zpravodaj KAN č. 56

informační bulletin Klubu angažovaných nestraníků květen 2000

e-mail: kan@ms.pragonet.cz

webové stránky: http://www.kan.cz

finanční příspěvky složenkou (typu A) na konto vedené u IPB, a.s., Praha 4, číslo účtu: 71378/5100, název účtu adresáta: Klub angažovaných nestraníků, konstantní symbol: 0558

REDAKCE: PAVEL HOLBA (02.2448 5001)

textové příspěvky v T602 (.602) nebo Word (.doc) zasílejte na e-mail: pavelh@imip.monet.cz


NEPRODEJNÉ JEN PRO INTERNÍ POTŘEBU

O B S A H

usnesení ÚR KAN (ze dne 15.4.2000)

Stanovisko MK KAN Mělník (březen 2000)

Ke stanovisku MK KAN Mělník (P. Holba)

Jan Šula - předseda ČSNS (M. Koukal, Naše rodina)

Využití poslaneckých dnů (P. Los a MK Olomouc)

Záznam o návštěvě u poslance Ing. T. Kvapila (P. Los a MK Olomouc).

Záznam o návštěvě u poslankyně K. Dostálové z ODS (P. Los a MK Ol.)

Dopis poslankyni ODS k činnosti senátora ODS (P. Los a MK Olomouc)

Připravujme se na volby! (P. Los, MK KAN Olomouc)

Hypotetická reakce na arcibiskupův pastýřský list (P. Los, MK Olomouc)

Dopis ministrovi zahraničí (P. Los, MK Olomouc)

Sedmnáct otazníků a jeden vykřičník (P. Los, MK Olomouc)

Bolševici by chtěli zrušit KAN (J. Bezděk, MK Přerov)

Sjednocená fronta požaduje zrušit KAN a chystá demonstraci (týdenník Nové Bruntálsko).

K fotografiím přerovské soutěže "Třicet pomocníků majora Zemana" (J. Bezděk a MK Přerov)

Zpravodaj Pravého Bloku

Jan Votoček: Urážet lidi je tak snadné (Zpravodaj PB)

časopis "PATRON" (vydává občanské sdružení "Nový prostor")

Narconon a Scientologická církev (J. Kotrč, Patron)

Akce "K" - Noční vpád STB do klášterů v roce 1950 (P. Hlavatý, Patron)

Poslankyně Machatá ve sněmovně k volbě členů Rady ČT

Finance politických stran v roce 1999 (P. Holba , MfD a Zprav. KAN 55)

Cizinecká legie: pojem a skutečnost (M. Hulík, BL)



Usnesení ÚR KAN ze dne 15.4.2000

ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ

 

U S N E S E N Í

6. zasedání Ústřední rady KAN

ze dne 15.4.2000

 

Ústřední rada KAN

  1. vzala na vědomí písemné stanovisko MK KAN v Mělníku ke spolupráci KAN s ČSNS

  2. konstatuje, že členové, kteří nezaplatili k 1. dubnu 2000 členské příspěvky mají pozastavené členství v KAN

  3. souhlasí s návrhem požádat ministra zahraničí o vyšetření protičeské kampaně ve Velké Británii a o diplomatický zákrok v této věci. Pověřuje p. Losa realizací této části usnesení.

  4. vzala s uspokojením na vědomí nález Ústavního soudu o zrušení části § 62 zákona 367/1990 Sb. (zákon o obcích) v souvislosti se zrušením usnesení přijatého samosprávou Poslaneckou sněmovnou PČR

  5. souhlasí, že KAN bude respektovat společný postup přijatý v rámci sdružení NDA pro volby v r.2000, takže členové KAN (stejně jako členové ostatních politických subjektů sdružení NDA) budou kandidovat v roce 2000 (ve volbách senátních i ve volbách do zastupitelstev ´VÚSC) výhradně na kandidátních listinách ČSNS - Nezávislí

Holba, Los

 

Přítomni:Bezděk, Domlátil, Holba, Jasinková, Kocourek, Los, Machač, Matějka, Zimmermann (omluveni, Šimek, Šimková)

 

Termín nejbližšího řádného zasedání ÚR KAN:

13. května 2000 od 10.30 hod. v restauraci Na staré faře, Praha 6



Stanovisko MK KAN Mělník

(březen 2000)

Doporučujeme obezřetnost ve spolupráci s ČSNS. Při vší úctě k řadovým a slušným členům této strany nemůžeme akceptovat vedení, které si ČSNS zvolila, zvláště s ohledem na pana JUDr. Šulu. Člověk s tak pestrou minulostí neskýtá záruky seriozního partnera a ani názorovou blízkost našemu Klubu. Podrobná charakteristika pana Šuly je podchycena v Necenzurovaných novinách, které převážná většina z nás jistě podporuje a odebírá.

 

podepsáni: Růžička, Kvasný, Kvasná, Glásl


Ke stanovisku MK KAN Mělník

 

(Pavel Holba, duben 2000)

 

Vážení Kaňáci,

Ústřední rada KAN projednala písemné stanovisko vašeho Místního klubu v Mělníce ke spolupráci KAN s ČSNS s tím, že členové předsednictva ÚR KAN, kteří se zúčastňují každý týden schůzek sdružení mimoparlamentních politických stran a hnutí (které vedle ČSNS a KAN zahrnuje také Pravý Blok, Hnutí Nezávislí, Masarykovu demokratickou stranu, Občanskou koalici, Živnostenskou stranu a Českomoravskou agrární stranu) - NDA, pravidelně informují o Ústřední radu KAN o těchto schůzkách.

V současné době se zdá, že ČSNS zůstala jedinou mimoparlamentní stranou, která má potenciál zformovat za podpory menších mimoparlamentních stran novou politickou sílu, která by prolomila dnešní patovou politickou situaci, která je výsledkem opoziční smlouvy (ODS + ČSSD) a bezzubosti současné demokratické parlamentní opozice (US + KDU-ČSL). Úlohou KAN jako nestranického občanského politického hnutí je především spolupracovat na projektech, které posilují šance pro vytvoření pluralitní demokracie a oslabují tendence k prosazení partajnického totalitního rozdělování veřejných funkcí.

K vašemu stanovisku uvádím životopisné údaje o Dr. Šulovi zveřejněné v časopise Naše rodina a také informaci o diskusi, která na téma spolupráce s ČSNS (a s Dr. Šulou) probíhá v Pravém Bloku.

 


Jan Šula - předseda ČSNS

 

(podle článku Milana Koukala v 6. čísle týdeníku Naše rodina -7.2.2000)

Jan Šula se narodil 25.11.1954 (jeho pradědeček - rytíř Randa původem z Domažlicka - byl českým rektorem obnovené University Karlovy v Praze, jeho dědeček - národohospodář, který byl spolupracovníkem TGM a E. Beneše - zahynul v r. 1958 ve vězení na Mírově, jeho otec působil jako univerzitní profesor na Universitě Karlově, jeho matka byla v roce 1948 uvězněna). Po vystudování průmyslové školy hornické a hutnické byl přijat (na druhý pokus) na Právnickou fakultu UK, a po jejím absolvování působil ve stavebnictví a přitom studoval ekonomiku investic na ČVUT.

V letech 1988-1990 byl zaměstnancem JZD Slušovice a poté působil krátce jako poradce KDU-ČSL a stal se na půl roku ředitelem nakladatelství Lidová demokracie - Vyšehrad. Od června 1991 do července 1995 byl šéfem ekonomické kontrarozvědky, od té doby pracuje jako soukromý advokát. Je ženatý (manželka učí na Filosofické fakultě UK - problematiku rodiny a výchovy dětí) a je otcem dvou dcer (starší je vysokoškolačka, mladší studuje gymnásium). Na podzim 1998 se stal neplaceným předsedou České strany národně sociální (založené v r.1897) a jeho osobním cílem "je nyní úspěšný návrat ČSNS na naši politickou scénu".


Využití poslaneckých dnů - náplň činnosti místních klubů

(Petr Los, březen 2000)

 

Nabízím našim klubům možnost oživení činnosti. Vycházím z předpokladu, že jedním z cílů občanské angažovanosti je snaha ovlivnit veřejné dění, byť i malou měrou. Politický subjekt, který nemá svého zástupce ve volených orgánech nemá možnost tento cíl naplnit standardním způsobem.

Ke kompenzaci tohoto našeho hendikepu lze však využít instituce poslaneckých dnů, kdy poslanci, senátoři a obecní zastupitelé mají povinnost být k dispozici občanům. Jednotliví občané sotva mají iniciativu této možnosti využít a poslance navštívit. Podle mých zkušeností se návštěvy uskutečňují převážně k tomu, aby volení zástupci řešili stížnosti občanů v oblasti exekutivy a výsledkem takové návštěvy je zpravidla doporučení občanovi, na kterou instituci se má obrátit, někdy slib osobní intervence, někdy, zřídka, intervence uskutečněná.

Dle mého soudu je načase, abychom využili kontaktu s našimi zástupci k tomu, abychom ovlivnili, třebas malou měrou politické dění, to jest: 1) abychom se dověděli jejich osobní postoje k aktuálním problémům a 2) není vyloučeno a záleží jen na našich schopnostech, že budeme s volenými zástupci diskutovat, sdělíme jim své konkrétní názory.

Technicky lze tento druh činnosti realizovat poměrně jednoduše tak, že

  1. na sekretariátě příslušné politické strany zjistíme adresu poslanecké kanceláře a možnost kontaktu

  2. zjištěného využijeme k domluvě návštěvy, eventuelně předem oznámíme problematiku kterou se chceme zabývat

  3. mezi sebou se dohodneme na společném stanovisku v dané kauze

  4. zjištěné sdělíme v rozumné časové lhůtě sekretariátu KAN.

Bylo by velmi užitečné, kdybychom se dohodli alespoň rámcově na tématech, o kterých budeme s poslanci hovořit. Pro začátek nabízím otázky rozpočtu a to zejména:

  1. Jak budou rozdělovány výtěžky jednotlivých daní na jednotlivé stupně státní správy a samosprávy (např.: jaká část daně z příjmu ze závislé činnosti bude rozdělována celostátně, jaká v okresech a obcích, případně ve VÚSC)?

  2. Jaké budou mít VÚSC kompetence - vezmou je spíše okresům, nebo vládě?

To jsou mnou navržené otázky. Jsem přesvědčen, že nikdo je nebude pokládat za otázky nařízené, na to nejsme v KAN zvyklí. Jsem také přesvědčen, že naše členy napadne spousta dalších námětů a chci věřit, že se vyhneme problémům zástupným, jako je na př. otázka homosexuálů a lesbiček. Kvůli tomu nás snad hlavy nebolí.

V ideálním případě, to jest kdyby všechny naše kluby toto učinily do prázdnin ve svém obvodu a daly ÚR zprávu o výsledcích svých návštěv, měli bychom jistý obrázek o názorech a postojích těch, kdo nás zastupují a snad bychom poznané mohli využít při rozhodování koho volit.

