Klub angažovaných nestraníků
KAN

Čeho chceme dosáhnout


20


ideových pilířů Klubu angažovaných nestraníků


01

Etika je vždy odolnější než zákon

KLíčem ke spravedlivé společnosti je, že se zákony v čase budou přibližovat etice, nikoli naopak. Na etických pravidlech postavené transakční operace a vztahy jsou vždy spolehlivější, než operace a vztahy založené na zákonech.

02

Nejvyšší životní hodnotou je svoboda. Každý jedinec na ni má právo

Svoboda je prvním a nejzákladnějším statkem každého člověka. Patří k tomu svoboda naplňování života podle svých snů, představ a možností, patří k tomu svoboda dělat chyby, poku jedinec škodí pouze sám sobě. Svoboda je posvátná do té míry, že nesmí být nikdy směněna za ekonomický či jiný prospěch.

03

Princip neslučitelnosti

S ideály svobody, se svobodnou volbou způsobu naplňování vlastního života jsou neslučitelné ideologie komunismu a fašismu ve všech svých podobách (včetně stalinismu a nacismu)

Tyto dva systému řízení společnosti nejvíce intervenují do života každého jedince. Nejen, že každodenně zasahují do běžného života jedince, ale násilím se vlamují a snaží vynucovat i podobu jeho života vnitřního.

Kdo se v těchto režimech nepodvolí těmto intervencím, toho jsou vykonvatelé moci připravnei ničit všemi způsoby, včetně kriminalizace a fyzické livkidace. Tyto zločiny musí být nepromlčitelné a původci zla musí osobně nést náklady na odškodnění obětí.

04

Svobodný prostor

Stát je povinen stanovit strukturu prostoru, ve kterém má jedinec právo svobodně žít a tvořit.

Nejvíce odolná proti krizím je společnost, která je postavena na jasné a přehledné struktuře prostoru, ve které občan, rodina, obec a stát mají jasně stanovena sorzimtelná pravidla a ve kterém mohou svobodně žít a tvořit. Udržování této struktury a správa tohoto prostoru je povinností státu.

05

Stříbrné pravidlo

Vztahy jedince k druhým lidem, ke komunitám, menšinám, národům a zemím se řídí stříbrným pravidlem. Totéž platí pro vzájemné vztahy komunit, menšin a většiny a pro vzájemné vztahy národů.

Klasická definice stříbrného pravidla podle Isokratése zní: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě.“ V jedné ze současných verzí se pro tolerantní a velkorysou formu vztahů jedinců a dalších subjetků hodí definice: „Začněte tím, že se budete ke každému, koho potkáte, chovat mile. Jestli on ale nad vámi zkusí uplatnit moc, uplatněte moc vy nad ním.“ Problém vztahů je toázkou jejich vzájemné symetrie. Tu nejlépe vytváří právě uplatnění stříbrného pravidla. Naopak, asymetrie vztahů či postupování rizik vede k nerovnováhám a potenciálně až ke krachu systému.

06

Netolerantní nepřizpůsobivé menšiny

Stát má právo a povinnost bránit svobodu a demokracii před netolerantními nepřizpůsobivými menšinami, které se snaží nepřijatelnými metodami vnutit společnosti svoje názory a ideje.

Velmi často menšina (3 – 4% celkové populace), která má schopnost nasadit vlastní kůži (nebo duši), prosadí věci, kterými se musí řídit celá populace (princip renormalizace). Vytváří se tak výrazná asymetrie ve společnosti. Někdy jsou ideje anázory těchto skupin přínosem, jindy nikoli. Stát musí chránit občany před takovými skupinami, které svoje ideje a názory prosazují násilím, ostrakizací odpůrců, nebo vydíráním. Stejně tak musí stát zasáhnout v případě, že cíle těchto skupin ohrožují svobodu a demokracii.

07

Osobní odpovědnost

Každý jedinec musí přijmout a nést osobní odpovědnost za sebe, svoje konání, svoji rodinu, za národ, za svoji vlast a prostředí, ve kterém žije a tvoří. Rovněž musí přijmout svoji část sdílené odpovědnosti za naši planetu.

Ideálem je fungování osobní odpovědnosti z vlastního občasnkého přesvědčení. Státem vymáhaná odpovědnost musí být zakotvena v právu a doprovozena účinnou žalobou.

08

Právo nesmí být hravé

Musí platit pravidlo „zdravého rozumu“ a právo precedenční. Ideálem je adaptabilní, vyvážené obecné právo tvořené zdola.

Při soudním řešení sporů se musí konečné rozhodnutí opírat o zdravý rozum, nikoli o formální nevýznamné nedostatky. Účinnější, než složitý a nepřehledný právní systém, je adaptabilní právo vytvářené zdola. Jestliže jedinec nabude přesvědčení, že byl poškozen, měl by žalovat. V hospodářském právu by více měl bý využíván statut dohody o vině a trestu. Rozsudky by měly spíše reflektovat vyřešení problému, než pomstu pachateli. Potřebné zjednodušení současného právního prostředí by se ve všech oblastech mělo odehrávat cestou „via negativa“, tj. odečítáním zbytných norem, než cestou „via positiva“, tj. vytvářením novýh právních norem. Precedenční právo by významně zjednodušilo soudní procesy a zvýšilo předvídatelnost rozhodnutí.

09

Právo vlastnictví

Každý jedinec má právo vlastnit majetek, za který ale musí nést osobní zodpovědnost. Jeho osobním statkem jsou veškerá data, která se týkají jeho osoby.

