zpravodaj KAN č. 59
e-mail: kan@ms.pragonet.cz
webové stránky: http://www.kan.cz
finanční příspěvky složenkou (typu A) na konto vedené u IPB, a.s., Praha 4, číslo účtu: 71378/5100, název účtu adresáta: Klub angažovaných nestraníků, konstantní symbol: 0558
REDAKCE: PAVEL HOLBA (02.2448 5001)
textové příspěvky v T602 (.602) nebo Word (.doc) zasílejte na e-mail: pavelh@imip.monet.cz
NEPRODEJNÉ
O B S A H
Usnesení ÚR KAN (ze dne 5.8.2000)
Usnesení ÚR KAN (ze dne 2.9.2000)
Program Pravého Bloku
Kandidátní listiny pro volby do krajských zastupitelstev 12.11.2000
Projev předsedy KAN přednesený Ing. J. Bezděkem (21.8.2000,
Václavské náměstí, Praha)
Dopis S. Čechovi (J. Bezděk, MK KAN Přerov)
Dopis s blahopřáním C. Mašínovi (R. Pavlíček, MK KAN
Přerov)
Žádost o opravu nepravdivého údaje v týdeníku Nové Bruntálsko
(J. Bezděk, MK Přerov)
Trestní oznámení (J. Bezděk, MK Přerov)
Kauza "Petr Cibulka" očima tajného spolupracovníka StB (P.
Jonák-příspěvek zaslán el. poštou)
Dopis předsedovi KAN (J. Sever)
Aniž křičte, že vám stavbu bořím … (J. Fuchsová, 28.7.2000)
ipress pro internetové novináře (www.ipress.cz)
Usnesení ÚR KAN ze dne 5.8.2000
ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ
U S N E S E N Í
9. zasedání Ústřední rady KAN
ze dne 5.8.2000
Ústřední rada KAN
vzala na vědomí, že sněm Pravého Bloku rozhodl o ukončení svých aktivit v rámci NDA
v souvislosti s tímto krokem Pravého Bloku ÚR KAN revokuje bod 5. usnesení 6. zasedání ÚR KAN ze dne 15.4.2000 tak, že členové KAN mohou kandidovat i na kandidátních listinách Pravého Bloku, pokud v daném kraji nekandiduje jiný člen KAN na kandidátní listině ČSNS-NEZ.
vzala na vědomí, že členové ÚR, pan Ing. Jiří Machač a pan Ing. Miroslav Matějka zásadně nesouhlasí s předchozím bodem tohoto usnesení ÚR KAN
konstatuje, že KAN, i s ohledem na bod 1. usnesení ÚR KAN z 24.6.2000 (ÚR KAN nesouhlasí s postojem poslankyně za ČSNS, Marie Machaté k lustračnímu zákonu, jenž vyjádřila během rozpravy v Poslanecké sněmovně, která 24. května pustila do druhého čtení návrh skupiny pravicových poslanců na prodloužení tzv. lustračního zákona), nemůže podepsat navrženou koaliční smlouvu ČSNS-NEZ
konstatuje, že na únorovou výzvu ÚR KAN k navržení kandidátů KAN pro podzimní volby 2000 nedošel, s jedinou výjimkou, žádný návrh na kandidaturu člena KAN na kandidátní listině NDA (= ČSNS-NEZ) ani od Místního klubu ani od člena KAN.
mění termín příštího řádného zasedání ÚR KAN na 2. září 2000 a stanovuje další termíny zasedání ÚR na 7. října, 21. října, 18. listopadu a 16. prosince
Holba
Přítomni: Bezděk, Domlátil, Holba, Jasinková, Machač, Matějka, Šimková, Šimek, Zimmermann
Omluveni: Kocourek, Los
Termín nejbližšího řádného zasedání ÚR KAN:
2. září 2000 v restauraci Na staré faře, Praha 6 od 10.30 hod.
Usnesení ÚR KAN ze dne 2.9.2000
ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ
U S N E S E N Í
10. zasedání Ústřední rady KAN
ze dne 2.9.2000
Ústřední rada KAN
Los, Holba
Přítomni: Bezděk, Holba, Jasinková, Kocourek, Machač, Matějka, Los, Šimková, Šimek,
Omluveni: Domlátil, Zimmermann
Hosté: Petr Cibulka - předseda PB
Termín nejbližšího řádného zasedání ÚR KAN:
7. října 2000 v restauraci Na staré faře, Praha 6 od 10.30 hod.
Vážení (představitelé PB),
pokusil jsem se pročíst “program“ schválený sněmem PB. Přeložil jsem si ho do střízlivého a stručného jazyka, některé body jsem rozdělil a jiné spojil (tak, aby se nic neopakovalo a aby jeden bod neobsahoval různorodá témata), a nakonec jsem oddělil body vyjadřující “tvrzení“ (výroky) od bodů vyjadřujících “záměry“ (chtění) a podle toho je uspořádal. Původní číslování jsem však (pro srovnání) pokud možno zachoval. Výsledek své práce vám posílám.Holba
Preambule:
Tvrdíme, že:
Chceme:
Hlavní programové cíle:
Kandidátní listiny - pro krajské volby 12.11.2000
* bezp. = bezpartijní = není členem žádné politické strany či hnutí
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Plzeňského,
konané dne 12.11.2000
Koalice: Pravý Blok (PB) - Klub angažovaných nestraníků (KAN)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Budějovického,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen /navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Karlovarského,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Královéhradeckého,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Libereckého,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Ostravského,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv, bydliště člen / navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Středočeského,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
náhr. Ilona Bertrámová 32 l., prodavačka Č. Pečky bezp. / PB
náhr. Ivanka Červenková 20 l., v domácnosti Kladno bezp. / PB
náhr. Radovan Hrabě 33 l., montér Č. Pečky bezp. / PB
náhr. Marie Kvasná 59 l., důchodce Mělník KAN / KAN
náhr. Jana Ševčíková 28 l., servírka Kladno bezp. / PB
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Ústeckého,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Zlínského,
konané dne 12.11.2000
koalice Pravý blok - KAN (skládá se z politické strany Pravý Blok a politického hnutí Klub angažovaných nestraníků)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
----------
Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva kraje Brněnského,
konané dne 12.11.2000
Koalice: Pravý Blok (PB) - Klub angažovaných nestraníků (KAN)
poř. titul, jméno, příjmení věk a povolání trv. bydliště člen / navržen
Projev předsedy KAN přednesený J. Bezděkem
21. srpna 2000, Václavské náměstí
Vážení přítomní, dámy a pánové,
jedním z požadavků sovětského diktátu v srpnu 1968 bylo; okamžitě zrušit K 231 a KAN, a nedovolit založení sociálně demokratické strany. V roce 1968 totiž stačilo rozhodnutí ministerstva vnitra, že KANu se povoluje přípravná činnost, aby po celé republice vyrostly místní, okresní a krajské přípravné výbory KANu jako houby po dešti. Mnozí dnes již zapomínají, že cílem tehdejší invaze sovětských vojsk bylo, zabránit tomu, aby se v roce 1968 uskutečnily v Československu řádné parlamentní volby do národních výborů, volby, ve kterých se KAN mohl stát vážným konkurentem KSČ, díky svému heslu “politiky čistých rukou”. Zkušenosti s lavinovou mobilizací a organizací nekomunistických sil, které udělal KAN v roce 1968 nebyly zapomenuty.