 

Mám totiž velmi nepříjemný pocit, že "politika" je v tomto prostoru a čase zdeformována na otázku, kdo z lidí vystupujících na obrazovce je větší vůl, případně, zda opoziční smlouva je vůbec to nejhorší, a ještě horší než AIDS. Proč ten nebo onen je řazen na to či ono místo hovězí stupnice není důležité, a jaké daně se vybírají a jak se rozdělují, o to se nestará už vůbec nikdo.

Přeji mnoho zdaru a úspěchů a nedejme se otrávit. Pro inspiraci připojuji záznamy o návštěvách olomouckých poslanců a jejich výsledcích.

 

Petr Los


Záznam o návštěvě u poslance Ing.Tomáše Kvapila

 

(28.2.2000, přítomni: Bezděk, Los, Smékal, Šulc, Vařeka)

Poslanci byla položena otázka jaká je situace ve výběru a rozdělování daní. Odpověděl několik zajímavostí:

  • Daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti se dělí na 40% podíl, ten zůstává státu a rozděluje se centrálně, 30 % rozdělují okresy, zbývajících 30% obce.

  • Města Praha, Brno, Ostrava a Plzeň pobírají 70 % daně, tím do jisté míry jsou šizeny menší obce.

  • Daň z příjmu právnických osob rozdělují obce podle místa bydliště plátce, dochází při tom k nesrovnalostem, některé obce "lákají" úspěšné podnikatele, aby se přihlásili k nim k trvalému pobytu a část takto získané daně mu vrátí formou dotace. Tomu má čelit připravovaná daň z provozovny.

  • Pracuje se na daňové reformě, podle níž bude obcím rozděleno 22 % veškerých daní.

  • Příjem obcí se nemá v globále snížit, dojde jen k jakémusi přerozdělení, některé obce ztratí značnou částku (ČB 100 milionů), některé na tom budou líp (Olomouc).

  • Rozdělování bude podle počtu obyvatel a některých uměle stanovených koeficientů. Systém povede k praktické likvidaci obcí do 100 obyvatel.

Dotaz o rozdělování daní v regionech odpovězen nebyl, věc je ještě příliš nezralá, jedná se o kompetence regionů. Zdá se, že poslanec se kloní k větší samostatnosti regionů a tím i většímu podílu na rozdělovaných daních. Jako odstrašující příklad uvedl kausu Dostál-Bouzov. KDU-ČSL usiluje o co nejbližší termín voleb i za cenu, že nejsou známy kompetence. Regiony budou mít legislativní iniciativu a mohou se na vymezení kompetencí podílet. Lze při tom využít zkušeností ze Švýcarska, ale je nutno je upravit na naše poměry.

Je ochoten podat interpelaci ústní nebo písemnou ve věci napadení bruntálského redaktora Zifčákovými gorilami, je třeba předat písemný podklad.

Ve věci dotací pro družstevní domy sdělil, že věc vázne na vrácení zákona o bezplatném předání půdy družstevníkům, bytové družstvo vlastníků má být samostatnou právnickou osobou.

Zapsal: P. Los


Záznam o návštěvě u poslankyně Kateřiny Dostálové (ODS)

(6.3.2000, přítomni: Bezděk, Los, Podracký, Šulc, Vařeka)

Byla položena otázka o stanovisku poslankyně k rozpočtu, zejména k rozdělování mezi stát, eventuelní regiony, okresy a obce. Tázaná odpověděla, že nemůže odpovědět tak detailně jako posl. Kvapil, neboť ona se zabývá především záležitostmi kultury. Sdělila, že se jí podařilo dosáhnout přídělu financí pro obnovu divadelní budovy v Šumperku, jmenovala ještě další aktivity. Pokud se týká jejího názoru na distribuci financí, je pro to, aby co největší část rozdělovaly obce. Sdělila, že ODS nepodporuje současnou snahu o rychlé uspořádání voleb do VÚSC, neboť má za to, že je nejdříve třeba stanovit jejich kompetence.

Je pro to, aby velká část financí byla věnována na podporu vzdělání. Na námitku, že některé obory jsou předimenzovány odpověděla, že dle názoru ODS toto by vyřešilo placení školného, neboť pak by uchazeči o studium volili obor s uvážením celoživotních perspektiv. Na to se ozvala námitka, že toto opatření by vedlo k neúměrnému zatížení finančně slabších rodin.

Na výzvu, že by pravicové politické strany měly věnovat pozornost voleným přísedícím soudů se vyjádřila, že otázku předá jisté poslankyni, se kterou dohodne kontakt.

Byla upozorněna na naprosto neudržitelnou situaci na Bruntálsku, kde poctiví, slušní a pracovití lidé jsou pod velmi silným vlivem bolševické propagandy orientováni komunisticky. Slíbila, že tuto věc předá poslancům pocházejícím z tohoto okresu. V této souvislosti jí bylo připomenuto, že je poslankyní i za tento okres (severomoravský volební kraj).

Nakonec byl vznesen požadavek, aby ODS reagovala na zprávu RSE o podivné činnosti současného senátora za ODS R. Salzmanna v době, kdy byl v čele Komerční banky. Vyžádala si k této věci písemné sdělení, které bylo předáno do její kanceláře dne 8.března (viz příloha).

Zapsal Petr Los


Dopis poslankyni ODS k činnosti senátora ODS

 

(Místní klub KAN v Olomouci,

zastoupený RNDr. Petrem Losem, CSc. a Jaroslavem Šulcem)

V Olomouci dne 8.března 2000

 

Vážená paní Kateřina Dostálová, poslankyně PS PČR

Věc: Zpráva RSE o senátoru Salzmannovi

Vážená paní poslankyně,

v návaznosti na naši návštěvu ve Vaší poslanecké kanceláři dne 6.března t.r. Vám sdělujeme následující.

V týdnu od 28.2. do 5.3. t.r. Radio Svobodná Evropa v pořadu Události a názory sdělilo ústy Jiřího Ješe velmi vážné obvinění p. Richarda Salzmanna, někdejšího generálního ředitele Komerční banky.

Dle tohoto sdělení poskytla KB řádově miliardovou půjčku jisté rakouské firmě (pravděpodobně BCL), jejíž kapitál (cca l milion amerických dolarů) a stav zaměstnanců (dvě osoby, současně majitelé), dovoloval finanční transakci v řádu maximálně několik desítek tisíc korun - přesně 850 amerických dolarů. Uvedená půjčka se ukázala jako nedobytná, tím byla KB způsobena škoda nikoliv zanedbatelná.

 

Citovaná zpráva činí za tuto transakci zodpovědného p. R. Salzmanna, nynějšího senátora za ODS. Ačkoliv sledujeme nám dostupná media, neregistrovali jsme do dnešního dne žádnou reakci na tuto skutečnost. Dle našeho názoru uvedená situace může mít několik východisek a z nich vyplývajících řešení:

  1. zpráva RSE je nepravdivá, pan senátor nepochybil. V tom případě je na místě demarš u příslušné redakce a tvrdé vyžádání opravy směřující k ochraně profesionální i občanské cti jmenovaného

  2. zpráva je pravdivá a je tedy na místě okamžité zavedení vyšetřování, nakolik běží o profesní pochybení či zlý úmysl. Nepokládáme za nutné vyslovovat, jaké stanovisko by v případě negativního výsledku šetření měla zaujmout strana, která p. Salzmanna postavila na svou kandidátku a nechá se jím representovat v zastupitelském sboru. ..

  3.  

V žádném případě nelze souhlasit s tím, aby se celá situace přešla mlčením, i když víme dobře, že eventuelní skandál spojený se ztrátou senátorského křesla a následnými doplňovacími volbami by v mandátové aritmetice způsobil vážné komplikace.

Věříme, že tuto situaci bude ODS řešit se zodpovědností, kterou od ní značná část národa očekává. Jsme si vědomi skutečnosti, že naše sdělení nemá takovou vypovídací hodnotu, jakou bychom si přáli. Domníváme se však, že při dobré vůli je pro dobro věci použitelné. Pro získání zcela přesné informace Vám doporučujeme využít internetové sítě, na které dle sdělení paní redaktorky dopisující do RSE zcela určitě uvedená zpráva je k dispozici v plném znění. Jsme toho názoru, že pro tento technický krok disponujete lepšími prostředky než my.

Pokládáme za potřebné Vám sdělit, že pokud bychom seznali, že tento nedostatek by byl záminkou k odložení záležitosti ad acta, jsme připraveni za věcí jít a využít k tomu dobrých kontaktů, které v rozhlasové stanici SE máme.

 

S projevem dokonalé úcty

Los + Šulc, MK KAN Olomouc


Připravujme se na volby !

(Petr Los, březen 2000)

 

Za pár měsíců budeme volit představitele vyšších územně správních celků. Po deseti letech demokracie máme zkušenost, že rozhodujícím momentem pro získání funkce ve voleném orgánu je postavení na kandidátní listině. Tyto kandidátní listiny budou sestavovat politické strany. Věříme, že členové stran jsou schopni vybrat ze svého středu osobu, která bude využívat své funkce nikoliv k prospěchu vlastnímu nebo partajnímu, ale k prospěchu země a jejích obyvatel. K tomu je ovšem třeba, aby členové stran k tomu měli příležitost, aby pro výběr kandidátů byl rozhodujícím a jediným kriteriem výsledek voleb uvnitř těchto stran. Tyto volby, nazývají se primární, by měly být demokratické - to jest přístupné všem, tajné, s jasnými a srozumitelnými pravidly. Členové stran by neměli připustit, aby tomu bylo jinak. My ostatní ovšem nejsme bez šancí, jen je třeba jich využít. Před volbami bude - v to pevně doufám - příležitost setkat se s představiteli stran a kandidáty. A tu radím: ptejte se! Tažte se nejen na volební programy, ale zajímejte se o pravidla primárních voleb. Kdo navrhuje kandidáty? Volí opravdu všichni členové? Je volba tajná? Jsou výsledky vyhlašovány za přítomnosti všech či alespoň většiny členů? Jakou možnost mají členové stran kontrolovat průběh voleb?

V případě, že odpovědi na tyto otázky budou vyhýbavé, či dokonce neuspokojivé, dozvíme-li se dokonce, že primární volby by zkomplikovaly případná koaliční jednání, že je provádějí volitelé, že je provádí vedení okresu či kraje, nevolme tuto stranu, byť by její program zněl sebelákavěji. Je totiž téměř jisté, že v pozadí stojí některý intrikán, tahající za nitky a zneužívající důvěry členů své strany. Nedávejme mu své hlasy, zklame nás. Nebude pracovat v náš prospěch. Bude dbát prospěchu svých nohsledů a především prospěchu svého.


