zpravodaj KAN č. 60

informační bulletin Klubu angažovaných nestraníků říjen 2000

e-mail: kan@ms.pragonet.cz, webové stránky: http://www.kan.cz

finanční příspěvky složenkou (typu A) na konto vedené u IPB, a.s., Praha 6, číslo účtu: 71378/5100,
název účtu adresáta: Klub angažovaných nestraníků, k. s.: 0558

REDAKCE: PAVEL HOLBA (02.2448 5001)

textové příspěvky v T602 (.602) nebo Word (.doc) zasílejte na e-mail: pavelh@imip.monet.cz


NEPRODEJNÉ

O B S A H

Usnesení ÚR KAN (ze dne 7.10.2000)

Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva olomouckého kraje

Dvě poznámky - Praha, září 2000 (RNDr. Petr Los, MK KAN Olomouc)

Prohlášení KPV a KAN k odvolání ředitele BIS v Olomouci (MK KAN Přerov)

Bitva pod Vyšehradem (Jan Kovanic, Neviditelný pes)

Výpověď svědků z Ostravska (zveřejněná v BL 13.10.2000)

Náměty pro diskusi o programových cílech Pravého bloku (předsednictvo SKS)

Proveditelnost mezinárodní "Tobinovy daně"
(Economic Affairs Series, ECON 107 EN - March 1999)

Dokument: O tom, jak byl Petr Cibulka povolán na Úřad
(záznam z jednání zveřejněný BL)

Ze světa české mimoparlamentní politiky (P. Holba)

Pomůže nám memetika překonat dědictví totality?
(Pavel Holba)

Duchové a strašidla v Carnegie Hall
(Ross Hedvíček - www.mbs.sk/sections.php)


Usnesení ÚR KAN ze dne 7.10.2000

ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ

U S N E S E N Í

11. zasedání Ústřední rady KAN

ze dne 7.10.2000

Ústřední rada KAN

  1. vzala na vědomí informace o sestavení kandidátních listin k volbám do krajských zastupitelstev
  2. vyzývá všechny členy KAN, aby se zúčastnili práce ve volebních komisích za ten politický subjekt, ve kterém kandidují členové KAN
  3. pověřuje S. Jasinkovou vstoupit do jednání se Státním archívem ČR ve věci uložení archivních materiálů KAN
  4. schvaluje přijetí Ing. Olgy Sedlmayerové z Prahy 5 do KANu
  5. vyzývá všechny své členy, aby vypracovali krátkou stať na téma “Co očekává KAN od svých členů“
  6. ruší termín řádného jednání ÚR a RRK 21.10.2000 a nahrazuje jej termínem 11.11.2000. Termín další řádné ÚR (16.12.2000) zůstává v platnosti jako poslední v tomto tisíciletí.
  7. vyzývá své členy a příznivce, aby čelili komunistické propagandě, která přesvědčuje voliče, aby nechodili k volbám
  8. zve všechny členy KAN k účasti na výročním shromáždění dne 25. 11. 2000 v 11.00 hod. ve společenské místnosti v suterénu domu na adrese Újezd 26, Praha 1, Malá Strana

Los, Holba

Přítomni: Bezděk, Domlátil, Holba, Jasinková, Kocourek, Machač, Matějka, Los, Šimek, Zimmermann

Omluvena: Šimková

Termín nejbližšího řádného zasedání ÚR KAN:

11. listopadu 2000 v restauraci Na staré faře, Praha 6 od 10.30 hod.


Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Olomouckého

konané dne 12.11.2000

Šance pro olomoucký kraj (ŠOK)

Koalice politických stran a hnutí - Strana konzervativní smlouvy (SKS), Volba pro město (VPM), Klub angažovaných nestraníků (KAN)

poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen

1. Ing. Petr Staněk 36 l., projektant Olomouc bezp. /VPM

2. Petr Hanzlík 55 l., živnostník Prostějov bezp. /SKS

3. Ing. Jaroslav Bezděk 67 l., živnostník Olomouc KAN /KAN

4. Ing. Petr Košacký 55 l., ředitel muzea Jeseník bezp. /VPM

5. Mgr. Milan Kratochvíl 32 l., novinář Zábřeh bezp. /VPM

6. MUDr. Karel Opichal 33 l., zubní lékař Olomouc bezp. /SKS

7. Jaroslav Krejčí 41 l., herec Olomouc bezp. /SKS

8. RNDr. Jan Kubalčík 28 l., matematik Jesenec SKS /SKS

9. Mgr. Antonín Kapl 36 l., učitel Zábřeh bezp. /VPM

10. Ing. Roman Gabriel 36 l., technolog Olomouc bezp. /VPM

11. MUDr. Jaroslav Hlačík 32 l., zubní lékař Olomouc bezp. /VPM

12. Eva Holubová 24 l., v domácnosti Prostšjov bezp. /SKS

13. JUDr. Jitka Palacká 43 l., notářka Přerov bezp. /KAN

14. Pavel Škrabal 26 l., živnostník Zábřeh bezp. /VPM

15. Luděk Lindner 35 l., podnikatel Olomouc bezp. /SKS

16. Mgr. Martin Štainer 32 l., manažer Olomouc bezp. /VPM

17. Miluše Kubová 36 l., prodavačka Prostějov bezp. /SKS

18. Radomír Pavlíček 60 l., důchodce Přerov KAN /KAN

19. Milan Rejthar 54 l., živnostník Písečná bezp. /KAN

20. Radoslav Kraus 29 l., podnikatel Olomouc SKS /SKS

21. Ján Kadlec 50 l., technik Olomouc bezp. /SKS

22. Kamil Hanák 32 l., obch. ředitel Prostějov bezp. /SKS

23. František Adamík 68 l., důchodce Přerov bezp. /KAN

24. Terezie Pechová 27 l., inspektorka Zábřeh bezp. /VPM

25. RNDr. Petr Raška 37 l., programátor Příkazy bezp. /SKS

26. Miroslav Vojík 42 l., podnikatel Olomouc bezp. /SKS

27. Mgr. Pavel Skládal 25 l., učitel Prostějov bezp. /SKS

28. František Cigánek 70 l., důchodce Přerov KAN /KAN

29. Petr Kožďál 36 l., reviz.technik Olomouc bezp. /VPM

30. Petr Daněk 33 l., účetní Olomouc bezp. /SKS

31. Ivo Svozílek 30 l., ved. pracovník Č. p.Kosířem bezp. /SKS

32. Bohumil Luža 62 l., důchodce Přerov KAN /KAN

33. Mgr. Věra Mičková 58 l., učitelka Olomouc bezp. /VPM

34. MUDr. Radovan Chmela 34 l., lékař Olomouc bezp. /VPM

35. Karel Outrata 60 l., spisovatel Konice SKS /SKS

36. Josef Čoček 68 l., důchodce Hranice bezp. /KAN

37. Mgr. Martin Kotyza 32 l., konzultant Olomouc bezp. /VPM

38. JUDr. Jana Vojíková 39 l., podnikatelka Olomouc bezp. /VPM

39. Jaroslav Látal 26 l., strážný Prostějov bezp. /SKS

40. Kateřina Nitschová 60 l., živnostník Přerov KAN /KAN

41. Mgr. Lenka Mikulcová 32 l., učitelka Olomouc bezp. /VPM

42. MUDr. Jan Vodička 32 l., lékař Olomouc bezp. /VPM

43. Vladimír Jílek 27 l., manažer Prostějov bezp. /SKS

44. Daniel Masařík 23 l., tesař Přerov KAN /KAN

45. Mgr. Vlastimil Rybka 34 l., učitel Olomouc bezp. /VPM

46. RNDr. Pavel Vavrda 37 l., geolog Olomouc bezp. /VPM

47. Milan Šimík 40 l., knihkupec Konice bezp. /SKS

48. František Barbořík 23 l., zedník Přerov KAN /KAN

49. Mgr. Miloš Korhoň 36 l., podnikatel Olomouc bezp. /VPM

50. Ivo Rolek 31 l., obchodník Olomouc bezp. /VPM

51. David Mráček 24 l., manažer Prostějov bezp. /SKS

52. Irena Svačinková 24 l., ved. prac. Olomouc bezp. /VPM

53. Pavel Hapl 27 l., technolog Prostějov bezp. /SKS

54. Robert Zendulka 30 l., živnostník D. Újezd bezp. /VPM

55. Michal Vorreth 22 l., správce Prostějov bezp. /SKS

náhradníci:

1. Martina Černá 26 l., zdr. sestra Prostějov bezp. /VPM

2. Mgr. Ivana Ostrčilová 37 l., učitelka Olomouc bezp. /VPM

----------

Poznámka:

všechny kandidátní listiny byly zaregistrovány tak, jak byly předloženy zmocněnci s výjimkou českobudějovického kraje, kde byl vyškrtnut pan Z. Čejna (pozice č.46) pro nedostatečně vyplněné prohlášení a karlovarského kraje, kde byl vyškrtnut pan F. Outrata (pozice č. 39) pro jeho kandidaturu ještě na jiné kandidátní listině. Státní volební komise také oznámila, že koalice PB - KAN má vylosované číslo 38. (S. Jasinková)


Dvě poznámky - Praha, září 2000

RNDr. Petr Los, Csc., místopředseda KAN, předseda místního KAN v Olomouci

Soudruh Grebeníček

vykřikoval k zástupu svých věrných, částečně zbubnovaných z půlky Evropy, že kapitalismus zhoršuje životní prostředí a že by se s tím jako mělo něco udělat.

Jestlipak si vzpomněl jak jeho internacionální pomocníci v dresech označených SA (v přepisu latinkou a ve významu Sovětskaja armija, nikoliv Sturm Abteilungen) vypouštěli do naší země potoky nafty, rozhazovali po našich lesích nevybuchlou munici, v našich městech stavěli slumy a kolem nich kupili hory odpadků? A to ještě nehovořím, jak socialističtí průmyslníci těžili v naší zemi uran způsobem, že po nich zůstala podzemní jezera kyseliny sírové. To se dělo v naší zemi, nikoliv v zemi soudruha Grebeníčka a jeho nohsledů. Jim tato země nepatří!

Kdo řídí radikály ?

Je vcelku pochopitelné, že řádění anarchistických ničemů je věnována podstatně větší pozornost, než serioznímu jednání finančníků v Kongresovém paláci. Dlažební kostky a zápalné lahve jsou jaksi víc vidět a jsou srozumitelnější, než subtilnosti finanční politiky, leč i o těch je, alespoň trochu, řeč.

Co však zcela uniká pozornosti, jsou mezinárodní souvislosti aktivit skupin, které media nazývají radikály a lid prostý o něco případněji neděláky a darebáky. Není přece možné, aby se desetitisícové masy z celé Evropy sešly na jednom místě a jen tak samy od sebe vyvíjely aktivity, které zaměstnají policii celého jednoho státu.

Tito jednotlivci a skupiny musí nutně být řízeny a to pravděpodobně z jednoho centra. Velmi pravděpodobně a téměř jistě jsou také z jednoho centra financovány. Jsou řízeny a financovány z centra, které vede válku proti všem slušným, poctivým a pracovitým lidem. Je povinností všech slušných, poctivých a pracovitých se proti nim bránit, ve jménu svém, svých dětí a vnuků! Velmi mě překvapuje, že této skutečnosti je věnována pozornost velmi malá, či snad lépe řečeno, žádná.