V roce 1989 bylo na tomto principu organizováno Občanské fórum, které za krátkou dobu organizačně pokrylo celé České země, jako KAN v roce 1968. KAN se jako samostatný politický subjekt zformoval až v roce 1990, kdy se stalo zřejmé, že platformu OF zneužívají mnozí překabátění komunisté. V říjnu t.r. bude KAN slavit 10 let tohoto svého oficiálního obnovení. KAN měl v té době spousty příznivců a zdálo se, že nic nestojí v cestě tomu, aby se ve volbách 1992 stal významnou parlamentní stranou. Voliči však uvěřili jiným parlamentním stranám a tehdejší představitelé KAN k tomu ještě přispěli tím, že vyhlašovali jménem KAN bezvýhradnou podporu ODS a Václavu Klausovi. Volební neúspěch v roce 1992 vyústil ve vnitřní krizi KAN, kdy předseda Bohdan Dvořák vstoupil do ODS.
Nové vedení KANu pak usilovalo o integraci s KDS a nakonec v roce 1995 prosazovalo připojení KAN k ODS. To vyvolalo ostrý konflikt, ve kterém byli bezvýhradní stoupenci ODS v KANu poraženi a KAN si zachoval svou samostatnost. V listopadu tohoto roku tomu bude 5 let, co si KAN uhájil svou samostatnost. A protože nový KAN neprojevil žádnou chuť ke kolaboraci s existujícími parlamentními stranami, byl zařazen mezi ty, o nichž sdělovací prostředky mlčí.
Od roku 1997 zahájil KAN intenzivní vyhledávání kontaktů s nekomunistickými politickými subjekty. Již v lednu 1998 založil spolu s Pravým Blokem a Konzervativní stranou sdružení s názvem Dohoda a pro komunální volby v Praze iniciovali KAN a Pravý Blok spolupráci osmi mimoparlamentích politických stran. Ze všech politických partnerů se z hlediska KANu nejvíce osvědčil Pravý blok. Proto KAN vítá, že Pravý blok získal do svého čela tak schopnou a důvěryhodnou osobnost jako je Petr Cibulka a věří, že společnými silami KANu, Pravého Bloku a Strany konzervativní smlouvy se podaří účinněji vyložit českým voličům, že existují i jiné alternativy české politiky, než ty, které nabízejí dnešní parlamentní strany.
Nevěříte žádné z parlamentních stran ? Nezoufejte, pro vás je tu KAN !
J. Bezděk, MK KAN Přerov
Vážený pane Čech,
na jednání naší Ústřední rady KAN dne 24.6. t.r. jsme mimo jiné projednali i Váš dopis ze dne 12.6. 2000, ve kterém nás žádáte, abychom prosadili zákaz Sjednocené fronty vedené Zifčákem a spol.
V prvé řadě mě dovolte, abych Vám jménem KANu poděkoval za Vaši občanskou angažovanost a za Váš postoj k "věci". Z Vašeho dopisu je patrné, že nepatříte k té většině, která jen mluví, ale pro věc nehne ani prstem.
Dovoluji si Vám proto poslat nějaké informace týkající se těchto záležitostí Celá “Sjednocená fronta" (dále SF) je v podstatě asi šest komunistických ortodoxních pohrobků, kteří jsou zřejmě dobře financováni z tajných kont komunistů a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Vydávají noviny "Nové Bruntálsko" (dále NB) a zřejmě je jejich úkolem destabilizovat naše nové politické poměry v maximální míře. Za noviny odpovídá ze zákona jejich šéfredaktor, v případě NB je to zřejmě nastrčená figura, nějaký soudruh Zámečník, o němž se proslýchá, že jeho IQ tak stačí na to, aby si trefil do ledničky na pivo. V současné době je na něho podaná řada žalob a zřejmě proto, že již má podmíněný trest za pomlouvání, nedostavuje se k soudu.
Nemusím Vám asi nijak vysvětlovat, že obsah NB jsou lži, překrucování skutečností, v čemž byli komunisté vždy skuteční mistři. V cestě jejich lží a hlavně dezinformací jim stojí jako překážka hlavně KPV (Konfederace politických vězňů) a KAN (Klub angažovaných nestraníků), neboť trvale připomínáme a žádáme, aby se naše společnost vypořádala s komunistickou minulostí. Neděláme si žádný "patent" na to, že bychom jen my, jako KAN, dovedli fundovaně vyvracet a odhalovat komunistickou propagandu, ale jsme asi jediná strana (hnutí), která to trvale a profesionálně koná. Stávající parlamentní strany otázky minulosti nezajímají (a nikdy nezajímaly), jde jim jen o udržení se u moci, aby si mohly pohodlně rozebrat zbytek národního majetku.
Proto (a pro mnoho dalšího) nejsme nijak překvapeni, že SF “věnuje“ tolik pozornosti, KPV, KMH (Klubu Milady Horákové) a KANu. Je však nutno dodat, že SF má snahu využít všech možností, jak dát veřejnosti o sobě vědět. A proto (mimo jiné) se snaží o maximální konfrontaci např. s KANem, aby se takto dostali např. do denního tisku, jako se jim to povedlo v novinách Moravskoslezský Den. Proto KAN reaguje na různé podněty ze strany Sjednocené fronty jen v nejnutnějších případech.
Tak např. 8. dubna t.r. uspořádala SF v Přerově shromáždění, kde měli přítomní podpořit zákaz KPV, KHM a KANu. Kromě asi 30-ti policajtů, kteří to hlídali a nás (kteří jsme se jim vysmáli), tam nepřišla "ani noha". Další příklad: asi před rokem psali v NB, že nějaký Oto Morkes (který v nějakém letáku nevybíravým a většinou asi i nepravdivým způsobem napadl pana prezidenta) je prý členem KANu. Morkes samozřejmě člen KANu nikdy nebyl, tak se nám NB muselo rovněž na první stránce omluvit. V NB ze dne 12.8. t.r. zase o nás píší, že KAN měl v roce 1968 pro komunisty vypracovaný plán koncentračních táborů… atd, atd…
Těmito příklady chci říci, že nehodláme na každou provokaci SF reagovat. Už jen proto ne, že bychom nic jiného - potřebnějšího - nedělali a o to možná SF jde. Mohu Vás ujistit, že SF nemá sílu zakázat KAN.
Na Váš dopis jsem odpověděl trochu delším způsobem (což nebývá v kraji zvykem), ale věřím, že mi to prominete. Také Vám přikládám nějaké čtení, o němž předpokládám, že Vás bude zajímat.
V Olomouci dne 15.8.2000 S pozdravem Vám i Vašim přátelům
Ing. Jaroslav Bezděk, Masarykova 44
772 00 Olomouc, tel. 0606-839451
Dopis s blahopřáním C. Mašínovi
Radomír Pavlíček, MK KAN v Přerově
Dopis s blahopřáním do Ameriky Ctiradu Mašínovi
Narozen 11. srpna 1930 v Olomouci (Československo), dnes žijící v Ohiu (USA)
Byl jste v rodině vychován, tak jako Vaši sourozenci, jako VLASTENEC. Dnes se však ve Vaší staré vlasti vlastenectví již nenosí, bylo vytunelováno! Což je slovo, které nabylo jiný význam, než byl původní. Slovo zločiny se zase změnilo na deformace. Mohl bych pokračovat dál, ale vraťme se k tomu tunelování. Byl nám ukraden Čapek, zůstal nám v hlavách jen Švejk. Byly vytunelovány a jsou tunelovány podniky, závody, banky. Tisíce lidí přichází o své celoživotní úspory a svou práci. Dozvídáme se to denně ze sdělovacích prostředků. Rudí vlci už opět cítí svou kořist, lákají Karkulky. Začínají být drzí.