Hypotetická reakce na arcibiskupův pastýřský list

(Petr Los, březen 2000)

Vaše Excelence, otče arcibiskupe,

pozorně jsme vyslechli pastýřský list čtený v neděli na svátek svatého Josefa. Zamysleli jsme se nad jeho obsahem a rozhodli jsme se, že výsledek našeho zamyšlení Vám s důvěrou svěříme.

List obsahoval sdělení, že sociální situace v naší zemi vykazuje řadu negativních rysů, které volají po řešení. Obsahoval i výzvu, abychom dle slov našeho Pána hledali s jistotou, že nalezneme. Pokusili jsme se o to a máme za to, že některé řešení by bylo možno nalézt.

Se svými apoštolskými spolubratry jste vyslovil, že: a) řada našich bližních nemá práci; b) je mnoho mladých rodin, které nemají prostředky k tomu, aby si opatřily střechu nad hlavou. Ze spojení těchto dvou nesporných faktů vyplývá představa, že není nemožné spojit síly těch, kteří hledají práci, aby postavili bydlení pro potřebné.

Je samozřejmé, že k takovému dílu jsou zapotřebí nemalé finanční prostředky. Odvažujeme se věřit, že je dost dobrých lidí, kteří by byli ochotni takové finanční prostředky poskytnout. Zřejmě jim v tom brání pochopitelná nedůvěra, že obětované hodnoty budou použity předpokládaným způsobem, že není instituce, která by svou účastí tuto důvěru zajistila. O tom ostatně svědčí pasáž Vašeho Listu věnovaná "tunelování" peněžních ústavů.

Kromě finančních prostředků navrhované dílo vyžaduje i subjekt, který by je zorganizoval, který by řekl: bratři a sestry, nikdo z nás se z obtíží sám nedostane, ale dáme-li se dohromady, určitě se nám to povede.

 

Napadlo nás, že takovým subjektem by mohla být naše Římskokatolická církev, která by mohla navržené přinejmenším iniciovat, k řízení vybrat lidi, jejichž morální úroveň by byla zárukou efektivity vybraných a vynaložených prostředků.

Zcela konkrétně: v letech, kdy jsme byli mladí, opatřili jsme si bydlení jako členové stavebního bytového družstva. Podobná družstva byla ve dvacátých a třicátých letech, snad i dříve. Pomozme takové družstvo - alespoň v jedné diecesi - založit a snad i vést.

 

Jestliže vidíme kolem sebe lidi v nouzi o střechu nad hlavou, proč jim nepodat ruku, tak jako podáváme ruku hladovým či nemocným? Není-li toho schopna jiná instituce, ukažme my, katolíci, že k tomu máme sílu a Bůh nám pomůže.

Domníváme se, že tato, či podobná iniciativa by měla následovat po upozornění obsaženém v Pastýřském listě. Jinak totiž je jeho obsah defétistický a sotva dodá optimismu, který naše společenství potřebuje a potřebovat bude.

Není snad třeba dodávat, že jsme připraveni v díle pomoci modlitbou ale i činem.

 


Dopis ministrovi zahraničí

 

(Petr Los, duben 2000)

 

Ministru zahraničí ČR

 

Věc: Podnět k diplomatickému zákroku

Vážený pane ministře

V televizním zpravodajství bylo dne 7. dubna oznámeno, že ve Velké Britanii byl natočen a prostřednictvím televize zveřejněn pořad věnovaný romské problematice v ČR a zejména vztahu Čechů k romské menšině.

S ohledem na skutečnost, že:

     

  1. ve zpravodajství bylo explicitně vyjádřeno, že pořad nemůže být v ČR uveden, neboť by způsobil nevoli českých diváků;

  2. i p. Petr Uhl vyslovil, že některé skutečnosti v něm uvedené neodpovídají realitě,

 

máme za to, že jde o pořad, který hrubě zkresluje charakter našeho národa, vytváří o něm falešné představy a tím nám škodí.

Oznamujeme Vám tuto skutečnost a současně Vás velmi důrazně žádáme, abyste z moci a kompetence svého úřadu

     

  1. celou záležitost důkladně vyšetřil

  2. podnikl u britské vlády kroky na obranu cti a dobrého jména národa a státu, jak tomu velí Vaše povinnost a Váš ústavní slib.

  3. o krocích takto učiněných informoval veřejnost.

 

S projevem dokonalé úcty RNDr. Petr Los, CSc

místopředseda ÚR KAN, předseda MK KAN v Olomouci


Sedmnáct otazníků a jeden vykřičník

(Petr Los, místopředseda ÚR KAN, předseda MK Olomouc, duben 2000)

 

Málokoho už asi překvapí, když se na našem politickém nebi objeví nějaká ta aférka. Málokoho také překvapí, že její ohlas se má k jejímu skutečnému významu ve vztahu nepřímé úměrnosti - tedy čím jde o méně, tím více řečí.

V posledních dnech jeden vysoký představitel vyslovil, že u nás máme "mafiánský kapitalismus". Při přesném dodržování definic by šlo o contradictio in adjecto, ale to v danou chvíli nikoho nezajímá. Mnohem důležitější je, že jiný vysoký státní činitel jej vyplísnil a téměř exaktně vyjmenoval kategorie občanů, kteří by se oním výrokem mohli cítit poškozeni. Autor původního výroku ovšem toto vyplísnění nemohl jen tak přejít a tak při jmenování nového ministra klíčového rezortu se pustil do interpretace inkriminovaného slovního spojení a uspořádal ke svému výroku téměř doučovací kroužek. Samozřejmě lze s jistotou očekávat, že se vynoří plejády vykladačů, kteří budou výroky pitvat se stejnou zarputilostí jako příslušníci podkarpatoruského Goleta, jak nám to pěkně popisuje pan Olbracht.Velice se bojím, že účinek těchto opravdu státnických počinů bude dvojí, či snad ještě hůře, dvojjediný. Občan si řekne "pánové, to už opravdu nemáte nic rozumnějšího na práci ?"

Proč si předseda parlamentu neuvědomí, že prezident není exaktní vědec a způsob vyjadřování v náznacích je mu vlastní? Proč jej chytá za slovo tak nešťastným způsobem? Proč se nepídí po konkrétních projevech onoho neblahého stavu? Proč se je alespoň nepokusí vyvrátit? Proč přijímá hru na schovávanou? Co je ale ještě horší: Proč novináři seznamují veřejnost právě jen s několika slovy z celé tiskové konference? Což vedení ODS opravdu jednalo jen o dvou slůvkách pana prezidenta? Proč jsme se nic nedověděli např. o stanovisku největší strany k situaci v dole Koh-i-norr či jiných závažných momentech našeho života? Cožpak naše politické strany nemají představu o budoucím finančním hospodaření regionů a nejednají o tom? Cožpak nemají komise, které se zabývají problematikou jistoty našich vkladů?

A jestliže to a mnohé jiné činí, proč nás o tom neinformují? Proč to neřeknou na svých tiskovkách? A řeknou-li to, proč to novinářům padne pod stůl? A padne-li to, proč politické strany nevyužijí ostatních prostředků komunikace s občany? V jakém stavu jsou jejich vývěsní skříňky? Proč nesezvou občany a neřeknou jim o svých pohledech na konkrétní události a situace? Proč nepostaví redaktorům takovou konkurenci, která by je přinutila dělat to, co je jejich úkolem - pravdivě a úplně informovat občany? Anebo snad je polojasno či lépe polotemno stavem, který jim vyhovuje? Je-li tomu tak, pak nechť na místo otazníků nastoupí vykřičník: pánové, budete se ucházet o naše hlasy. A my budeme volit podle vašich skutků a projevovaných postojů ke konkrétním věcem, nikoliv podle vtipných a méně vtipných bonmotů či billboardů!

 


Bolševici by chtěli zrušit KAN

 

Z Přerova přišla neuvěřitelná zpráva. Místní bolševici svolali manifestaci na podporu požadavku zrušit KAN a dva další právní subjekty, jejichž činnost jim leze na nervy. Na nehorázný požadavek bolševiků reagoval předseda MK KAN Přerov a člen Ústřední rady KAN Ing. Jaroslav Bezděk následujícím projevem:

KAN, KPV a KMV občanům !

 

Bolševici všeho druhu - říkají si Sjednocená fronta - vyzvali vás občany, abyste je dnes (8.4.2000) přišli podpořit v jejich požadavku za zrušení:

     

  • KAN - Klubu angažovaných nestraníků

  • KPV - Konfederace politických vězňů

  • KMH - Klubu Milady Horákové.

Bolševici, zakukleni ve Sjednocené frontě - citujeme - "zvou všechny slušné lidi této země", aby jim - bolševikům - pomohli zlikvidovat nás a všechny, kteří podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu odhalujeme jejich zločineckou minulost. A protože již nemají svou totalitní moc, ani svou ozbrojenou složku strany - Lidové milice, a co nejhoršího - nemají již ani osvědčenou STB - Státní tajnou bezpečnost, která by nás pozavírala, volají vás, slušné občany, abyste jim pomohli vykonat špinavou práci. Vás, co jim nepomůžete, bude asi Sjednocená fronta s jejím místopředsedou Zifčákem považovat za lidi neslušné.

 

Je skutečně úsměvné, když bývalý estébák Zifčák poučuje občany o slušnosti - o té slušnosti, na kterou zapomněl, když vedl studenty v listopadu 1989 na Národní třídu, kde je pak zmlátili.

Snahu Sjednocené fronty, abychom byli zrušeni, považujeme za nepodařený aprílový žert. Komunisté by měli jít na školení, kde by byli seznámeni s používáním kalendáře. Aby se dozvěděli, že aprílové žertíky se konají prvního nikoliv osmého dubna.

Ing. Jaroslav Bezděk, MK KAN Přerov 8.4.2000


SF požaduje zrušit KAN a chystá demonstraci.

 

(Přepis z týdeníku "Nové Bruntálsko " ze dne 4.4.2000, MORAVA /Mik/)

 

Sjednocená fronta (SF), kterou tvoří Hnutí za samosprávnou Moravu a Slezsko, Komunistická strana Československa, komunistické hnutí Československa, Moravské a Slezské informační centrum, Hnutí korporavistické demokracie, Sdružení bezpečné ulice a Komunistická mládež Československa, podala v minulém týdnu Ministerstvu vnitra ČR podnět ke zrušení pravicových seskupení Klub angažovaných nestraníků (KAN), Konfederaci politických vězňů (KPV) a klub Milady Horákové (KMH).

