zpravodaj KAN č. 55

informační bulletin Klubu angažovaných nestraníků duben 2000

e-mail: kan@ms.pragonet.cz

webové stránky: http://www.kan.cz

finanční příspěvky složenkou (typu A) na konto vedené u IPB, a.s., Praha 4, číslo účtu: 71378/5100, název účtu adresáta: Klub angažovaných nestraníků, konstantní symbol: 0558

REDAKCE: PAVEL HOLBA (02.2448 5001)

textové příspěvky v T602 (.602) nebo Word (.doc) zasílejte na e-mail: pavelh@imip.monet.cz


O B S A H

usnesení ÚR KAN ze dne 18.3.2000

výroční zpráva o hospodaření KAN v roce 1999

Světové prvenství státu Arizona (P. Holba podle www.press.cz)

Myšlenky "Demokratického manifestu" Ferdinanda Peroutky z roku 1957 (P. Holba)

Roman David: "Politologie" (Nakladatelství OLOMOUC)

Hodnota lidských práv (J. Kocourek, MK Ústí nad Labem)

Romové v Londýně: naše ošklivá nesnášenlivost (A. Marr - Observer)

Nulová tolerance (J. Hardy v reakci na komentář A. Marra)

Čeští Romové terčem britské nenávisti (deník Guardian)

Zpochybňování hrdinství Poláků v 2. světové válce je nespravedlivé (J. Loewy)

Dva citáty

Dvakrát o V. Klausovi

Dvakrát o Putinovi

Bez obav (ČSNS)

Dávat s noblesou (S. Vaknin)

Termíny mítinků DIO

Sazebník úhrad za poskytování informací (www.psp.cz)

Časový harmonogram pravidelných akcí Poslanecké sněmovny na 2. čtvrtletí roku 2000 (www.psp.cz)

Termíny zasedání Zastupitelstva hl.m. Prahy a Rady Zastupitelstva hl.m. Prahy


Usnesení ÚR KAN ze dne 18.3.2000

ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ

U S N E S E N Í

5. zasedání Ústřední rady KAN ze dne 18.3.2000 Ústřední rada KAN
  1. vzala na vědomí, že poslanec T. Kvapil (KDU-ČSL) si osvojil podnět KAN k propůjčení Řádu TGM IV. třídy panu Vladimíru Hučínovi z Přerova
  2. schvaluje Bedřicha Zimmermanna (1942) jako kandidáta do krajského zastupitelstva ústeckého kraje na kandidátce ČSNS a konstatuje, že MK nezaslaly žádné další návrhy
  3. vzala na vědomí informaci o 2 hodinové tiskové konferenci v Přerově dne 15.3.2000 k vyhodnocení 4 měsíční soutěže "Třicet pomocníků majora Zemana v okrese Přerov" a vyjadřuje uznání přerovskému MK a Ing. Bezděkovi za úsilí, se kterým celou akci vedl
  4. schvaluje text dopisu ÚR KAN presidentovi ČR k hrozbě levicového extremismu v ČR (viz příloha)
  5. rozhodla, že setkání členů KAN k 10. výročí obnovení činnosti KAN se neuskuteční v termínu1.4.2000, ale až v říjnu 2000 (výročí ustavujícího sjezdu KAN)
  6. vzala na vědomí, že k dnešnímu dni byly vybrány řádné členské příspěvky KAN na rok 2000 ve výši 31.500,00 Kč
  7. vzala na vědomí, že RRK zvolila dne 18.3.2000 předsedkyní RRK paní Dagmar Kolaříkovou z Plzně
  8. vzala na vědomí, že RRK shledala, že hospodaření KAN za rok 1999 bylo bez závad
  9. ukládá hospodáři KAN předložit výroční zprávu o hospodaření za rok 1999 Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR do 31.3.2000
  10. rozhodla o změně termínu příštího zasedání ÚR z 1.4. na 15.4.2000 s tím, že další schválené termíny jednání ÚR jsou beze změny
  11. ukládá předsednictvu KAN kontaktovat představitele Demokratické iniciativy občanů (DIO)
Holba Přítomni ÚR: Bezděk, Domlátil, Holba, Jasinková, Kocourek, Matějka, Šimek, Zimmermann + RRK: Cigánek, Kolaříková, MichálkováTermín nejbližšího řádného zasedání ÚR KAN : 15. dubna 2000 od 11.00 hod. v restauraci Na staré faře, Praha 6 !

Klub Angažovaných Nestraníků

korespondence: Štefánikova 21, 150 00 Praha 5

e-mail: kan @ms.pragonet.cz web: http://www. kan. cz

 

Titl.

Kancelář prezidenta republiky

119 08 Praha 1 - Hrad

Vážený pane prezidente,

situace v naší republice v nás vzbuzuje obavy. Na teritoriu severní Moravy dochází k intenzivní činnosti extrémní levice, kdy jednotlivci i skupiny útočí na všechno, čeho bylo od listopadu 1989 dosaženo. Tito lidé se otevřeně hlásí k zákonem zavržené bývalé KSČ, vyzývají obyvatelstvo k občanské neposlušnosti a záměrně šíří prostřednictvím svých médií lži a polopravdy o politických stranách a vedoucích politicích včetně Vás. Z jejich konání vyplývá jednoznačně snaha vnést mezi občany neklid, destabilizovat situaci a v tomto prostředí pak získávat své další stoupence k vedení dalších aktivit na bázi ideologie třídního boje. Považujeme tuto situaci za vážnou, a žádáme Vás, abyste využil své pravomoci a dal pokyn zpravodajským službám ke zjištění a zdokumentování hlavních protagonistů těchto aktivit a podle výsledků šetření zvážil další řízení.

Situaci považujeme za vážnou také proto, že v tomto roce proběhne v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a toto zasedání má být důvodem k rozsáhlým protestním aktivitám extrémní levice. Podle našich informací probíhají již dnes různá školení k organizování protestů, projevují se snahy zapojit do nich maximum lidí, zvláště osob s militantními sklony, je domlouvána spolupráce s militantními zahraničními skupinami při těchto protestních akcích. Tyto činnosti zůstávají státní správou nepovšimnuty. Policie ČR a BIS se oprávněně zajímají o extremismus pravicový, ale ani levicovému by neměly ponechávat volný průběh.

Pane prezidente, žádáme Vás , abyste v rámci svých pravomocí zajistil, aby zpravodajské služby a Policie ČR zaměřily svou činnost na odvrácení výše uvedených rizik tak, aby tak důležitá mezinárodní akce, kterou zasedání MMF bezesporu je, neskončila nekontrolovatelným výbuchem násilí a nestala se mezinárodní ostudou.

S pozdravem

Ing. Pavel Holba, CSc.

předseda KAN

V Praze dne 21.3.2000

Klub Angažovaných Nestraníků

korespondence: Štefánikova 21, 150 00 Praha 5

e-mail: kan @ms.pragonet.cz web: http://www. kan. cz

Parlament ČR

rozpočtový výbor

Sněmovní 4

118 26 Praha 1


Výroční zpráva o hospodaření

Stav finančních prostředků KAN k 01.01.1999 Kč 348.772,18

(211.001 = Kč 23304,10),(221.001 = Kč 25468,08),(221.002 = Kč 300000,00)

Výdaje za rok 1999 Kč 292.318,24

Příjmy za rok 1999 Kč 54.414,09

Stav finančních prostředků KAN k 31.12.1999 Kč 110.868,03

(211.001 = Kč 46728,40),(221.001 = Kč 14853,91),(221.002 = Kč 49285,72)

Výdaje: nájem a služby - sekretariát Kč 33.816,00

náklady - sněm v listopadu 1999 Kč 4.915,00

cestovné náhrady ÚR Kč 12.152,00

software Kč 900,00

telefonní poplatky Kč 9.571,20

ceniny Kč 1.720,00

náklady spojené s provozem Internetu Kč 26.214,56

bankovní poplatky Kč 2.250,78

pojištění sekretariátu Kč 2.400,00

opravy Kč 7.654,10

občerstvení ÚR Kč 561,00

poštovné Kč 3.201,20

kancelářské potřeby, spotřební zboží Kč 8.660,20

reklamní a propagační činnost - komunální volby Kč 48.702,20

mzdové náklady (1 zaměstnanec)

  • čistá mzda k výplatě Kč 76.080,00
  • sociální pojištění Kč 32.640,00
  • zdravotní pojištění (VZP) Kč 12.960,00
  • daň z příjmu Kč 7.920,00

________________________________________________________

CELKEM Kč 292.318,24

Příjmy: bankovní úroky Kč 8.041,19

členské příspěvky Kč 46.372,90

________________________________________________________

CELKEM Kč 54.414,09

Klub angažovaných nestraníků (IČO: 00539996, DIČ: 00-539996) od 01.01.1998 účtuje v podvojném účetnictví dle přiložené účtové osnovy.

Vyhotovil: Simona Jasinková

V Praze 23. března 2000

Příloha:

  • účtová osnova - 5 stran
  • obratová předvaha - 7 stran

Světové prvenství státu Arizona

(Pavel Holba podle www.press.cz 24.3.2000 )

Snad každý den dojde k události, která zaslouží, aby byla zaznamenána do jakési “Kroniky lidstva”. Jednou z takových historických událostí, které budou zaznamenány v příštích učebnicích, je nepochybně první elektronické hlasování při volbách. Tato událost je začátkem naplňování snů o elektronické demokracii, která umožní občanů, aby se významněji podíleli na formování veřejného zájmu i na výběru svých zástupců do orgánů veřejné správy.

Pro své vyjádření ke stranické nominaci v Arizoně pro prezidentské volby použilo 86.907 arizonských demokratů internetu. Počítačem hlasovalo 80 procent voličů. Šlo o první závazné hlasování v historii, které se uskutečnilo po elektronické síti. Internetové hlasování lze považovat jednoznačně za úspěšné, i když technické komplikace znemožnily několika voličům (dosud není jasné kolika) hlasovat online.

V den voleb 11. března 2000 mohli voliči v Arizoně navštívit 124 tradičních volebních místností a hlasovat běžně používanými hlasovacími lístky. Jenže osmdesát procent hlasů bylo realizováno přes internet nebo elektronickou poštou.