Policii, která nefunguje tak, jak má, již nabídli pomoc obnovou Pomocné stráže VB ze starých "dřevorubců" a práskačů v našem městě Přerově. Ke každému jízdnímu kolu postaví svou stráž. To se budeme mít, ani zámky nebudeme potřebovat. Pravda a láska nezvítězila nad lží a nenávistí. Mladí vlci touží opět po třídním boji a není to prý trestný čin. Oni jen myslí v intencích marxismu. Holt my nejsme a nebyli jsme jako oni. Slovo VLASTENEC naší mládeži nic neříká, tak jako jejím učitelům. Snad jsou výjimky, ale těch socialistických učitelek je ještě hodně.
Nedávno mi jeden mladý úspěšný podnikatel řekl: "Když v tomto státě vyhrají rudí vlci, budu emigrovat." Na mou otázku, jestli to pak stihne, odpověděl: "Když ne, tak budu mít smůlu." A opět máme, co jsme chtěli. “Sestupme ke kořenům“, jak Vás učil Váš řídící učitel. Nejsme u těchto kořenů už dlouho? A byl nám vytunelován i zákon číslo 198/1993, v němž se praví například, že "vlčí režim" - upíral občanům jakoukoli možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas s tím, co považovali za lež nebo zločin… - porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy vlčí strany a jejich představitelů nad zákon … - používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů … - popravoval, vraždil je a žalářoval ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám … - zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva… - znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání … - vlčí režim pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli… - odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského, či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty…
Pane Mašíne, Váš zločin i zločin Vašeho bratra Josefa spočívá v odporu proti "dřevorubcům" - když káceli les a létali třísky. Vy jste jen nechtěli být tou třískou. Podle těch druhých jste měli obléci modré svazácké košile a zpívat "Jel Frantík kolem zahrádky...". Možná, že byste dnes byli i národními umělci, kdo ví. Avšak všichni "vaši padlí dřevorubci" byli ozbrojeni, včetně onoho pokladníka - civilisty, který zatajil svou vlastní zbraň a při rvačce s Pepou jí byl zastřelen.
Víme, kdo tehdy mohl vlastnit zbraň! Stále - my a oni. Ti rudí vlci jsou ale mazaní. Přeji Vám k Vaší sedmdesátce vše nejlepší. Příště, až budete slavit osmdesátku, a dá Bůh, dovolím si Vám napsat blahopřání znovu. Snad již to tunelování přestane a bude v tomto státě ráj, jak nám zpívá ten vousatý Waldemar, anebo to tak nebude a budeme všichni semleti ve mlýně třídního boje? Kdo to ví? Možná bude vynalezen nový gen a z vlků se stanou beránci. Budou již všichni poctiví a budou stejně myslet. Bude to ideální tak, jak si to představoval náš Tomáš před více než osmdesáti lety. Již nebude vlků ani černých, hnědých, červených nebo růžových - mění srst. Věřím, že se potom vrátíte domů i Vy.
Máte svou hrdost. Vaše násilné činy byly násilím vyprovokovaným. Tehdy prý nebyla válka jako za hnědých vlků. A přece to není pravda. Váš otec, brigádní generál Josef Mašín, hrdina domácího odboje (dýchal, aby mohl bojovat, a bojoval, dokud dýchal, jak kdysi napsal Jaroslav Seifert), byl v odboji již 15. března 1939. Tehdy ještě nebyla válka! Rudí vlci se ještě bratřili s hnědými vlky, společně ve smečce naháněli svou kořist a dokázali se o ni i podělit. Zvlášť obludné bylo, že rudí i hnědí vlci si mezi sebou dokonce vyměňovali odpůrce svých režimů.
Stále, když padne jméno Mašínové, a nejen jejich, rudí vlci a vlčice, jejichž režim napáchal tolik zla, bubnují na poplach. Všichni jsou útlocitní, anebo je to neznalost stále uměle pěstována?
Věčný optimista, Váš Radomír Pavlíček, KAN Přerov
šéfredaktor týdeníku NOVÉ BRUNTÁLSKO
Revoluční 18
792 01 Bruntál
V Olomouci dne 14.9.2000
Věc : Žádost o opravu nepravdivého údaje dle § 19 z.č.81/1966 Sb.
Vážený pane šéfredaktore.
V periodiku NOVÉ BRUNTÁLSKO - číslo 34 -35, které vyšlo 26. srpna 2000, byl uveřejněn článek s nadpisem "Výzva k naší mládeži". V tomto článku byl uveden nepravdivý údaj o tom, že podepsaný Vladimír Kříž, Brno je člen KAN.
Na základě této skutečnosti Vás v souladu s ustanovením § 19 zákona č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, žádám v nejbližším připravovaném vydání o uveřejnění následující opravy nepravdivého údaje, a sice na stejném místě a stejným typem písma, jako byl uveřejněn předmětný nepravdivý údaj.
O P R A V A
V čísle 34 - 35 našeho týdeníku byl v článku s názvem " Výzva k naší mládeži " uveden nepravdivý údaj o členství pana Vladimíra Kříže v KAN.
Není pravda, že pan Vladimír Kříž je členem KAN.
Ing. Jaroslav Bezděk, člen ÚR KAN
772 00 Olomouc, Masarykova tř. 44
MK KAN v Přerově
Policie ČR - Olomouc Olomouc 14.9.2000.
Trestní oznámení.
V novinách Nové Bruntálsko ze dne 26.srpna 2000 je uveřejněn článek s nadpisem "Výzva k naší mládeži", jehož autor je na konci článku uveden "Vladimír Kříž, Brno, člen KAN".
V uvedeném článku autor vyzývá, aby občané přijeli do Prahy protestovat proti konání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a to takovým způsobem, že již předem předpokládá, že budou-li protestující vyprovokováni - cituji : " budeme se musit i bránit."
Znajíc komunistické praktiky, mám obavy, že autorem předpokládané provokace nebudou ničím jiným, než cílenými provokacemi vyvolanými samými účastníky protestní akce. Účastníkům protestní akce proti konání MMF a SB, ke kterému autor vyzývá nejde jen - cituji : "Chceme tam všude na prvním místě vést dialog, rozpravy na každé úrovni." Jde o to, co hodlají dělat na "druhém místě ", resp. na dalších místech. Z článku je dále patrné, že občan Kříž hrubým způsobem neopodstatněně napadá a pomlouvá kapitalistický politický systém, tedy systém demokratický, který je zakotven v Ústavě České republiky čl.5, kdy nepřímo vyzývá k použití násilí, jako prostředku k prosazování svých zájmů, v daném případě k účasti k násilné akci proti republice dle tr. zákona § 92 (rozvracení republiky), neboť vyhrožovat protestními akcemi proti vrcholnému zájmu České republiky být součástí MMF a SB se dá kvalifikovat jako rozvracení republiky.
Dále se občan Kříž v uvedeném článku dopustil trestného činu pomluvy (tr. zák. § 206) tím, že se podepsal jako člen KANu, (Klub angažovaných nestraníků). Prohlašuji jako člen Ústřední rady KANu, že jmenovaný Kříž není členem KANu. Článek, ve kterém se podepsal jako člen KANu má pro mne (ale i pro jiné členy KANu) urážející obsah, čímž ohrozil značnou měrou mou vážnost u spoluobčanů.