Podle představitelů SF zmíněné pravicové subjekty, od roku 1990 trvale porušují zákony ČR a dopouštějí se trestných činů hanobení rasy, národa a přesvědčení a šíření nesnášenlivosti. " KPV navíc v Přerově v rozporu se zákonem zveřejnila ve své nástěnce 30 fotografií údajných pomocníků majora Zemana, čímž tyto osoby vystavila nebezpečí msty za strany stejně smýšlejících lidí jakými jsou členové KPV, KAN a KMH," uvedl pro náš list místopředseda SF Ludvík Zifčák a dodal." Jsme přesvědčeni, že zde trvale dochází k porušování zákonů a proto jsme požádali ministerstvo vnitra o zákaz činnosti zmíněných pravicových extrémistických skupin. Zároveň vyzýváme všechny slušné lidi této země, aby přišli v sobotu 8. dubna na náměstí Přerovského povstání v Přerově, kde mohou společně s námi vyjádřit svůj nesouhlas s činností zmíněných seskupení. Demonstrace se bude konat od 10.hodin."

SF zároveň podala na všechny tři subjekty i trestní oznámení.

-----------

Tolik článek z novin - týdeníku Nové Bruntálsko. My z KANu Přerov k tomuto referujeme :

Samozřejmě jsme se šli na takto avizovanou demonstraci komunistických pohrobků podívat. Za jejich SF jich tam přišlo jako vždy ( už je známe zpaměti) asi 11, z toho se na betonovém výstupku vystřídali jejich asi tři řečníci. Z řečníků SF se vždy "vyznamenává" nějaký soudruh Pěcha a to tím, že mluví jako z kolovrátku učení marx- leninismu, tedy to, co do nás komunisté ve školách vtloukali někdy před asi 50-ti léty. Ten Pěcha si asi myslí, že pro nás jsou to nějaké nové závratné poznatky, které nám chybí v našem vzdělání a proto jsme ke komunismu tak nepřístupni. On zřejmě ve svém komunistickém fanatismu ani nechápe, jak je nám ho líto. Komunisté totiž nechápou to základní a to je, že jejich ideologii ( rozuměj lži) jim zničily a rozjezdily ruské tanky (rok 1968) - a komunista bez ideologie ( rozuměj bez lhaní) je bezmocný jako ryba na suchu.

Ale k vlastnímu průběhu "demonstrace"- za SF jich tam bylo asi 11, nás (rozuměj z KAN a KPV) tam bylo asi 2 x tolik, ač jsme nikoho nesvolávali, naší lidé přišli sami a stáli jsme asi 30m od nich. Pak tam byli novináři a televize a filmovali si nás i nějací lidé v civilu, myslíme si, že to byli policajti v tajném. Nejdůležitější však je to, že těch "slušných " lidí, jak je k účasti vyzývala SF tam nebyl nikdo ! Takže mě nezbývá, než konstatovat, " že v Přerově a jeho blízkém okolí nemáme slušné lidi". Samozřejmě, že my lidé z KANu si myslíme pravý opak- t.j. právě, že lidé jsou slušní ( a hlavně nejsou blbý), tak tam nikdo nešel. Nejvíce snad tam bylo ( jako zpravidla vždy) policajtů jak v uniformách, tak hlavně v civilu. A pak tam v povzdáli " obletovalo " napočítano 19 těch, co měli tu "čest" být vyvěšeni v naší skříňce při soutěži "30 pomocníků majora Zemana" z okresu Přerov.

 

Já osobně jsem byl tak naivní, že jsem si myslel, co když tam někdo komunistům přijde, proto jsem pro event. přítomné napsal a rozmnožil asi 50 letáků ! Nerozdal jsem lidem ani jeden ! Nebylo komu ! Tak jsem něco dal alespoň novinářům a našim lidem. Obsah letáku pro Zpravodaj přikládám.

A ještě něco k uvedenému článku "zrušit KAN" nyní vážněji : za totality se říkalo :" komunista, když otevře hubu, tak lže a když natáhne ruku, tak krade ". V tomto duchu psal asi i redaktor zn (Mik), protože tvrdí, že KAN od roku 1990 trvale porušuje zákony, ale už mu "jaksi" uniká, že jsme ještě nikdy nebyli ani obžalováni, natož za něco odsouzeni, což by bylo jediným důkazem o nějakém naším údajném porušování zákonů. Zřejmě ze skromnosti se v článku nezmiňuje, že to byl naopak jejich místopředseda Zifčák, kdo za porušování zákonů byl již vězněn a také se nezmiňuje, že to byli šefové bývalé Stb, kteří jako svědci u soudu lhali, za což jim soud vyměřil několik měsíců podmíněně. Dále zn. (Mik) píše, že osoby na fotografiích v naší skříňce byly - cituji " údajných pomocníků majora Zemana". Opět chybné- to nebyli údajní pomocníci, nýbž skuteční pomocníci majora Zemana ( rozuměj pomocníci kom. totalitního režimu), o tom se mohl (Mik) přesvědčit z tiskoviny, kterou jsme na tiskové konferenci rozdávali a kterou také v příloze dávám k dispozici Zpravodaji.

O tom, že týdeník Nové Bruntálsko lže jak TAS ( víte, že se říkávalo :"in vino veritas, keď sa vína napijem, aj TASu uverím") svědčí nejlépe skutečnost, že komunisté museli v Novém Bruntálsku zveřejnit tiskovou opravu ( rozuměj omluvu), když pomlouvaly tyto noviny KAN tím, že Oto Morkes je člen KANu a tento, že píše hanlivě o prezidentovi. V současné době je již žalován jejich šéfredaktor několika lidmi pro pomluvu, ale nemohou ho nahnat před soud, protože doktoři ho uznávají marod. Také zn. (Mik) píše, že se dopouštíme trestného činu "hanobení národa, rasy a přesvědčení" ( viz trestní zákon,§198 ). Dodáváme, škoda, že pisatel (Mik) tuto pasáž blíže nepopsal, bylo by jistě zajímavé se dozvědět, koho touto "rasou " myslí ? Možná, že bychom se v této části i shodli. Nepředpokládám, že bychom hanili národ - o tom máme totiž již vlastní zkušenosti, že národ jen tak "lehce" nelze pohanit. O tom nás přesvědčil olomoucký státní zástupce, když nám vrátil naše trestní oznámení na býv. poslance Sládkovců pana Neheru, který na olomouckém náměstí spálil veřejně při projevu americkou vlajku. Pan státní zástupce mě ( po poradě asi s nadřízeným) vysvětlil, že to není trestní čin ( pálit vlajky cizího státu, ani prý ruské) pálit vlajku cizího státu, protože oni ( sládkovci) si tu vlajku koupili a proto nikoho nepoškodili !!! - Ano přátelé, čtete správně - i tomu se u nás říká právní stát. Takže vidíte, že hanobit národ jsme také nemohli, takže nám zůstává ta rasa.

 

Kdysi jsem na ÚR slíbil, že sem tam něco napíši do Zpravodaje z činnosti KAN Přerov.Tímto článkem bych začal plnit slib. Ale jako vždy, sebekricky oznamuji, že poutavě psát články neumím ( to umí kolega Los, ale toho pořád obtěžovat nemohu), tak mě prosím omlouvejte.

 

Ing. Jaroslav Bezděk, 5.5.2000, MK KAN Přerov


K fotografiím přerovské soutěže " třicet pomocníků majora Zemana".

 

(Ing. Jaroslav Bezděk a MK Přerov)

 

č. 1 mjr.A. Č. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli

č. 2 kpt Z. V. operativec StB Přerov,působil na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli a i v důchodu řídil agenturu tajných spolupracovníků (rezident)

č. 3 mjr. J. H. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli (sledování náboženských aktivit)

č. 4 pplk. Z. B. náčelník StB Přerov

č. 5 mjr. V. Š. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnitř. nepříteli

č. 6 mjr. K. M. pracoval na StB Přerov - pasy a viza

č. 7 plk. F. Z. okr. náčelník SNB (VB a StB) Přerov

č. 8 pplk. J. H. zástupce okr. náčelníka pro věci politické ( politruk)

č. 9 mjr. F. O. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnitř. a vnějš. nepříteli

č. 10 J. M. významný člen PS-VB, účastník festivalu kom. mládeže v SSSR, dnes člen KSČ

č. 11 E. M. tajemnice OV KSČ Přerov

č. 12 mjr. F. P. náčelník StB Přerov

č. 13 JUDr. Z. P. soudce Okr. soudu v Přerově, prováděl dle pokynů KSČ - StB politické procesy s odpůrci komunismu

č. 14 C. M. okr. náčelník štábu LM Přerov

č. 15 kpt. E.R. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnitř. nepříteli

č. 16 pplk. JUDr. B. V. vyšetřovatel SNB, spolu s StB se podílel na boji proti vnitř. nepříteli

č. 17 kpt.JUDr. J. Š. zástupce náčelníka StB Přerov

č. 18 M. J. (civilista), napomáhal StB v boji proti vnitř.nepříteli, odhaloval osobymající sympatie k Izraeli

č. 19 JUDr. M. V. prokurátor u Okr. soudu v Přerově, dle pokynů KSČ -StB navrhoval nepodmíněné tresty pro odpůrce komunismu

č. 20 mjr. JUDr. M. M. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnitř.nepříteli

č. 21 A. M. dnes již dekonspirovaný agent přerovské StB, byl využíván expoziturou KGB v Olomouci

č. 22 mjr.JUDr J. G. vedoucí pracovník voj. kontrarozvědky na letišti v Přerově

č. 23 pprap. J. M. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnějš. i vnitř. nepříteli

č. 24 por. J. H. operativec StB Přerov, působil na úseku boje proti vnitř. nepříteli

č. 25 kpt. D. G. operativec StB Přerov,působil na úseku ekonomiky a podílel se na problematice vnitř. nepřítele

č. 26 pplk. J. S. velitel VKR ve vojenském pásmu Libavá

č. 27 nstržm. M. A. operativec StB, působil na úseku boje proti vnitř. nepříteli

č. 28 pplk. JUDr S.P. vyšetřovatel VKR Olomouc, působil na úseku boje proti vnitř.nepříteli

č. 29 V. K. náčelník okr. štábu LM Přerov

č. 30 kpt. E. Ž. operativec StB Přerov, prováděl technické úkony -filmování, foto apod.

č. 31 pplk. JUDr J. M. bývalý náčelník OO VB Přerov, dle min. vnitra "nepostradatelný odborník ", který i dnes je vedoucím katedry na policejní škole v Holešově

 


Zpravodaj Pravého Bloku

(dostupný na http://www.home.sk/www/nda, "pH")

Na posledním setkání politických subjektů sdružených v NDA předali mi představitelé PB (předseda Ing. Jiří Kratochvíl a čestný předseda MUDr. Jan Votoček) poslední (27.) číslo svého Zpravodaje PB a já jsem jim na oplátku věnoval 55. číslo našeho Zpravodaje KAN.