Podle představitelů společnosti Election.com z Garden City v New Yorku, kteří dohlíželi na regulérnost elektronického hlasování, byla bezpečnost internetového volebního systému zajištěna dostatečně. Bezpečnost hlasování ověřil například časopis National Journal Writer, který najal kalifornského hackera, aby se pokusil proniknout do systému. Jeho snažení skončilo neúspěšně.

Fleisher - představitel arizonských demokratů - oznámil, že den po primárkách v Arizoně ho kontaktovali představitelé několika amerických států a projevili živý zájem o hlasování online. Zdá se, že elektronické hlasování brzy vyzkoušejí i další státy USA.

Volební analytik Tim Storey z National Conference of State Legislatures soudí, že využívání internetu k volbám se stalo nejsledovanější záležitostí po celých Spojených státech. "Lidé jej považují za jeden z možných způsobů, jak překonat nízkou volební účast... Jde o všudypřítomný problém a lidstvo jej musí překonat," vysvětlil Storey. Někteří volební experti však namítají, že hlasování přes internet diskriminuje menšiny a chudé, ohrožuje bezpečnost voleb i důvěru voličů.


Myšlenky “Demokratického manifestu“ Ferdinanda Peroutky z roku 1957

(P. Holba)

Ferdinand Peroutka, demokratický spisovatel a novinář z dob první republiky (jeho nejznámějším dílem je zřejmě Budování státu), uprchl z republiky před bolševismem v r.1948 a stal se jedním z tvůrců českého vysílání Svobodné Evropy. V minulých dnech se objevila v knihkupectvích jeho kniha, kterou napsal v roce 1957 a ve které hodnotí události, které přerušily demokratický vývoj v Evropě, i po čerstvé zkušenosti - potlačení vlny protibolševických povstání v Maďarsku a Polsku v r.1956.

Kniha analyzuje povahu moderních tyranií (fašismu a komunismu) nastupujících po I. světové válce a nalézá společné rysy ve vyjádřeních jejich představitelů i jejich duchovní otců:

Lenin ve Švýcarsku napsal: "V politice neexistuje žádná morálka, jen výsledek"

Lenin v r.1919 ke členům nekomunistických stran: "Buďte tak laskavi a nevyjadřujte své názory - nebo dovolte, abychom vás za to postavili ke zdi"

Adolf Hitler v r.1924: "Hlavním předpokladem boje zbraněmi holého násilí je a zůstává vytrvalost"

Hitler: "Chytrým a vytrvalým užíváním propagandy je možno lidu i samo nebe vymalovat jako peklo, a naopak i nejbídnější život jako ráj"

Lenin: "Když se kácí les, lítají třísky"

Goebbels: "Když se hobluje, padají piliny"

Hitler: "Je více toho, co nás spojuje s komunismem, než toho, co nás od něho odděluje"

Marx: Lidská povaha .. je nesmysl.

Lenin: Diktatura znamená neomezenou moc, spočívající v síle, a ne v zákoně

Hitler: bude-li třeba potlačit opozici, může být několik tisíc vězňů vyvedeno z koncentračních táborů na popravu"

Stalin: .. opozice bude postřílena jako kachny na rybníce nebo pobita jako mouchy

Lenin: Nesmíme klesnout na úroveň mas

Hegel: Stát je božská idea, ...musíme uctívat stát jako projev božského ...stát je pochod boha světem.

Lenin: Čeho je zapotřebí, je vláda jedince ...absolutní podrobení se jeho vůli

Hitler: Prozřetelnost zařídila, že já mám být největším osvoboditelem lidstva.

Lenin (o taktice): "Nechť se ihned ozbrojí každou zbraní, kterou mohou dostat - nožem, revolverem, hadry namočenými v petroleji, aby zakládali ohně; někteří mohou zavraždit špiony nebo vyhodit do povětří policejní stanici, jiní mohou podniknout útok na banku, aby vyvlastnili peníze pro povstání"

Stalin (na otázku, jak dlouho se ještě bude zabíjet): "Tak dlouho, jak bude třeba"

Hitler: Ano jsme barbaři, chceme být barbary

Peroutka upozorňuje, že nacisty a komunisty spojovalo vědomí společných metod teroru. Hitler přikázal, aby do jeho úderných čet byli přijímáni spíše bývalí komunisté, než demokraté, liberálové a konzervativci. Když byl nacismus poražen, byli do komunistické policie v evropských zemích přijímáni členové bývalé nacistické policie, nazývaní v tajných zprávách "užitečnými osobami".

V sovětském Rusku byly poslány na popraviště dvě třetiny členů Ústředního výboru komunistické strany, za nimi komunističtí generálové (i maršál), policejní ředitelé, vůdcové odborových organizací, komunističtí spisovatelé, učenci a novináři, příslušníci staré komunistické gardy, vůdcové evropských komunistických stran atd. ...Komunismus sám pobil daleko víc komunistů, než stačili všichni ostatní dohromady. ...V komunismu je lidskost odsuzována jako chyba, která je pod úrovní cílevědomého politika. Naproti tomu “demokracie má vrozenou uctivost k volnému, třeba drsnému projevu společenských sil, ze kterého sama vzešla”.

Peroutka říká: Fašismus a komunismus - nebo onen širší směr násilnosti, ke kterému oba režimy patří - přerušily osvícený civilizační vývoj, který trval po řadu generací a je charakterizován následujícími body:

  1. Člověk se z objektu stává subjektem, z poddaného občanem
  2. Člověk se vymaňuje z hrubého nedostatku, hrubé nedovednosti a hrubého násilí, život se stává lehčím a bezpečnějším, brutalita všeobecně slábne
  3. Vliv lidu na vlády se zvyšuje, vlády nemají právo obtěžovat soukromý život jedincův a ukládat utrpení, vláda veřejného mínění je silnější než vláda ministrů
  4. Demokracie přeměňuje nejdříve stát, potom kapitalismus, mohutní tendence k humanistickému ovládnutí výroby, která je postavena pod dozor sociálních zákonů a kontrolována sociálním svědomím, kde toto svědomí chybí, tam je vynuceno
  5. Hmotná životní úroveň se zvyšuje, do pojmu životní úrovně jsou zahrnovány i nároky kulturní a představy o příjemném plném životě a občanské důstojnosti
  6. Společnost je intelektuálnější, vítězí argument
  7. Prosazuje se citová počestnost a nebázlivá upřímnost
  8. Prosazuje se volné rozšiřování informací a poznané pravdy
  9. Rozlišování lidí podle původu je odstraňováno, uzavřené společnosti se otvírají, dědičné pozice se ztrácejí
  10. Omezení místem slábne, země se sobě přibližují způsobem života, citují ze stejných knih, sdílejí stejné mínění, dovolávají se stejných zásad a poznatků.

Peroutka objasňuje, že Rusko (dvacátých let) bylo průmyslově zaostalou zemí:

  • v níž nevíra v kulturní, civilizační a politickou úroveň obyvatelstva byla společná carským úředníkům i komunistickým vůdcům
  • zemí bez demokratických tradic
  • zemí, v níž po staletí car, čili stát, byl všemohoucí a dávno ovládal duchovní život
  • zemí, kde industrializace byla kdysi zahájena ne podnikavostí občanů, nýbrž na carský, čili státní rozkaz
  • zemí, kterou carismus oddělil od moderního vývoje a kde izolace od ostatního světa byla tradicí
  • zemí lidnatou, kde se snadněji plýtvá lidským životem a kde nedostatek strojů bývá nahrazován dřinou znevolněných

Komunismus zavrhl dosavadní tradice a pojmy. Komunismus praví, že až do dne jeho příchodu byla historie se svými mudrci, světci a mučedníky omylem a že teprve s příchodem komunismu začíná svět rozumu. Nesnášenlivá komunistická ideologie rozděluje svět. Systém komunismu, který je založen na filosofii nepřátelství a občanům ukládá nenávist jako povinnost, se musí změnit.

Za ustavičného vyhlašování, že společenské třídy pominou, vyrostla v komunistickém řádu nová třída. Třídy jsou otevřené dveře pro jednoho a zavřené pro druhého - nerozhoduje jaký zámek je na dveřích. Příslušenství ke třídě dále vzniká nerovností v příležitosti a vyloučením z legality. Třídy jsou skupiny lidí, jejichž postavení v životě je určováno specifickou strukturou řádu, v němž žijí.

Peroutka soudí, že "v historii nevítězí ten, kdo má lepší rétoriku, nýbrž ten, za kým stojí více objektivních společenských sil, kdo vyhovuje většímu počtu lidských potřeb."

Pravá příčina lidmi stvořených protikladů je podle Peroutky nedokonalost. Teze, která nevyhovuje všem potřebám lidské povahy nebo nevystihuje všechny stránky skutečnosti vyvolává protiklad, který je tím mohutnější, čím je teze jednostrannější. Protiklad, na který se nedbá, může vyústit do revoluce, pokojné odstraňování protikladů je základem civilizačního vývoje. Společenský aspekt, který je dlouho potlačen, se může stát zběsilým.

Od nejstarších dob bylo zvykem svolávat poradu mužů v naději, že z rozhovoru, snad ze sporu mezi nimi vyjde vyrovnané, nic nepřehlížející stanovisko. Člověk má i individuální i společenské Já, a jen násilím je možno jedno z nich dlouho potlačovat. ... Historie učí, že je marno chtít nevidět. A historie učí, že ničeho není dosaženo jednou pro vždy. Žádné vítězství není konečné. I útok barbarství může být obnoven.

Demokracie zakládá se na realistickém přijetí skutečnosti, že lidská společnost je nepotlačitelně rozmanitá, a na pochopení, že jen celé lidstvo dohromady je pravý člověk. V demokracii nikdo nemůže učinit svou omezenou povahu ani svůj zájem zákonem pro všechny. ... Je demokratickým přesvědčením, že nikdo není dost moudrý, aby předpověděl celou budoucnost.

Demokracie je onen systém, v němž se plnost a mnohostrannost života volně vyjadřují. Posedlost jedné části zde nemá volnou cestu. Demokracie zkrotila krále, šlechtu, stát, kněžstvo i bezohledné podnikatele. Nastal ji nový úkol, zkrotit samovládného politika.