Toto trestní oznámení podávám na základě své občanské povinnosti dle tr. zákona §168 a žádám orgány v trestním řízení aby mé podání bylo posouzeno tak, jak to vyžaduje zájem naší společnosti, t.j. nedopustit ohrožení dnešní demokracie .
Ing. Jaroslav Bezděk Masarykova tř. 44, 772 00 Olomouc
Přílohy :
kopie článku " Výzva k naší mládeži" žádost o tiskovou opravu v novinách NB
Kauza “Petr Cibulka“ očima tajného spolupracovníka StB
Pavel Jonák, 15.9.2000
Věřím především tomu, co jsem osobně prožil. Cítím se proto postupně stále více zklamán polistopadovou politikou, protože mou první praktickou zkušeností s ní bylo ovládnutí občanského fóra v mém tehdejším působišti komunistickou spodinou za účelem bezohledného vyřizování účtů s kvalitním, leč přísným podnikovým vedením. Další podobné zážitky, které následovaly, mě vyléčily z domněnky, že šlo o příslovečnou třísku z káceného lesa. Považuji dále za zcela přirozené, že lidé se dívají v různých životních stadiích a situacích na stejné věci jinak a názorový vývoj jedince nepovažuji za důkaz slabosti charakteru. Za své jednání odpovídám především svému svědomí. S vědomím, že některé zkušenosti jsou téměř nesdělitelné, necítím potřebu vysvětlovat, že jsem se skutečně nedopustil toho, čeho jsem se nedopustil. Neprohlašuji se za disidenta, i když jsem po celých čtyřicet let trvání komunistické moci šel z konfliktu do konfliktu. Skutečnost, že se mé jméno objevilo v nějakých seznamech (shodou okolností i v sousedství uznávaných disidentů), nepovažuji za okolnost, která by mě zbavovala práva projevit názor na veřejné záležitosti. Ale dokonce ve mně ani nevyvolává pocit škodolibé radosti nad možným konfliktem mezi Petrem Cibulkou a Úřadem pro ochranu osobních údajů, protože – ač se to zdá protismyslné – považuji uveřejnění seznamů za užitečné.
“Kamenná“ media uveřejnila předvolání Petra Cibulky oním Úřadem v době, kdy již tamtamy jeho příznivců na internetu bily několik dní na poplach. Nezdá se, že by zpráva vyvolala velký ohlas – pokud ovšem konformistické redakce nepotlačily znepokojené reakce čtenářů, což v této zemi patří k dobrému tónu. Je ostatně možné, že znepokojení nad zprávou je poněkud přehnané a hlavně předčasné. Předvolání samo o sobě neznamená, že Petr Cibulka bude šikanován. Úřad nejednal z vlastní iniciativy, ale na základě podnětů zvenčí. Nic jiného ani udělat nemohl, protože vyřizování takových podání patří k jeho zákonem uloženým povinnostem. Ten, z něhož toto pohoršení pochází, je tedy někde mimo Úřad. A zatím nevíme, jak se řízení bude vyvíjet. Křičíme předčasně.
Celá věc však ukazuje, jak ošidné je mechanické “přejímání evropských standardů“. Je pravda, že naše zacházení s osobními daty je poněkud svévolné. Chci-li si například zjistit, kdo je můj potenciální obchodní partner, použiji vyhledavač dle osob internetové verze obchodního rejstříku, pak se podívám do Cibulkových seznamů a dovím se spoustu věcí. Ale naproti tomu internetová verze švýcarského federálního obchodního rejstříku obsahuje upozornění, že vyhledávání podle osob je nezákonné a databáze je proto neumožňuje. Přitom Švýcarsko jistě nelze považovat za zemi, potlačující občanská práva. Jenže Švýcarsko má za sebou řadu desetiletí poklidného vyzrávání demokratického systému, zatímco my se dosud (ne)vyrovnáváme s následky čtyřicetileté totality, okořeněné dvaceti lety nezastřeného okupačního režimu. Mechanické převzetí právních zvyklostí konsolidovaného demokratického státu musí proto zákonitě vést k absurditám, z nichž jedna hrozí vypuknout právě kolem Cibulkových seznamů. Zákaz dalšího zveřejňování seznamů profesionálních příslušníků STB by byl ochranou občanských práv menšiny, která se výkonem povolání podílela na poškozování občanských práv většiny, přičemž dobrovolně přijala zaměstnání u organizace, označené naším současným zákonem za zločineckou. Má tato skupina skutečně neomezené mravní právo na ochranu osobnosti ?
Zúžíme-li pohled na předlistopadovou minulost pouze na naše domácí mocenské struktury, pak nositelem moci byla komunistická strana, přesněji její aparát a straníci v nomenklaturních funkcích. Jejím výkonným nástrojem byly různé “převodní páky“ plnící funkci ideologického ovlivňování a souběžně s nimi také represivní orgány. Mezi posledně jmenovanými měla zvláštní postavení STB. Budeme-li přistupovat k příslušníkům těchto struktur z pohledu mechanického převzetí “evropského“ principu odmítání kolektivní viny, pak se musíme omluvit za lustrační zákon a nezbývá než zveřejnění Cibulkových seznamů považovat za útok na občanská práva postižených. Vždyť z těch několika set tisíc nositelů totality bylo za trestné činy politického charakteru pravomocně odsouzeno pouze několik jedinců, ale vpádu do soukromí byli vystaveni všichni, které STB ze seznamů včas nevymazala. Dožadovat se uzákonění práva na zveřejnění podobných seznamů znamená totéž co prosazování zvláštního diskriminačního právního režimu pro poměrně velkou menšinu. A obstát s takovým požadavkem v Evropě, uhýčkané více než padesáti lety poklidného vývoje do bezstarostnosti, není skutečně samozřejmé. Jde však o požadavek, který je ve své přirozenosti plně opodstatněný. Tito lidé se podíleli na vnucování vůle režimu nekomunistické většině národa. Přitom šlo o režim, který byl postaven na principech demokracii nepřátelských, byl prokazatelně nezpůsobilý zajistit hospodářský a společenský rozvoj národa přiměřeně jeho tradicím a nakonec se stal vykonavatelem vůle cizí mocnosti. Jeho nositelé byli dlouhodobě podrobeni velmi důmyslné a soustavné ideologické indoktrinaci a přisvojili si vzorce myšlení a jednání, jejichž přenášení do současných poměrů může působit škody. Novým podmínkám se přizpůsobili vytvořením neformálních struktur, sloužících k vzájemné pomoci, upevňování jejich vlivu a bohužel někdy i k trestné činnosti.
Rizikovým faktorem je také vydíratelnost mnoha z nich z titulu vztahů k různým předlistopadovým strukturám domácím i zahraničním. Je proto naprosto správné, aby byli veřejně známi, aby každý, kdo chce s někým z nich spolupracovat, měl neomezenou možnost uvážit možná rizika. Například ten, kdo uvažuje nad navázáním jakékoli spolupráce s důstojníkem bývalé 1. správy STB, musí být připraven na nevypočitatelnost chování protihráče, dlouhá léta cvičeného k skrývání myšlenek a pocitů, k dezinformacím a úskokům. Přitom patrně půjde o partnera vysoce inteligentního, vzdělaného, se slušným vystupováním a zajímavými kontakty, možná i užitečného. Příslušníci předlistopadových mocenských struktur by samozřejmě měli být vyloučeni z výkonu funkcí a povolání, v nichž by deformace myšlení zátěží z minulosti byla závadou. Zveřejnění by mělo jít nad rámec Cibulkových seznamů, mělo by postihnout celý mocenský mechanismus předlistopadového režimu. A také výčet “zakázaných“ funkcí a profesí by měl být širší než dosud (např.by do něj měla zcela nepochybně patřit také advokacie).