27. číslo Zpravodaje Pravého Bloku má 12 stran formátu A4 a zahrnuje původní články Petra Vaníčka (Nebát se a nekrást, Lež a drzé čelo, Quo usque tandem), Zdeňka Bureše (článek Úvahy všedního dne II. a dopis Milý příteli Jene) a Pavla France (Reminiscence: Proč kdo s kým), dopis Jarmily Kubátové a tři články převzaté z internetu (dva články z Neviditelného psa "Fiasko na Václaváku I. a II." + můj text z webových stránek KAN:"KAN na prahu roku 2000" - Zpravodaj č.53). K některým článkům a dopisům jsou připojeny glosy redaktora J. Votočka.

V předchozím 26. čísle Zpravodaje PB (z února 2000) odpovídá J. Votoček na výhrady jednoho z členů PB vůči spolupráci s ČSNS a s jejím předsedou JUDr. Šulou následujícím textem:


Jan Votoček: Urážet lidi je tak snadné

 

(z článku ve ZPRAVODAJI PRAVÉHO BLOKU č. 26., únor 2000)

 

Léta neúspěchů (kdy jsme byli jako vlci samotáři) nás dovedla k nutnosti spolupráce s ostatními. Ostatně snaha o integraci slušných mimoparlamentních stran byla v programu Pravého Bloku od samého počátku. Jisté je, že ne všichni potencionální partneři mají tak rigorosní požadavky na morální kvality svých členů, na metody možného a nemožného postupu. Přesto považuji to, že se 8 politických stran spojilo v NDA a shodlo na společném postupu, za jeden z největších dosavadních úspěchů, protože Pravý Blok byl mezi těmi, který tento proces započal. Měli jsme možnost zůstat sami, neposkvrnění a čistí, mít volební preference 0,04% a nemít peníze na účast ve volbách. Nebo spojit se za cenu určitých ústupků s jinými a mít šanci získat ve volbách 5 či 10%. Volili jsme tuto cestu.

Rozhodli jsme se spolupracovat s ČSNS, početně největší a nejvýznamnější z neparlamentních stran a proto házení bláta po jejím předsedovi nepovažuji za dobrou politiku. Tvrdit, že tato strana (pod názvem ČSS) permanentě kolaborovala s komunisty v Národní Frontě a z toho usuzovat, že se za 10 let nijak nezměnila, je těžko obhajitelné tvrzení. To je asi jako hlásat, že Česká republika je stále komunistickým státem a vazalem Moskvy, protože jím byla po čtyřicet let.

Bývalá veličina slušovického zázraku Šula byl zvolen do čela ČSNS před 2 lety. Členská základna politické strany řádově mnohem větší než Pravý Blok, strany s 100 letou historií, ho řádně prolustrovala a uznala za vhodného, aby stanul v jejím čele. Ani předsedové 7 dalších stran, zasedající ve vrcholném orgánu NDA, nenalezli na panu Šulovi nic, proč by se jej měli štítit a proč by s ním či s jeho stranou neměli spolupracovat. A mohu Vás ujistit, že jednání v NDA neprobíhají vždy v rukavičkách. Spekulovat o finančních možnostech z toho, že Šula byl ve Slušovicích, je blbost. ČSNS má za 100 let své existence dost vlastního historického majetku. Jak se choval Šula ve Slušovicích nevím. Mohl být dobrý, špatný, čestný i nečestný. Slušovický zázrak byl na svou dobu moderní ekonomický podnik západního typu, jeho vada byla ta, že byl jediný. V době, kdy všichni ostatní by za vnášení kapitalismu do rozvinuté socialistické společnosti byli zlikvidování, podnik prosperoval, protože měl politické krytí svého šéfa Čuby, který byl členem ÚV KSČ. Krom toho byl schopný manager, který si sehnal špičkové odborníky. Mezi ně patřil zřejmě i JUDr Šula, který (a teď vyloženě spekuluji) zřejmě hledal kličky v zákonech, aby to alespoň jakž takž fungovalo. Asi odborník je, když ho pak po převratu udělali šéfem ekonomické kriminálky. Také jsem slyšel názor, že když ho neuvádí Cibulka ve svém seznamu, tak tam není jen proto, že patří o kategorii výše, že je agentem KGB. Opravdu nevím jestli Šula patřil mezi ty hodné nebo ty špatné. Ale z pouhého faktu, že pracoval ve Slušovicích nemohu vyvozovat nic. Vždyť ve Slušovicích pracoval, pokud vím, i Stanislav Devátý.


Časopis "PATRON"

vydávaný občanským sdružením "Nový prostor"

(redakce: 02.24235373, 02.24219131, http://www.osf.cz/prostor, Pavel Holba)

 

Poprvé jsem potkal kolportéra časopisu Patron před pražským magistrátem - měl jsem naspěch a neměl jsem drobné. Podruhé to bylo v Kaprově ulici - slušně vyhlížející padesátiletý muž nevtíravě nabízel 32-stránkový časopis za 20 Kč s tím, že mne upozornil, že 10 Kč z této částky je určeno pro něj jako pro prodejce (tak je to také uvedeno na titulní stránce časopisu). Uvědomil jsem si, že občas utratím dvacku za lecjakou volovinu, a koupil jsem si 6. číslo.

Dnes jsem koupil 7. číslo PATRONa (duben 2000) ve stanici metra "Hradčanská" cestou na zasedání ÚR KAN od sympatického mladého člověka, který měl na klopě připevněnou kartičku s fotografií a dalšími údaji. Tentokrát jsem už věděl, že nejde o zbytečné vydání peněz, protože ze 6. čísla jsem pochopil, že:

     

  • časopis vychází (od r.1999) s cílem nabídnout možnost důstojné ho pravidelného výdělku osobám v obtížné sociální situaci, a to v rámci projektu Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) podporovaného z prostředků EU programem Phare - obdobný projekt běží v Maďarsku, Polsku (časopis "Bez Granic") a Rumunsku

  • prodejce musí nosit viditelně průkaz opatřený jeho registračním číslem a fotografií, nesmí požadovat od kupujícího víc než je oficiální cena časopisu, a musí respektovat dalších 10 bodů "kodexu prodejce" - jinak redakce žádá, abychom ji o porušení kodexu informovali

  • prodejcem se může stát kdokoliv v obtížné sociální či hmotné situaci - časopis je kolportován jen v Praze, Plzni, Ostravě a Brně

  • obsah časopisu je zajímavější než mnohých drahých bulvárů vnucovaných reklamou, protože není o "politice" ani o "mediálně známých "osobnostech", ale o životě.

 

U některých článků ze 7. čísla PATRONa jsem dospěl k přesvědčení, že jejich obsah bude zajímat čtenáře Zpravodaje KAN, a proto je pro ně převyprávím.

Narconon a Scientologická církev

(podle článku J. Kotrče v časopise Patron č.7, duben 2000)

 

Nadnárodní organizace Narconon u nás začala působit už počátkem 90. let, avšak občanské sdružení Narconon (s ředitelkou Lenkou Patzakovou), zaměřené na boj proti drogám, bylo českými úřady registrováno až v dubnu 1998.

Vzápětí se objevily kritické hlasy, které poukazovaly na spojení Narcononu se Scientologickou církví, která je v mnoha zemích (např. v Německu) pod dohledem tajných služeb, protože je podezřelá ze zneužívání psychoterapie a náboženství k dosahování finančního zisku a k obsazování pozic s cílem uchvácení moci ve státech, ve kterých působí. Proto se řada členů této církve dostala do vězení. Ředitelka Patzaková však prohlašuje: ".. není pravda, že v Narcononu působí jen scientologové - je jich tam tak nejvýše polovina".

Scientologická církev byla založena spisovatelem sci-fi Lafayettem Ronem Hubbardem jako kvazináboženská (=jakoby náboženská) komerční organizace. Je známa svou agresivitou proti psychiatrům a psychologům - tedy proti lidem, kteří jsou kompetentní posoudit aktivity této "církve".

Psycholog Slavomil Hubálek říká: "L. Ron Hubbard si z různých psychologických teorií vybral, co se mu hodí, a začlenil to do jakéhosi svého koncepčního rámce. ... scientologové ... využívají metod psychoterapie, předstírají, že provádějí psychologickou diagnostiku, nicméně jejich cíl je komerční - prodej kursů." Tyto kursy a tzv. auditing patří k hlavní nabídce místních organizací Scientologické církve - nazývaných "dianetická centra" - zakládaných za účelem "prodeje technologie" L.R. Hubbarda."

Protidrogový program Narcononu prý (podle propagačního letáku Narcononu) vznikl v jednom americkém vězení jako nápad odsouzeného Williama Beniteze, který celý život neúspěšně bojoval se svou drogovou závislostí, až do chvíle, kdy si přečetl knihu L.R. Hubbarda: Scientologie - základy myšlení, ve které prý nalezl principy, podle kterých se své závislosti zbavil. Ve věznici se pokusil zbavit drogové závislost další vězně a požádal Hubbarda dopisem o konsultaci. Hubbard odpověděl a poslal Benitezovi dobrovolné poradce.. (jak tvrdí leták).

Protidrogový program Narcononu spočívá ve třech fázích. V komunikačním cvičení, které má pacienta zbavit vázanosti na minulé zážitky svázané s drogou, v detoxikaci (tzv. "purif" - pobývání v sauně kombinované s užíváním vitamínů, které je nabízeno dianetickými centry za 25.000 Kč, a v následném studiu kursů rovněž nabízených dianetickými centry.

Problematickým rysem protidrogového programu Narconon je, že většina klientů-pacientů se po jeho absolvování (vyléčení) stane scientology. Narconon však v Česku zatím neměl jediného drogově závislého klienta (pořádá jen přednášky), takže tento argument kritiků Narcononu nelze dnes u nás prověřit. MUDr. Jiří Presl z organizace Drop-in také považuje návaznost programu Narconon na Scientologickou církev za problematickou, avšak dodává, že je vlastně asi lepší, když se drogově závislý člověk stane scientologem, než když umře na ulici na AIDS nebo na předávkování.

Rovněž PhDr. Slavomil Hubálek říká, že navzdory jeho odmítavému postoji k sektám musí poctivě uznat, že některým z jeho pacientů (sexuálních deviantů) sekty pomohly, protože jim umožnily lidský kontakt. "Když se tito lidé najednou začnou mýt, chodit do nějakého, byť podivného náboženského společenství, kde začnou někomu pomáhat a chovat se altruisticky (lidumilně), tak prostě nemám důvod to kategoricky odsoudit."

V svých propagačních materiálech se Narconon zaštiťuje doporučeními "významných" zahraničních odborníků na protidrogovou problematiku, mezi nimiž uvádí jistého Vladimíra Ivanova - bývalého ředitele oddělení narkologie Ministerstva vnitra SSSR. Jeden z českých odborníků uvádí, že v Rusku se Narconon spřáhl s bývalým a možná i se současným vládním establishmentem. S Ivanovem se tento odborník setkal a byl pobouřen jeho arogancí a snahou nepodporovat jiné protidrogové programy než Narconon, který je pro něj dokonale funkční. Taková preference jediného z protidrogových programů je možná jen v prostředí bývalých diktatur, protože v západních demokraciích je Narconon jen jedním z mnoha (třeba dvaceti) podporovaných protidrogových programů.

