SVOBODA, LIDSKOST, VZDĚLANOST, SPRAVEDLNOST, ODOLNOST
Úvod
Naše společnost po listopadu 89 nenavázala na společenské paradigma První republiky, nepojmenovala a nevypořádala se se zlem, které představovala éra komunistické diktatury, nezabránila předání ekonomické a dnes i politické moci do rukou lidí spjatých s érou bývalého režimu. Pocit nespravedlnosti, hluboké frustrace, moc distribučních koalic, absence prvorepublikových elit a tradičního rodového podnikání a farmaření střední třídy, úpadek vzdělanosti a podprůměrná kvalita politiků při úplné absenci státníků vede k současné situaci stagnace, krizí a lavírování české společnosti na okraji pádu do nedemokratické formy řízení země. Aktuálně se potýkáme s rostoucím zadlužením státu, vysokou inflací, která ničí úspory šetrným občanům. Stále větší moc získávají populisté, kteří ohrožují stabilitu země. Zbytná byrokracie škodí státu i občanům, naše zdravotnictví se potýká se stále většími problémy, chybí peníze na infrastrukturu, na důstojnou důchodovou reformu, školství i vědu. Naše mládež není připravena vyrovnávat se s výzvami budoucnosti a zahraniční konkurence. Chybí jí výchova ke kritickému myšlení, kvalitní zvládání základních kulturních technik a rozvoj kreativity.
Cesta k transformaci země a společnosti:
1. Bez svobody není demokracie. Musíme chránit a rozvíjet, ne zpochybňovat a ničit organizace, které jsou institucionálními garanty svobody občanů a celé společnosti.
2. Důvěryhodnou politiku mohou provádět pouze lidé s morální integritou, hodnotovým ukotvením a bez střetu zájmů. Politické strany musejí mít transparentní financování své činnosti. Nikdo by neměl mít monopol na demokracii prostřednictvím selektivního financování politických stran, hnutí či neziskových organizací, které navenek vystupují jako ochránci svobody a demokracie, ale ve skutečnosti podporují ekonomické zájmy vybraných skupin, stran, hnutí nebo jednotlivců s politickými ambicemi.
3. Do životů občanů a do společnosti musíme navrátit duchovní přesah a hodnotový rámec. Základem nového společenského paradigmatu by měl být vnitřně svobodný pohled jedince-tvůrce na „realitu“ a na naše místo v ní. Neměli bychom ve 21. stol. už fungovat jen jako oběti „objektivní reality tam venku“ v přísném kontextu materialisticko-mechanistické vědy 18-20. stol. nebo různých ezoterických světonázorů, dogmat či nastupující éry umělé inteligence (AI). Moderní fyzika už více než 100 let ukazuje vliv vědomí pozorovatele na výsledek měření, ale ani moderní věda nám nedala odpovědi na nejzákladnější ontologické otázky (povaha okolní reality, smysl stvoření a existence, povaha vědomí, absolutní či relativní platnost „základních hodnot“ atd.), vědecké hypotézy, teorie a aproximace fyz. zákonů nejsou dokonalé ani úplné, neustále se mění, naráží na zmíněné mantinely.
4. Zlo páchané komunisty na občanech musí být jasně pojmenováno a jeho protagonistům, podporovatelům a vyznavačům zamezeno působení ve veřejné službě. Tito lidé nesplňují podmínku morální integrity bez ohledu na důvody, které je ke službě zlu vedly.
5. Etika je vždy odolnější než zákon. Proto je třeba, aby se zákony v čase přibližovaly etice. Vztahy a transakční operace založené na etice jsou spolehlivější, než operace a vztahy založené na zákonech.
6. Lidé musejí mít jistotu kontinuity společnosti, předvídatelného chování státu a obcí, včetně jejich institucí. Klíčová je srozumitelnost, předvídatelnost a kvalita českého právního systému a chování justice. Právo nesmí být hravé, ale rozsudky musejí odrážet rozhodnutí postavená na zdravém rozumu, nikoli na konexích či formálních nedostatcích obhajoby nebo obžaloby. Předvídatelnost rozhodnutí musí vycházet z precedenčního práva a srozumitelné legislativy (kontinuální socialistická legislativa obsahuje přes 2mil norem a cca 8mil. výkladů). Právní stát musí být vybudován na kvalitní justici, kterou naplňují osobnosti s vysokou morální integritou. Jejich morální či věcné selhání musí být tvrdě trestáno. Totéž platí pro státní zástupce a PČR.
7. Česko musí vytvářet svobodný a jednoduchý hospodářský prostor, ve kterém budou platit férové podmínky stejné pro všechny. Ve společnosti bude třeba vytvořit klima vhodné pro inovace s tolerancí „kvalifikovaného selhání“.
8. Nástrojem ke stabilitě společnosti a ekonomiky je velká a silná střední třída (ideálně s velkým počtem na státu nezávislých podnikatelů a farmářů) a nastavení podmínek pro větší průchodnosti mezi sociálními vrstvami.
9. Stát nesmí víc utrácet, než získá příjmů. Nesmí zadlužovat naše následovníky. Tomu musí odpovídat jeho vyrovnaná rozpočtová politika bez strukturálních deficitů.
10. Výchova a vzdělání by měly vycházet z liberálního konceptu, tedy od první třídy by si mladí lidé měli kvalitně osvojit základní kulturní techniky (čtení, psaní, počítání, argumentování a myšlení). Na těchto technikách a etice dále rozvíjet svoje vzdělání v přírodních a společenských vědách. Výchova a vzdělání by neměly potlačovat přirozenou kreativitu, vyčerpávat a zahlcovat většinu času studentů nadměrným množstvím teorie, která podléhá rychlé křivce zapomínání, nýbrž umožnit praktickou aplikaci teoretických znalostí v rámci výuky, vychovávat k samostatnosti a kompenzovat náročnost výuky sportovním a společenským školním programem.
11. Klíčem k chápání postmoderního, postfaktického světa kolem sebe i sebe sama je kritické myšlení (schopnost revize vlastních názorů – na rozdíl od dnes většinového tzv. skeptického – dogmatického způsobu myšlení a argumentace). Schopnost kritického myšlení nelze rozvíjet bez etického fundamentu každého jedince. Proto je nutné vrátit do škol výuku etiky a estetiky.
12. Kultura, klíčový fenomén národní identity a kontinuity, nesmí být na okraji zájmu. Nesmíme nevratně přicházet o kulturní dědictví našich předků a bránit talentům přinášet novou kvalitu pro naši i budoucí dobu.
13. Chceme-li dál na planetě žít, musíme se starat o udržitelné životní prostředí, pestrost rozmanitých forem života, pečovat o krajinu.
14. Život nepřináší jen radosti, ale i krize, přírodní a technické katastrofy. Podmínkou našeho přežití je resilience, tedy schopnost čelit i více krizím současně.
15. Největší šance na budoucnost a kvalitní život jsou ve společenství svobodných a demokratických zemí. Mezi ně by měla naše země nezpochybnitelně patřit a v jejich rámci hájit svoje bezpečnostní i ekonomické zájmy.
info@cestypro.cz