Právo vlastnit majetek a jeho nedotknutelnost je jedním ze základních pilířů svobody a demokracie. Totéž se týká duševního vlastnictví a osobních dat. Neoprávněné nakládání s duševním vlastnictvím a osobními daty cizí osobou bez souhlasu majitele musí být posuzováno stejně, jako krádež fyzického majetku. U neoprávněného nakládání s osobními daty musí být zohledněna i občanská, či jiná újma postižené osoby.

10

Pravidlo rovnosti příležitostí

Každý občan má mít šanci na ekonomickou příležitost.

Stát je povinen spravovat strukturu hospodářského prostoru tak, aby občan, který splňuje obecné a kvalifikační požadavky na vykonávání jednotlivých aktivit, měl zajištěnu možnost ekonomické příležitosti. Ekonomická šance není nárokem, ale odehrává se v rovině pravděpodobnosti. Ekonomický růst ničí nerovnost v šancích, nikoli nerovnost v příjmech.

11

Podnikání – Rozhodující zdroj bohatství a pokroku

Podnikatelé jsou skutečnými hrdiny společnosti. Jejich úspěchy a pády nás posunují dál. Lidem dávají práci, jejich úspěch rozhoduje o tom, kolik má stát finančních prostředků na sociální programy, kvalitní státní správu, na vědu a výzkum, vzdělání a kulturu.

12

Pravidlo podané ruky

Při nenadálých životních událostech, nebo špatné sociální situaci má každý jedinec právo na uplatnění pravidla podané ruky, které ho zařadí zpět do systému, který mu zaručí důstojnost a šanci na lepší budoucnost.

Stát je povinen dbát, aby jedinci, nebo komunity, nebyli vyloučeni ze společenského a ekonomického systému. Cílem je v případě těžkostí těmto lidem pomoci vrátit je zpět do standardního systému. Cílem všech podpor musí být vyřešení problému, nikoli jeho udržování. Občan, který se vědomě vlastní vinou opakovaně dostane do potíží, nebo odmítne tuto podanou ruku, má právo na státní zajištění podpory ve výši nezbytného minima, které k životu potřebuje.

13

Pravidlo stejné startovní čáry

Každé dítě bez ohledu na sociální postavení a odlišnosti má právo na stejný přístup ke vzdělání a společenské výchově.

Děti neovlivňují, do jakého prostředí se narodí. Nemohou kvůli případnému sociálnímu nebo ekonomickému handicapu rodičů nést následky po celý život. Proto stát musí rozvinout maximální úsilí, aby takovému dítěti pomohl kompenzovat horší výchozí pozici.

14

Zakázané dluhy

Každá generace se musí chovat tak, aby svoji životní úroveň neplatila z peněz svých dětí. Děti nesmí být zatíženi dluhy.

Žádná generace nesmí svoji obec a stát zadlužit tak, aby dluhy přešly na generaci následující. Žádné dítě do své plnoletosti nesmí být zatíženo dluhy a závazky. Při dosažení plnoletosti nesmí být na něj převáděny dluhy a závazky jeho rodičů, či kterýchkoli třetích osob, pokud s tím zletilá osoba prokazatelně nevysloví souhlas.

15

Pravidlo nepřípustnosti

Není přípustné, aby existoval jakýkoli rozdíl v dostupnosti kteréhokoli občana ke zdravotní péči.

Každá osoba má právo na stejný přístup k nejmodernější lékařské péči a léčbě, která je v té době dostupná na území našeho státu.

16

Právo na ochranu

Každý občan má právo na ochranu před násilím, vnitřními i vnějšími hrozbami a nepravdivými informacemi. Stát má povinnost toto občanovi zajistit.

Stát musí hledat cesty, jak občany před vnějšími a vnitřními hrozbami, i v kontextu rozvoje nových informačních technologií, hybridních, kybernetických a ekonomických válek.

17

Princip předběžné opatrnosti

Ve vztahu k přírodě, k novým vědeckým objevům a poznáním bude uplatňován princip předběžné opatrnosti. Totéž platí pro zásadní společenské a sociální změny, pro obranu státu, zahraniční politiku a podobně.

Politika státu musí fungovat na principu předběžné opatrnosti, aby nedocházelo k rozsáhlým, nebo nevratným následkům. I když patříme do Severatlantické aliance a Evropské unie, musíme vedle politiky spolupráce a plnění závazků počítat s tím, že i v těchto společenstvích nastanouproblémy, které mohou vést k zásadním změnám s dalekosáhlými dopady na naši zemi. Tomu musíme uzpůsobit naši hospodářskou a zahraniční politiku i obranu.

18

Princip trvalé udržitelnosti života a prostředí

Živá a neživá příroda jsou hodnotami, které překračují rámec života kterékoli lidské generace. Povinností každého jedince inároda je tyto hodnoty ve svém prostoru chránit a rozvíjet.

Člověk už krajinu dobyl a přírodu ovládl. Teď už jen zbýbá, aby se s nimi smířil a naučil žít.

19

Kultura vytváří základní identitu národa

Kultura vytváří základní identitu národa a je klíčovým nástrojem jeho kontinuity. Kulturní dědictví nesmí být ničeno bez ohledu na okolnosti, za kterých vzniklo.

Pokud se v globálním světě nechceme rozplynout a zaniknout, musíme si držet a rozvíjet vlastní kulturu, jako základní identifikaci našeho národa.

20

Princip kontinuity

Žádná generace nesmí předat našim následovníkům zemi v horším stavu, než ji zdědila po svých předcích.

Zemi zděděnou po našich předcích nevlastníme, ale máme ji propůjčenou od našich dětí.