Veřejnost by měla vědět, co Narconon opravdu je, kdo jsou jeho propagátoři a jaké jsou jejich vazby na scientologii. PhDr. Zdeněk Vojtíšek ze Společnosti pro studium sekt a náboženských směrů říká: "Jak Scientologickou církev, tak Narconon inspirovaly "posvátné" spisy scientologického vůdce Hubbarda, v Narcononu pracují Hubbardovi vyznavači v naprosté převaze nad těmi, kdo scientology dosud nejsou."

Problém záměny drogové závislosti za závislost sektářskou je spíše problémem etickým, a jeho řešení úzce souvisí s vyzrálostí společnosti. Situace české společnosti není v tomto směru dobrá. Jak říká Slavomil Hubálek: "Řada lidí věří pochybným metodám, které jsou prezentovány jako vědecké i v seriózních časopisech. Náchylnost k nim je vyšší ve všech postkomunistických státech, což vnímám jako určitý typ nezralosti." Prohlašování pochybných metod za vědecké je u nás nebezpečné proto, "že se tady marxismus-leninismus pokládal dlouhou dobu za vědecký názor, a když se něčem řeklo, že je to vědecky dokázané, řada lidí o tom dále nepřemýšlela." -pH-


Akce "K" - Noční vpád STB do klášterů v r.1950

(podle článku Pavla Hlavatého v časopise PATRON č.7, duben 2000)

 

Po únorovém puči ovládla komunistická moc pomocí tzv. akčních výborů NF nejen strany a státní orgány, ale i školy, profesní organizace a různé spolky, a také zrušila zbytky svobody tisku. Na "seznamu nepřátel" určených k likvidaci jsou vedle nekomunistických politiků zařazeni také demokratičtí důstojníci a úředníci, podnikatelé, živnostníci, soukromí rolníci, nekomunistická inteligence, a neposlední řadě i duchovní a aktivní věřící.

Hlavním nepřítelem se pro komunisty stala církev římskokatolická, která byla v Československu nejmasovější, a navíc byla součástí širšího mezinárodního kontextu s duchovní i diplomatickou autoritou ve Vatikánu. Podle platné dohody mezi ČSR a Vatikánem z roku 1928 garantovala čsl. vláda svobodu církevní činnosti s tím, že Vatikán vládě předkládal své návrhy na arcibiskupy a biskupy. Po r.1945 došlo sice k zestátnění církevních škol a konfiskaci církevní zemědělské půdy, ale platnost smlouvy byla uznávána.

Po únoru 1948 tlak komunistů na církev sílil: pozůstatky kdysi rozsáhlého církevního tisku vycházejí cenzurovány a komunistům se daří narušovat církevní struktury zevnitř pomocí kněží, ochotných spolupracovat s totalitním režimem. Jsou zatčeni první kněží, probíhá proces s činovníky katolické tělovýchovné organizace Orel, je zřízen Státní úřad pro věci církevní (SÚC) jako instituce podílející se na cílené perzekuci biskupů, kněží i aktivních laiků. Cílená protináboženská propaganda vrcholí estébáckou inscenací tzv. Čihošťského zázraku.

Jen mužské a ženské kláštery si zachovávají jistou autonomii, která je pro komunisty trnem v oku. Proto vzniká plán Akce K, která má pod taktovkou Státní tajné bezpečnosti (STB) zajistit zrušení naprosté většiny mužských klášterů, jejich obsazení policejními jednotkami SNB a Lidových milicí a internování řeholníků v tzv. centralizačních klášterech.

 

Prologem k akci bylo již 15.3.1950 zatčení deseti významných představitelů mužských řádů a kongregací, proti kterým byl přichystán monstrproces, konaný ve dnech 31.3.-4.4. (s rozsudky v rozmezí 9 let vězení až doživotí), který měl propagandisticky zaštítit připravované obsazení klášterů. (Obdobné procesy probíhaly i v jiných zemích sovětského bloku - např. s kardinálem Mindszentym v Maďarsku).

Plán celé akce (je publikován v knize "Dokumenty Církevní komise ÚV KSČ 1949-51" vydané v roce 1994 Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR) byl vypracován s nacistickou precizností a uvádí jména zodpovědných osob, časové a komunikační harmonogramy, a také způsob zajištění bohoslužeb (dosud obstarávaných řeholníky) i předání "potravin podléhajících zkáze" místním národním výborům (MNV).

Nejdůležitější fáze Akce K proběhla v noci z 13. na 14. dubna, kdy Bezpečnost deportovala do internačních klášterů 1746 řeholníků ze 137 řádových domů. Druhá etapa akce, kdy úřady nutily představené zbylých řádů k dobrovolné centralizaci začala 26.4. a skončila 4.5.1950. Výsledná bilance: 2376 řeholníků z 28 řeholí a z 219 domů bylo převezeno jednak do 175 internačních klášterů, jednak do tzv. centralizačních klášterů s "mírnějším režimem". Soustřeďování řeholnic bylo pomalejší, protože bylo třeba zajistit chod zdravotnických a sociálních zařízení, ve kterých většina sester pracovala, a bylo ukončeno v listopadu 1950. Vyprázdněné kláštery obsadila z větší části armáda.

V roce 1968 vytvořily řády iniciativu a názvem "Sekretariát řeholních společností" (SŘS), která usilovala o obnovení jejich činnosti a uznání právní kontinuity. Generální prokuratura v listopadu 1968 potvrdila právní kontinuitu řádů a kongregací, ale nástup normalizace další pozitivní vývoj v této oblasti znemožnil. To se změnilo až s listopadem 1989.

Akce K je však historiky dodnes málo zpracována. Česká křesťanská akademie chystá k 50. výročí této události kolokvium s pracovním názvem "Církev v roce 1950", které se má konat dne 14.6.2000. -pH-


Poslankyně Machatá ve sněmovně k volbě členů Rady ČT

 

(z internetových stránek Poslanecké Sněmovny Parlamentu ČR

http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/024schuz/s024265.htm#r4, -pH-)

 

24. schůze PS PČR dne 13.4.2000 (čtvrtek). Jednání zahájeno ve 12.33 hodin.

 

Místopředseda PSP ČR František Brožík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře Dostále, zahajuji sedmý den jednání 24. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám. ..... Přistupuji tedy k otevření bodu

96. Návrh na volbu členů Rady České televize ....

 

Poslanec Jan Vidím: Nyní tedy přistoupíme k projednávání volby devíti členů Rady České televize. Ve stanovené lhůtě byly volební komisi předloženy poslaneckými kluby následující návrhy:

 

Paní Jana Dědečková (ODS) pan Václav Erben (ČSSD)

pan Josef Flekal (KDU-ČSL) pan Petr Hájek (ČSSD)

pan Lukáš Herold (ODS) pan Jiří Hruška (KSČM)

pan Pavel Kabzan (KDU-ČSL) paní Alena Kinclová (ČSSD)

pan Karel Kochman (US) pan Karel Kříž (ODS)

pan Miroslav Mareš (ODS) pan František Mikš (ODS)

pan Ladislav Miler (KSČM) paní Darja Pinkavová (ČSSD)

pan Miloš Rejchrt (US) paní Jiřina Šiklová (US)

 

***

Místopředseda PSP ČR František Brožík:

.... Jako první se do této rozpravy přihlásila paní poslankyně Marie Machatá.

Poslankyně Machatá:

Vážený pane předsedající, vládo, dámy a pánové, na 23. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl projednáván bod Odvolání Rady ČT. V rámci rozpravy jsem varovala Poslaneckou sněmovnu před účelovým zneužíváním nedokonalých zákonů v dané chvíli z důvodů personálních. Nyní před sebou máme další volbu, další rozhodování a především nové kandidáty, kteří - pokud umíme naslouchat hlasům veřejnosti odborné i laické - by měli odpovídat minimálně požadavkům odbornosti, apolitičnosti, měli by být nositeli nezávislosti.

Kondicionál používám proto, že tomu tak v našem případě není. Návrh kandidátů tudíž odporuje § 5 odst. 2 zákona o České televizi. Cituji: Člen Rady ČT nesmí mít funkce v politických stranách nebo v politických hnutích ani nesmí působit v jejich prospěch při výkonu své funkce v radě, dále nesmí být členem orgánů společností, které působí v oblasti televizního vysílání, ani zastupovat obchodní zájmy, které by mohly nepříznivě ovlivňovat jeho nestrannost a objektivitu rozhodování.

 

Místopředseda PSP ČR František Brožík (Reakce na hluk v sále):

Paní poslankyně, promiňte, že vás přeruším. Vážené dámy, vážení pánové, já bych vás prosil, ztišme své hovory. Pokud nechceme poslouchat a chceme si vyřizovat jiné věci, opusťme tuto sněmovnu. Je to nedůstojné pro jednání této Poslanecké sněmovny. Moc vás o to žádám. Poslouchejme se navzájem. Děkuji. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Machatá:

Děkuji. Pokračuji v citaci: Člen rady nebo osoby jemu blízké nesmějí mít žádný finanční zájem na provozování televizního vysílání daný vlastnictvím či jinak. To je konec citace.

 

A teď mi dovolte několik poznámek. Návrh kandidátů jednotlivých poslaneckých klubů naplňuje bohužel neblahý předpoklad, že politické strany chtějí zneužívat veřejnoprávní médium k dosažení svých politických a mocenských ambicí bez ohledu na skutečnost, že veřejnoprávní instituce má sloužit občanům této země a ne několika politickým stranám, které jsou momentálně v Parlamentu. Každá legislativní norma má totiž svůj exaktní nadčasový rozměr a jeho zneužití je zneužitím mocenským práva.

Na obhajobu některých poslaneckých klubů lze uvést, že jejich předložený návrh je v uvedené zvrhlé logice postupu natolik transparentní, že nepotřebuje výkladu, a tak jej můžeme pokládat za pozitivní prvek. Např. návrh poslaneckého klubu ODS - pan Lukáš Herold. Návrh poslaneckého klubu ČSSD je rafinovanější. I když se dle médií údajně vzdala kandidatury paní Mgr. Alena Kinclová zastupující klienty, kteří mají s ČT obchodní zájmy, nicméně pan Václav Erben, člověk s dobře utajovanými ambicemi na post tiskového mluvčího Ministerstva financí a životní partner matky paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Petry Buzkové, zůstává. Návrhy čtyřkoalice s holubičí povahou předstírají nezávislost na politických stranách, možná, že fungují jen dávná přátelství a profesní komerční zájmy.