Že bychom se dostali do rozporu s “evropskými“ hledisky? V této chvíli ano, ale ve velmi “evropském“ a nepochybně humánním a demokratickém Německu v poměrně nedávném období byla příslušnost ke komunistické straně překážkou pro výkon učitelského povolání a tolerance našla uplatnění teprve tehdy, až se demokratický režim cítil dosti silný. Zveřejnění seznamů dřívějších mocných by ovšem mělo být oficielním aktem státu, který má samozřejmou povinnost poskytovat občanům varovné informace.
Je zřejmé, že splnění těchto požadavků by si vyžádalo velmi zásadní úpravu našeho právního řádu, kterou současné parlamentní politické strany, zavázané představitelům starého režimu za laciné předání moci a stále více ovládané “recyklovanými“ komunisty, nikdy nepřijmou. Nazrál čas k usilování o zásadní změnu režimu demokratickými prostředky. Záchrana země je v rukou mimoparlamentních nebo snad dosud neexistujících stran a hnutí.
Je známo, že Cibulkovy seznamy nejsou úplně spolehlivé. Jsou neúplné a zcela určitě v nich chybí právě ti, na které bychom si měli dávat obzvlášť dobrý pozor. A možná,že některá jména se do nich dostala neprávem. V nouzi je ovšem lepší něco než nic, takže Cibulkův problematický počin, suplující nedostatečnost státu, je třeba ocenit. Celá věc má však čertovo kopýtko. Je otázka, kdo a proč materiály ke zveřejnění poskytl a zejména, čemu všemu zveřejnění posloužilo. Mimo varující funkce měly seznamy ještě další efekt: v bouřlivém polistopadovém období soustředily pozornost veřejnosti na tajné spolupracovníky STB, kteří se stali obětním beránkem pro náhradní vybití touhy po revoluční spravedlnosti.
Národ, který ve své většině s předlistopadovým režimem víceméně kolaboroval, se přes noc prohlásil za mravně čistou masu skrytých disidentů a pliváním na “fízly“ se vykupoval z hříchu hromadné nestatečnosti. Do tohoto příjemného počínání se zabral natolik, že si ani nevšiml, jak (tehdy ještě nezveřejnění) řídící důstojníci postižených a jejich partajní nadřízení využívají odpoutané pozornosti k budování nových pozic. Nehledě k tomu, že místo v Cibulkově seznamu je vstupenkou do různých “ctihodných společností“, takže seznamy pomáhají zveřejněným při vytváření jejich svépomocných struktur. Je možné, že STB se poskytnutím podkladů pro seznamy Petru Cibulkovi podařil jeden z největších tahů jejích dezinformačních her: hodila přes palubu ty, kteří jí již nemohli být k užitku, aby o to lépe zabezpečila ústup hlavních sil do předem připravených pozic. A zneužila k tomu fundamentalistického zápalu poctivce Cibulky, který ji hluboce nenávidí a určitě jí nechtěl posloužit. Pokud by se nakonec podařilo dostat ho nyní před soud, byl by úspěch jejího ďábelského počínání dokonalý.
Toto by si měl uvědomit každý státní úředník, kterému se případ dostane do ruky. Rozhodne-li o zákazu seznamů (aniž by byly nahrazeny oficielními) nebo dokonce o potrestání za jejich zveřejnění, vysměje se nadějím národa, probuzeným Listopadem 1989. Pokud by občané podobnému kroku nedokázali zabránit, vývoj půjde dále nastoupeným směrem: za čas se dočkáme vstupu komunistů do vlády.
Zveřejnění seznamů příslušníků předlistopadových mocenských struktur a zamezení přístupu k funkcím a povolání je jen preventivním opatřením, které podstatu problému ponechává neřešenu. Problém se může vyřešit přirozenou, biologickou cestou. Bude to řešení sice bezpracné, ale bude otravovat morální stav společnosti ještě mnoho let. Nabízí se jiná možnost: přezkoumání úlohy účastníků na straně žaloby všech politických procesů zvláštními tribunály, které by je roztřídily na nevinné,provinilce proti pravidlům slušného občanského soužití a adepty na trestní postih. Jde o řešení pracné, ale uskutečnitelné, se všemi přednostmi čistého chirurgického řezu.
Jaroslav Sever, Hradec Králové, 2.8.2000
Pan Jaroslav Sever, který poskytl pro minulé číslo Zpravodaje KAN zajímavý článek o Impulzu 99, poslal mi další příspěvek, ve kterém vyjadřuje svůj názor na roli a poslání KANu v současné době. -pH-
Vážený pane předsedo,
prosím předem za prominutí, sáhnu-li k neobvykle dlouhému mottu - omluvou mi budiž tazatel i tázaný:
V interview pro Lidové noviny 18. července v roce 1926 Karlu Čapkovi na tehdejší, ale i dnes aktuální společenské problémy odpovídal T. G. Masaryk.
K.Č.: Nezdá se Vám, pane presidente, že náš občanský život je přepolitizován?
TGM.: Zčásti ano, zčásti ne. Vkládáme do svého denního života a styků poněkud mnoho politického stranictví a zanášíme stranické zájmy i do oblastí, kam se to nepatří; do věcí kulturních a hospodářských, do veřejných funkcí a pod. Méně politického stranictví a více vstřícnosti, víc respektu k osobním schopnostem, víc zájmu o své vlastní koryto, to by našemu životu jenom prospělo. Stranickost není politika, jistě ne politika pravá a rozumná.
Na druhé straně však ten náš denní občanský život není dosti zpolitizován ve smyslu demokracie. Dosud jsme si plně neuvědomili, že naše obcování s lidmi, že vykonávání našeho povolání, vůbec způsob, jak jednáme a žijeme, to vše že je také politickou funkcí každého občana. Demokracie (tudíž demokratická politika) se má v tom občanském životě jevit jako slušné obcování, jako snášenlivost, jako schopnost diskutovat, ne se hádat.
Rádi naříkáme na poměry a na tu republiku; nezapomínejme, že republika bude prostě taková, jaká bude většina občanů. Politicky myslet znamená myslet rozumně, počítat se skutečnostmi neznamená pohodlně a ledabyle přijímat, co doba a okolí nám podávají, nýbrž skutečnosti rozumně a energicky pozměňovat, kde a kdy toho je potřeba. Demokracie předpokládá obecný smysl pro pořádek.
Mluvíme-li vážně o demokracii, nemohu nevzpomnět jednoho vážného faktu: máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov.
K.Č.: Jenže mnoho lidí se přiznává, že jsou politikou znechuceni. Pořád ty aféry a inkriminace, ty osobní a partajní mejdany, ty narážky z politického zákulisí, to všecko nám bere důvěru k politice.
Nemá obyčejný a slušný občan pravdu, když se k politickým věcem obrací zády?
TGM.: Nemá pravdu. Má povinnost pracovat k nápravě - pracovat, nejen mluvit! A to politikaření není politikou. Bylo psáno ve vašem listě, že politika je hospodařením na velkém gruntě; ale politika je také hospodařením na menších gruntech, v zemích, krajích, okresech a obcích. Ten vybičovaný a výlučný zájem o politiku Prahy, zájem o politiku několika osob, které často jen na tu chvíli jsou v popředí, není nic zdravého. Mělo by se míň mluvit a víc dělat.