Roman David: “Politologie“

(3. přepracované vydání, Nakladatelství OLOMOUC 1999, prodává např. knihkupectví Fischer za 119 Kč)

Tato kniha, která má sloužit jako vysokoškolská učebnice, je složena z 11 hlavních kapitol (Politologie, Politika, Politické strany a pluralismus, Volby a volební systémy, Stát, Demokracie, Ústava, Demokratické hodnoty, Lidská práva, Politické doktríny a ideologie, Mezinárodní vztahy, Česká republika v čase přeměn), které jsou rozšířeny o autentické texty (ukázky z děl našich i světových politologů, filosofů a spisovatelů, a významné právní dokumenty). Třetí přepracované vydání vzniklo během autorova akademického pobytu na Nuffield College v Oxfordu (Anglie) v r.1998-9, kde připravoval výzkum týkající se vyrovnání s minulostí.

O politických stranách se zde říká např. toto:

Politické strany (a politická hnutí) se ucházejí o podporu občanů, aby kandidáti navržení stranou byli ve volbách zvoleni do zákonodárných sborů (u nás do Parlamentu ČR tj. do Poslanecké sněmovny - 200 křesel a do Senátu - 81 křesel), a do orgánů krajské (u nás do krajských zastupitelstev) a místní samosprávy (u nás do zastupitelstev měst a obcí a do zastupitelstev městských částí) a mohli tak uskutečňovat program dané strany. Program stran je zaměřen téměř do všech sfér života společnosti (na rozdíl od programů zájmových skupin). Strany nemohou přímo tvořit právo, ale pouze iniciovat vznik a změny zákonů, nesmějí působit ve státních orgánech ani na pracovištích.

Politické strany plní v demokratickém systému následující funkce:

  • zprostředkovatelskou: mají roli prostředníka mezi občany a státem
  • integrativní: mají integrovat různé společenské zájmy (i zájmy jednotlivých oborů) a hledat způsob uspokojení protichůdných požadavků
  • socializační: mají vychovávat své členy, jak hrát politické role, jak se podílet na řízené diskusi, jak respektovat a zdokonalovat demokratické procedury, jak získat spojence a hledat kompromis atp.
  • mobilizační: mají oslovovat voliče a získávat (zejména ty pasivní) je k účasti na politice alespoň formou účasti ve volbách
  • rekrutivní (výběrovou): mají vyhledávat osobnosti schopné zastávat volené a jmenované funkce ve veřejné správě
  • ústavní (politicko-organizační): mají být schopny přispět k sestavení funkční vlády, ke kvalifikovanému posuzování zákonů atp.

Zvlášť zajímavá mně připadá tabulka o příjmech a výdajích politických stran (v r.1998), kterou jsem z této učebnice přepsal pro čtenáře Zpravodaje KAN (viz níže). Povšimněme si kolik milionů vyberou parlamentní strany na členských příspěvcích (KSČM víc než 33 milionů Kč) a kolik na darech a “jiných příjmech“ (ODS přes 33 milionů Kč). Všimněte si také, kolik vydávají strany na mzdy svých sekretariátů (KSČM přes 28 milionů Kč) a kolik vydaly za kampaně ve volebním roce 1998 (ODS přes 155 MKč). Finační relace jsou u KAN více než stokrát nižší. Pro srovnání jsem požádal naši hospodářku, aby vyplnila tuto tabulku za KAN v roce 1998 a v roce 1999.

Hospodaření politických stran ČR v r.1998 (v milionech korun)

Strana Celkové příjmy Státní příspěvek Peněžní dary Příspěvky členů Jiné příjmy
ODS 243,2 202,8 23,2 6,8 10,4
ČSSD 239,2 225,9 1,9 5,9 2,5
KSČM 144,1 76,8 0,0 33,1 34,2
KDU-ČSL 100,5 69,4 2,9 9,5 18,7
US 61,7 54,7 3,7 2,2 1,1
SPR-RSČ 30,5 29,9 0,015 0,042 0,5
DŽJ 20,7 19,6 0,0 0,002 1,1
KAN (1998) 0,079 0,0 0,0 0,017 0,062
KAN (1999) 0,054 0,0 0,0 0,045 0,009

 

Strana Celkové výdaje Mzdové výdaje Výdaje za služby a kampaně Jiné výdaje

Příjmy minus výdaje

ODS 228,8 22,6 155,4 50,0 14,4
ČSSD 176,8 24,1 124,5 28,2 62,4
KSČM 109,0 28,4 56,1 24,5 35,1
KDU-ČSL 87,7 10,0 63,9 13,8 12,8
US 56,2 3,3 48,6 4,3 5,5
SPR-RSČ 33,6 0,2 13,9 19,5 -3,1
DŽJ 13,1 3,5 7,6 2,0 7,6
KAN (1998) 0,76 0,087 0,43 0,24 -0,7
KAN (1999) 0,34   0,1 0,04 0,2 -0,29

Vřele doporučuji všem členům KAN, aby si tuto politologickou učebnici opatřili. -pH-


Hodnota lidských práv

(Jan Kocourek, MK Ústí nad Labem)

V našem všedním lidském životě se denně setkáváme s pojmy jako poctivost, důvěryhodnost, věrnost nebo vstřícnost, jejichž obsah je většině lidí jasný, přestože postrádají rozměr. Nelze proto změřit, zda poctivost pana A je opravdu "o mnoho" větší než poctivost pana B, nebo o kolik je slušnější paní Březnová než slečna Dubnová. Tento rozměr dostává jasnější obrysy v případech, kdy následkem pomluvy nebo podobného zpochybnění naší cti utrpíme nějakou újmu na majetku či na zdraví, kterou lze vyčíslit a požadovat za ni kompenzaci v podobě omluvy nebo náhrady. Od jistých dob se však určitá část populace naučila skvěle využívat poněkud neohraničeného pojmu "lidská práva" k tomu, aby mohla využívat výhod naprosté většině občanů obvykle nedostupných, s poukazem na újmu utrpěnou na (svých) lidských právech. Ale jsou vůbec lidská práva nějak ohodnotitelná, nebo se jedná o abstraktní pojem?

Všimněme si, jak si kdo svých lidských práv cení. Je pozoruhodné, jak jejich cena roste s neochotou občana postarat se o sebe a své blízké. Polopaticky řečeno: lidská práva otrapy blahobytně žijícího osmý rok ze sociálních dávek a přitom ztrpčujícího svým sousedům život opileckým řevem a vykopávajícího pravidelně domovní dveře, mají z pohledu "humanistů" asi větší hodnotu než práva jiného občana, který žije z práce, stará se o rodinu a trpělivě odvádí všechny daně, které mu nenasytný stát naloží na hřbet. Jsou však situace, kdy ceny lidských práv rostou rychleji než burzovní index. To je běžné tehdy, jedná-li se o zhrzeného příslušníka národnostní menšiny, jehož zdrojem příjmů je pouhá příslušnost k oné menšině. Říkejme mu třeba etnobyznysmen. Tak např. paní G.L. z Matiční ulice utrpěla stavbou keramického plotu takovou újmu na svých lidských právech, že žádá od města Ústí nad Labem jako náplast na svou poraněnu duši částku 100 000 Kč. To však nic není proti rodině Cervenáků, která po svépomocné totální devastaci jimi obývaného obecního domu svolila k tomu, aby se za peníze města Ústí nad Labem odstěhovala do svého slovenského rodiště. Tam si však rychle vzpomněla na svá lidská práva, vrátila se posílena o další příbuzné, kteří v Čechách ještě nikdy nebyli a jako kompenzaci za utrpěné křivdy požadují maličkost - rovných 8 milionů, vedle nichž zlaté padáky někdejších bankovních manažerů vypadají jako žebrácká výslužka. Nemusí se jednat jen o výjimečné fenomény, příležitost k ocenění lidských práv může mít docela všední scénář, jako je třeba ten následující:

Ztřískal jste se pod obraz a vyválel se následně ve vlastních zvratcích? Že se nestydíte! Neobsloužili Vás pak v nálevně, kam jste se přišel doosvěžit a ucpávali si přitom nosy? Nazvali Vás dokonce čunětem? Máte, co jste chtěl. Patříte-li ovšem k etnické menšině, máte zároveň i životní příležitost vyrazit z truchlivé hospodské epizody pěkný balík. Jen co vystřízlivíte, navštívíte poradce pro záležitosti Vaší minority, který kontaktuje smluvního právníka a ten promptně vystaví právní žalobu na rasové diskriminaci v nálevně a na flagrantním porušování Vašich lidských práv majoritní společností zpětně od ranného dětství. Mezi současnou právní elitou vždy najdete ochotné lidi s pochopením pro Vaši věc, poslanec pravicové parlamentní strany, jinak hrdý potomek prominenta komunistické oligarchie, ve svatém rozhořčení nad Vaším pokořením rád zatratí své češství, zvlášť bude-li před volbami. Jen, proboha, nebuďte při zdi a za ponížení utrpěné před výčepním pultem hned požadujte alespoň milion, lépe o něco víc. Naši volení představitelé, ustrašeně pokukující směrem k Bruselu, rádi popostrčí správným směrem váhavou justici, nezávislou někdy i na platných zákonech. Nebojte, dobře to dopadne a z peněz, které vysoudíte, Vám po odečtení provize advokátským supům zbude ještě dost, abyste se na znamení znovunabyté etnické identity mohl znovu a znovu úspěšně ztřískat pod obraz.

Pomalu mohu zodpovědět i polootázku, kterou jsem si položil úvodem. Hodnota lidských práv z pohledu etnobyznysmena nemusí být nijak abstraktní. Bude mít s největší pravděpodobností podobu kufru bankovek, jehož velikost je přímo úměrná míře programové ublíženosti lidí, kterým vyhovuje vlastní životní styl mimo uznávané hranice lidského soužití. Ostatně je to pořád ještě podstatně výnosnější než například závislá pracovní činnost.