Což je možné, že by činnost takového centra unikla pozornosti tajných služeb demokratického světa ? Je možné, že by bezpečnostní instituce nebyly schopny odhalit a paralyzovat ústřední orgány institucí, jejichž jediným cílem je rozvrat světa ve kterém žijí miliardy lidí ?

Chceme věřit tomu, že instituce, které nás mají chránit o těchto hnízdech světových, nebo snad globalizovaných gangsterů vědí. Bylo by však dobře, aby o nich mnohem více informací měl i prostý občan. Ten občan, z něhož dle ústav většiny států vychází veškerá moc. Ten občan, jehož oprávněné požadavky po sociální spravedlnosti vědomě či mimoděk zneužívá celá plejáda dobrodruhů, partajními šíbry počínaje a zfetovanými vrhači zápalných lahví konče.

Domníváme se, že je svrchovaně vhodná doba k tomu, abychom poznali onen propletenec moci, pokoušející se nás všecky znovu ovládnout. Čím více o těchto věcech budeme vědět, tím lépe se proti nim budeme schopni bránit.


Prohlášení KPV a KAN k odvolání ředitele BIS v Olomouci

MK KAN v Přerově

Konfederace politických vězňů (KPV) a Klub angažovaných nestraníků (KAN) vyjadřují znepokojení nad podivným a podezřelým odvoláním ředitele BIS a Olomouci pana pplk. Ing. Petra Částečky. Členové KPV a KAN jsou přesvědčeni, že toto odvolání má úzkou souvislost se zvýšenou aktivitou komunisticky orientovaných struktur, které se proti olomoucké expozituře BIS soustavně aktivizují, což je patrné především z neustálých útoků krajní levice proti rehabilitaci účastníka protikomunistického odboje, pana Vladimíra Hučína, pracovníka BIS.

Odvoláním ředitele Částečky považujeme za znepokojující ústupek krajní levici. Obáváme se, aby odvolání Částečky z ředitelského místa neumožnila nástup nových lidí kompromitovatelných předlistopadovým režimem.

KPV i KAN jako dosud živí svědkové zločinecké komunistické éry mají výslovný zájem, aby složka jako je BIS byla spolehlivou oporou demokracie.

KPV, KAN Přerov


Bitva pod Vyšehradem
Jan Kovanic (šaman), Neviditelný pes 27.9.2000

Tak už to tu máme: Zničená auta, rozbitá okna, hořící barikády, ranění lidé. Levicoví teroristé zaútočili v Praze na symboly západní civilizace.

Kolem poledne to v Sokolské ulici na novoměstské straně Nuselského mostu vypadalo ještě jako na nevinném karnevalovém průvodu. Dav několika tisíc lidí postával, posedával, polehával, pokřikoval hesla, většinou italsky. Socialismus ano, kapitalismus ne. Bubny duněly, stupňovaly rytmus i řev. Re-vo-lušn! Dav ječel, skoro jako při fotbalovém utkání či Hitlerových projevech. Ale našla se i zákoutí se zádumčivou flétnou. Dojem karnevalu umocňovala sádropapírová figurka strýčka Sama a různobarevné balónky s nápisem "Liquidate IMF & WB". Dokonce i cosi jako alegorický vůz se zde nacházelo.

Náměstíčko přímo před mostem bylo prázdné, aktivisté zde polehávali a močili do křoví. Položili si na zem transparenty upevněné na bytelných latích. “Świat dla ludzi nie dla zysku“, na nich měli napísáno. Na různých transparentech v různých řečech, ale všechny ty transparenty byly upevněny na solidních latích. A taky, abychom jim rozuměli, byl zde nápis v češtině - Otpor! Na zemi se povalovaly stovky lístečků marxleninské komunistické strany Turecka s frontou tváří velikánů. Na lístečcích hrdě hleděli Marx, Engels, Lenin, Stalin a Mao. I kubánská vlajka nad demonstranty pyšně zavlála.

Nuselský most byl zašpérován hradbou policajtů a jejich techniky. Kolem ní stovky fotoreportérů a kameramanů. Ti nejagilnější vyšplhali až na lampy veřejného osvětlení. Od policistů se linulo hlásání "Občané, vaše shromáždění je v rozporu se zákony České republiky. Jménem zákona vyzýváme svolavatele k jeho rozpuštění." Česky, italsky, anglicky, španělsky. Jakási postarší antiglobalizační túristka hrozila francouzkou holí a volala "Šprechen sí dojč!" Jiná madam volala anglicky, že to je její svoboda, chodit si po mostě, kam chce. I mírumilovný vozíčkář se tu projížděl se svou kamerou.

Těsně u policejních zátarasů bylo tvrdé jádro demonstrace - 200 až 300 vycvičených bojovníků. Za nimi byla silnice prázdná - až po 200 metrech křepčil a polehával onen karneval. Chtěl jsem prázdnou ulici přejít, ale nepustil mne kordon španělsky mluvících borců. (Jak v únoru 1948!) Pochopil jsem, že udržovali ústupovou cestu útočícím bojůvkám. Útočníci napadali čelo policejního kordonu, rozebírali zátarasy a odvlékali je pryč. Občas byli poprášeni lehkým plynovým útokem.

Toto byl růžový, "hodný" průvod. Zatímco laškoval s policií u vstupu na Nuselský most, akční modrý průvod mířil k Pakulu z Nuselského údolí. Ve Slavojově zastavil hlavní dav policejní kordón. Tady hrál na trumpetu jeden aktivista pod černou vlajkou anarchie smuteční pochody i revoluční píseň "Avanti popolo". Zatím útočná skupina pokračovala Lumírovou ulicí. Na úrovni Krokovy je však zablokoval kordon policistů, podpořený dvěma obrněnými vozy a stříkačkami. Modří si nechtěli nechat líbit omezování své svobody pohybu, rozebrali chodník a jali se metat kostkami po policistech, kteří se chránili štíty.

Stál jsem tam na zahradě domu na rohu. Po půlhodině to již bylo poněkud fádní - od spodu pršely na policisty nepřetržitě dlažební kostky vyrvané z chodníku, občas jsem se musel některé uhnout. Vždy tak pět až deset útočníků vyrazilo proti policejní hradbě a házeli kostky, někteří si přišli blíž - ti, kteří rozebrali větší kostky silniční. Ve druhé vlně se zatím připravovalo dalších asi dvacet záložníků. Jedni ustoupili, aby doplnili střelivo, druzí nastoupili a další byli připraveni vystřídat své soudruhy. Policajti se kryli štíty a z hasičských vozů trpělivě kropili útočníky, nikoli vražedně silným proudem. Také je pravidelně zásobovali dělbuchy se slzným plynem.

Kolem 14.45 došlo ke změně situace. Odspodu z Lumírovy ulice se blížila posila asi sta bojovníků proti chudobě. Kryli se kdesi strženými plechovými dveřmi před vodní sprchou a nezadržitelně postupovali. Teprve teď, zhruba po hodinovém nepřetržitém držení pod kostkodlažební palbou, policie zaútočila. Přijela jí k tomu posila Krokovou ulicí. Hoši v helmách a ve štítech začali zatlačovat černorudou gardu dolů Lumírovou i do sadů.

Pak nastoupil druhý sled policistů - bez přileb, který začal řvát na novináře, ať vyklidí "soukromý pozemek", totiž zahradu domu č. 2. Nechápal jsem toho policistu, co křičel na chlápka, který v závětří za domem, jsa oblečen do červené vestičky s nápisem "Press" klofal cosi do svého notebooku. Policajtek k němu přiběhl a z jednoho metru na něj řval: "Okamžitě opusťte soukromý pozemek, jinak proti vám bude použito všech zákonných prostředků." Napadený evidentně nic nedělal, jen klofal. Opáčil, že musí přeci svoje věci zabalit, načež jsme opustili tu zahradu.

Řadě druhosleďáků to však nestačilo a začala nás vytlačovat Krokovou ulicí dolů, dále od dění v Lumírově. Bylo nás tam asi padesát lidí, z toho tak třicet označených vestičkami "Press". Jeden aktivní policajt vypadal, že nás snad začne mlátit, zarazil ho však starší kolega, nejspíš velitel "zásahu".

Tak to byla jediná skvrnka na práci policie. S těmi hochy v helmách, kteří hodinu trpělivě snášeli soustředěný útok kameny, s těmi se dalo mluvit. Ale pan policajt z týla byl neadvekvátně agresivní - ne na teroristy, na novináře.

Mezitím začala policie zatlačovat všechny demonstranty - i ty, co jen čekali v záloze a zpívali Avanti popolo, panděra rosa. Dav se přesunul podchody pod železniční tratí do ulice Na Slupi, kde zablokoval tramvajovou dopravu. Ulice za tratí byly ovládnuty policií. Z trati se stala frontová linie. Přes stojící vlak s cementem létaly dlažební kostky, ba i přes projíždějící osobák. Z druhé strany postupovala artilérie, která dálkovou palbou dělbuchů zatlačovala demonstranty ke křižovatce na Slupi. Zároveň je na své straně trati hnala i Vnislavovou ulicí k Výtoni. Ustupující dav zatarasil Vnislavku snad desítkami barikád z urvaných plotů a uschlých stromků z náspu železniční tratě. A zapálil je. Na Slupi hořela jen jedna barikáda, zato parádně. I tu však policajti překonali. Postupovali opravdu pomalu, spíše zatlačovali. Nevybíhali a nezatahovali demonstranty do antonů. Ti v klídku demolovali zábradlí na slupské křižovatce a vyrobili z nich další zátarasy. Zároveň vzadu za policejním kordonem jiné party rozbírali dlažbu na tramvajové Jaromírově ulici i v souběžných Sekaninově a Oldřichově. Nuselské údolí bylo neprůjezdné. To nejspíš nepochopil řidič dodávky s imperialistickým Plzeňským pivem, který jeda od Vltavy Svobodovou, vjel na křižovatce Na Slupi do plné palby obránců umírajících afrických dětí. Zazmatkoval a jel "bezohledně" dál. (Jak jsem slyšel na některé televizi - jel bezohledně v jízdní dráze, místo aby zastavil v dešti kamení). Však byl ztrestán vymlácením oken a poraněním na hlavě.

To už bylo asi 15.45. Školení pracovníci systematicky rozebírali ochranná zábradlí, ploty, billboardy, se zkušeným grifem vyjížděli s odpadkovými kontejnery do ulice, kde je vysypávali, případně zapalovali. Pod železničním mostem Na Výtoni stál dav cizokrajných mladých lidí a blokoval veškerou dopravu. Tramvaje nejezdily ani po nábřeží. Nějaký bezohledný automobilista chtěl projet, jeho kapitalistickou stodvacítku však milovníci svobody svobodně a bezelstně zapálili, v pět hodin večer z ní už kapala jen voda. Ještě že ten pivovarník nezastavil!

To jsem viděl a prožil v úterý 26. září 2000 pod Vyšehradem

Šamanovy poznámky:

  1. Poslyšte, mám už za sebou pár demonstrací, od liberecké v srpnu 1968, přes palachiádu a všechny ty předlistopadové - ale něco tak organizovaného jsem ještě nezažil! Všichni demonstranti měli své role. Na jedné straně hoši s plynovými maskami házejí na policajty kamení a Molotovovy koktajly, v pozadí jsou ti hodní, připravení nechat se brutálně zatknout před kamerami televizí. Třeba invalida nebo dívenka s batůžkem, ti jsou opravdu politováníhodní. Ani jsem neměl pocit, že by teroristi, útočící proti policistům se zbraněmi v rukou (ty plaňky, když se z nich strhnul nápis, byly opravdu účinné) - že by projevovali nějakou nenávist. Ne, odváděli pouze profesionální výkon. Ani žádná neobratnost při stavění a zapalování barikád nebyla patrná. Šlo o dobře nacvičenou a dlouhým opakováním zažitou činnost.
  2. No, nemyslel jsem si, že budu kdy fandit policii. Přes všechny chyby, které učinila, ji chválím. Všichni zranění - i ti nevinní okolojdoucí lidé, jsou obětmi komunistické špíny, která se halí pod černý šátek anarchie. Jak se natřásal antiglobalista před televizní kamerou, že starému pánovi poskytli první pomoc, když na něj vletěl slzák. Hodní chlapečci mezitím dlouhé desítky minut házeli kamením, dokonce i ti samaritáni s červeným křížem na rukávě!
  3. Mám jednu radu pro odpůrce západní civilizace: Když se vám nelíbí, odstěhujte se třeba do Vietnamu, Severní Koree či na tu Kubu! Aspoň poznáte onu svobodu reálného socialismu, kterou stále opěvují komunisté. Ale do České republiky už raději nejezděte.


Výpověď svědků z Ostravska

zveřejněná v BL 13.10.2000

Viděli jsme 26.9. na Václavském náměstí policejní provokatéry v akci

Jméno a kontakt na tyto osoby z Ostravska jsou redakci BL známy.

Chtěl bych Vám poskytnout "svědeckou výpověď" o jistých podivných okolnostech během zákroku policie 26.9.2000 večer na Václavském náměstí.

Asi ve 21,45 jsme přišli s přítelem k Václavskému nám. ze směru Hlavní nádraží (vrátili jsme se z Výstaviště, kde se málem podařilo zablokovat autobusy s "finančníky ", ale díky již poněkud chaotické organizaci demonstrací se jim podařilo odjet) u Muzea jsme pozorovali probíhající zákrok policie. Vstup na Václ.nám. byl "neprodyšně" uzavřen policejními těžkooděnci a na parkovišti mezi magistrálou a ulicí od hl.nádr. k Václ.nám. posedávala skupinka demonstrantů a pozorovala dění kolem. Pak se se z řady policie stojící naproti skupince demonstrantů začaly ozývat provokativní narážky typu : "co to máte v těch rukách, vám to nestačilo?", a pod.( přitom ti lidé měli fotoaparát a vodítko na svého psa). Z toho důvodu jsem, tuše možný zákrok ze strany policie, sešel s přítelem ze svahu dolů na ul. vedoucí z Hlavního nádraží k Václaskémunám. a viděli jsme jak kolem oné skupinky demonstrantů proběhla jiná (asi pětičlenná) skupina "typických" demonstrantů v šátcích a pod. Ještě se jich ptala (opět !) jestli nemají ještě nějaké dl.kostky a vzápětí seběhla dolů ke kordonu policistů (kde jsme předtím mohli vidět, jak se na tom místě marně pokoušeli projít novináři a členové OPH) a po chvilce (asi 15 vteřin) prošli tito lidé tímto kordonem směrem na Václ.nám.

Když jsme se snažili dostat na Václavské nám. přes ul.Jindřišskou, tak jsme narazili na členy OPH a řekli jim o tom, co jsme právě viděli.

Ti nám potvrdili tuto informaci i od jiných lidí a zároveň nás informovali o tom, že byl natočen a rozpoznán (i jménem) tajný policista jak "rozjíždí" agresivní akce " odpůrců" na Václavském nám.

Asi po deseti minutách byl vstup na Václavské nám. otevřen a my jsme se šli podívat na tu "spoušť". Možná jsme nebyli dost pozorní ale kromě vymlácených výloh McDonalds, IPB a KFC tam k žádným škodám nedošlo.

Zvláštně na nás působil pohled na nedotčený stánek s skleněným zbožím vedle McDonald. Možná je to podivné ( rozhodně nás netěšilo, že došlo k těmto agresivním útokům ze strany militantních demonstrujících ), ale pohled na onen stánek přece jenom zmírnil naše zhnusení nad koncem " dne globalizačních akcí".

Po 23 hodině jsme odjeli vlakem zpět na Ostravsko odkud pocházíme a kde žijeme.

Nevím, jestli tahle "výpověď" bude něčemu prospěšná , ale doufám , že použijete-li ji k něčemu, tak to bude ve prospěch objektivního informování o těchto událostech.


Náměty pro diskusi o programových cílech Pravého bloku

Strana konzervativní smlouvy (SKS) nahlíží Pravý blok (PB) jako svého spojence v zápase za správnou věc. Domníváme se, že mnohé praktické postupy, které představitelé PB prosazují v politice, slouží věci spravedlnosti v této zemi. Bohužel, s některými programovými cíli PB (viz Necenzurované noviny č. 16) nemůžeme plně souhlasit.

Především považujeme za nemožné předem konstatovat – jak to Preambule programu PB činí – kam spěje lidský vývoj v příštích staletích a tisíciletích. Obáváme se, že odhady PB odporují současným trendům: místo institucionální desintegrace společnosti na úrovni hmotné, již očekává PB, my vidíme proces globalizace. Místo zesilování integrace na úrovni duchovní, již PB anticipuje, my nahlížíme, že duchovní rozdíly mezi jednotlivými civilizacemi jsou stále propastné, a že se vůbec nezmenšují.

PB požaduje referenda; my přímou demokracii považujeme za méně dokonalou, než demokracii zastupitelskou. A to z toho důvodu, že parlamentní demokracie umožňuje uvážlivou diskusi o problémech (jaká v rámci celé společnosti není možná), a tedy pak i fundovanější rozhodnutí. Dále umožňuje i státnickou odpovědnost v tom smyslu, že může přijmout rozhodnutí, jež jsou správná, avšak momentálně nepopulární. V principu věci však referendum nemůže nikdy schválit nic nepopulárního, byť by to bylo sebevíce správné nebo prospěšné. V neposlední řadě, systém rozhodování referendy je nesmírně nákladný. My se domníváme, že referenda mají svůj význam na místní úrovni, kde lidé problémy dokonale znají, ale za noční můru považujeme referenda na úrovni celoplanetární – jak to navrhuje PB. A to z toho důvodu, že ne všechny civilizace chápou hodnotu politické svobody – tuto hodnotu nejlépe chápe civilizace západní – a my si naši svobodu prostě nechceme nechat vzít diktátem planetárních většin, které ji nechápou. Svoboda je plodem staletého ušlechtilého politického, filosofického a duchovního vývoje; nikoli produktem prostého aktu vůle v podobě hlasovacích uren.

Další přímé volby, jež PB navrhuje – např., starostů, hlav států, nebo soudců – se mohou skvěle osvědčit v jiných zemích s jinými tradicemi a ústavními systémy. Některé z nich by se snad za určité kompenzace ústavními protiváhami mohly uplatnit i u nás. Důvěru PB ve schopnost našeho lidu vždy si volit ty nejctnostnější, nejmoudřejší a nejlepší zástupce, však nesdílíme. Naše společnost totiž prošla 50 lety totalitní (z toho 40 lety komunistické) duchovní a politické devastace. Jedná se o společnost, jejíž svobodná volba zaplnila náš Parlament stranami jako ČSSD, ODS, KSČM, KDU-ČSL či US – tedy stranami, jež PB správně považuje za příčinu i součást našeho dnešního marasmu.

Miliční uspořádání armády není nutné a priori odsuzovat, ale je nutné jej vždy doplnit existencí schopné a výkonné profesionální armády, proti které se však PB staví. Nejlepší zárukou svobody na světě je silný Západ, nejlepším prostředkem obrany svobodného řádu v této zemi je naše členství v NATO, jež představuje transatlantickou jednotu mezi Amerikou a Evropou. My musíme být dobrým, efektivním a spolehlivým členem NATO (což dnes nejsme v důsledku toho, jací lidé jsou na nejvyšších místech v naši zemi). A to nelze bez profesionální armády. Návrh PB na oslabení profesionalizace naších ozbrojených složek v rámci NATO je tedy návrhem, jenž směřuje k oslabení NATO a Západu. Navíc však, pokud PB pod miličním uspořádáním armády rozumí švýcarský model, podle něhož by každý musel povinně vlastnit zbraň, považujeme to za nerozumné z důvodu uvedeného v bodu předchozím: vzhledem ke stavu společnosti, především vzhledem k nevyrovnání se s komunistickou minulostí, ne všichni lidé v naši zemi by měli dostat zbraně do rukou. (S tím, aby každý slušný, bezúhonný občan mohl vlastnit zbraň na vlastní obranu, však souhlasíme.)

Prezident Reagan uzbrojil Sověty, a způsobil tak jejich kolaps, v důsledku čehož sovětská a ruská moc opustila nejen střední Evropu, ale i souhlasila s formálním rozpadem Svazu samotného. Není tedy pravda, že se USA s nimi dohodly na tom, že zájmy Moskvy nebudou ohroženy. To, že komunistické kádry se pak v postkomunistických zemích při moci udržely, souvisí s morálním, duchovním a politickým marasmem uvnitř postkomunistických zemí.

Hodnocení komunismu ze strany PB sdílíme. Návrhy na řešení našeho dnešního marasmu, jež obsahují body programu PB 18-22, jsou pro SKS (s výše uvedenými výhradami, např. vůči referendu) více-méně přijatelné.

Nedomníváme se však, že zakopání se za berlínskou zdí vízové povinnosti vůči okolnímu světu nás před mnohými zly ochrání; naopak se obáváme, že nás o mnohá potenciální dobra může připravit. Izolacionismus – ať už politický, ekonomický, kulturní či mezinárodní – není našim programem.

SKS není proti vstupu do Evropské unie, ale uvědomuje si, že mnohé rysy EU jsou socialistické, což poškozuje hospodářskou produktivitu a konkurenceschopnost EU, a tedy i její občany. SKS hodlá po vstupu ČR do EU prosazovat její desocializaci.

Návrh PB na sociální výstavbu má socialistický charakter. Nemyslíme si, že cestou k dostupnosti bytů je státní podpora výstavby sociálních bytů, nýbrž deregulace nájemného a ustavení svobodného trhu s byty, jež podnítí investory k výstavě dalších nových bytů, a tedy k následnému zlevnění nájemného. Upozorňujeme na fakt, že tzv. sociální “práva“ (např. “právo“ na byt) nejsou skutečnými právy (klasickými svobodami), nýbrž nároky, které občan vznáší na stát a okolní společnost. Na ně ve striktním smyslu právo nemá; to pouze stát či společnost se z důvodů lidskosti nebo společenské stability může za určitých okolností rozhodnout dát něco navíc i člověku, který přispěl společnosti málo nebo nijak.

Souhlasíme s tím, že úspěšnosti zemědělské výroby přispěje podpora soukromému hospodaření na rodinných farmách.

Rovněž souhlasíme, že je nutné prosadit rozbití tzv. přirozených monopolů, pokud jde o dopravce, distributory energie, telekomunikace, atd., jako i modernizovat železniční tratě; nedomníváme se však, že je nutné zabezpečit dopravní obslužnost na celém území prostřednictvím státu.

Zajisté rovněž zákaz těžby nerostných zdrojů v chráněných územích, jako i znevýhodnění vývozu nezpracovaných surovin, je krokem rozumným. Ochrana (konzervace) životního prostředí je správným konzervativním přístupem.

To platí i pro péči o kulturní památky na našem území. Kategorický zákaz prodeje a vývozu některých kulturních děl a předmětů však odmítáme, neboť zákaz vývozu by rovněž implikoval zákaz dovozu ze zemí ostatních – a my nevidíme nic špatného na tom, aby si naši občané různá kulturní díla do naší země dováželi. Jsme pro kulturní výměnu a obohacování všech národů.

Za dobrou cestu k zajištění dostupnosti zdravotní péče považujeme větší finanční účast pacientů na primární lékařské péči, aby tak ze zdravotního pojištění mohly být hrazeny všechny náročné a závažné lékařské postupy.

Důchody je nepochybně správné valorizovat podle inflace, stejně jako je správné zrušit všechna privilegia osob spjatých s minulým režimem.

Jsme stoupenci decentralizace, a proto plně souhlasíme se zásadou, že regiony a obce mají mít veškeré pravomoci, které nemusí vykonávat stát na své centrální úrovni – a že regiony a obce k tomu musí mít adekvátní finanční prostředky.

Výchova mladých lidí k morálním hodnotám a patriotismu (ne však nacionalismu!) je úctyhodná, primární odpovědnost za tuto výchovu však neleží ani na státu, ani na školách, nýbrž na rodičích a rodinách.

Programové cíle PB byly uveřejněny na stránkách Necenzurovaných novin a my jsme byli ujištěni, že náš vstup do diskuse bude vítán a na těchto stránkách dostane stejnou příležitost. My s našim příspěvkem přicházíme v dobré víře a s nadějí, že bude přijat tak, jak je nabízen: jako konstruktivní krok k vzájemnému dialogu a spolupráci, na niž se upřímně těšíme.

V Třešticích dne 2. srpna 2000

Členové Předsednictva Strany konzervativní smlouvy:

Zuzana Böhnischová, Čestmír Hofhanzl, Roman Joch, Jan Kubalčík, Martin Rejman.


Proveditelnost mezinárodní "Tobinovy daně"

THE FEASIBILITY OF AN INTERNATIONAL "TOBIN TAX"

Economic Affairs Series, ECON 107 EN - March 1999

http://www.europarl.eu.int/dg4/wkdocs/econ/en/107en.htm

Kdysi jsem se dočetl o tom, že při parlamentních volbách v Austrálii měla jedna ze stran v programu zcela nový systém zdanění, který by dovolil snížit a snad i zrušit obvyklou daň z příjmu fyzických osob. Jak jsem pochopil, nový systém spočíval v tom, že se zdaní velice nízkým procentem (desetinami procenta) finanční transakce. Zaregistroval jsem také, že o změně daňového systému mluví i někteří z odpůrců MMF a Světové banky. Když jsem se pídil po tom, o co asi jde, narazil jsem na internetu na rozsáhlou studii, jejíž název a internetová adresa jsou uvedeny v titulku. Z tohoto internetového dokumentu jsem si přeložil úvod, který čtenářům Zpravodaje KAN v následujících řádcích nabízím. -pH-

Profesor James Tobin byl v roce 1972 první, kdo navrhl daň, která by "nasypala trochu písku do koleček spekulace". Navrhoval zdanit výměnu jedné měny v druhou 0.1% - 1%. Takové zdanění by bylo příliš nízké na to, aby odradilo od dlouhodobějšího investování, ale znamenalo by podstatný roční výnos z prodejů a nákupů měn uskutečňovaných v jednotlivém dni, týdnu či měsíci.

Daň by měla tři hlavní důvody:

Snížení kolísavosti směnného kurzu

Nejzřejmější cesta jak zastavit spekulace na cizích valutových trzích je zrušit odlišené měny jako je tomu v rámci EU. Avšak bez jediné světové měny existují různá "druhá nejlepší" řešení: přímý dozor nad směňovanými valutami a nad přesuny kapitálu, speciální požadavky na deponování pro finanční instituce, a transakční či jiné daně.

Pro zavedení kteréhokoliv takového opatření existují nicméně vážné problémy. Například:

Tobinova daň by obešla druhý z těchto problémů, kdyby byla zavedena s mezinárodním souhlasem ve všech hlavních světových centrech. Nebezpečí získávání výhod mimo tato centra by mělo být omezeno například tím, že by zavedení této daně bylo podmínkou přijetí do IMF a kdyby hlavní centra vybírala tuto daň z jakýchkoliv transakcí směřujících na malá neparticipující centra.

Rozlišování mezi prospěšnými a stabilizujícími transakcemi a těmi, které jsou spekulativní a destabilizující, však přináší velké problémy. I když z odhadovaného 1 až 1,5 trilionu dolarů za den je pouhých 5% přímo určeno obchodu se zbožím a službami, velká část zbytku je nepřímo významná pro pojištění, pro zabezpečení proti ztrátám, pro integraci trhů prostřednictvím arbitráže atd.

Na druhé straně mohou si obyčejní obchodníci se zbožím a službami dopřávat i čistou spekulaci. Profesor Tobin sám zjistil důležitou věc: že , kdyby se kolísavost měnových kurzů snížila, staly by se mnohé nespekulativní stabilizující transakce zbytečnými.

Dosáhla by Tobinova daň tohoto cíle?

1%-ní zdanění by bylo vybíráno z každého kroku spekulativního kolečka. V závislosti na metodě výpočtu by daňový výnos vzrostl o 104% nebo 181%. Avšak ani tyto přídavné náklady by neodstrašily spekulanta, kdyby očekávaný pád parity cílové měny v daném týdnu byl dostatečně velký: např. přes 4% s pravděpodobností 0,5%. Tam, kde by se silně tušilo, že parita bude silně vychýlena - jako v případě ERM v r.1992 - mohla by mít Tobinova daň jen velmi marginální (okrajový) odstrašující účinek.

Vymezení přesného dosahu daně by bylo také obtížné. Jisté operace - například ty, které provádějí Centrální Banky - by byly od této daně zproštěny. Profesor Tobin také navrhoval zproštění daně u transakcí v rámci "měnových oblastí", jenže jejich vymezování v termínech jakkoliv krátkých by povzbudilo přesně ten typ operací, kterým má tato daň předcházet. Problémy by vznikly také s uspořádáním síťové provázanosti při mezibankovních operacích. Původní návrh profesora Tobina zahrnoval i zdanění pokladních operací. Zdanění malých směn valut u turistů, malých podniků atd. by však bylo nepopulární a téměř jistě poškodilo obchodování. Na druhé straně by spekulanti mohli snadno dani uniknout přechodem na pokladní substituty: pokladní směnky, směnky na trhu komodit a jiné finanční deriváty. Kdyby se do tohoto zdanění zahrnulo i obchodování s těmito substituty, byly by pravděpodobně vymyšleny nové finanční produkty, které by byly mimo oblast postižitelnou tímto zdaněním. Takové vybírání daně by, jako Alenka a Červená Královna, musilo běžet rychleji a rychleji, aby zůstalo na stejném místě.

Zvýšení daňového výnosu

Bylo spočítáno, že kdyby Tobinova daň vzrostla o pouhou 0,1%, vyneslo by to asi 50 miliard dolarů ročně, a to i když uvažujeme, že počet valutových transakcí by klesl na polovinu, 20% transakcí by bylo zproštěno daně a u dalších 20% by se daň nepodařilo vybrat (daňové úniky). Takový výnos představuje více než dvojnásobek sumy, která je dnes spotřebovávána na stabilizační a rozvojové programy, na humanitární pomoc, udržení míru a jiné aktivity zajišťované OSN a jejími agenturami.

I za předpokladu, že by chudé a malé země obdržely celý výnos plynoucí z této daně, vytvořily by se masivní nové fondy pro finanční stabilizaci a rozvoj na světové úrovni.

V této souvislosti jsou hlavní problémy s Tobinovou daní politické. Země v současnosti jeví malou ochotu věnovat zdroje tohoto druhu na rozvojovou pomoc či podobné účely. Mezinárodní organizace pověřené správou a alokací (umístěním) tak velkých sum by také čelily hrozivě velkým potížím finančního řízení, zejména při snaze vyhnout se pokušení (morálnímu riziku) a podvodům.

Snížení zranitelnosti vůči vnějším otřesům

Svobodný pohyb kapitálu v mezinárodním měřítku snižuje schopnost národních (státních) ekonomik provádět monetární a jiné ekonomické politiky na základě čistě domácích kritérií. Spekulační tlak na směnný kurz může například způsobit, že poptávka je vyšší než kolik zaručují vnitřní monetární podmínky, což má škodlivý vliv na ekonomický růst a zaměstnanost. Jakmile by Tobinova daň snížila jak spekulace tak obecnou kolísavost měnových kurzů, mělo by to zřejmě příznivý vliv na reálnou ekonomiku mnoha zemí. Může se však také argumentovat, že nadhodnocená měna přivolává spekulaci a že ochrana takové měny znamená náklady v podobě zbytečných rezerv a vysokých poptávkových kurzů. Systém plovoucích směnných kurzů znemožňuje vybudování masivního spekulativního postavení. Ti, kdo podporují tento názor navíc tvrdí, že vystavení vůči mezinárodní směně a finančním trhům přispívá k větší (ekonomické) disciplinovanosti národních vlád, které by jinak mohly být v pokušení provádět inflační politiku.

Ani plovoucí směnné kurzy však nejsou bez nákladů - obchodníci se musí zajišťovat proti pohybům směnného kurzu; skutečnost, že Tobinova daň zvětší šance voličů zvolit špatnou vládu není argumentem proti této dani.

Závěry

Tobinova daň by byla velice moc "druhým nejlepším" řešením měnové spekulace - v rámci Evropské Unie, nikdo ji vážně nenavrhl jako alternativu pro Hospodářskou a Monetární Unii.

Při nízkých úrovních zdanění, které byly navrženy, znamenala významné extra náklady pro spekulanty, přičemž kapitálové investice by ovlivnila jen okrajově. Na druhé straně by nezabránila ERM krizím v r.1992 a dalších, ani krizi mexické měny v r.1995 ani krizi jihovýchodoasijských měn v r.1997. Problémy mezinárodního dozoru (supervize) a snadnost daňových úniků rovněž vyvolávají pochybnost, zda by se daň mohla stát reálně účinným strašákem.

Avšak jako zdroj výnosu pro opatření k mezinárodní finanční stabilizaci a pro rozvoj, humanitární pomoc, zachování míru atd. má tato daň velkou přitažlivost. I při velmi nízkém procentu zdanění by tento výnos znamenal velmi velké sumy.

Tím, že by daň snížila kolísavost směnného kurzu, poskytla by vládám větší manévrovací prostor pro vedení své ekonomické politiky - i když je věcí diskuse, zda by to bylo k dobru věci.

Návrh Tobinovy daně však nemůže být nahlížen izolovaně bez vztahu k obecnějším vývojovým trendům, a zejména k hledání "nové globální světové architektury". Bez takové architektury by tato daň nebyla jakkoliv proveditelná. S tímto vědomím smíme na tuto daň pohlížet jako na atraktivní "tržně orientovanou" alternativu k regulacím kapitálových pohybů.


Dokument: O tom, jak byl Petr Cibulka povolán na Úřad

Záznam z jednání - zveřejněný BL 25.9.2000

Dne 22. 9. 2000 se z iniciativy Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen "Úřad") vyjádřené dopisem č.j. 277/00 - KP že dne 4. 9. 2000 uskutečnilo jednání ve věci vztahů seznamu spolupracovníků StB a důvěrníků StB (dále jen "evidence") a zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů.

Jednání se za Úřad zúčastnili:
JUDr. Jiří Maštalka
JUDr. Alena Kučerová
JUDr. Josef Nejedlý

Necenzurované n. zastupoval zplnomocněný advokát: JUDr. Aleš Uhlíř

V uvedené věci Úřad konstatoval, že evidence označuje některé fyzické osoby nejen jménem, příjmením a datem narození a jejich totožnost dále identifikuje dále uvedením adresy bydliště. V těchto případech se jedná o osobní údaje zpracovávané podle zákona č. 101/2000 Sb.

S ohledem na ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. stanovící přechodnou lhůtu pro zpracování osobních údajů prováděné před účinností zákona č. 101/2000 Sb. proto Úřad sděluje, že v termínu do 31. 5. 2001 bude nezbytné v evidenci likvidovat všechny identifikační údaje nad rámec rozsahu jméno, příjmení a datum narození anebo evidenci jiným způsobem uvést do souladu se zákonem č. 101/2000 Sb. Na tomto stanovisku Úřad setrvává.

Zplnomocněný advokát - právní zástupce pana Petra Cibulky poukázal na to, že Necenzurované noviny, jimž byla výzva Úřadu doručena, nemají právní subjektivitu. Právní zástupce však nezpochybňuje platnost doručení pozvání k tomuto jednání a předkládá originály plné moci pro zastoupení pana Petra Cibulky v předmětném řízení před Úřadem, jakož i plnou moc vystavenou pro zastupování v tomto jednání vydavatelem Necenzurovaných novin, kterým je s.r.o. OD BANKROTU K BANKROTU.

V dalším právní zástupce uvádí, že evidence byla vytvořena jednak na základě v roce 1992 uveřejněných seznamů, které jsou veřejnosti známy jako Cibulkovy seznamy, jednak na základě propojení těchto seznamů s veřejně přístupnými informacemi jako např. obchodní rejstřík, tel. seznamy, seznamy členů různých komor apod.

Dle právního zástupce se působnost zákona č. 101/2000 Sb. na činnost resp. aktivity spojené s evidencí nevztahuje. Toto vyplývá z negativního vymezení působnosti zákona, podle něhož (§ 3 odst. 6 písm. a ), se ustanovení tohoto zákona nepoužívají pro zpracování osobních údajů zpravodajskými službami. StB nepochybně byla organizací tohoto charakteru, proto se na ni působnost zákona 101/2000 Sb. nevztahuje.

V dalším právní zástupce odkazuje na obsah Stanoviska k řízení na základě předvolání 4. 9. 2000 ze dne 15. září 2000.

Pokud jde o podnět, který byl právnímu zástupci předložen k nahlédnutí a z něhož si právní zástupce učinil poznámky, právní zástupce je názoru, že předmětná žádost "o zajištění opatření k nápravě ve smyslu ustanovení odst. 1, § 21, a odst. 2 písm. c zák. c. 101/2000 Sb." ze dne 13. 6. 2000 nemůže být projednávána Úřadem v rámci jeho působnosti vymezené zákonem č. 101/2000 Sb. Autor podnětu z 13. 6. 2000 má jiné možnosti, jak se domoci nápravy, pokud - jak uvádí - mu byla způsobena újma v důsledku zveřejnění osobních údajů týkajících se jeho osoby v evidenci.

Závěrem právní zástupce pana Petra Cibulky uvádí, že dle jeho názoru nelze zákon č. 101/2000 Sb. vykládat extenzivně. Přirozeným výkladem zákona č. 101/2000 Sb. se dle právního zástupce musí zcela jednoznačně dojít k závěru, že činnost Úřadu vymezená zákonem č. 101/2000 Sb. se na aktivity pana Cibulky nemůže vztahovat. Právní zástupce vyjadřuje názor, že Úřad nemůže nahrazovat resp. suplovat činnost vykonávanou jinými orgány, např. obecnými soudy. Těžištěm činnosti Úřadu by měl být především dozor nad tím, aby nebyly zneužívány osobní údaje, jimiž disponují státní orgány, orgány územní samosprávy a jiné orgány veřejné moci. Rozhodně by se Úřad neměl zabývat v této souvislosti "ochranou" StB. Účastníci jednání shodně konstatují, že v případě tohoto jednání se nejednalo o výkon kontrolní činnosti Úřadu ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. Jednání bylo vedeno ve zcela korektním duchu.


Ze světa české mimoparlamentní politiky

Pavel Holba, září 2000

Čeští "Humanisté"

Bůh tomu chtěl, aby se Praha stala na sklonku září 2000 velkým fórem rozmanitých odpůrců globalizace. Na rozdíl od mnohých, kteří odpůrce globalizace předem zatracovali a přemýšleli, jak se před nimi schovat, jsem usoudil, že k aktivní politice patří opatrné poznávání všech politických aktivit - nejlépe podle zásady "dobrodružství nevyhledávej, ale nevyhýbej se jim" (Lion Feuchtwanger).

Když jsem v pátek (22/9) odcházel ze své kanceláře na stanici tramvaje narazil jsem na Palackého náměstí (u pomníku Palackého) na shromáždění pořádané Humanistickým hnutím, kterému na pódiu vyhrávalo několik hudebníků. Mezi stolky s propagačními materiály postávalo a přecházelo několik převážně velmi mladých na pohled sympatických jedinců, z nichž mnozí hovořili anglicky či německy. Musím přiznat, že atmosféra mi v něčem připomínala některé předvolební akce organizované KANem.

Poblíž pódia jsem zahlédl předsedkyni Humanistické Aliance - přitažlivou dlouhovlasou blondýnu Danu Feminovou, kterou jsem znal z doby, kdy jsme hledali, kdo by mohl být možným partnerem pro volební koalici na jaře 1998. Připomněl jsem se jí a poptal se, kolik podali kandidátek do krajských voleb a kolik kandidátek se jim podařilo úplně naplnit. Odpověděla nečekaně přesně: úplně naplnili jednu krajskou kandidátku a neúplné kandidátky podali v několika (to jsem si přesně nezapamatoval) dalších krajích. Ptal jsem na jejich zájem o spolupráci s jinými politickými subjekty a její odpověď vyjadřovala zřetelně nezájem o spolupráci ("snad kdyby šlo o stejné názory") a vytušil jsem i jakýsi nezájem o případný volební úspěch. Takže jsme si vyměnili vizitky a šli po svém.

Spěchal jsem domů, ale rozhodl jsem se podívat se, jaké propagační materiály se na shromáždění prodávají a rozdávají. U stolku Humanistického hnutí bylo vše zadarmo, včetně posledních čísel novin "Zejména" a "Narovinu". Anarchisti prodávali brožury a časopis "Existence" (za 25 Kč). Něco jsem nabral a něco zaplatil, a když jsem viděl poslední stolek, který patřil komunistům - prodávali například Fučíkovu "Reportáž" v anglické verzi, měl jsem toho dost. Nastoupil jsem do tramvaje a začal získané tiskoviny pročítat. Z tiskovin jsem se dozvěděl, že Humanistické hnutí (dále H.H.) vzniklo v šedesátých letech v Argentině a dnes rozvíjí své aktivity ve více než 70 zemích pěti kontinentů. Neexistují v něm žádné placené funkce a členové H.H. v ČR platí (v současnosti) půlroční členský příspěvek 550 Kč (tedy 1100 Kč/rok). O aktivitách a kontaktech H.H. je možné se dozvědět na webových stránkách www.novyhumanismus.cz. V oblasti lidských práv jsou realizovány projekty "Umění proti rasismu", "Kampaň lidské podpory", "Klub dialog". Dále je vydáván měsíčník "Alien", noviny "Narovinu" (Praha 5), "Kostelecké noviny" (Kostelec n/O.) a studentské noviny "Zejména".

Na letáku Humanistického hnutí se dozvíme i o politické straně s názvem Humanistická Aliance (dále jen H.A.), která se o toto hnutí opírá (předsedkyně H.A. je zároveň mluvčí H.H.), jejímž programem je "skutečná přímá demokracie: - referenda, - úplná průhlednost práce zastupitelů, - zákon o politické odpovědnosti, - decentralizace moci, - přímá volba starostů, prezidenta republiky a představitelů nejvyšších orgánů, - úprava volebního zákona tj. zrušení kaucí a procentuálních klausulí".

Nevím, jak je strana H.A. financována, ale obdržel jsem její leták "Kup si svůj díl demokracie", který nabízí lidem samolepky "Můj díl demokracie" v hodnotách 50, 100, 200, 500 nebo 1000 Kč. Z výnosu prodeje těchto samolepek chce tato strana zaplatit volební kauce. Na letáku jsou uvedeny "Některé návrhy Humanistické Aliance", ve kterých jsou kromě požadavku přímé demokracie uvedeny další požadavky jako "zastavit privatizaci v oblasti zdravotnictví a školství", "investovat do vytvoření skutečně sociální sítě", "limitovat výdělky nadnárodních společností", "výrazně podporovat malé a střední podnikání", "iniciovat zdanění mezinárodních finančních spekulací", "zvýšit pokuty a zavést trestní postihy za poškozování životního prostředí", "zajistit dostupnost bytů", "iniciovat vytvoření společné Evropy lidských práv, nikoliv Evropy byrokratů a bank", "iniciovat kroky ke skutečnému odzbrojování", "zavést dobrovolnou vojenskou službu", "zastavit vyjímání orné půdy z půdního fondu a více podpořit české zemědělství".

Pak jsem došel k dvojstránkovému anglicko-německo-českému letáku, který mi na shromáždění někdo strčil do ruky. Leták byl vydán "Výborem pro Dělnickou Internacionálu (VDI)" (Committee for a Workers' International - CWI / Komitee für eine Arbeiterinternationale - KAI), který vyzývá k aktivnímu boji za světový socialismus (VDI prý pracuje v 35 zemích a už 30 let vede boj proti kapitalismu a stalinismu). Mají ale ti naši "humanisti" pěkné kamarády. To by se opravdoví humanisté, jako byli Masaryk a Čapek, divili.

----------

Česká "anarchistická revue"

Za 25 Kč jsem si ze shromáždění na Palackého náměstí (u pomníku) odnesl 9. číslo "anarchistické revue Existence" (42 stran A4 + obálka, vydává Československá Anarchistická Federace - ČSAF), které mne překvapilo svou poměrně dobrou úrovní. První stranu tvoří "Editorial" (slovo vydavatele), dalších 8 stran je věnováno "aktivitám" a "událostem" spojeným s těmito aktivitami (např. pronásledování aktivistů).

Následují články "Demokracie? Spravedlnost? Lidská práva?" a "Boj o řeku Narmada" od Alice, "Ekologie - oběť zisku" od Davida Němce, "Globální chudoba na konci 20. století - Globalizace bídy" od profesora Ottawské university M. Chossudovského (přeložil Martin), "Na povrchu několika problémů" od Honzy, "Jedinec, společnost a stát" od Emmy Goldmanové (text z r.1940 přeložil Vít Komrska) a "Anarchismus: Ideologie nebo metodologie?" od Dave Neala (přeložila Zuzana). Následuje druhá část seriálu o romské historii, kultuře, dnešní situaci a budoucnosti s názvem "Nejneposlušnější národ na světě" od Alice.

Na zbylých stránkách najdeme esej Lva Nikolajeviče Tolstého "Církev a stát" (z anglického textu "Church and State přeložil -abm-), recenze samizdatových časopisů : "A-kontra č.3" (20 stran A4 za 10 Kč), "Hlas Země č.1" (6 stran A4 zdarma), "Konfrontace č.9" (10 stran A4 za 13 Kč), "Kontrast č.1" (8 stran A3 zdarma), "Solidarita speciál č.2" (4 strany A4 zdarma), "A-kontra č.4-5" (28 stran A4 za 15 Kč) a "Zelený Provazníček č.6" (32 stran A4 za 20 Kč) a "kulturně literární koutek" s povídkami Jaroslava Haška "O parlamentech" a "O hodném švédském vojákovi".

Ve zprávách o "aktivitách", "pouličních slavnostech" a "přímých akcích" jsem se dozvěděl o existenci rozmanitých anarchistických a jiných "aktivistických" sdružení jako jsou INPEG = INiciativa Proti Ekonomické Globalizaci, NESEhnutí, Solidarita - organizace revolučních anarchistů, Socialistická solidarita, Československé anarchistické sdružení, Antifašistická akce, Federace sociálních anarchistů - FSA, Československá anarchistická federace - ČSAF, která oponují hajlujícím skinům a nacistoidním organizacím (Národní aliance, Obrana národa, Vlastenecká republikánská strana) a která patří zřejmě (vedle komunistů, "zelených" a "humanistů") do tábora odpůrců globalizace a tedy i k odpůrcům Mezinárodního měnového fondu - MMF (International Monetary Fund - IMF) a Světové banky - SB (World Bank = WB) a odpůrcům nadnárodních monopolů (TransNational Corporations - TNC).

Tato revoluční sdružení mladých mají zřejmě své partnery v organizacích dalších evropských zemí i v organizacích světových jako jsou Car Busters, Za Matku Zem, Different Life, Sloboda zvierat, APLAN - Anarchist Prisoner's Legal Aid Network, Food not Bombs, Ontarijská koalice proti chudobě (OPAC), Libertinská mládež (anarchokomunisté v Bolivii) atp.

Z letošních aktivit je v časopise připomínána demonstrace proti MMF v Praze na Staroměstském náměstí (16.4.), protifašistická demonstrace v Jihlavě (22.4.) a v Brandýse n/L. (22.4.), prvomájová demonstrace v Praze na Střeleckém ostrově (1.5.), demonstrace antifašistů v Praze na náměstí Míru (6.5.), protest proti trestu smrti černošského aktivisty před americkou amnasádou v Praze (13.5.), demonstrace proti OECD na Palachově náměstí v Praze (12.6.), "druhá pouliční slavnost" v Brně (27.5.) a Street Party v Bratislavě (10.6.). Zajímavé je, že organizátoři bratislavské Street Party si stěžují, že se shromáždění zúčastnili "aj boľševici zo SOPky" a když s jejich účastí pořadatelé projevili nesouhlas, tak "námestie ale odmietli opustiť" takže "nabudúce bude asi treba zakročiť ráznejšie".

Zaujal mne článek Dave Neala o problémech s anarchistickými "ideology", kteří "nestaví na svobodném úsudku a přímé akci, ale na poslušnosti, pasivitě a podrobení se manifestu, platformě či jiným mechanismům ovládání". Tomuto typu anarchistů se zamlouvají doktríny, které oni sami vyplodí a očekávají, že se lidé podle nich budou chovat. Myslí si, že kdyby byli schopni přenést do lidí dostatek jejich vlastních myšlenek, byla by anarchie možná, ale lidé prý ještě nejsou dost připraveni. Takovýto "ideologický" anarchismus otvírá dveře autoritářům, kteří se dostávají do vedoucích míst v anarchistickém hnutí, odkud pak v zájmu ideologické čistoty začnou potlačovat odlišné názory a nesouhlas - stejně jako to dělají bolševici či nacisti.

----------

Pražská organizace ČSNS se rozhodla vydávat vlastní bulletin

Někdy před rokem zastavilo Ústředí ČSNS, v rámci úsporných opatření, vydávání svého jediného vnitrostranického bulletinu "Zítřek". Tím byl přerušen poslední veřejně přístupné fórum pro komunikaci mezi členy ČSNS, což zřejmě posloužilo centralizačním záměrům nového vedení. Poslední sjezd ČSNS na konci června 2000 tento centralizační trend potvrdil tím, že zmocnil Ústředí rozhodnout o případném prodeji domu na náměstí Republiky v Praze, navzdory nesouhlasu pražských delegátů. Pražská organizace ČSNS pochopila, že se musí sama ujmout iniciativy a vytvořit nové fórum pro vnitrostranickou diskusi v ČSNS v podobě "Pražského Bulletinu".

První číslo Pražského Bulletinu (PB) : (10 stran A4 distribuované zdarma), vyšlo v září 2000 s mottem: “NENECHME SE OŠULIT“ obsahuje následující články: Bulletin pokračuje (Vaše redakce), Ke kořenům (Jaroslav Boček, P9), Nerozum v hlavě a zataženo v duši (Vladimír Fröhlich, P3), Podívat se pravdě do očí (Blanka Březinová, Praha), Globalizace, demokracie a dnešek (Viktor Trkal, Praha), Jaká orientace (Karel Janko, Praha), Vy Pražáci si pořád vymýšlíte (Miroslav Kaluža, P8), Vo tom prodeji baráku (anonym: "bratr Šikula"), Proč zrovna ona (M. Horáková)? (Jiří Pondělíček, P9), Jedna kapitola zahraniční politiky ČSNS (Marek Světlík, P12), Modrá internacionála (Pondělíček, P9), Co znamená nečinnost! (Jiří Vazač, Praha), Naše současná mytologie (Pondělíček, P9), Zachráníme ještě Melantrich ??? (J.P.), Stanovisko Českého národního sdružení k akcím proti Temelínu, MUDr. Radim Uzel CSc. kandiduje do Senátu v obvodu Praha 12, Víte kdo je kdo (v pražské ČSNS)?

Autoři příspěvků vyjadřují svou roztrpčenost z výsledků posledního sjezdu a ze způsobu jednání bratra předsedy Šuly. Zamýšlejí se nad minulostí i budoucností své strany a vyjadřují obavy nad vývojem ekonomické situace strany, který vyvolává hrozbu zániku této více než sto let staré strany.

----------

O čem píší Noviny DEU

Noviny DEU Ročník 7, číslo 7 (8 stran A4, vyšlo v srpnu 2000, cena 10 Kč) obsahují následující články a texty: "Společně pro změnu", Čtyřkoalici nezbývá nic jiného než vyhrát volby (R. Majzlík), Prezident navrhl Ústavnímu soudu zrušit některá ustanovení volebního zákona (www.hrad.cz), Zásah policie ČR na sněmu DEU (18.12.1999 v Praze 8) není stále uspokojivě vysvětlen, Věc: Selhání systému vnitřních kontrol MV ČR (dopis DEU ministrovi vnitra), Sdělení Republikové kontrolní a revizní komise DEU, Rozhodčí komise DEU (Ing. Mydlarčík), Práce na přípravě krajských voleb DEU na Internetu, Setkání předsedů místních organizací stran Čtyřkoalice v Benešově (16.9.), Společný program Čtyřkoalice, Sponzorování volební kampaně, Zabránit normalizaci (Luděk Frýbort, přetištěno z Annonce).

----------

Co nového ve Straně mírného pokroku v mezích zákona

Projev předsedy Strany mírného pokroku v mezích zákona

na řádné členské schůzi strany v hospodě U Bubeníčků v Praze dne 25.9.2000:

Mírná globalizace v mezích zákona

Josef Kobra Kučera, předseda SMPVMZ, Praha, září 2000

Myslím, že je nejvyšší čas. aby se strana mírného pokroku v mezích zákona vyjádřila ke globalizaci. Zatím, co jinde ve světě nosili manifestanti transparenty s nápisem "Ami go home!", my jsme tajně v duši doufali, že by nás mohli obsadit. Osvobodit. Nestalo se tak, ale my se dožili, že se komunismus zhroutil sám od sebe. Chtěli jsme do Evropy, dostali jsme se do světa. A tak jsme se dočkali McDonaldů a toho, že bývalí komunističtí funkcionáři a prorežimní umělci mohou jezdit do Ameriky, protože na to mají. Na nás zbyly americké seriály.

Ale pozor, vážení straníci. Chtěl bych varovat před nějakým překotným prosazováním národní kultury. Taková ochrana se vždycky zvrhne. Nikdo nám už nevrátí zpátky naše estrády, jenom naši umělci, naši národní umělci, se pokoušejí dělat šou jako v Americe. S tím rozdílem, že v naší české šou jsou hlavními hvězdami zpěváci, kteří neumějí zpívat a tanečníci, kteří neumějí tančit.

Francouzské tažení proti americké kultuře skončilo tím, že komisař Moulin se stal z francouzského gentlemana americkým hovadem. Vymezený podíl francouzských filmů v televizi zůstal, ale tvůrci se z fr-ancouzů, stali fr-američany. Kožený overal, silná motorka, chování řeznického psa, vulgarismy, pohrdání zákonem a předpisy, tohoto nového Moulina spojuje se starým jen hlas herce Moravce. Ale je fr-ancouzský.

Někdy, pravda, vyhraje národní kultura nad tou nadnárodní. Souboj Jägermeistra s Fernetem dopadl pro nás dobře, ale na žádný další případ si nevzpomínám. V globalizaci jsme se dostali tak daleko, že už si nevykrádáme banky sami, ale zveme si nato Japonce. V globalizaci jsme na tom tak daleko, že lákáme protestanty proti globalizaci z celého světa. A to znamená, že už ve světě jsme. V Evropě sice ještě ne, ale mozky už máme vyprané Bleskem a Novou a vyžehlené homeopaty a astrology, jsme pomalu v gala, a tak se svatba bez ohledu na pohlaví může uskutečnit. Nechci vás strašit, ale my se ještě přijetí do Evrovské unie dočkáme. A pak budeme naše děti vysílat protestovat proti globalizaci do Rakouska, Itálie a Ameriky. To už na to budeme mít, protože si půjčíme od Světové banky. K tomu všemu nás přivede mírná globalizace v mezích zákona.


Pomůže nám memetika překonat dědictví totality?

Pavel Holba, 29.7.2000

Chápu, že na tuto otázku je nesnadné odpovědět. Ani já jsem ještě před týdnem netušil, co slovo "memetika" znamená. Narazil jsem na slovo "memetics" na internetu a následné prohlížení příslušných anglických textů (což je pro mne stokrát únavnější než čtení textů českých) probudilo můj zájem, který navzdory námaze stále narůstal.

Slovo "memetika" (anglicky "memetics") je odvozeno od slova "mem" (v angličtině "meme" čti "mím" - má se rýmovat se slovem "cream") tak, jako je "genetika" odvozena od slova "gen". Slovo "mem" dal do oběhu pan Richard Dawkins v roce 1976 a v dubnu 1999 tento pán zjistil, že v textech internetové sítě World Wide Web (= Světově Rozprostřená Pavučina) se přídavné jméno "memetic" již vyskytuje na 5042 místech. Dawkins je profesorem "Veřejného chápání vědy" na Oxfordské Universitě a jeho poslední knihou je "Rozplétání duhy" (Unweaving of Rainbow), které vyšlo v nakladatelství Houghton Miffin. Následující informace čerpají z úvodu, který napsal Dawkins ke knize Susan Blackrnore-ové: "Memový Stroj" (Meme Machine - Oxford University Press) a z dalších internetových textů v angličtině. O tom, jak dospěl k zavedení pojmu "mem", vypráví Dawkins následující historku.

Když Dawkins před lety učil v Oxfordu, setkal se se studentkou, která měla neobvyklý zvyk. Když dostala otázku, která vyžadovala zamyšlení, tak sevřela oční víčka až byly oči těsně zavřené, škubnutím sklonila hlavu na prsa a pak na téměř půlminutu ztuhla, načež s otevřenýma očima vzhlédla a odpověděla na otázku zcela plynně a inteligentně. Rozveselilo ho to, a když poobědval s kolegy, napodobil toto chování dívky, aby je pobavil. Mezi kolegy seděl jeden z oxfordských filosofů, který ihned na toto předvádění reagoval: "To je přece Wittgenstein!" a zeptal se, jak se dívka jmenuje. Ukázalo se, že oba její rodiče jsou profesionální filosofové, a že oba jsou žáky významného filosofa Wittgensteina (Ludwig Josef Johann Wittgenstein 26.4.1889 - 29.4.1951 byl rakouský logik a filosof. Jako žák Russela stal se profesorem filosofie na universitě v Cambridge). Tato gesta tedy přešla od velkého filosofa k Dawkinsově žačce přes jednoho či oba její rodiče. Když později Dawkins uvažoval o tom, že náš kulturní život je plný věcí, které se šíří jako viry z jedné mysli do druhé: melodie, ideje, zachycené fráze, módy v oblečení, jídle či stylu bydlení, tak (v r.1976) použil slovo "mem" pro tyto samovolně se otiskující (replikující) prvky kultury, které vlastně žijí svůj vlastní život. Memy putují časem přes generace, ale také se šíří mezi lidmi jako viry při epidemii.

Dnes Dawkins zjišťuje, že jeho slůvko "mem" je rovněž takovým virem, protože, jak zjistil na internetu, existují dnes webové stránky: "Memoví teoretici", "Memy, metamemy a politika", "Memy a nátlak šklebícího se idiota", "Stránky memového zahradničení", a také "Stránky alternativní memetiky". Vzniklo i nové náboženství "Církev Viru" s vlastním seznamem hříchů a ctností a s vlastním patronem (Svatým Charlesem Darwinem) a Dawkins dokonce objevil na internetu odkaz na Svatého Dawkinse.

Ze slovníčku, který jsem našel sám na internetu, jsem zjistil definice řady "memetických" pojmů. Zdá se, že pomocí těchto pojmů bude možné vyjasnit řadu nepochopitelných zápletek českého společensko-politického vývoje, dokonce i dnešní bezvýchodnost české politiky a příčiny starých i nových animozit (nevraživostí) ve společnosti.

S použitím memetických pojmů je například možné tvrdit, že memoinženýři a memboti jsou v Česku váženými osobami, zato memoidi jsou všeobecně v opovržení. Obyvatelstvo je z dob komunismu vycvičeno k memoalergickým reakcím, avšak má mimořádně oslabenou memoimunitu vůči primitivním postojům, protože bylo dlouhodobě vystaveno působení rozmanitých imunodepresantů (imunotlumičů). Je důvod k obavám, že exotoxické memy komunismu, jakkoliv pozměněné memetickým driftem, budou i nadále infikovat dospívající ročníky. Memofond české společnosti byl v dobách komunismu výrazně ochuzen a česká ideosféra postrádá stabilní memodiverzitu. Věroprostory v myslích českých občanů jsou plně obsazeny nesourodými útržky rozmanitých memokomplexů, což jim brání vnímat adekvátně současnou realitu a domluvit se mezi sebou na tom, jak obnovit a rozvíjet plnohodnotné národní společenství. Následující slovníček memetiky není řazen abecedně, ale spíše podle souvislosti pojmů:

Výklad memetických pojmů

memetika (memetics) = věda, která studuje replikace (kopírování), šíření a vývoj memů.

mem (meme) = informační motiv (vzor), držený v jedincově paměti, který má schopnost zkopírovat se do paměti jiného jedince. Mem je tedy nakažlivý informační vzor, který infikuje lidské mysli a mění jejich chování tak, aby tento vzor šířily. Jednotlivé slogany, pochycené fráze, melodie, obrazové symboly, nápady a způsoby jsou typickými memy. Myšlenka (či informační vzor) není memem, pokud na někoho nepůsobí tak, aby ji chtěl replikovat - opakovat ji někomu dalšímu. Každé předané poznání je memetické.

uchopěv (earworm, ušní červ) = druh jednoduchého memu: popěvek či melodie (hit), který zní v uších a rychle nakazí celou populaci (např.: "Don't Worry, Be Happy").

memový komplex, memokomplex, memplex (meme-complex, scheme) = soubor vzájemně si pomáhajících memů, které spoluvytvářejí symbiotický vztah. Náboženská a politická dogmata, ideologie sociálních hnutí, umělecké styly, tradice a obyčeje, řetězové dopisování, paradigmata (vzory), jazyky atd. jsou memokomplexy (též m-plexy či memoschemata). Úspěšný memplex má obvykle jisté vlastnosti: široký rozsah (paradigma - model, který mnoho vysvětlí), výhodu pro nositele když participuje a přispívá, přesvědčení o své samozřejmé pravdě, požaduje pořádek a smysl, který pomáhá odvrátit hrůzu z bezvýznamnosti

spolumem (co-meme) = mem, který se symbioticky spoluvyvinul s jiným memy a vytvořil s nimi memokomplex. V rámci memokomplexu rozlišujeme spolumemy, které mají funkci návnady (bait), udičky (háčku, hook), vlasce (threat) a protilátky (imunomemu, vaccime)

návnada (bait) = část memokomplexu, která slibuje hostiteli prospěch (obvykle na oplátku za replikování komplexu). Návnada obvykle ospravedlňuje (ale explicitně nenaléhá) replikaci memokomplexu. V mnoha náboženstvích je návnadou Spasení, jinými návnadami jsou Věčné Blaho, Bezpečí, Prosperita, Svoboda, Každému podle jeho potřeb.

udička (hook) = část memokomplexu, která nutí k replikaci. Udička je často nejúčinnější, když není explicitním stanoviskem, ale logickým důsledkem memového obsahu (např. Šiřte Slovo Boží ve většině náboženských memokoplexů).

vlasec (threat) = část memokomplexu, která povzbuzuje věrnost a potlačuje odchylky při replikaci (ve většině náboženských memokoplexech např. Zatracení v Pekle).

imunomem (vaccime čti vaksím) = metamem, který propůjčuje odolnost či imunitu vůči jednomu či více memům, takže osoba může být takovému memu vystavena, aniž by jím byla nakažena (a stala se jeho hostitelem). Obecnými imunomemy jsou "Víra", "Lojalita", "Skepticismus" a "Tolerance". Každý memokomplex zahrnuje imunomem (protilátku), která chrání před soupeřícím memem, například:

imunodepresant (imunotlumič, immuno-depresant)) = to, co snižuje osobní memetickou imunitu. Obecnými imunotlumiči jsou cestovní, desorientace, fyzické a citové vyčerpání, nebezpečí, citový otřes, ztráta domova či milované osoby, obavy z budoucnosti, kulturní šok, stres z izolace, nepříznivá sociální situace, užití některých drog, osamělost, nepřátelství, paranoia (pocit pronásledování), opakované ohrožení, respekt k Autoritě, touha uniknout, a hypnóza (ztráta kritického úsudku). Verbíři kultů často směřují na letiště a nádraží, protože mnoho lidí má na cestách utlumenou memoimunitu.

autotoxický mem (auto-toxic meme) = mem, který vede k záhubě svého nositele (mučednický mem, memokomplex vojenské indoktrinace atp.).

exotoxický mem (exo-toxic meme) = mem, který je nebezpečný pro druhé. Vysoce exotoxické memy vedou k záhubě osob jiných než hostitelů - zvláště těch osob, které jsou nositeli soupeřících memů. Příkladem exotoxických memokomplexů jsou agresivní ideologie (Nacismus, Inkvizice, Stalinismus, Polpotismus)

dormant (spící mem) = mem nebo memokomplex, který v dané době nemá lidské hostitele. Hieroglyfický systém starých Egypťanů nebo Gnostická Evangelia jsou příklady "mrtvých" memokomplexů, které po tisíciletí leží ladem v zakázaných či nepřeložitel ných textech a čekají na svou reaktivaci nakažením moderních archeologů.

memotyp (memotype) = memotyp je soubor příbuzných memů (podobných z hlediska svého informačního obsahu) zatímco sociotyp je sociálním vyjádřením memotypu tak, jako je tělo organismu (fenotyp) fyzickým vyjádřením genotypu.

metamem (meta-meme) = mem, který se vztahuje (vyjadřuje postoj) k jiným memům - například tolerance, metafora.

tolerance = metamem, který propůjčuje odolnost vůči široké škále memů (a jejich sociotypů), a to bez memoalergie. Tolerance dovoluje svému hostiteli, aby byl opakovaně vystavován soupeřícím memům, i netolerantním soupeřům, aniž by se aktivně nakazil nebo alergicky reagoval. Tolerance je ústřední mem v široké škále memokoplexů, zejména "Liberalismu" a "Demokracie". Bez Tolerance by se leckterý memokomplex stal exotoxickým a způsobil by u svých hostitelů memoalergie. Protože však memokomplexy soupeří o konečný věroprostor, není tolerance vždy předností, nicméně vyvinula se v ideosféře stejným způsobem jako se vyvinula v biologických ekosystémech kooperace.

memoinženýr (memetic engineer) = ten, kdo vědomě utváží memy cestou jejich splétání a slučování (syntézy) s cílem změnit chování ostatních. Pisatelé manifestů a reklam jsou typickými memetickými inženýry.

hostitel, memonosič (host) = osoba, který byla nakažena memem.

membot (verbíř, misionář) = osoba, jejíž celý život je podroben propagování (šíření) memu, a to samočinně (automaticky) a při každé příležitosti (jako jsou mnozí Svědci Jehovovi, Krišnanovci a Scientologové). V důsledku interních konfliktů ti nejhlasitější a nejkrajnější memboti stoupají k vrcholu hierarchie ve svých sociotypech.

memoid (memeoid, mučedník) = osoba, jejíž chování je silně ovlivněno memem - natolik, že své vlastní přežití považuje osoba za nevýznamné (kamikadze, šiitští teroristé, vojáci). Hostitelé (memonosiči) a memboti nemusí být vždy memoidy.

memový fond, memofond (meme pool) = plná rozmanitost memů dosažená pro danou kulturu či daného jedince. Učení jazykům a cestování jsou metody rozšiřování jedincova memofondu.

věroprostor (belief-space) = osoba může být infikována jen konečným počtem memů, takže prostor pro uvěření memům je omezen. Memy se vyvíjejí ve vzájemném soupeření o neobsazené dutiny (niky) ve věroprostoru jedinců a společenstev.

ideosféra (ideosphere) = svět memetické evoluce (tak jako biosféra je světem biologické evoluce). Analogicky lze mluvit také o memetické ekologii. Mírou zdravosti ideosféry je memetická diverzita (rozmanitost).

cenzura (censorship) = snaha zabránit šíření memů eliminací jejich vektorů. Cenzura je analogická snaze zastavit nemoc rozstřikováním insekticidu. Cenzura nikdy nevyhubí ofenzivní (agresivní) memy, takže oslabením mírných forem vyšlechtí memy ve formě zvlášť nakažlivé.

kult (cult) = sociotyp autotoxického memokomplexu složeného z membotů a/nebo memoidů. Pro kult je charakteristická: sebeizolace infikovaných skupin (nebo přinejmenším verbířů), vymývání mozků opakovanou expozicí (vyvolávající mentální stavy závislosti), potlačení genetických funkcí (prostřednictvím celibátu, sterilizace, znehodnocením rodiny) ve prospěch replikace (nábor nováčků, obracení na víru) a uctívání vůdců (představených).

infekce (nakažení, infection) = úspěšné začlenění memu do paměti lidské bytosti. Memetická infekce může být aktivní, když hostitel (často membot nebo memoid) chce infikovat ostatní, či inaktivní, když hostitel nemá sklon přenést mem na jiného člověka. Osoba, která je memu vystavena, ale nepamatuje si ho, není infikována. Hostitel může být infikován i nevědomky, a dokonce může mem předat, aniž by si tuto skutečnost uvědomil. Mnoho společenských norem se šíří tímto nevědomým způsobem.

fekundita (fecundity) = rychlost kopírování (otiskování) memu

memovektor (průvodič, uvaděč) = prostředí, způsob nebo prostředek pro přenos memů. Prakticky každý komunikační prostředek je memovektorem

replikační věrnost (copying-fidelity) = stupeň zachování vlastností původního vzoru při kopírování (otiskování)

misreplikace (misreplication) = odlišnost (odchýlení) kopie (otisku) od výchozího vzoru

blud = spolumem, který je nežádoucí součástí autotoxického či exotoxického memokomplexu - kultu, ideologie.

memetický drift (memetic drift) = postupné hromadění chyb při replikacích memu vede ke změně. Misreplikace je analogem genetických mutací a je jednou z příčin vývoje memů. Memetický drift vyjadřuje rychlost proměn daného memu (memokomplexu). Psaný text zpomaluje memetický drift dogmat, avšak vývoj živého jazyka a pojmových struktur postupně činí staré texty nesnadno srozumitelnými a nezajímavými a tedy málo nakažlivými.

životnost, trvanlivost (longevity) = doba života memové replikace

infekční strategie (infection strategy) = strategie, která podporuje nakažení hostitele memem. Vtipy podporují infekci, protože jsou humorné, popěvky evokují rozmanité city, slogany a pochycené fráze jsou dík stručnosti soustavně opakovány. Obecnými infekčními strategiemi jsou "Ničema proti Oběti", "Strach ze Smrti", "Život pro Obec", "Oni a My", “Nový lepší svět“. U memokomplexů je obvykle centrem infekční strategie návnadový mem.

mimikry (mimicry) = infekční strategie, která spočívá v tom, že se mem snaží napodobit (imitovat) semiotiku jiného úspěšného memu. Příkladem jsou pseudovědy (Kreacionismus, UFOlogie), pseudopovstalectví (Heavy Metal). Memokomplex Nacismu ve svých počátcích například využil semiotiky úspěšného Bolševismu (odkazy na Lid, Socialismus a Stranu).

Ničema versus Oběť (Villain vs. Victim) = infekční strategie společná mnoha memokomplexům staví potenciálního hostitele do role oběti a hraje na jeho ohroženost (jako v prohlášeních: "buržoasie potlačuje proletariát"). Je často nebezpečně toxická pro hostitele a společnost všeobecně - například ve variantě Oni a My.

memoalergie (meme-allergy) = forma nesnášenlivosti - stav, při kterém osoba reaguje neobvykle extrémním způsobem, je-li vystavena specifickému semiotickému podnětu neboli memoalergenu. Je typické, že exotoxické memokomplexy vytvářejí u svých hostitelů nebezpečné memoalergie. Často aktuální memoalergeny nemusí být vysloveny, ale jen vycítěny, a už spustí reakci. Obecnými memoalergiemi jsou Misantropie (odpor k lidem), Rasová Xenofobie, paranoidní Antikomunismus a Pornofobie. Obecnými formami memoalergických reakcí jsou Cenzura, Vandalismus, Útočné Nadávky a Fyzické Násilí.

Dne 1. srpna v 17 hodin jsem zjistil prostřednictvím prohledávače AltaVista, že slovo (znakový řetězec) “memetic“ se vyskytuje na internetových stránkách 24 763-krát (word count: memetic: 24763).

A já ještě před týdnem nevěděl, že existuje.


Duchové a strašidla v Carnegie Hall

Ross Hedvíček - www.mbs.sk/sections.php

příspěvek otištěn se souhlasem autora

Ne, tohle není nic o nastávajícím Haloweenu, tohle je o kultuře! Tedy přímo "gultuuure!" Pokud vám to uniklo, což je škoda, tak Karel Gott a Helenka Vondráčková měli, aspoň tedy podle zpráv nadšením se zalykajícího českého tisku, super ultra úspěšný koncert v New Yorku, a to přímo v koncertní síni Carnegie Hall, kam je pozval majitel newyorské restaurace Zlatá Praha.

Carnegie Hall má údajně 2804 sedadel, byla-li dejme tomu polovina zaplněna, tak to určitě byl úspěch, vždyť New York má jen 10 milionů lidí a v autem dosažitelné vzdálenosti od New Yorku žije přes 100 tisíc bývalých Čechů a Slováků. Jak říkám, obrovský úspěch, srovnatelný ... třeba s vystoupením v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (eee, ono se to prý už teď nejmenuje po tom komunistovi, teď prý to je Hanácké divadlo).

Český tisk rovněž sdělil, že: "Zpěváci Karel Gott a Helena Vondráčková si po úspěšném vystoupení v newyorské Carnegie Hall vzali den na odpočinek. Na výletní lodi obepluli Mannhatan (není známo, kdo vesloval) a navečer navštívili tradiční českou restauraci Zlatá Praha. Její majitel Jiří Suchánek byl totiž hlavním iniciátorem koncertu ve světoznámé hudební síni. Gott a Vondráčková byli prvními popovými zpěváky a umělci ze zemí střední a východní Evropy, kteří v Carnegie Hall vystoupili".

Můj slovenský přítel z New Yorku dále dodal, že: "Patri sa este dodat, že cesty loďou sa zúčastnilo asi 80 ľudí, z čoho bolo asi 40 pozvaných priateľov".

Taktiež že neskor v Zlatej Prahe (na 31 ulici v Astorii) sa konal súkromný večierok, ktorého sa zúčastnili iba pozvaní hostia a reštaurácia bola zatvorená pre zvyšok klientely. Taktiez že hodne ľudí vyjádrilo nadmiernu spokojenosť s vystúpením a aj s večierkom. Párty boli celkom tiché a políciu nikdo nevolal ..."

A teď poslouchám komentář na Radiožurnálu, jakéhosi Miloše (asi Skalky), který tak také byl a rozplývá se nadšením. Ano, byl to "pan doktor Miloš Skalka": -) - ten taky prosperoval za komunistů jedna radost - i časopis Melodie likvidoval, jak mi tu bylo připomenuto.

Celé to vidím jako dost pochybnou událost. Ano, ano, jako by nebylo dost těch žebráckých turné, kterými (dříve kolaboranti s komunisty, dnes přesvědčení demokraté) čeští umělci obšťastňovali emigranty v Americe, tedy ještě budeme mít galakoncerty komunistických prominentů v New Yorku. Dolary nesmrdí! A vždy se najde mírně poblouzněný emigrant, který zařídí a zaplatí. Vystoupení slovenského baviče, komunisty Markoviče na Floridě (na pozvání a za peníze floridského restauratéra) v červnu skončilo neslavně, protože přišlo jen asi 15 lidí a navíc Markovič po návratu na Slovensko celou Floridu a krajany zdatně poplival článkem v časopise Domino Forum - doufejme, že Kája Gott a Helenka Vondráčková nejsou literárně zdatní a nic psát nebudou - i když podepsat se jistě umí - jako se třeba oba podepsali pod komunistickou Antichartu - Gott i na tribuně seděl a za pultíčkem mluvil. (http://www.cyberstreet.com/users/~naafetee/scans.htm - obrázek číslo 24).

A Helenka bývala tak slavná, že jí česká mytologie i po bok Lubomíra Štrougala, předsedy vlády ČSSR, postavila ... ej, bývaly to slavné časy.

Pro ty méně vzdělané v historii bych rád připomněl jméno Leni Riefenstahl. Byla to ve své době slavná německá režisérka, která vyráběla oslavné filmy na Adolfa Hitlera a nacismus. Nikoho nezabila, nikoho nezplynovala - jen si "dělala svou práci" a "dělala kumšt", ale civilizovaný svět a historie jí to stejně nezapomněly - a neodpustily.

Případ komunistických kolaborantů Gotta a Vondráčkové je moc podobný - a ono vůbec nezáleží na tom, zda Gott umí zazpívat kantilénu, či Vondráčková zapěje, jak chytala na pasece motýlka, protože má bleděmodrá křidélka. Na jejich vlastní minulosti záleží také, a moc. Stejně jako u Leni Riefenstahl. A s tou minulostí je třeba se vyrovnat, a ne se pořád dívat jinam a dělat, že nás to nezajímá.

Takže si myslím, že zvát duchy minulosti a strašidla komunismu jako Karla Gotta a Helenku Vondráčkovou na vystoupení do civilizovaného světa, je jako zvát Leni Riefenstahl na Academy Awards do Hollywoodu a dát jí Oscara za celoživotní tvorbu.

Ani jedno není správné.