Vím, že dobré slovo je také čin, ale to mluvení a psaní, kterému se obyčejně říká politizování, tím činem není. Starat se všude v obcích a ve všech autonomních institucích o takové věci, jako je bydlení a školy, cesty, čistota ulic, zdraví lidu, šetrné hospodářství atd., to je pravá politická činnost, k níž je povolán každý rozumný a činný člověk. Kus dobré samosprávy, to je také politický čin. Proto velmi oceňuji zdravý lokální patriotismus a rozumný regionalismus; tím si lidé zvyknou chodit politicky po zemi, ne v oblacích. Naučí se měřit přísněji a spravedlivěji práci svých volených zástupců i tu takzvanou vysokou státní politiku.“
(Konec citace)
Mám za to, že je v současné době KAN jedinou organizací svého druhu s "rodokmenem", což ji nepochybně zavazuje, soudě ostatně z toho, že jste jí nedovolili zaniknout.
Četl jsem texty, které jste mi doporučil, texty p. Cibulky znám z jeho webu a přiznám se, že se jim v mnoha směrech obdivuji, neméně jako jeho intelektu, invenci, šíři záběru a pracovitosti.
Chápu také, že teze nemohou vysvětlovat - proto jsou tam i části, kterým nerozumím a části, o kterých bych ze srdce rád "dal řeč".
Snad jediné, co mi tam zcela chybí je mechanizmus přechodových fází.
Mluví ze mne nyní profesionální deformace (autor je konzultantem v oboru “řízení změn“ - poznámka pH), ale vnímám každou změnu jako sérii zvládnutelných přechodů mezi relativně stabilními stavy. Nestabilitu delší, než kontrolovatelnou jsme absolvovali a nejsem si jist, zda již má někdo (krom členů vlády, kteří jsou za to placeni) odvahu tvrdit, že vidí ono pověstné "světlo na konci tunelu" a tvrdí-li to, je-li si jist, že to není rychlík.
Co se politiků a politických stran týče, mám rád všechny naprosto stejně. Bývalé, nynější, budoucí, naše i cizí. Jsem si vědom, že až na pár vzácných výjimek znám jen jejich mediální obraz a právě tyto výjimky mne utvrzují v mé programové skepsi. Ostatně je profesionální politik povolání jako každé jiné a má v podstatě stejné atributy, bez ohledu na jakékoli proklamace.
Každá nová politická strana musí vstoupit na scénu s něčím, co zaujme a musí na to mít dost peněz. Volič je, jaký je - všude na světě. Jak rádi by byli třeba američtí senátoři, kdyby byl jejich volič podstatně jiný, než náš. Srovnávám-li tedy sebelepší ideu s "naprivatizovaným" balíkem peněz, nevidím k dlouhým spekulacím nad výsledkem voleb mnoho důvodů.
Učiníme-li tak v zájmu korektní úvahy - což je nutné, protože objevy se nalézají zpravidla v tzv. "nemožných" situacích, je tu ještě k dořešení výběr "nějak" nových lidí, jejich dnes nezbytný, takřka okamžitý vhled do problematiky a mechanizmus, který jim neumožní zkurvit si charakter.
(Omlouvám se za výraz.)
Přijmeme-li shora naznačenou skepsi za blízkou realitě, je nutné hledat řešení též jinde a jinak.
KAN se mi zdá být povolán. Bude-li mít dostatek pokory stát se nejen novodobým Augiášem, ale unést a reflektovat pohled na sebe sama. Bude-li mít dostatek kolektivního intelektu indikovat důsledně a poctivě stav společnosti a hledat důslednou, ale šetrnou terapii. Česká republika je nemocná. Na jedné straně stojí proti jejímu uzdravení čas, na straně druhé její agónie.
Přeji KAN-u v roce 2000 a dál roli nejlepšího možného konzilia.
A jak vidím, téma pro začátek ani víc nechce.
Takže s pozdravem,
Jaroslav Sever
Aniž křičte, že vám stavbu bořím...
Jiřina Fuchsová, BL 1.8.00, Los Angeles, 28. července L.P. 2000
Psáno pro Britské Listy, Otištěno ve Zpravodaji KAN se svolením autorky
Je léto... Ba co víc, je hluboké! léto... Kdyby Lidové noviny nebyly provinciálním deníkem české kotliny, kdyby sloužily všem Čechům, ne jen "některým", byly by vyzvaly k přispění nejen 50 tuzemských autorů s výjimkou jednoho Toronťana, Josefa Škvoreckého, ale pozvaly by, například, 25 českých autorů žijících trvale, občasně nebo dočasně "doma", a 25 také českých autorů žijících trvale, občasně nebo dočasně někde v zahraničí... V Londýně, Curychu, New Yorku, Sydney, na Aljašce, v Nairobi, a tak vůbec.....a třeba i v LA.....:-)
LN to neudělaly, jsou to jejich noviny, chtějí-li trvati na své pražské provincialitě do dalšího tisíciletí, budiž... Přicházím-li tedy já, básnířka žijící na střídačku v Plzni a v Los Angeles se svým nevyžádaným "Čtením na léto," není třeba, aby LN takové čtení zveřejňovaly, tiskly, popřípadě vůbec zaznamenaly....
Píšu to pro Britské Listy, Jan Čulík je dnes asi jediný redaktor na celém globu, tuzemském a tamzemském, který mé šplechty letní, zimní, jarní i podzimní nejen rovnou nehází do koše, ale navíc ani necenzuruje, jak mají ve zvyku jiní čeští redaktoři toho či onoho druhu na Východ i na Západ od Greenwiche...
Čtení na léto v LN se mi libí, některé povídky si tisknu a schovávám, zatím se mi nejvíc líbila ta od Věry Stiborové o Písku, a potom ta od pana Bajaji...
Moje Čteni na léto, vážení čtenářové, se jmenuje "Aniž křičte, že vám stavbu bořím" a je to, dle mého názoru, čtení pro všechny.... Jsem ve věcech občanských rovnostářka, někteří by mohli dokonce říci, že zarytá, takže se jen velice málokdy stane, že se ve svých opusech obracím na jen "některé," jak se od let, jmenovitě od roku 1993 a převážně ve věcech občanských! stalo zavedeným zvykem v kotlině České... Je hluboké léto, melouny sládnou, a tak nám je hej... Pan Zeman se chlubí dvěma lety nějakých úspěchů, noviny, včetně LN, si stěžují, že prý se restituce konala prachšpatně, neboť Pozemkový úřad či fond či co tak zvaně státní, rozuměj kdysi komusi nacisty nebo komunisty ukradené a "zestátněné" pozemky prodával buďto moc rychle, nebo zase moc pomalu, někdy vracel těm, kterým to kdysi nepatřilo, a naopak dodnes zadržuje těm, kterým to po právu patřilo a patří, ale kteří, ať již s občanstvím či bez, se dodnes na svůj majeteček v klepetech kohosi jiného mohou dívat jen zpovzdálí.... Karel Hvížďala napsal do novin, ze je u nás právní nestabilita a vůbec že ve věcech obecních a úředně administrativních panuje v ČR věčné provizorium.... Ondřej Neff chodí pravidelně venčit Barta, spolky v New Yorku se ne po zralé úvaze, ale spiš po stažení čepičky pravdy silně hluboko přes oči svých řadových členů "demokraticky" rozhodli, že prodají ruinu Národní budovy Zemanovi za jeden dolar americký, a Petr Pithart napsal v článku pro orelské jednoty, že "Svatý Václav je náš živoucí symbol", a v závěru svého článku oslovil krev za svůj národ prolivšího světce takto: "Kníže Václave, svatý Václave, dej nám odvahu podívat se pravdě do tváře. Jinak Tě promarníme......" Pan prezident v úterý vyhlásí termín voleb do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu, budou to zase další české protiústavní a tedy neplatné! volby protože s nich zase budou vyloučeni ti otravní "někteří" Češi v zahraničí, ale to panu prezidentovi ani stranám, zdá se, nijak nevadí....
Petr Cibulka založil nové stranické seskupení pod názvem Pravý blok (zde se autorka mýlí: Pravý Blok byl založen již v roce 1995), statistické profesionální firmy nás zpravují, že prý "důvěra ve vládu roste", a Miloš Zeman s paní Benešovou si popovídali s lotyšskou emigrantkou, která nyní prezidentuje v Lotyšsku, a premiér s uspokojením po rozhovoru oznámil, že "ani Lotyšsku se nepodařilo vyrovnat se s dědictvím komunismu." Nepodařilo? Není fakt, že lotyšská emigrantka, která žila 50 let v zahraničí, je dnes prezidentkou v Lotyšsku, dostatečným důkazem pro Miloše Zemana, že snad, co se boje proti komunismu týče, ti Lotyši přece jenom, přestože ještě nejsou v NATO, pokročili poněkud dále než naše Praha? Leč nazvala jsem tuto úvahu z hloubi léta "Aniž křičte, že vám stavbu bořím"...jež by sama v krátkém padla čase.....
Je léto, svítí slunce, zahrada se zelená, až moc, musím stříhat trávu častěji, než by se mi líbilo.... Musím sice každý den pracovat, živit se, ale i tak pohoda je taková jakási, jak by se řeklo, "prázdninová..." Nějak se do té práce musím více nutit, než v jiných ročních obdobích... Ale pracovat musím, tedy se nutím, a mezi tím sbírám útržky léta....Cestou po zahradě na chvíli usednu a dívám se do korun kalifornské zeleně... Ta jedna je domorodá, v Čechách by v zimě zmrzla, ta druhá je mnou vlastnoručně zasazená borovice, padá z ní jehličí, a její vůně připomíná vzdálenou Šumavu a hrad Kašperk, i když momentálně na Šumavě fyzicky přítomna nejsem.... Sbírám útržky léta, pracuji, a nechávám k sobě doléhat hlasy.... Hlasy z míst celé naší planety... A možná právě proto, že je léto, zdají se ty hlasy doznívat jaksi z větší a hlubší dálky... Sedím na zahradě, dívám se do koruny vysoké borovice a náhle mi připadá, jakoby se všechny ty hlasy odehrávaly někde v nereálném světě, v jakémsi pásmu deset, dvacet metrů nad pevnou zemí..... Čtu si noviny nazvané Slovak week a mrzí mne, že my, Češi, podobné noviny Czech week v angličtině, noviny, které by se věnovaly aktuálním zprávám z politiky, ekonomie, společnosti, kultury, literatury, národopisu, náboženství i sportu, nemáme... A čím více naslouchám hlasům, tím více a více je mi jasné, co mně a tisícům a tisícům jiných bylo jasné už před deseti lety: že dům, žádný dům, nelze stavět od střechy.... Přemýšlím o tom, jak všechny dobře míněné snahy o prosté, lidské, občanské dorozumění se nás v zahraničí s lidmi, kteří jsou dnes odpovědni za českou politickou sféru, v posledních deseti letech programově ztroskotaly a troskotají dal... Mám v ruce další přihlášku do jedné politické strany... Přemýšlím o tom, kolik přihlášek do politických stran jsme v našem dodnes trvajícím exilu za posledních deset let rozdali, rozeslali, rozšířili... Nebylo to naprosto k ničemu: dobře to s ČR myslící "krajané" byli z ČR pochváleni za snahy podílet se na novém životě také jejich! vlasti, ale když zaslali vyplněnou přihlášku, dozvěděli se, že se členy politické strany stát nemohou, neboť nemají české občanství..... Zato měli stát (a dodnes mají!) stát v pozoru a v permanenci, pro případ, že by někdo z našich "demokratických" politiků chtěl strávit den, dva tři v zahraničí, poskytnout své pohostinství, svá auta, svůj čas... jste přece "naši", že ano.... Je hluboké léto, hlasy doléhají dál, nové politické strany se formují, Petr Pithart vyzývá k úctě ke svatému Václavu, JUDr. Miloslav Výborný nabádá členy Orla ke vzájemné lidské soudržnosti, úctě a lásce... Formuje se Pravý blok Petra Cibulky a mne z jeho odvahy pojímá závrať.... V Kanadě volají po návratu majetku a Pravý blok slibuje, že majetek se musí vrátit i těm bez občanství...... Žádat jen majetek bez občanství může každý, je to jeho právo, ten má rád holky, ten zas vdolky..... Naše volání v USA po tom, aby se nejprve vyřešilo rovné právo na české občanství, že případné majetkové restituce si tím může řešit každý individuálně, někteří z Kanady dokonce sabotovali....Někteří z nich dvojí občanství mají, pálí je tedy jen ten majetek... Ne, že by neměli dostat zpět SVůJ majetek... To se rozumí a vždy rozumělo samo s sebou.... Ale jejich postoj, snad s výjimkou některých lidí ve Sdružení a Miloše Suchmy, který před několika lety napsal obsáhlý spis o těchto tématech, nenasvědčuje, že by jim šlo o rovnost práv pro všechny, o budování občanské společnosti spíše než jen o ten majetek..... Hlasy doléhají, mísí se, některé souznívají, některé si vzájemně protiřečí.... Dívám se do koruny borovice a je mi naprosto jasné, že borovice nenaroste od vrcholu do kořenu, ale právě naopak....
Ponecháme-li stranou veškeré teorie o tom, kdo co proč a jak dělal Sametovou revoluci, na základě kterých vše co se dnes doma děje je naprosto jasně a nevývratně "někým" někde naprosto přesně plánováno, a já nejsem přítelkyní konspiračních teorií, ráda bych z hloubi svého léta pozdravila všechny doléhající hlasy a poděkovala jim, za to, co dělají a co díky jejich činnosti má, nebo by mělo, sloužit všem.... A chtěla bych je jen všechny, ty nové, začínající, i ty staré, zprofanované a profláknuté, ty ve svém smrdutém provinciálním pražském teplíčku politicky zabydlené, upozornit na jednu věc...
Pokud se ještě někde nějak za tolik a tolik nezašpinili natolik, že už prostě nemohou dělat nic než plout s proudem, chtěla bych jim jen ještě jednou, jednoduše a prostě říci, že stejně jako borovice neroste od vrcholku ke kořenům, že mají-li někteří z nich skutečně snahu pracovat pro blaho republiky a jejich občanů a ne jen a jen pro svůj, pro každého z nás jednou hrobem končící, dočasný materiální prospěch, že musí začít budovat dům republiky znovu a od zakladu....