Romové v Londýně: naše ošklivá nesnášenlivost

(Andrew Marr v Observeru v neděli 19. 3.- překlad Britské listy 21.3.2000)

Klimbal jsem během jízdy v londýnském metru, když mě rázem probudila vášnivě zpívaná píseň, skoro rovnou u mého ucha. Pocházela od krásné ženy, s opálenou tváří, bohatě barevnou košilí a, ano, s šátkem na hlavě. Visela na držadle, záda měla prohnutá a hlavu hozenou dozadu, a byla moc dobrá, i když nikdo nevěděl, jestli zpívá romskou milostnou píseň anebo píseň plnou nenávisti. Ale zpívala nahlas a než jsme dojeli k nejbližší stanici, skoro ve vagónu vyvolala pěstní souboj.

"Buďte zticha a nechte nás na pokoji," ozval se hladce oholený muž v obleku. "Jděte pryč, nechceme vás tady." Na to dal ženě jiný muž ostentativně libru a třetí se výhrůžně navezl do prvního: "Jdi do prdele, neodvažuj se projevovat té ženě nedostatek respektu," řekl s americkým přízvukem. Než se vlak metra zastavil, všichni tři se už hlasitě hádali a málem došlo na facky.

A já? Ochromen novinářskou nemocí jsem se díval. Je to pozoruhodné, ten dopad, jaký má na zemi téměř 60 milionů duší - a ještě více přímo na Londýn, globální megaměsto s 8 miliony obyvatel - příchod několika tisíc Romů, kteří žebrají s dětmi anebo zpěvem písní. Anglie je, podle básnického patriarchy romských klanů, který žije nedaleko Bukurešti, pro profesionální žebráky "zahradou plnou ovoce". Britští reportéři, kteří se vydali do Rumunska, aby tam "odhalili" domovské vesnice nejnovějších romských žadatelů o asyl v Británii, poslali nejisté, ale poctivé reportáže: na jedné straně je pravda, že Romové nejsou pronásledováni, ale na druhé straně je taky pravda, že jsou, jak se zdá, nesmírně chudí.

A proč tedy to ovoce v té zahradě neotrhat? Tady jsme, Angličané, relativně bohatí, historicky bezpeční, zaměstnaní a mocní lidé, a rozčiluje nás a znepokojuje nás pár nemluvňat v plenkách a třesoucí se otevřené dlaně. K žádnému násilí nedochází, i když se hodně lže, ve snaze získat malé drobty z našich stolů, které dokáží proměnit jejich životy v blahobyt. Oficiálně stále dáváme v rámci hospodářské pomoci rozvojovým zemím relativně velmi málo. Ale tyto horké, špinavé mince, magickým shromažďováním, s hlavou Jejího Veličenstva, zakládají celé nové domy, čisté moderní kuchyňské linky a satelitní televizní přijímače na deprimujících rumištích na pokraji pulsující západní Evropy. A proč ne? Lidé se živí prodáváním tabáku a pornografie, tištěním nenávistných článků v novinách, ničením životního prostředí a pasáctvím, prodejem zbraní a narkotik. Jsou přece horší způsoby jak se živit než mávat na neznámé lidi nemluvnětem anebo zpívat v metru?

Závisí to na tom, kdo zpívá. Několik stovek metrů nedaleko od stanice londýnského metra zpívala jiná žena. Byla víceméně téhož věku, zpívala asi tak stejně nahlas, za doprovodu přenosného magnetofonu, byla obklopena asi dvěma sty usměvavých lidí, kteří na ni házeli spršku mincí. Pouštěla v Covent Garden kolemjdoucím známé operní árie. Šátek na hlavě neměla.

Mezi oběma ženami a reakcí lidí na ně je historie naší kultury. Druhá žena představovala to, co chceme nejvíce: zábavu. Nabízela svobodnou, nekomplikovanou optimistickou pouliční transakci, mírně lichotivou hudební dekoraci pro daný okamžik dne. Bylo to zosobnění občanského liberalismu.

Romská zpěvačka naopak komunikovala téměř všechny zdroje moderního znepokojení. Nebyla sama: byla symbolem nespočetné, nekonečné armády chudých - ne jenom několika tisíc Romů zde, ale milionů, ne miliard anonymních úst po celém světě. Napadala náš osobní prostor, byla těsně vedle lidí, octla se uprostřed uzavřeného světa vagónu metra, který byl symbolem uzavřeného světa tohoto britského ostrova.

Nenabízela to, na co jsme zvyklí jako na zábavu. Její píseň byla jako to mávání tím nemluvnětem: způsob, jak při žebrání přilákat pozornost lidí. A tím, že žebrala, se prohřešovala proti naší kultuře, která je založena na pracovní etice a v níž není nic tak ponižujícího jako hospodářská pasivita. Mám taky tenhle pocit. Nemám nenávist vůči žebrákům, ale nenávidím žebrání. Ano, jestliže se octnete v úzkých, jste naprosto zoufalí a nemáte kam se obrátit. Ale je to přece strašné, jestliže schopný, inteligentní savec, plný smyslového vnímání a možností, nabízejících se k využití - lidská bytost - nemá jiný nápad co udělat s krátkou dobou, která je mu vymezena na této planetě, než stát s nataženou rukou? No, uráží mě to. Cožpak není v pulsující megalopolis pro aktivní a zdravé lidi jiná příležitost?

Právě obava z miliard chudých lidí, čekajících u bran, je skutečně velkým oslabením liberalismu. Jak zdůrazňuje historik Eric Hobsbawm ve své nejnovější knize rozhovorů, The New Century, Nové století, žijeme ve věku radikálně rozšířené mobility: ve světě levného cestování letadly, v němž přestala většina pohraničníků hlídat. V roce 1997 lidstvo strávilo mimo domov 630 milionů nocí, každý devátý člověk na této planetě strávil jednu noc mimo domov.

Tato mobilita však nutně neznamená, že dochází k většímu porozumění mezi národy. Pro bohaté to znamená, že letí v tubuse se stlačeným vzduchem do Karibiku a tráví tam týden v západní enklávě na pláži a všude kolem, vskrytu, jsou brlohy páchnoucí lidskými exkrementy, děti s očními nemocemi a psi pobíhající s otevřenými ranami.

Anebo to znamená, že jedna sada hodnot, jako jsou hodnoty romských žebráků, přicestuje na náklaďácích do Berlína, do Paříže či do Londýna.

K této migraci samozřejmě dochází nikoliv v důsledku zásluh samotných přistěhovalců, jejichž chudoba a mobilita tak děsí západní voliče, ale v důsledku toho, co udělal Západ sám. My jsme ty hranice otevřeli, dali jsme lidem prostředky. Od Rio Grande až po řeku Odru, od TIRáků až po satelitní televizi, všechno jsme to zavinili my. A nyní se musíme začít ptát: je naše vlastní liberální kultura dostatečně silná, aby to přežila?

Porozumění jiným kulturám vyžaduje mentální gramatiku - ideologii či náboženství. Musíte mít důvod, proč se začít stýkat s jinými lidmi. Musíte mít program. Musíte mít snad i ideologii. A k tomuto novému stěhování národů dochází v době, kdy západní hodnotové systémy, které podporovaly lidskou solidaritu, jsou v úpadku. Národní stát, ať už měl jakékoliv nedostatky, byl mocným motorem solidarity a štěstí, které bezpochyby vzniká z intenzivního pocitu skupinové totožnosti. (Jen se zeptejte dnešního skotského nacionalisty.) Nacionalismus sice způsobuje, že zaujímáte nepřátelský postoj vůči lidem zvnějšku, ale také způsobuje i to, že jste více ochotni pomoci lidem, kteří jsou kolem vás.

Ale, jak Hobsbawm také zdůrazňuje velmi přesně, doba, kdy národní stát něco intenzivně znamenal, trvala od roku 1500 jen do šedesátých let dvacátého století. Nyní znovu vznikly velké části světa, kde národní stát téměř úplně zmizel - ve většině Afriky a na Kavkaze, částečně na Balkáně, a na mnoha místech bývalého Sovětského svazu. A blíže západu znamená rozpuštění starých nacionalismů ve velké obchodní bloky, Evropskou unii či Severoamerickou dohodu volného obchodu, to, že je daleko obtížnější pochopit, co to dnes znamená, když řekneme "my". Zpěvačka v londýnském metru nezpívala sebevědomé komunitě: zpívala znepokojeným, izolovaným jedincům.

A rozplynula se nejen národní solidarita, ale i jiné druhy solidarity. Třídní solidarita, které vyučovali socialisté a duchovní solidarita, které vyučovali křesťané, jsou obě na ústupu, zahnal je liberálně vědecký věk. Misionáři se alespoň chtěli s lidmi stýkat. Když se díváme v televizi na záplavy v Mozambiku nebo na hladovění na Sibiři (které mimochodem bylo v první řadě vyvoláno globálním oteplováním, za něž je odpovědný především Západ) stále menší počty z nás reagují na zoufalé tváře v televizi tím, že si myslíme, že jsou to "taky dělníci" nebo "taky duše, které musíme spasit v Kristu".

V liberálním přesvědčení by mělo stačit "spolučlověk" - ale - funguje to vůbec emocionálně? Anebo vede smrt ideologie k fádnímu konzumeristickému nezájmu , který je ochoten se rozčilovat, že nás někdo vyrušuje, a vidět devastované scény z Afriky jen jako nudné součásti televizních zpráv, které nás obtěžují na začátku televizních novin? (Jde samozřejmě o nudné zpravodajství, jemuž se díky digitální revoluci můžeme stále více úspěšně vyhýbat.)

Jsme dnes všichni liberálové. Ale jsme sobečtí liberálové, chceme svoje místo na pláži, ve vlaku metra, a vztekle se díváme na každého, kdo se k nám odváží přiblížit.


Nulová tolerance:

reakce britského bulvárního tisku na osud Romů je politováníhodná

(podle Jeremy Hardyho, Guardian 25.3.00, v reakci na předchozí komentář Andrewa Marra, překlad BL 28.3.00)

Vzhledem k tomu, že se zdá být otázka žebrajících uprchlíků jednou z hlavních zpráv těchto dní, dovolte mi, abych nabídl pár slov útěchy těm lidem, které zjev žebrajících uprchlíků znepokojuje: prosím tě, vzmuž se, ty trapná padavko. Jestliže je šátek na hlavě nějaké ženy nejděsnějším pohledem, jaký jsi v životě viděl, no tak to ti závidím. ... Ale možná nejsi ještě natolik vyzrálý, aby ses mohl odvážit do londýnského metra. Možná si myslíš, že nemluvňata žebrajících cizinek obsahují časované nálože, jako ve Vietnamu? No, dovol mi, abych ti ujasnil, že to byla propaganda. Ale ne, tebe znepokojuje osud dětí těchto žebrajících matek. Aha, tobě nevadí, v jaké chudobě a diskriminaci žili ve svých rodných zemích. Tebe neznepokojuje, že jsou tito lidé v Británii nuceni žít z nuzných státních kuponů. Nenapadlo tě, že lidi, kteří budou z této země brzo zase vyhnáni, nejsou plni obrovské vděčnosti za minimální podporu, které se jim dostává.