S potěšením musím konstatovat, že nemohl do hry vstoupit návrh Impulsu 99, protože jím nominované nezávislé osobnosti nelze zařadit do žádné z dosud vyjmenovaných kategorií. Příslovečná skupinová a politická nezávislost např. takového Martina Fendrycha by mohla vést v případě jeho zvolení k trvalému televiznímu Sněžení.

Vážené kolegyně, kolegové, přes sarkastické formulace, jichž jsem použila, v žádném případě nezlehčuji akt volby Rady ČT, a proto jistě pochopíte, že je neetické účastnit se politické perverze, kterou v sobě skrývají jednotlivé návrhy. Dovolte mi, abych vám sdělila, že volby se účastnit nebudu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)


Finance politických stran v r.1999

 

(Pavel Holba podle MfD ze dne 5.4.2000 a Zpravodaje KAN č.55)

 

Tabulka I.: Vývoj sponzorských darů politickým stranám:

 

1996 1997 1998 1999

ODS 43,5 25,7 23,2 6,5

 

ČSSD 0,7 0,6 1,9 1,66

KDU-ČSL 9,4 0,3 2,9 0,12

 

ODA 50,0 ? ? 0,04

US - 3,7 0,67

 

KSČM 0,0 0,0 0,0 0,80

KAN 0,02 0,0 0,0 0,0

 

Tabulka II.: Roční příjmy politických stran (a hnutí) v roce 1999

Státní Členské Peněž. Příjmy z Jiné Celkové

přísp. přísp. dary pronájmu příjmy příjmy


ČSSD 53,4 4,7 1,66 4,6 3,3 67,7

ODS 50,2 7,5 6,5 6,7 3,3 74,2

KDU-ČSL 23,3 6,9 0,12 18,7 3,5 52,5

KSČM 19,2 34,1 0,80 18,0 15,6 87,7

US 15,7 1,26 0,67 0,0 0,9 18,5

SPR-RSČ 3,9 0,14 0,39 0,0 0,1 4,5

SŽJ 3,1 0,0 0,02 0,0 1,1 4,2

KAN 0,0 0,046 0,0 0,0 0,008 0,054



celkem 169 55 10 48 28 309

 

Tabulka III.: Roční výdaje a bilance politických stran v roce 1999

Mzdy Jiné Celkové Příjmy - Nesplacené aparátu výdaje výdaje - výdaje půjčky (-)


ČSSD 20,3 89,7 110,0 - 42,3 - 51

ODS 23,3 59,2 82,5 - 8,3 - 16

KDU-ČSL 10,3 29,5 39,8 + 12,7 - 6,5

KSČM 30,8 67,2 98,0 - 10,3 0

US 2,5 15,0 17,5 + 1,0 0

SPR-RSČ 1,7 6,0 7,7 - 3,2 ?

SŽJ 3,2 3,6 6,8 - 2,6 ?

KAN 0,130 0,162 0,292 - 0,238 0


celkem 92 270 363 - 53 - 74 ?


Cizinecká legie - pojem,legenda a skutečnost

 

(Milan Hulík, BL 26.4.2000 )

I po českém vstupu do NATO platí v českém trestním zákoně paragraf 115 trestního zákoníku, který trestá vězením od dvou do osmi let toho, kdo slouží bez povolení v cizím vojsku. V současné době slouží ve francouzské Cizinecké legii, tedy v armádě NATO, několik desítek Čechů. Získávají vysokou vojenskou kvalifikaci, kterou by v české armádě nezískali. Uvedený paragraf nerozlišuje mezi armádami demokratických a totalitních států! Posílám vám pro informaci a eventuelní publikaci článek na toto téma. Takovou malou historii legie, i s jejími slavnými českými kapitolami.

 

Soldats de la Légion étranger (Vojáci Cizinecké legie)

Elitní útvar francouzské armády. Nejlepší vojenský sbor na světě. Jednotka s nejlepší morálkou - žádný legionář neopustí raněného nebo pomoci potřebujícího kamaráda. Cizinecká legie přežila nelítostné boje obou světových válek, indočínského konfliktu i koloniálního tažení v Alžírsku, překonala hluboké vnitřní rozpory a obrozena těmito zápasy vstoupila do šedesátých let jako nejdůležitější složka francouzské Force d’Action Rapide, připravena k bojovému nasazení kdekoliv na světě, kde by se zájmy Francie ocitly v nebezpečí. Svou bojovou připravenost a pohotovost k nasazení kdykoli a kdekoli ve světě, prokázala Legie i jako součást mírových jednotek OSN a dalších mezinárodních sil. Francouzská legie se právem pyšní vítězstvími a hrdinskými činy svých vojáků. Proto je na tradici a bojovou historii tohoto sboru kladen značný důraz a každý nováček se s nimi musí podrobně seznámit ihned po přijetí do řad legionářů. To, čím se však cizinecká legie tak výrazně odlišuje od ostatnách jednotek je zvláštní atmosféra hlubokého přátelství a pocit vzájemné sounáležitosti, který spojuje všechny legionáře, ty bývalé i ty současné. Je to jev zcela mimořádný a to tím spíše, že legionáři jsou vlastně námezdní vojáci sloužící za žold, kterým velí francouzští důstojníci. A aby jejich solidarita a přátelské vztahy ještě více vynikly, dodejme, že legionáři jsou vojáci z nejrůznějších zemí.

Non son hombres, son demonios (To nejsou lidi, to jsou démoni)

Tajemství legie spočívá v bojové historii staré více než 150 let, v níž se hrdinství jednotlivých mužů i celých oddílů snoubí se vzácným a zcela ojedinělým duchem vzájemného bratrství, které nemá v jiných armádách obdoby. Bitvy legie vstoupily do dějin. Celou 170 letou historii Cizinecké legie vyznačovaly statečné skutky legionářů a jejich legendární bitvy, jako např. bitva u Camerone v r. 1863, kdy malá jednotka legionářů vyslaných Napoleonem III. ,který se angažoval v mexickém dobrodružství rakouského arcivévody a mexického císaře Maxmiliána II. , padla v nerovném boji proti celé mexické armádě. "To nejsou lidé, ale ďáblové , řekl o nich mexický plukovník Millan španělskými slovy, které jsou nadpisem této kapitoly. Na místě bitvy je dodnes pomník, který hlásá, že 60 legionářů bylo rozdrceno převahou tisíců vojáků a že zemřeli dříve než jejich odvaha. Mezi nimi i dva Češi, Horský a Kunášek. Jejich kolega seržant Fiala uprchl s několika dalšími legionáři z mexického zajetí přes pohraniční řeku Rio Grande a dostal se až do New Orleansu, odkud doplul lodí do Veracruzu, kde znovu nastoupil do služby. Ve vojenské penzi dožil potom jako správce zámku Pau nedaleko Pyrenejí.

Francouzská cizinecká legie byla ustanovena dekretem krále Ludvíka Filipa dne 9. 3. 1831. Bývalý Napoleonův maršál Joseph Soult prosadil zásadu, aby nově vytvořená vojenská formace nebojovala v mateřské zemi a aby byla používána k akcím mimo její hranice. (Poprvé byla tato zásada porušena až ve francouzsko-pruské válce v letech 1870-1871) a podruhé v 1. světové válce. Tehdy se do dějin Cizinecké legie zapsala slavná česká kapitola.

Nazdar

Historie roty "Nazdar" je krátká ale významná. Již 25. 7. 1914, v den, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku se v rue de varenne před budovou rakousko-uherského velvyslanectví v č. 7 shromáždili příslušníci československé kolonie v Paříži, aby na protest svému imperiálnímu domovu spálili rakouskou vlajku. Krátce nato dne 9. 8. se generálním shromáždění česko-slovenských spolků v Paříži rozhodlo, že všichni schopní muži vstoupí do francouzské armády. A 22. 8. několik desítek českých a slovenských řemeslníků, číšníků, umělců a příslušníků dalších profesí, odjelo ze shromáždění z Paláce Royale (kde to dodnes dokumentuje pamětní deska) po prohlídce u odvodní komise sídlící v "Hotel des Invalides" do Bayonne, aby vstoupili do Cizinecké legie. Československé legie tehdy ještě neexistovaly a tak Cizinecká legie byla jediným možným útočištěm těch, kteří chtěli jako cizinci bojovat na straně Dohody. Stali se příslušníky 1. roty praporu "C" jejího druhého pěšího pluku. V Bayonne složili také přísahu a přijali od jeho obyvatel prapor. Konečně dne 23. 10. zaujali své místo na frontě v Champagne jako součást marokánské divise 5. francouzské armády. První český legionář, Lumír Březovský padl dne 11. 12. 1914 u statku v Marquises. Byl pochován v Lauvois-sur-Marne, aby byl v r. 1933 za přítomnosti tehdejšího ministra války a později smutně proslulého premiéra Daladiera exhumován a jeho urna umístěna v Památníku osvobození na Vítkově. Rota "Nazdar", které dali jméno její francouzští velitelé podle typického pozdravu jejích vojáků, bojovala pak v bitvě d Artois v sektoru Neuville-Saint-Vaast. Spolu s Kanaďany, Brity a příslušníky Commonwealthu sváděli krvavé boje o proslulou kótu č. 140. Zde ztratila rota "Nazdar" 50 mužů a stopadesát jich bylo zraněno. Nejslavnějším mrtvým byl praporečník Bezdíček, jehož tělo rozmetané granátem nebylo vůbec nalezeno. Padl zde i první český důstojník Václav Dostál. Po dalších bojích se zbytky roty "Nazdar" musely stáhnout, aby se za čtyři roky během další, tentokráte již francouzské ofensivy, její zbylí vojáci na totéž bojiště vrátili. Tentokráte však již jako příslušníci Československé legie, když po jednáních čsl. Národní rady s francouzskou vládou povolil president Poincaré 16. 12. 1917 vytvoření samostatného čsl. vojska. Ten čtenář, který pojede kolem Arrasu, nechť si zajede ještě pár kilometrů do Neuville-Saint-Vaast a navštíví hřbitůvek LaTarget. Jediné samostatné československé vojenské pohřebiště ve Francii. Tak se z lůna Cizinecké legie zrodila francouzská součást legendárních Československých legií.

 

Slavní Češi ve slavné legii

Češi i nadále sloužili v legii. Jedním z těch co proslavili legii i sebe, byl plk. Josef Šnejdárek. Svoji ojedinělou životní pouť popsal v knize "Co jsem prožil". Narozen v r. 1875 po kariéře poručíka rakouské armády vstoupil v r. 1899 do legie. Získal rytířský kříž Čestné legie a po vniku ČSR bojoval jako československý a francouzský důstojník zároveň v bojových střetnutích s Polskem a Maďarskem. Ač byl v r. 1935 v hodnosti divizního generála penzionován, v létě 1939 prchá s celou rodinou přes Jugoslávii do Francie, aby vstoupil do řad čsl. armády ve Francii. Jen několik dnů po skončení války umírá v Casablance. O legii napsal: "Život ve francouzské cizinecké legii podobá se básni tvrdé krásy, básní psané krví. V ní vítězí ctnost, ať již v boji se zbraní v ruce, nebo srdcem, jež čelí vražedným bacilům. " Dalším známým legionářem byl Jan Lang, který o své službě zanechal písemné svědectví. Takové, ale již v literární podobě knihy "Legie sebevrahů" podal o své službě v legii i český cestovatel Ladislav Pařízek. Svědectví o legii byla různá, obdivná i příkrá, jen jedno měla společné, jejich autoři byli vždy hrdi na svoji příslušnost k ní.