Co to znamená, od základu? Základ znamená právní jistotu. Právní jistota v ČR dnes znamená zaručené právo na občanství. Občané, ať doma, nebo ti v zahraničí, tvoří jednotu, ať žijí v Sydney nebo v Hradci Králové....Češi dnes netvoří jednotu, proto nemohou mít a nemají časopis jako Slovak week.... Češi v zahraničí bez občanství se nesmějí hlásit do domácích politických stran... Všechny dosavadní polické strany v ČR ostudně a ano, zcela fašisticky!, abdikovaly na svou povinnost starat se politicky (zároveň tím ovšem i společensky, ekonomicky i kulturně!) o zahraniční větev národa.... Pan Zieleniec chtěl jen, aby zahraniční Češi "naši republiku" propagovali a v zahraničí ji "prodávali...." Pan Rychetský udělal za třiceti tisíci + Čechů v zahraničí tlustou čáru.... Znovu nabýt české občanství dnes znamená podepsat panu Rychetskému nebo Martinu Klucarovi na los-angeleském konsuláte cár papíru, který říká, že v den nabyti občanství amerického "žadatel" přestal být Čechem..... Takovému "Čechovi" , k tomu, aby mu jeho české občanství mohlo být kýmsi jako Řád Zlatého Rouna! "uděleno"! pak nestačí! jeho český rodný list!, takový "Čech" musí mít potvrzení a schválení od americké ministryně zahraničních věcí na to, aby mu ČR potvrdila, že je Čech...
DeU rozeslala kdysi do zahraničí přihlášky do své strany, ale bez občanství českého byla "sorry..." Totéž lidovci....ti rozesílali přihlášky do své strany do zahraničí již o pár let předtím.... Demokratický zákon jim nedovolil zahraniční Čechy bez občanství registrovat, takže se zase nic nedělo... nic se neděje dodnes....ODS a ČSSD tohoto bohatě využívá ke svému nedemokratickému prospěchu a členové Čtyřkoalice jezdí po shromáždění upřímně věřících a nabádají 'je, aby zůstali věrni českému mučedníkovi Václavovi.....Jen tak mne napadá, co by se stalo, kdyby jednou na Velehradě dali k podpisu archy, na kterých by 70.000 lidi prohlásilo, že násilné pošlapávání lidské a občanské důstojnosti kteréhokoliv Čecha je zlo, a že žádají okamžité přijetí nového zákona o občanstvíÍ.... Jen tak! mne to napadá... Do mé zahrady uprostřed hlubokého léta doléhají hlasy.... Víří jako jepice v tmavém oblaku deset-dvacet metrů na zemi, půdy se nedotýkají... Hlasy kolem mne, stejně jako celých dlouhých deset let mého stesku po domově.... víří vysoko nad zemí v letním vzduchu a chtějí znovu, po kolikáté! stavět náš společný dům od střechy dolů..... Podílet se nebudu... Postavit dům od střechy dolů se ještě nikomu nepodařilo.... Některé domy v Kalifornii se staví tak, že se na zeminu nalije betonová deska. Jako základ. Jako kotvící plošina, která bude budoucí dům držet pevně při zemi....
Na něm se začnou stavět trámy, potom zdi, nakonec poschodí, potom půda. Nakonec se vše pokryje střechou. Stavíme-li dům v krajinách, kde neustále mrzne, je navíc nutné takový dobře, na Skále budovaný dům, ještě podsklepit. V krajinách, kde se vyskytují tornáda, je mimo to nutno vybudovat betonový sklípek s poklopem, kam se rodina uchýlí má-li čas, když se pohroma blíží.
Deset let jsem doufala a věřila, že se mezi všemi Petry Pitharty, Miloslavy Výbornými, Marky Bendy, Jiřími Karasy a dalšími nalezne čtyřicet Čechoslováků (narodili se všichni v Československu!, jako já a jako většina z nás.....!), kteří budou ochotni podepsat, předložit a získat 'podporu pro nový zákon o českém občanství, v souhlase s Ústavou ČR, v souhlase s požadavky Mezinárodní Charty Lidských Práv a Svobod, v souhlase s klíčovými zásadami EU.... Měli na to pozice... Předsednická křesla výboru pro Lidská práva, Ústavně právních výborů, výborů pro naše "krajany v zahraničí..." Deset let jsem věřila, pracovala, psala, přesvědčovala, běhala po Praze, hovořila s politiky, redaktory, politickými činiteli... Dnes už nevěřím... své zemi, také mé! a mých dětí! Republice České přeji všechno nejlepší... ale já už nevěřím ... Možná, že jsem byla naivní snílek... Sem tam se i v ČR sejde deset tisíc, dvacet tisíc, ano, i sto tisíc lidí...Možná, že jsem bláhově věřila, že jednou, za čtyřiceti upřímnými, službě lidem a povinnostem svého úřadu oddanými politiky, že bude jednou stát nějaké takové dvacetitisícové shromáždění, kterému bude jasné, že takto se ve třetím tisíciletí v ČR vládnout nedá...Byla jsem naivní.... Dnes jsem o deset let starší, o hodně chudší, a velmi, velmi unavená... Dívám se do koruny letní borovice uprostřed letní zahrady, a nechávám tmavý sloup tančících jepic, jejichž hlasy někdy souznějí a jindy si protiřečí, tančit...
Jsou to, konec konců, jen jepice... Tmavá koruna borovice v pozadí se ostře rýsuje proti slunci a její vrchol srší stříbrem... Dívám se na ni... Srdce, plné bolesti, která neustává, bolesti se kterou lehám i vstávám, je o něco tišší než bývalo... Z odvahy Petra Cibulky a jeho druhů jde na mne závrať…A unavená hlava, stejně jako desetiletým bojem a vírou ve čtyřicet statečných a dvacet tisíc Čechů, kteří by je podpořili, vyčerpaný mozek si opakuje, znovu a znovu: každá borovice roste vzhůru, a ne naopak... A každý, každý dům, je nutno budovat od základu...
iPRESS pro internetové novináře
Český internet se vyvíjí stále dynamičtěji, vznikají nové informační servery a s nimi i nový druh novinařiny - i-novinařina. Na internetu v současné době funguje mnoho deníků, magazínů a časopisů, další postupně vznikají (ať již jde o celostátní nebo regionální). Lidé přispívající do těchto periodik jsou profesionály, poloprofesionály, ale většinou pouze občasnými autory zajímavých článků. Někteří z nich se tedy i-novinařinou přímo živí, jiní naopak píší jen pro radost ze sdělování kvalitních informací. U zpravodajských internetových serverů je dnes zcela běžné, že v nich působí vysokoškolští studenti a to nejen žurnalistky a příbuzných oborů. Šéfredaktor často bývá zároveň majitelem i provozovatelem serveru.Všichni mají jedno společné. Potřebují mít zázemí, organizaci, která jim bude pomáhat. Potřebují mít snadný přístup k informacím (tiskové konference, společenské, kulturní a jiné akce). Potřebují být chráněni při vytváření reportáží z problematických míst. Mnohým pomůže v profesním růstu stáž třeba i mimo republiku, nebo jen rady kolegů, výměny názorů, diskuse či rada, jak se dostat k různým informacím a pod. Všem těmto lidem je určen právě iPRESS – Asociace i-novinářů České republiky. Jde o sdružení, jehož vznik se právě připravuje. Cílem iPRESSu je nabídnout svým členům skutečné kvalitní a pro i-novináře nezbytné služby v míře, jakou jen lze od profesního sdružení očekávat. Kompletní informace o i-PRESSu včetně nabízených možností pro členy, informace o fungování, možnost před-registrace nabízí i-PRESS na www.ipress.cz.
Luděk Jirman za iPRESS.cz dne 18.6.2000