My Britové jsme zřejmě dokonalí rodiče, - vůbec nikdy nenecháváme své děti na starost východoevropským au pairs, netaháme je brečící po supermarketech, neřveme na ně, když se dobře baví, nebijeme je, neposíláme je do internátních škol, nenutíme je dělat zkoušky v devíti nebo deseti letech, kdy naprosto nemohou tušit, že se při tom rozhoduje o jejich budoucnosti? Takže možná nejsme zcela dokonalí. Ale máme výhodu, že nás alespoň nikdo nehodnotí na základě naší etnické příslušnosti. A o to právě jde, že? Zranitelné a nevítané lidi je snadné dávat do jednoho pytle a odsoudit jako celek. Mají totiž povinnost nám být šíleně vděční, pokud je máme vůbec tolerovat. Skupiny, které se stávají terčem předsudků, se s časem mění. V současné době jsou tímto terčem Romové. Deník Sun je nazývá "majetkuchtivými nomády Evropy". Takto se ale dřív snad hovořilo o židech, ne?

Tento týden Roy Greenslade napsal, že Allison Pearsonová v [londýnském bulvárním deníku] Standard napsala prý "inteligentní a citlivý" příspěvek. Rozhodl jsem se to prozkoumat. Deník Standard jsou totiž pseudonoviny, které znečišťují londýnské metro a Londýňané za ně platí až 35 pencí. Takzvaní kameloti blokují vchody do metra a přiškrcenými hlasy žebrají o trochu drobných za spěšně sestavený plátek. A - nemějte žádné iluze - ty peníze jdou do kapsy bohatého tiskového barona. Je to organizovaný byznys.

Ať už je tomu jakkoliv, když jsem slyšel, že v deníku Standard vyšlo něco civilizovaného, bylo to pro mě naprostým šokem, tak jsem se rozhodl, že si to najdu na internetu. Nalezl jsem toto: "Vracejí se mi netypicky tvrdá slova mé babičky na adresu Romů tím víc, čím víc pohlížím na naši místní skupinu v akci... Moje babička by raději bývala hladověla, než aby dopustila, aby byly její vlastní děti ponižovány anebo aby byly špinavé. Její pohrdání pro Romy, jak nyní vidím, nebylo jen prostým případem rasismu. Tito lidé pro babičku představovali místo, na něž jste poklesli, když jste vzdali boj o vlastní důstojnost. Není divu, že se jich bála." Dá se to snad charakterizovat jako inteligentní a citlivý komentář, na druhé straně se to dá charakterizovat také jako stupidní a pobuřující komentář. Statisíce Romů bylo zavražděno za fašismu. Svá nemluvňata odnesli přímo do Osvětimi. Pravděpodobně jich používali k vyvolání soucitu, když prosili tamnější stráže o smilování. Dnes nejsou znásilňovaní či zabíjení Romové přímou obětí státu. Často však stát toleruje násilníky a ignoruje oběti, a v moderní řeči byrokratů se to nazývá "diskriminace, nikoliv perzekuce". Někdy jsou však viníky násilí policisté ....

Romové nejsou běloši. Jejich předkové přicestovali z Indie. Mnoho romských komunit existuje už dlouhá staletí jako menšiny v mnoha zemích. Některé tyto menšiny jsou bohaté, jiné nikoliv. Když se Romové vydávají na cestu, většinou je k tomu pobídkou chudoba a rasové pronásledování, nikoliv touha po cestování. Mají fantastické hudebníky. Říkám to proto, protože podle britských byrokratů má právo být uznán jako člověk jen ten, kdo výjimečně vynikl jako hudebník, sportovec nebo kuchař. Nejdůležitější je zdůraznit, že Romové jsou národ. Nejsou to ani podlidi ani to není porucha chování.

Pearsonová by se asi bránila tvrzením, že píše jen to, co vidí. To je právě problém na většině novinářské práce. Jestliže se váš život skládá z toho, že spěcháte od své počítačové klávesnice do restaurace na drahý oběd a pak do televizního studia, nevidíte nic moc kolem sebe. Začnete psát o to, co jste jedli nebo co jste viděli v televizi. A když náhodou při tom spěchu potkáte pár lidí, to je váš research (průzkum/výzkum). Je to ale otrava. I když se snažíte nezaujímat k světovým záležitostem žádné stanovisko, svět se vám utáboří na prahu.


Čeští Romové terčem britské nenávisti

(výběr - BL 29.3.00 - ze čtyřdílného seriálu deníku Guardian o uprchlících)

Dover, zahrada Anglie

V zahradě Anglie se šíří nenávist. Dover je vzhůru nohama v důsledku přítomnosti 700 žadatelů o asyl. 1400 místních obyvatel (město má 30 000 obyvatel) podepsalo petici, protestující proti rozhodnutí městského komunálního úřadu zvýšit městské daně o 3 libry (160 Kč) ročně, aby bylo možno z toho platit sociální dávky uprchlíkům.

Sheila Farrellová sedí na zahradě u svého domu a nadává na uprchlíky. Spolu s ní tam je Chris Ryan, bývalý rybář, který je šokován dopadem nových příchozích do Doveru. "Snažíme se něco udělat pro místní lidi a za to nám nadávají do rasistů," říká paní Farrellová.

Není obtížné vidět proč. Paní Farrelová, spolu s jednou učitelkou, nechala vytisknout leták s titulem "Dover, země hojnosti" a s podtitulem "33 důvodů, proč bychom je měli poslat zpátky a zavřít dveře".

Důvod číslo devět tvrdí, že místní nemocnice prý varuje, že "pokud měl někdo krevní styk s těmito lidmi, naléhavě potřebuje lékařskou pomoc". Důvod číslo 13 praví: "Těhotné uprchlické matky vyžadují pro svá nemluvňata jen nejmodernější zařízení. Dostanou tyto děti nyní britský pas, který jim umožní životní úspěch, jen proto, že se narodily v našich místních nemocnicích?"

Důvod 21 konstatuje: "Uprchlíci se nepodrobují žádným zdravotním priohlídkám. Je známo, že jsou promiskuitní a že prodávají sex za peníze. Kdo bude odpovědný za epidemii pohlavních chorob, která bezpochyby vznikne?"

Bylo by nesprávné usoudit, že je paní Farrellová bezcitná. Typickým anglickým paradoxem je, že je paní Farrellová laskavá ke zvířatům a má na své úpravné zahradě bazének pro ptactvo. Jen nemá ráda některé lidské bytosti.

Chris Ryan tvrdí, že jen každý desátý žadatel o asyl má důvod o asyl skutečně žádat. "Ze začátku jich bylo 90 procent pravých a jen 10 procent falešných, nyní je to obráceně. Lidi se bouří, protože mají uprchlíci veškerý ten majetek. Dostávají sociální podpory, chodí si po městě s mobilními telefony, mají nejnovější oděvy a automobily. Žijí tady luxusním životem. Někteří posílají každý týden 500 liber do Rumunska.

Paní Farrellová se přidává: "Chodí do cestovních kanceláří a objednávají si letenky pro další rodinné příslušníky. Na poště vznikla bouře, když si jeden muž vybíral 700 liber na hotovosti."

Mou žádost o konkrétní jména a důkazy v této věci paní Farrellová ignoruje.

Loni v létě vedlo napětí k potyčkám mezi gangy místních mladíků a žadateli o asyl na jedné pouti.

Pavel z České republiky

Noví žadatelé o asyl stále přijíždějí. Jedním z nich je Pavel (32), Rom z České republiky. Přijel do Británie v lednu se svou manželkou Natašou (31) a se čtyřmi dětmi. Říká, že v České republice dvakrát vtrhl do jeho bytu gang skinheadů a při prvním útoku zaútočili na něho, na jeho ženu a děti baseballovými pálkami, řetězy a klacky. Po prvním útoku byl tři neděle v nemocnici. Jeho děti byly tak ztraumatizovány, že potřebovaly psychiatrickou pomoc. "Bály se křiku a měly zlé sny," říká Pavel.

S manželkou se stal terčem útoků skinheadů a byl jimi ponižován v českém městě, jehož jméno nechce uvést, protože se bojí, že by se mu pomstili, kdyby ho poslali zpátky. "Hlavní pocit, který jsme zažili, byla absence základní lidské důstojnosti, konstatuje Nataša.

Pavlova šestičlenná rodina nyní žije v jediné místnosti za 188.09 liber týdně. (Průměrný britský týdenní plat je cca 360 liber týdně, pozn. JČ.) Přiletěli do Británie zvlášť a požádali o asyl v Heathrow, ale přesunuli se do Doveru, kde už jsou někteří jejich příbuzní.

Uprchlíci z Afgánistánu

Někteří uprchlíci, jako Farid Kohistani, 26, z Afghánistánu, se stali v Doveru terčem fyzických útoků a každý den Faridovi místní lidi sprostě nadávají. "Bílé kmeny nás nemají rády, my nemáme rádi je. Zejména lidi z Doveru." Když mu teď místní lidi nadávají, nadává jim taky.

Ale veškerá energie tohoto mladého muže se rozplyne, když se ho zeptáte, proč odešel z Afghánistánu. On a jeho rodina byli proti Talibánu. Farid sám proti nim bojoval. Tři měsíce poté, co Talibán ovládl Kábul, byl Faridův otec zavražděn. Jeho bratr byl zavražděn před očima jeho matky a pak byla zavražděna i ona.

Farid dorazil do Doveru v červnu 1999. Strýc zaplatil překupníkovi 9000 dolarů a překupník obstaral Faridovi falešný pákistánský pas. Z Afghánistánu odletěl Farid do Moskvy. Odtamtud přijel do Británie na korbě náklaďáku. Trvalo to 33 dní. V Doveru je chytila britská policie.

Za pouhých několik týdnů po příjezdu se stal terčem fyzického útoku. Říká: "Byl jsem na Folkstone road. My jsme byli tři a oni byli čtyři. Sprostě nám nadávali, tehdy jsem ještě nerozuměl, co říkají. Zaútočili na nás. Bili mě. Trvalo to asi tři nebo čtyři minuty. Nikdo nám nepomohl."

Teď Farid vychází večer jen ve skupině čtyř nebo pěti lidí, aby minimalizoval pravděpodobnost, že na něho někdo zaútočí, nebo aby v případném boji nevyhráli.

Farid dostává na živobytí od britských úřadů kupóny v hodnotě 37 liber týdně a 10 liber na hotovosti. "Když používám ty kupóny v obchodech, je to hnusné, hnusné. Ostatní kupující na mě civí, mám pocit velkého ponížení. Když jdete do nákupního střediska, vytvářejí u vás pocit, že jste zvíře, že jste pes."

Jestliže vymyslela britská vláda systém kupónů pro uprchlíky a jestliže na uprchlíky útočí bulvární tisk proto, aby odešli, tak to funguje. Farid řekl: " Až skončí válka v Afghánistánu, vrátím se hned první den. Dřív jsem si z toho nic nedělal. Teď když nám Angličané nadávají, jsem připraven se bránit. Všichni žadatelé o asyl jsou připraveni se bránit."

Farid bydlí v ubytovně, kterou vlastní žena, která nechce být jmenována. Někdo jí vytloukl okna a fyzicky ji napadl, když se snažila pomoci uprchlíkovi, který byl fyzicky napaden.

Ubytovna, kterou tato žena řídí, se snaží vytvořit příjemnou, rodinnou atmosféru pro všechny hlavně mladé uprchlíky, kteří tam bydlí. Při večeři se tam shromažďují oběti geopolitiky, která selhala - většinou Afghánci, Iráčané a Kosovci - v jídelně a pojídají zeleninové karí s rýží. V pozadí hraje afghánská hudba, všechny přítomné národnosti postupně poslouchají všechnu svou národní hudbu.

Kostel pomáhá uprchlíkům

Na pomoc uprchlíkům neexistuje skoro žádná infrastruktura. Každou středu se uprchlíci shromažďují v nepříliš dobře vytápěném sále kostela United Reform Church. Chlapci a dívky hrají stolní tenis a pool, děti kreslí a malují, dospělí sedí a povídají si a dobrovolníci jim pomáhají s tím, jak vyplnit žádosti o sociální pomoc.

V úterý se v tom kostele konají hodiny angličtiny, které vede farář Norman Setchell. "Nechci, abychom se za pět let ohlédli a museli v hanbě svěsit hlavu, protože jsme neudělali dost," říká. "Po dvou a půl letech je tohle pořád jen jediné místo, kam mohou uprchlíci přijít během dne.

Lidi mají dojem, že většina těchto uprchlíků, jestli ne všichni, přichází jen proto, že si chtějí zlepšit svou životní úroveň. Znepokojuje mě, jak nemají ani ten nejmenší soucit a zároveň vůbec nevědí, odkud tito lidé pocházejí a z jaké situace."

V kostelní hale je policista Norman Liggins. "Pokaždé, když tisk zaútočí na žadatele o asyl, situaci to zhorší. Jakmile se objeví v novinách článek, stoupají emoce, je to jasně cítit na ulicích."

Policista Liggins konstatuje, že většina násilných útoků proti uprchlíkům není hlášena policii.

Navzdory tomu, že je v Doveru už nyní uprchlíků méně, útoky pokračují dál. Marcel Malik (25) český Rom, který utekl z České republiky po opakovaných útocích od gangů skinheadů, se tu stal terčem fyzických útoků dvakrát. "Situace tady je mnohem lepší než v České republice, ale nejsem tady bezpečný. Můžeme chodit ven, ale bojíme se."

Matka jeho dívky, Romka, se také stala terčem jednoho fyzického útoku. Upadla na zem a kopal do ní soused.

Celá řada uprchlíků byla vyhnána z ubytoven a existuje množství zpráv o útocích na děti uprchlíků ve školách.

Paul Watkins, šéf konzervativní skupiny na labouristy ovládaném komunálním úřadě v Doveru konstatuje, že napětí pod povrchem pořád existuje. Obviňuje vládu Tonyho Blaira za to, že nezaplatila veškeré náklady za uprchlíky a že místní komunální úřad musí na ně platit 400 000 liber.

V nadcházejících místních doplňovacích volbách bude přistěhovalectví první nebo druhou nejdůležitější otázkou. Chris Ryan na zahradě paní Farrelové předpovídá, že kvůli uprchlíkům přijdou labouristé o kontrolu komunálního úřadu.

Na Folkestone Road konstatuje jeden místní běloch, který nechce uvést své jméno, že je neuvěřitelné, jak obrovskou nenávist vyvolávají žadatelé o asyl. "Je to všechno přehnané. Spousta těch lidí, kteří tady vyvolávají napětí, se chovají jak ovce a poslouchají lidi, kteří nemají co říct. Lidi vám vykládají, že jsou ti uprchlíci všechno zloději, je to neuvěřitelné, co slyšíte. Stydím se, že jsem Brit. Myslím, že se Dover má za hodně co stydět. Nevím, jakou si na sebe pleteme oprátku..."


Zpochybňování hrdinství Poláků v 2. světové válce je nespravedlivé

(Podle Jiřího Loewyho v LN 5.2.00)

V poválečné době, která vyvrcholila komunistickým únorovým převratem, se jeden čas na náměstích našich měst manifestovalo za připojení Těšínska, Kladska či Hlučínska k Československu a generál Svoboda (tehdy ministr obrany) se dával fotit do novin s dělostřeleckým dalekohledem při obhlížení terénu, přes který měla být poslána naše armáda k provedení záboru území. Přesto hrdinství Poláků v 2. světové válce nikdo v novinách nezpochybňoval. Jinak tomu bylo v osobních rozhovorech, ve kterých mnozí z Čechů hledali argumenty, jak odvrátit možné výčitky za své nestatečné chování v době okupace. Takoví Češi měli potřebu odvrhnout příklady polské statečnosti, aby se ospravedlnili před svým svědomím. Tyto argumentace byly v poválečných dobách hojně přejímány (i učitelé je neoficiálně sdělovali svým žákům) a dnes se po více než padesáti letech vynořily v textu pana Moulise, který je použil v reakci na dnešní projevy české malomyslnosti.

Polsko bylo napadeno 1.9.1939 německými armádami ze západu, severu i jihu. Dne 17.9.1939 vpadla bránícím se Polákům do zad Rudá armáda, zatímco Francie, ač s Anglií vyhlásila Německu válku, proti Němcům ani nevystřelila a nad Německem se neobjevilo jediné spojenecké letadlo. Varšava padla 27.9.39 a poslední odpor polské armády byl zlomen 5.10. Evakuované polská armáda v počtu cca 85 000 mužů pokračovala v boji proti Němcům ze zahraničí.

Varšavské povstání (1.8.-2.10.1944) bylo mimořádným hrdinským činem. Poláci dokázali v období 5 let nacistického teroru postavit podzemní armádu - Armiju Krajowu - s 300 000 bojovníky, která bez těžkých zbraní a bez spojenecké pomoci dokázala osvobodit Varšavu, a hájit ji, za cynického přihlížení Rusů, jejichž armády měly ležení na varšavském předměstí Praga, celých 63 dnů - do posledního náboje.

V bitvě o Montecassino (11.-18.5.1944) byl nasazen poprvé do boje 2. polský sbor, který v urputném boji napravil neúspěchy spojenců a otevřel tak invazní armádě Spojenců cestu na Řím. Tento triumf polského sboru nelze rozhodně považovat za porážku.

Neúspěch paradesantní operace "Market Garden" v oblasti Arnheim-Driel ve dnech 18.-26.9.1944 rozhodně nezavinili Poláci, nasazení po boku Britů, Kanaďanů a Američanů, (vojenští historici připisují ztroskotání operace především maršálu Montgomerymu).


Dva citáty

Jan Trefulka v LtN 15.3.00:

“ .. Lidé, kteří se zde podílejí na moci, jsou uhněteni, až na pár výjimek, nejen z lhostejnosti a lenosti, ale také z energického sobectví a nekompromisní chamtivosti, závisti i arogantní bezzásadovosti, které se umějí spojit s každým, když jde o peníze nebo o zajištění vlastních pozic.“

Značka -cvka- v LtN 15.3.00:

“Největší hrozbou mladé demokracii jsou vždycky bolševici. Mohou být rudí, avšak stejně dobře černí, hnědí nebo modří. Spojuje je představa, že kdo má většinu, ten může všechno. Jenže diktatura davu není demokracie.“


Dvakrát o V. Klausovi

Tomáš Ježek v Týdnu (podle LN 21.3.00):

"Klause nepodezírám, ale Třísku ano. Klaus byl pod silným vlivem Třísky, to byl jediný člověk, který Klause ovládal. Klaus má silnou poptávku po šokujících teoriích a takových těch intelektuálních exhibicích. Tříska to přesně věděl a dodával mu je. Klaus věděl, že neregulovaný trh dá možnost k tomu, co se nakonec skutečně stalo. Oni oba věděli, že já bych to nikdy nedovolil, tak mně to nenechali dodělat.

Až mnohem později, když už se to hroutilo a já jsem se na to nemohl dál dívat, tak jsem 8. prosince 1996 pronesl na kongresu ODS projev. Týden na to v Kolodějích Klaus řekl: Dobře, tak tu regulaci tedy uděláme.

Já jsem si na schůzku o tom, jak to budeme dělat, přivedl lidi, kterým věřím, z burzy a tak. Klaus lidi z Motoinvestu, Tykače, Dienstla a další. Byl tam Tošovský, který, když je viděl, chtěl ihned odejít, ale nakonec zůstal. ...Debata byla vedena, jestli máme nechat trh dva nebo tři roky bez regulace. Mně lezly oči z důlků ...

Nakonec ... čistě technický odbor číslo 10 Ministerstva financí přejmenovali na Úřad pro cenné papíry, odpovědný za dozor nad kapitálovým trhem. ... Čili podvod, úplně klasický."

Slavomil Hubálek (psycholog, mluvčí Impulsu 99) v Respektu č.13/2000:

"U Václava Klause se akcentují ještě určité hysterické rysy, které se projevují v přehnané teatrálnosti, nedůtklivosti, infantilismu, vyumělkovanosti a naprosté neschopnosti sebereflexe. ...

Agrese vůči Václavu Havlovi má téměř charakter nutkavosti žárlivce. Psychologicky řečeno je to naprosto extrapunitivní zpracování pocitu vlastní viny, který je totálně vytěsněn až do formy hysterické slepoty."


Dvakrát o Putinovi

Alexandr Prochanov (ruský generální štáb) v týdeníku "Zavtra" č.47/1999

"Ruské ucho hladově loví jeho vlastenecká slova. Ruské srdce tluče v tajné naději: hle to je on, vytoužený ruský vůdce, nový Josip Stalin, vyčkávající své doby ve skrýších židovské vlády, aby se konečně objevil na světle božím"

Sergej Kovaljov (ruský demokrat a bojovník za lidská práva) v časopise "Russkaja Mysl" č.4298:

"Tento muž se světlýma očima je na rozdíl od bývalých představitelů KGB mnohem logičtější, věcnější, chytřejší a nekonečně cynický. Tito mladí a schopní lidé dobře vědí, jak se obejít bez Gulagu a zároveň dosáhnout týchž výsledků."


Bez obav

(návrh letáku ČSNS)

Alternativa vůči neschopnosti a aroganci dnešních politiků existuje

ČSNS : zdravý rozum je víc než levice nebo pravice

Také chcete?

  • být pánem ve svém domě a bezpečnější republice
  • pro své potomky klidnou normální společnost, kde se budou cítit dobře
  • vstoupit do Evropské Unie jako rovnocenný partner hlavní branou a ve vhodný čas
  • lépe ocenit střední stav, finančně posílit živnostníky a intelektuály - páteř české společnosti
  • omezení vlivu státu na rozhodování samospráv, zejména v oblasti přerozdělování peněz vydělaných v obci a regionu
  • dostat zaplaceno za práci slušně a hlavně vždy
  • upřednostnit práva českých nezaměstnaných před řešením nezaměstnanosti v Rusku a na Ukrajině
  • lepší vzdělání pro své děti - předpoklad úspěchu
  • zásadní snížení daní právnických a fyzických osob - předpoklad růstu ekonomiky a slušného výdělku
  • změnu koncepce privatizace a využití jejich prostředků na stabilizaci důchodového a sociálního zabezpečení
  • konečně zahájit reformu státní správy a ekonomiky ve prospěch postavení občana
  • zrušit senát a mít jednokomorový parlament se 100 poslanci a 42 delegovanými zástupci za samosprávné celky
  • Vámi přímo voleného prezidenta
  • pouze 10 ministrů a výraznou redukci počtu neproduktivních státních úředníků
  • politiky, kteří vnímají politiku jako službu občanům a ne osobní prospěch.

Ano? Pak se nebojte zatím méně známých politiků a stran. Změna může být jenom k lepšímu. Sametové blouznění a podfuky končí. Začíná každodenní práce.


Vážení spoluobčané,

společně s Vámi přemýšlíme, co vše je třeba udělat, aby se Vaše ekonomická situace a zejména Vaše postavení jako občanů začalo měnit. Měnit tak, aby těžce nabytá svoboda Vám také k něčemu byla. Aby bylo dobré, co přináší, jste pocítili ve své každodenní práci a životě. Svoboda, kterou nemůžete z ekonomických důvodů užívat je slabou náplastí na jiné těžkosti, které zákonitě přináší. Jen těžko člověk ocení svobodné cestování, když nemá na autobus.

Je třeba říci otevřeně, že situace občanů v České republice není dobrá a zejména je na velice rozdílných úrovních. Ten, kdo nejvíce strádá je dosud všemi politiky přehlížen a opomíjen, je kvalifikovaný dělník, pedagog, lékař, vědec, živnostník a malý podnikatel. A to je obrovská chyba, troufáme si říct zločin. Střední stav je totiž páteří společnosti, intelektuální a ekonomickou nadějí České republiky.

Politické strany ODS, ČSSD, KDU a US o sobě říkají, že jsou demokratické, ale daru demokracie nevyužívají ve prospěch občanů této země, ale pouze jako nástroje k dělení politické moci a využívání výhod z toho plynoucích.

Odchod několika čelních politiků, jak žádá výzva "Děkujeme, odejděte", kterou chápeme jako opodstatněné a vážné občanské varování však nic nevyřeší, neboť za nimi jsou stejně špatně připraveni a stejně špatně uvažující čekatelé na moc a slávu. Je třeba hledat politickou alternativu. Zcela jistě to nejsou a nesmí být komunisté, ať už se jmenují jakkoli a slibují cokoliv.

Česká strana národně sociální, historická politická strana Československa stojící u zrodu republiky a vždy tvrdě hájící národní zájmy, prošla po roce 1989 složitým vývojem až k dnešnímu postavení typické středostavové strany s orientací na prosazení pořádku, bezpečí a prosperity České republiky, jako součásti evropské demokracie a kultury.

Jsme připraveni na rozdíl od stávajících politiků s Vámi diskutovat a v maximální míře respektovat Vaše přání a potřeby. Program České strany národně sociální je programem ekonomického oživení na základě jasných pravidel a programem skutečného přechodu rozhodovacích pravomocí na samosprávné orgány a obce. Česká republika je totiž země, která patří Vám, znovu Vám a nikoliv 281 Vámi placenému senátoru a poslanci.

Politika je umění správy věcí veřejných a nikoliv boj o moc, jak se společně s Leninem mylně domnívají naši dosavadní političtí vůdci.

Věříme, že existuje způsob, jak navrátit českým občanům i jejich republice důstojnost a mezinárodní respekt. Přejeme Vám v roce 2000 a letech následujících vše dobré a odvahu v hledání lepších politických advokátů k obhajobě Vašich práv, zájmů a svobod.

PaedDr. Marie Machatá PaedDr. Jiří Olšiak JUDr. Jan Šula

poslankyně ČSNS místopředseda ČSNS předseda ČSNS


Dávat s noblesou

Proč střední a východní Evropa nenávidí Západ

(Sam Vaknin, BL 23.3.2000 - anglická verze Central Europe Review 13.3.2000,

Dr. Sam Vaknin, generální ředitel firmy Capital Markets Institute, Ltd., poradenské firmy, která působí v Makedonii a v Rusku, je hospodářským poradcem makedonské vlády.)

Yankee Go Home. Nato is Nazo. American trash culture. (Americká odpadková kultura).

Tyto nápisy jsou skoro na všech zdech. Pohrdání se zdá být všeobecné. Amerika a Američané jsou považováni za odpornější než kdy předtím. Je to na hranici nenávisti a xenofobie.

Hovoříme snad o Srbsku uprostřed jeho kosovského křtu ohněm? Ale nikoliv. Útoky na Spojené státy jsou, jak se zdá, jevem, který se týká bohatých (České republiky) i chudých (Makedonie) zákon respektujících (Řecko) i bezzákonných (Rusko), na západ orientovaných (Bulharsko) i zbožně slavofilských (Srbsko). Často se stávají Spojené státy a Británie (anglosaský společník Američanů) náhražkou a obětním beránkem za onoho těžko přesně definovatelného nepřítele, Západ. Jindy jsou rozdíly pociťovány přesněji a Francie nebo Skandinávie se například netýká všeobecný odsudek a rozhořčení.

Američané - oni patriarchové politické propagandy, tzv. spin-doctoring a vytváření marketingových "image" si stěžují, že existuje obrovský nesoulad mezi fakty a jejich vnímáním. Říkají, že Amerika je daleko nejvelkomyslnějším státe na světě (a to je pravda). Opakovaně riskují Spojené státy život svých vojáků a diplomatů ve službě chvályhodných kauz po celém světě. Často se musejí Američané vyrovnávat s vlastními hospodářskými škodami, když se snaží zkrotit a vychovat nezkrotitelné tyrany. Amerika musí vynakládat peníze na zbraně a musí riskovat ostrakizaci svého podnikání po celém světě. Americká agenda je důležitá a ctnostná.

Spojené státy prosazují lidská práva, občanskou společnost a mír. Aktivně se angažují při prosazování těchto hodnot. Nikdy v lidské historii nevěnovala supervelmoc své schopnosti a svou sílu záslužnějším a nesobečtějším cílů. A je to všechno pravda.

Dávejte si pozor na Američany přinášející dary

Ale Amerika dává bez noblesy a bere beze studu. Je to národ, založený na kontraktech, na tom, jak ruka ruku myje, na smlouvání a na soudních sporech. Spojené státy jsou zosobněním mamonu, který se zbláznil, dodržování zákonnosti, z něhož se stala rakovinově se šířící posedlost a podnikání, které zešílelo.

Peníze nahradily veškeré hodnoty a strach se stal náhražkou svědomí. Americkými barony jsou zloději, američtí hromadní vrazi se stávají celebritami, američtí politikové jsou zkorumpovaní dvojí infekcí financování politických kampaní a úzkých politických zájmů. Americká diplomacie je nástroj, jehož prostřednictvím šíří Spojené státy své hrubé kovboje z Divokého západu, i svou kulturu krátkých mediálních štěků.

A americká "pomoc" jde vždycky ruku v ruce s určitými podmínkami. I když to není výslovně stanoveno, splátky jsou okamžité a automatické. Zboží lze kupovat za americké peníze jen od amerických výrobců. Země přijímající americké dary jsou využívány jako smetiště pro americké přebytky, ať už jsou vojenské nebo zemědělské. Hejna poradců přijíždějí, aby zajistila americké zájmy a trhy, aby odrazila protivníky a aby intervenovala v místní politice, brutálně, pokud je to nutné.

Důsledkem toho je skutečnost, že americká dobročinná činnost, ono bájné stvoření, se stává terčem posměchu jako nová forma amerického kolonialismu. Porušené sliby a ostré obchodní ochranářství jen zesilují pocit, že se Západ více zajímá o photo opportunities, příležitosti k reklamnímu fotografování, než o podnikatelské příležitosti. Zdá se, že se Západ méně zajímá o prospěch těm, jimž zamýšlí pomáhat, než o diety pomahačů. Peníze i proviant směřují nikoliv tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, ale směrem čekajících televizních kamer.

Nezdravé motivy

I "domorodci" ze středovýchodní Evropy a z Balkánu akceptují, že západní diplomacie je prodlouženou rukou jejího podnikatelského společenství. Velmi obtížně však přijímají její dvojí morálku, pokrytectví, kazatelství a špatné a neinformované poradenství, které jim vnucují nekvalitní poradci třetího řádu a bankéři z třetího světa čtvrtého řádu. Odmítají pompézní politiky, jako je Tony Blair - jejichž vlasy jsou umělecky rozcuchány ve špinavých uprchlických táborech - kteří nabádají, kážou a zapřísahají, zatímco pohodlně zapomněli na přísliby, které učinili před nedávným časem.

Středo a východoevropští "domorodci" jsou šokováni, když je Němci kritizují za politickou korupci, Francouzi za protekcionářství a Britové je poučují o tom, jak mají vést zdravotnictví. Anebo tím, když se Američané zapřísahají, jak jsou nesobečtí, objektivní a jak vůbec nemají skryté motivy. Amerika hraje podle jiných pravidel, je osvobozena od mezinárodního práva i od mezinárodních institucí. Krátce řečeno, domorodcům vadí, když jsou považování za idioty.

"Multilaterální" instituce (jako je Mezinárodní měnový fond, Světová organizace pro obchod a Světová banka) jsou prodlouženou rukou Spojených států a v menší míře Evropské unie. Jsou to kluby pro bohaté lidi. Jejich hlavním cílem je podporovat rád zločineckých pošetilců, jímž je středovýchodní Evropa a Balkán. Tolerují zkorumpované politiky, kteří je poslouchají, a ignorují i porušování veškerých možných práv - pokud je dodržována bažinná stabilita. Jsou to monolity, vyjednávající tichým hlasem, které připravují jménem volného trhu a občanské společnosti cestu pro americké a západní podnikatele. Ta trocha dobra, kterou dělají, se ztrácí v jejich zaujatosti, nevědomosti a krátkozrakosti. Jsou poslušným hlasem svého pána. Možná že by se Západ měl pokusit - a nejvíce právě jeho anglosaská součást - o něco opačného než je bezbřehý narcismus. Možná, že by měl dávat Západ zadarmo a neměl by oplátkou přijímat nic, ani vděčnost. Možná, že by už Západ neměl nikoho k ničemu nutit a nikomu vyhrožovat, měl by dopustit, aby byly multilaterální instituce skutečně multilaterální, a měl by podporovat pluralismus prostřednictvím tolerance. Více vděčnosti i více podnikatelských příležitostí přichází směrem k těm, kteří je nevyhledávají.

Omar al-Khayam, perský básník, řekl: "Chcete-li získat ptáka, pusťte ho na svobodu."

Ale Spojené státy přece nebudou brát vážně nějakého Íránce, že?


Termíny mítinků DIO

(DIO prosí o pomoc s organizací - informace budou upřesňovány)

Vážení,

pokud nás chcete podpořit na naší mítingové akci, navrhněte způsob (vyslání řečníka, uvedení jako spoluorganizátorů atd.).

S pozdravem D. Nosreti (24.3.2000)

Občané,

také si myslíte, že naše politická scéna potřebuje

V E L K Ý J A R N Í Ú K L I D ???

Demokratická iniciativa občanů (DIO), založená občany Ostravy a

Pardubic Vás zve ZNOVU NA NÁMĚSTÍ !!!

Kraj: Město: Termín konání:

Praha Praha (Staroměstské nám.) Pátek, 31. března, 17.30 h.

Středočeský Beroun (Husovo nám.) Pátek, 31. března, 15 h.

Kolín (?) Pátek, 31. března, 13 h .

Mladá Boleslav (n.Republiky) Čtvrtek, 30. března, 18.30 h.

Budějovický České Budějovice (až před volbami)

Plzeňský Plzeň (nám. Republiky) Sobota, 1. dubna, 19 h.

Karlovarský Karlovy Vary (tř.TGM-pošta) Sobota, 1. dubna, 16 h.

Ústecký Ústi nad Labem (?) (až před volbami)

Liberecký Liberec (?) Čtvrtek, 30. března, 16 h.

Královehradecký Hradec Králové (Staré nám.) Čtvrtek 6. dubna 16 h.

Pardubický Pardubice (Pernštýn. nám.) Čtvrtek 6. dubna 18.30 h.

Choceň (Staré nám.) Pátek, 7. dubna, 16. h.

Česká Třebová (?) Pátek, 7. dubna 18.30 h.

Jihlavský Jihlava

Brněnský Brno (nám. Svobody) Sobota, 15. dubna, 16 h.

Hodonín (nám. TGM) Sobota, 15. dubna, 18.30 h.

Olomoucký Olomouc (Dolní nám.) Pátek, 14. dubna, 16 h.

Přerov (nám. TGM) Pátek, 14. dubna. 18.30 h.

Ostravský Ostrava (Jiráskovo nám.) Čtvrtek, 13. dubna 16 h.

Frýdek-Místek (nám.Svobody) Čtvrtek, 13. dubna, 18.30 h.

Zlínský (až před volbami)

Informace: 069/663 4284, 02/33353363, film.nikola@iol.cz

http://www.iregion/www/dio

Zájemce o kontakt prosíme nejlépe o E-mailovou adresu


Sazebník úhrad za poskytování informací

(www.psp.cz)

V souladu s bodem 6. Zásad pro zabezpečování úkolů vyplývajících pro Kancelář Poslanecké sněmovny ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, příkazu č. 1/2000 vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny se vydává sazebník úhrad a postup při účtování za podání informace.

Sazebník úhrad:

  1. 1 hodina práce Kč 100,00 (účtovat od 2 hodin výše)
  2. 1 list A4 (podané informace) Kč 2,00 (účtovat od 5 listů výše)
  3. odeslání faxové zprávy Kč 5,00 (účtovat od 5 listů výše)
  4. poštovné Kč 5,40 (psaní do 20 g)
    Kč 9,00 (psaní od 20 - 50 g)
    Kč 16,00 (psaní od 50 - 500 g)

Ostatní neuvedené poštovné (doporučené psaní, balíčky, apod.) se bude účtovat v cenách poštovného České pošty - informaci podá oddělení spisové manipulace.

Postup při podání a účtování za podání informace:

  1. Informace je požadována telefonicky
  • úhradu nepožadovat za podání informace
  1. Informace je požadována písemně
  • po prostudování žádosti je nutno předem sdělit žadateli výši nákladů, které bude KPS požadovat za zpracování a zaslání
  • žadatel písemně potvrdí souhlas s náklady spojenými s informací
  • po zpracování a odeslání informace příslušný zpracovatel zašle sdělení rozpisu nákladů finančnímu oddělení KPS s požadavkem vyfakturovat žadateli příslušnou částku; uvedené sdělení bude obsahovat:
    • jméno žadatele
    • adresu žadatele
    • krátký popis žádosti o informaci

Úhrada může být poukázána v hotovosti v pokladně Kanceláře Poslanecké sněmovny, nebo složenkou na účet KPS.

Kontakt: Parlament ČR, Poslanecká sněmovna

Parlament České republiky

Poslanecká sněmovna

Sněmovní 4

118 20 Praha 1 - Malá Strana

Poskytování informací: 02/57171717

Telefon na spojovatelku: 02/57171111

Fax: 02/551276

E-mail: posta@psp.cz


Časový harmonogram pravidelných akcí Poslanecké sněmovny na 2. čtvrtletí 2000

(www.psp.cz)

Kalendářní týden Datum Náplň

13. 27.03.00 - 02.04.00 poslanecký týden

14. 03.04.00 - 09.04.00 schůze PS

15. 10.04.00 - 16.04.00 schůze PS

16. 17.04.00 - 23.04.00 variabilní týden

17. 24.04.00 - 30.04.00 výborový týden, 24.04.00 - den prac. klidu

18. 01.05.00 - 07.05.00 výborový týden, 01.05.00 - svátek práce

19. 08.05.00 - 14.05.00 poslanecký týden, 08.05.00 - státní svátek

20. 15.05.00 - 21.05.00 schůze PS

21. 22.05.00 - 28.05.00 schůze PS

22. 29.05.00 - 04.06.00 variabilní týden, 26.05.00 - 30.05.00

zased. Parlamentního shromáždění NATO

23. 05.06.00 - 11.06.00 výborový týden, 05.06.00 - 08.06.00

zased. shromáždění ZEU

24. 12.06.00 - 18.06.00 výborový týden

25. 19.06.00 - 25.06.00 poslanecký týden

26. 26.06.00 - 02.07.00 schůze PS

27. 03.07.00 - 09.07.00 schůze PS

05.07.00 a 06.07.00 - státní svátek

28. 10.07.00 - 16.07.00 variabilní týden


Termíny zasedání Zastupitelstva hl. m. Prahy a Rady Zastupitelstva hl.m. Prahy

Zastupitelstvo hl. m. Prahy

Zastupitelstvo hl.m.Prahy je svoláváno jednou za měsíc a to na poslední čtvrtek v měsíci. Zasedání jsou veřejná a konají se v Nové radnici, na Mariánském náměstí 2, Praha 1 ve dnech:

  • čtvrtek 30. března 2000
  • čtvrtek 27. dubna 2000
  • čtvrtek 25. května 2000
  • čtvrtek 29. června 2000

Rada Zastupitelstva hl.m. Prahy

Rada Zastupitelstva hl.m. Prahy se schází obvykle v úterý. Zasedání nejsou veřejná. Konají se ve dnech:

  • úterý 4. dubna 2000
  • úterý 11. dubna 2000
  • úterý 18. dubna 2000
  • úterý 25. dubna 2000
  • úterý 2. května 2000
  • úterý 9. května 2000