V těchto dnech si připomínáme oběť Jana Palacha. Neměli bychom však zapomínat na další, na které se v „jeho stínu“ zapomíná. Již v září 1968 to byl Ryszard Siwiec v Polsku a v listopadu 1968 Vasil Makuch na Ukrajině (Kyjev). Po Janu Palachovi se však do konce dubna 1969 k podobnému činu odhodlalo 26 lidí nejen v Československu – od Chebu až po Košice, ale také v Maďarsku a Lotyšsku.

Objevily se i názory, že J. Palach nebyl duševně zdráv – bylo tedy i těch 28 dalších lidí „blázny?“ To asi ne. Každý průměrně vzdělaný a inteligentní člověk přijde rychle na to, že jejich čin má jednoho společného jmenovatele a viníka, a tím je komunismus. Tento zločinný systém , který pod taktovkou Kremlu, zavedl nejprve v SSSR a po 2.sv.válce nejen ve střední a východní Evropě dlouhá desetiletí teroru, vražd, mučení, likvidace vesnic a měst, zničení díla mnoha generací, rozvrat tradic, likvidaci celých etnik a nedozírné hospodářské škody. 12 let poté, co komunistické tanky utopily v krvi maďarský pokus o osvobození se, přijely i do naší vlasti, aby zadusily mírumilovný proces „nadechnutí se“ 2 desetiletích nesvobody.

Jan Palach a ostatní neviděli jinou možnost, jak vyjádřit pocit beznaděje a probudit společnost z apatie, kterou u nich tato situace vyvolala. Proto se rozhodli k činu nejzoufalejšímu – obětovat svůj život. Bohužel však ani oběť nejvyšší neměla dost síly, aby pohnula s příšerou komunismu.

Komunismus napáchal nedozírné hmotné škody – ty se však dají nahradit. Mnohem horší však je, že svou zvůlí poškodil a pokřivil duše lidí a náprava těchto škod je úkol pro několik generací, o čemž se dennodenně můžeme přesvědčit.

Zjevní členové této zločinecké organisace (ti, kteří se k ní hlásí – KSČM) se nejen dennodenně objevují v médiích a bezostyšně tam hlásají své lži, ale mohou se bez potíží ucházet o místo v PS parlamentu a Senátu. Ti méně zjevní, pak bez problémů kandidují v politických stranách a přestože se o jejich členství v KSČ a spolupráci s STB ví, mohou se dostat i do nejvyšších státních funkcí.

Proto apeluji na těch 40 % oprávněných voličů, kteří tak z nějakého záhadného důvodu nečiní, aby se zvedli ze svých židlí, gaučů a postelí a obětovali tak hodinku pro budoucnost svou a svých dětí tím, že půjdou k volbám.

Apeluji na to, aby tímto snadným činem dokázali, že si váží faktu, že tak (zatím) mohou činit. J. Palach tuto možnost neměl, přestože za ni zaplatil cenu nejvyšší.

Marek Jech