Také ve druhé světové válce opustili mnozí čsl. vojáci legii, ale jen proto, aby mohli vstoupit do nově vytvářených čsl. samostatných jednotek. Někteří, jako 15 čsl. důstojníků na výzvu generála de Gaulla vstoupilo do jeho armády Svobodných Francouzů. Nejznámějším z nich byl kpt. Otto Wagner, který velel rotě Cizinecké legie v bitvě u Bir Hacheimu. Napsal o tom knihu "S Cizineckou legií proti Rommelovi. " Po válce se vrátil domů velet v čsl. armádě a jeho kariéra ověnčená mnoha vyznamenáními skončila nakonec v komunistickém kriminále.

Snad největším českým legionářem byl Karel Hora, který své francouzsky napsané paměti nazval "Moje cesta kolem světa v 80 bitvách". Byly přeloženy i do češtiny, po osvobození vlasti byl do ní přeložen i důstojník Hora, ale poté co mu začal věnovat pozornost neblaze proslulý B. Reicin, uprchl kpt. Hora zpět na Západ. Znovu vstoupil do legie a bojoval v Koreji, Indočíně, v Tunisku a v Alžírsku. Naštěstí nebyl zajat, jako se to stalo mnoha českým legionářům, kteří bojovali ve Vietnamu a jako zajatci byli pak přes Čínu a SSSR vráceni domů. O jejich osudu byl dokonce v bývalém režimu natočen propagandistický film "Černý prapor". Ve filmovém potěmkinovském zpracování se navrátivší legionáři připojili hned k budovatelům socialismu. Ve skutečnosti byli však odsouzeni k dlouhodobým trestům odnětí svobody.

Znovuzrození legie

V šedesátých letech se zdálo, že z legie se stane jen operetní vojsko. Dnes je však situace jiná. Legie se překvapivě adaptovala na nové poměry a v rámci sjednocované Evropy začal vynikat její panevropský charakter. Dokonale fungující celek legie se může zdát zázrakem každému, kdo nevěří, že ve sboru složeném z příslušníků 107 národů mluvících nejméně 70 jazyky, se může vytvořit dokonalá jednota. Že z rekrutů z celého světa, kteří mnohdy v legii hledají svoji novou identitu, je možno za čtyři měsíce výcviku vychovat vojáky ochotné zemřít bez reptání za Francii. Jedním z rozšířených mýtů bylo tvrzení (hojně propagované komunistickou propagandou), že legie je útočištěm zlodějů a vrahů, alkoholiků a zrádců vlastního národa. Není pravda ani to, že legionáři jsou žoldáci, kteří se dávají najímat jen pro peníze. Už proto ne, že mzda je nízká. Mnohem větším motivem je touha po dobrodružství, pověst legie a také snaha vyzkoušet si svoje schopnosti. A získat mimořádnou kvalifikaci. I když mnozí řeší vstupem do legie své osobní nebo rodinné problémy, jsou přijímáni pouze uchazeči s čistým trestním rejstříkem. Pokud však chtějí, poskytne jim legie imunitu včetně krycího jména. Při přijímání nových adeptů na základě písemných testů v rodné řeči a přísných lékařských prohlídek, spolupracuje náborové středisko s Interpolem. Zatímco dříve se řada uchazečů rekrutovala z politických uprchlíků z totalitních zemí, dnes legii poskytuje značný počet dobrovolníků vysoká nezaměstnanost spolu s nedostatečnou aktivitou mnoha zámořských armád i armád NATO. Kriteriím náročného výběru však vyhoví pouze 10 % uchazečů a jen 4 % dobrovolníků nakonec projdou základním výcvikem a doslouží do konce svého pětiletého závazku. I ti přijatí nemají zdaleka vyhráno. Musí projít neobyčejně tvrdým základním výcvikem, aby si vysloužili legionářskou proslulou "képi blanc". V průběhu čtyř let se z nováčků mají stát na slovo vzatí vojáci a proto se meze snesitelnosti fyzické i psychické zátěže často pohybují na samé hranici lidských možností. Mnozí pak litují, že vůbec kdy zatoužili být legionáři. Na druhé straně takovýto výběr a takové elitářství zaručují, že legie je útvar prestižní, který v "soutěžních kláních" poráží i takové jednotky, jako jsou např. američtí "rangers" nebo americká námořní pěchota. Mnozí legionáři mají specielní výcvik a jsou mimořádnými odborníky v mnoha oborech. Legie má své vlastní lékaře a stomatology, její vojáci takřka všech národností a jazyků ji mohou kdekoliv na světě tlumočit. Specialisté Cizinecké legie ovládají všechny potřebné profese, od buldoreristů až po odborníky na jadernou technologii. Legie má jednotky pro boj v poušti i v horách.

Legie se do vojenské historie Francie nezapsala jen svými vítězstvími, ale i porážkami, z nichž ta největší byla u Dien Bien Phu 7. 5. 1954. Tato bitva, která znamenala konec francouzského panství v Indočíně, proslula ale i mimořádnou obětavostí legionářů, kteří seskakovali na padácích do obležené pevnosti, ač v ní nemohli najít nic jiného než smrt, pokud boj nepřežili a neskončili pak před popravčí četou. Naplnili tak výrok generála Francois de Négriera: "Vy legionáři jste stvořeni pro smrt, a já vás posílám tam, kde se umírá".

 

Temnou skvrnou legie byla její účast na alžírském povstání (1961) vyvolaném generály, kteří se postavili proti de Gaullovi a jeho záměru skončit francouzskou angažovanost a dekolonizovat Alžírsko. Měla také za následek rozpuštění dvou výsadkářských pluků legie. I tato neslavná historie však byla důkazem o její pověsti. Francouzské vrchní velení se obávalo, že její výsadkáři budou schopni obsadit Paříž a paralyzovat celou Francii.

Pochoduj nebo zemři!

Snad nejzajímavější na historii legie byla stálá konfrontace jejích "les miserables" (vrahů, lupičů a jiných zločinců), kteří také kdysi v legii nacházeli útočiště s jejím mimořádným duchem solidarity, obětavosti a statečnosti. Nejlépe to vyjádřil slavný americký cestovatel a dobrodruh Richard Halliburton v knize "Létající koberec",který tvrdě odsoudil "Compagnie de discipline", trestní rotu legie složenou z nejhorších vyvrhelů. Poté však napsal: "Když ale dojde k tomu hlavnímu, k boji, nikdo se jim nevyrovná. V dějinách velkých činů je třeba zařadit Cizineckou legii po bok vojenského sboru thébského a hrdinů z Alama. První zahvízdnutí kulky v nich vyvolá takovou aktivitu, tak všeobsáhlý pocit jednoty, tolik odvahy a obětavosti, tak bezmezné pohrdání nebezpečím a smrtí, že něco podobného ukázalo jen málo jiných armád. Jsou ochotni riskovat desetkrát za sebou život pro spolubojovníka,kterého v době míru z nenávisti jen tak tak nezavraždili. Seržant dá poslední kapku svého přídělu vody vojínovi, jímž od samotného začátku pohrdá. Co záleží na jejích osobních hříších, když legionáři v opravdové zkoušce nikdy neselžou? Mají všechny nectnosti, ale zbabělost neznají. Vynikající bojové schopnosti a nezlomitelný duch jsou hlavní a nejslavnější tradicí Cizinecké legie, tradici, která se zrodila v nesčetných hrdinských bitvách, sváděných celé století od časů, kdy tento způsob vojenské služby byl zorganisován za vlády Ludvíka Filipa. "

O mravním stavu legie v r. 1940 svědčí např. skutečnost, že ze 1400 příslušníků francouzské armády,kteří se po okupaci Francie dostali do Anglie, se rozhodlo pokračovat v boji s generálem de Gaullem jen 1300 osob. Z nich bylo 900 legionářů! Toto rozhodnutí bylo jen jiným vyjádřením slavného hesla legie: "pochoduj nebo zemři!" Dalších příběhů o legii je mnoho. Jedna za všechny: "Plukovník Paul Rollet: Čím jste byl v civilu? Rekrut v Sidi-bel-Abbes: Byl jsem generálem, mon colonel! Rollet: A jaká je Vaše národnost? Rekrut: Legionář, mon colonel!"

Je ne regrette rien

zpívá Edith Piaf ve svém evergreenu "Mon legionnaire", kterým přispěla ke slávě legie. My však můžeme jen litovat, že v současném českém trestním zákoně je ustanovení ß 115 "Služba v cizím vojsku". Tohoto trestního činu se dopustí ten občan České republiky "který bez povolení koná službu ve vojsku cizí moci nebo v cizím ozbrojeném sboru. " Podle odst. 1 tohoto paragrafu mu hrozí trest odnětí svobody od dvou do osmi let. Zákon nerozeznává, zda slouží v armádě demokratického nebo totalitního státu, zda se podílí na obraně demokracie a hodnot evropského společenství nebo zda slouží nějakému diktátoru Husajnova ražení. Odstranění tohoto již po převratu absurdního paragrafu se pokoušel VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) na počátku devadesátých let, avšak marně.

V Cizinecké legii slouží nyní několik desítek Čechů. Pravda, měli by sloužit v České armádě. Tam však neslouží např. i řada českých špičkových hokejistů, kteří místo toho "slouží" v kanadsko-americké NHL, kde ovšem nezískávají takovou vojenskou kvalifikaci, kterou získávají jejich vrstevníci v Cizinecké legii. Z těch se stávají prvotřídní vojenští profesionálové, kteří by jednou mohli předávat své zkušenosti těžce se rodící profesionální armádě své vlasti, kdyby o ně byl zájem. Samozřejmě až poté, co si odpykají trest několikaletého vězení po návratu do své vlasti. Že do ní jezdí na dovolenou a nikdo je nezavírá? Pak ke "kultuře" právního státu zřejmě patří mít i takové paragrafy, které jsou v trestním zákoně jen na ozdobu. Je jich tam už několik. To však svádí k nebezpečné myšlence, proč dodržovat ty ostatní? Jestliže čeští politici mluví o "vyhaslých a neúčinných" dekretech presidenta Beneše, (které však judikatura českých soudů denně v restitučních sporech aplikuje), tak proč nezrušit nebo nenovelizovat ty skutečně vyhaslé a neúčinné?