. Povodeň v roce 2013 jim dala za pravdu. Tehdy voda vytvořila v ostrově hlubokou průrvu.

Kopii závěrečné zprávy komise (asi 75 centimetrů na výšku) jsme v malé kárce Obecního domu odvezli na magistrát, s originálem bylo naloženo dle pokynů primátora Béma. Ten čeká osud v archivech nějaké instituce, a možná sepsání knihy o tehdejší události. Nevím, jestli by to někoho ještě zajímalo, ale chvílemi vedle truchlohry by mohla obsahovat i černý humor tehdejších dispečerů metra. To například, když se jeden ptal zděšené vedoucí stanice Invalidovna (stanice se začala zatápět jako první), zda už jí voda sahá pod fr**u, nebo když jiný spustil hysterickou tirádu o debilovi, který řádně ve stanici Staroměstská šel provádět po půlnoci pravidelnou údržbu elektro. V té době už v tunelech začínala řádit voda a metro začali zavírat. Hlavní však je, že jako zázrakem nikdo v metru tehdy nezahynul. Materiální škody tehdy byly enormní. Jestli si vzpomínám, obnova přišla na více než 20 miliard korun.

Štítky: