Koncepční program

kan.cz » Péče o život a krajinu » Péče o život a krajinu článek

PÉČE O ŽIVOT A KRAJINU

Moto: Když se rozhodujeme, jak žít, ovlivňujeme tím mnohem víc, než jen svoji bezprostřední situaci. Důsledky mohou mít vliv na zbytek planety i budoucí generace.

Když nemáme k dispozici snadná řešení, snažíme se problém popřít, protože se cítíme bezmocní

I.  ETICKÁ VÝCHODISKA

    • PRINCIP KONTINUITY

      • NAŠE KONÁNÍ MUSÍ SMĚŘOVAT K OCHRANĚ PRÁV BUDOUCÍCH JEDINCŮ.

        Já nechci trpět, nikdo nechce trpět, budoucí nechtějí trpět. Ztráty či prospěch budoucích se odvíjí od toho, co dělali jejich předchůdci. Není pravdou, že životy budoucích ještě neexistují.

  • ZLATÉ PRAVIDLO EKOETIKY

    • EKOLOGICKY POJATÁ ETIKA JE OMEZENÍM SVOBODY ČINU V ZÁPASE O PŘEŽITÍ. TATO ETIKA VYMEZUJE HRANICE SPOLEČNOSTI TAK, ABY SE ETIKA TÝKALA PŮDY, VODY, ROSTLIN A ZVÍŘAT. TATO ETIKA NEBRÁNÍ PROMĚŇOVÁNÍ, ŘÍZENÍ A VYUŽÍVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ, ALE URČUJE PRÁVO NA ZACHOVÁNÍ A PŘEŽITÍ.

LAND ETHIC (Aldo Leopold): Věc je správná, pokud směřuje k ochraně integrity biotického společenství, stability a krásy společenství. Je špatné, pokud vede jiným směrem.

  • VYNUCENÝ PRINCIP

    • JEDNOTLIVÉ DRUHY I EKOSYSTÉMY MAJÍ ETICKÝ VÝZNAM SAMI O SOBĚ, NAD RÁMEC JEDNOTLIVCŮ, KTEŘÍ HO VYTVÁŘEJÍ.

Člověk může omezit svobodu druhu nebo ekosystému, pokud to povede k jejich zachování.

  • SOUCIT

    • ETICKÁ PRAVIDLA MUSEJÍ VYTVÁŘET PRO ŽIVÉ BYTOSTI PROSTŘEDÍ, VE KTERÉM NEBUDOU TRPĚT. JE TŘEBA APLIKOVAT SOUCIT.

Zvířata a rostliny nemají možnost si vybrat. V reálném životě nelze vzhledem k přirozeným přírodním danostem vymýtit veškeré utrpení. Lze ho však významně omezit tam, kde o chování k jiným zvířatům rozhoduje člověk – klecové chovy, velkovýkrmny, apod.

  • PŘENÁŠENÍ RIZIK

    • JE NEETICKÉ PŘENÁŠET RIZIKA SVÉ ČINNOSTI NA JINÉ.

Je neetické požadovat, aby se na sanaci škod vycházejících z našich rozhodnutí a činů ekonomicky či jinak podíleli lidé, obce, státy a národy, které tyto škody nezavinili.

Rozmělnění nákladů mezi hodně členů vede k tomu, že se lidem nevyplatí vytvářet proti distribučním koalicím účinnou obranu. Tu musí zajistit stát omezováním regulací, zabránění lobbování při tvorbě zákonů, minimalizací dotací, likvidací distribučních koalic a podmínkami pro účinnou skupinovou žalobu.

  • PRINCIP SEKUNDÁRNÍ DIVERZITY

    • LIDÉ MAJÍ PRÁVO VYTVÁŘET NOVÝ TYP ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, POKUD JÍM NAHRADÍ ZNIČENÝ, NEBO V MINULOSTI SILNĚ POŠKOZENÝ STAV.

II. HLAVNÍ NÁSTROJE NA UDRŽITELNOST ROZMANITOSTI KRAJINY A ŽIVOTA V NÍ:

1. BIODIVERZITA – JE TŘEBA OBNOVIT A OCHRÁNIT PŘIROZENOU ROZMANITOST VŠECH ŽIVÝCH ORGANISMŮ A SYSTÉMŮ, JICHŽ JSOU TYTO ORGANISMY SOUČÁSTÍ. KAŽDÝ DRUH – ŽIVOČIŠNÝ I ROSTLINNÝ – ZDE MÁ SVOJE MÍSTO.

        Biodiverzita je klíčovým stavem krajiny z hlediska její stability, kulturní a estetické hodnoty.

        Nejstabilnější krajinou je krajina rozmanitá. Rozmanitost v sobě zahrnuje krásu, tradici, stabilitu, modernost, obytnost a                  udržitelnost.

2. HYDRODIVERZITA – JE TŘEBA OBNOVIT A UCHRÁNIT PŘIROZENOU PESTROST VLHKÝCH, MOKRÝCH A VODNÍCH STANOVIŠŤ.

        Hlavními funkcemi hydrodiverzity je pestrost biotopů, zadržování vody v krajině, vyrovnávání hydrologického chodu              (zpomalování změn při nadbytku/nedostatku vody), úpravy lokálního klimatu a mikroklimatu, kulturní a estetické funkce krajiny.

3. GEODIVERZITA – JE TŘEBA OCHRÁNIT A OBNOVIT SUBSTRÁTOVOU A MORFOLOGICKOU ROZMANITOST ÚZEMÍ.

        V širším kontextu je třeba do geodiverzity zahrnout širší šíři zemských rysů, včetně geologických, geomorfologIckých,            paleontologických, půdních, hydrologických a atmosférických prvků, systémů a procesů.

4. PEDODIVERZITA – JE TŘEBA CHRÁNIT A PEČOVAT O PESTROST A KVALITU PŮDNÍHO POKRYVU.

        Pedodiverzita se projevuje ve formě více půdních typů v jednom regionu, ale i jako jedna půda využívaná různými            způsoby.

5. OCHRANA SPONTÁNNÍCH PŘÍRODNÍCH PROCESŮ – NA VYMEZENÝCH ÚZEMÍCH JE TŘEBA CHRÁNIT BEZ ZÁSAHŮ ČLOVĚKA SPONTÁNNÍ PŘÍRODNÍ PROCESY, KTERÉ NÁM V MĚNÍCÍCH SE KLIMATICKÝCH PODMÍNKÁCH UKÁŽOU PARAMETRY PŘÍRODOU NASTAVOVANÉ ROVNOVÁHY EKOSYSTÉMŮ.

III. STRATEGIE PÉČE O KRAJINU A ŽIVOT

    • PREVENCE

Žádná legislativně-technologická strategie prevence (tzv. metatechnologická strategie)není neomylná. Jediná skutečně spolehlivá technologie je ta, která nevznikne. Nicméně je potřebné společnost posouvat dále i s vědomím jistých malých rizik. Ta mají být ale minimalizována použitím legislativních pravidel a norem a nasazením moderních bezpečnostních technologií.

    • OMEZENÍ

U potřebných projektů, kde existuje riziko selhání a následných škod je třeba dopředu pracovat s relativní prevencí, která tato rizika omezují. Tato relativní prevence je již realizována formou konkrétních zařízení jako součásti celé technologie.

    • NÁPRAVA

Pokud prevence a omezení (relativní prevence) selže, měla by automaticky nastoupit náprava situace/stavu. Strategie nápravy už musejí být do systému zakomponovány při jeho koncipování. V případě realizace nápravy jsou již připraveny a na řešení situace vyladěny. Přirozenou vlastností těchto strategií musí být pružnost.

    • KOMPENZACE

Princip kompenzace je dávno využívanou metodou náhrady negativních dopadů některých projektů a jejich bezpečnostních rizik. Špatně navržené však mohou být neúspěšnými, nebo neefektivními. Kompenzace by neměly být chápány jako odstrašující.
Technika „ gambitu“ je specifickou moderní formou kompenzace. Nasazením moderních technologií, které svým vznikem a provozem zatěžují životní prostředí, odstraníme velké dopady na životní prostředí jiných projektů, resp. technologií. Jinak, obětováním malé výhody získáme větší výhodu (např. e-enviromentalismus, léčba zhoubných nemocí, ..)

    • STRATEGIE 3E

Ekologie, Etika a Ekonomika spolu úzce souvisejí. Po tisíciletí, a intenzivně několik staletí, si člověk od přírody pouze bezplatně bral. Nyní tato praxe končí, neboť přírodní zdroje se začínávají vyčerpávat. Dosud byly ekologické náklady činnosti do ekonomických úvah započítávány pouze okrajově, nebo vůbec. Je potřebné do ekonomické praxe zavádět měřitelné hodnoty z přírodních systémů (uhlíková stopa, částečně splatná část ekosystému, zasažený rok života, služby ekosystému). Je třeba pracovat s celkovou hodnotou neporušeného ekosystému, EKOLOGICKOU STOPOU.

IV.GLOBÁLNÍ ODPOVĚDNOST KAŽDÉHO JEDINCE

  • PLANETA A JEJÍ EKOSYSTÉM TVOŘÍ JEDEN CELEK A JE BOHATSTVÍM NÁS VŠECH.
    JE VĚCÍ KAŽDÉHO LIDSKÉHO JEDINCE, POKUD KDEKOLI NA SVĚTĚ JSOU NIČENY PŘÍRODNÍ HODNOTY A ZDROJE.