zpravodaj KAN č. 54

informační bulletin Klubu angažovaných nestraníků únor 2000

e-mail: kan@ms.pragonet.cz

webové stránky: http://www.kan.cz

finanční příspěvky složenkou (typu A) na konto vedené u IPB, a.s., Praha 4, číslo účtu: 71378/5100, název účtu adresáta: Klub angažovaných nestraníků, konstantní symbol: 0558

REDAKCE: PAVEL HOLBA (02.2448 5001)

textové příspěvky v T602 (.602) nebo Word (.doc) zasílejte na e-mail: pavelh@imip.monet.cz


O B S A H

Usnesení 4. ÚR (19.2.2000)

Chronologický přehled o kontaktech členů ÚR KAN se signatáři výzvy "Děkujeme, odejděte" a senátorem Fischerem (Ing. J. Domlátil)

Bojím se, abychom pro nechuť k politice nepřišli o svobodu (RNDr. P. Los)

Proslov na shromáždění rehabilitovaných důstojníků dne 1. února 2000 v Olomouci (RNDr. P. Los)

Ke Gottovské kampani (RNDr. P. Los)

Kdo by měl odejít bez díků (RNDr. P. Los)

Námět pro firmy zabývající se veřejným míněním (RNDr. P. Los)

Co by měl vědět Američan o poměrech u nás (RNDr. P. Los)

Druhá světová válka a budoucnost Čechů (Z. Moulis)

Jak se obracet na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (Maraczi, Cibulka)

Stav naší justice (Maraczi, Cibulka)

Únor 1948 a jeho morální a ekonomické následky do dnešní doby (J. Šemberk, MK KAN Jaroměř)

I-Region a DIO - internetové noviny a nová pol. strana (Ing. P. Holba)

DIO: Leták č. 3

Místní mafie jsou již téměř nezranitelné i v Přerově (V. Měrák, www.iregion.cz.)

Impuls 99 i Děkujeme, odejděte riskují, že spojením se čtyřkoalicí ztratí důvěru a posléze podporu mladých (V. Měrák, www.iregion.cz)

Politický kalkul občanských iniciativ se projevuje odvracením se řady lidí (V. Měrák, www.iregion.cz)

Podej čertovi prst (P. Vaníček, Zpravodaj Pravého Bloku)

Poslanci Senátu Parlamentu ČR (www.senat.cz)


Usnesení ÚR KAN ze dne 19.2.2000

ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ

U S N E S E N Í

4. zasedání Ústřední rady KAN

ze dne 19.2.2000

Ústřední rada KAN

  1. vzala na vědomí

    telefonicky sdělené stanovisko MK KAN v Mělníku ke kontaktům s ČSNS a žádá, aby MK Mělník předal své stanovisko Ústřední radě písemně

  2. žádá MK a členy KAN, aby předložili písemné návrhy kandidátů pro volby do krajských zastupitelstev, případně do Senátu Parlamentu ČR z řad členů KAN i příznivců KAN

  3. vzala na vědomí zprávu o hrazení členských příspěvků za rok 2000 a rozhodla, že členům a místním klubům, kteří neuhradí své závazky k 31.3.2000 bude k 1.4. 2000 pozastaveno členství v KAN

  4. vzala na vědomí požadavek členů KAN, aby při současné výši členských příspěvků byly zveřejňovány náklady KAN prostřednictvím Zpravodaje

  5. vzala na vědomí, že změny stanov schválené 10. sněmem KAN dne 20. listopadu 1999 byly dne 17. ledna 2000 registrovány Ministerstvem vnitra ČR

  6. navrhuje

    p. Vladimíra Hučína, bývalého politického vězně narozeného v roce 1952 a dnes pracovníka BIS, k propůjčení Řádu TGM IV. stupně za obranu lidských práv v době normalizace

Holba,Los

Přítomni: Bezděk, Domlátil, Holba, Jasinková, Kocourek, Los, Matějka, Šimková, Šimek, Zimmermann

Termín nejbližšího řádného zasedání ÚR KAN + RRK: 18.března 2000 od 11.00 hod., restaurace U Matěje, U Matěje 1, Praha 6


Chronologický přehled o kontaktech členů ÚR KAN se signatáři výzvy "Děkujeme, odejděte" a se senátorem Fischerem

(Ing. Jiří Domlátil - úkol č.14. dle usnesení ÚR KAN z 15.1.2000)

20.11.1999 Sněm KAN

Delegáti pověřili ÚR KAN navázat kontakt s autory výzvy “D,O!“ ze dne 17.11.1999 a na internetových (web) stránkách KANu zveřejnit nabídku zaměřenou na mladé sympatizanty výzvy “D,O!“.

21.11.1999 - RNDr. Petr Los, CSc. :

Zpracoval text dopisu v intencích příslušné části usnesení sněmu KAN.

1999 - RNDr. Petr Los, CSc. :

Poslal text dopisu elektronickou poštou na adresu sekretariátu KAN, tam však nebyl doručen pravděpodobně vinou (častých) poruch na vedení.

30.11.1999 - Ing. J. Domlátil :

Zpracoval dopis autorům výzvy “D,O!“ v němž zejména upozornil na úskalí výběru nových nezkompromitovaných vůdčích osobností do čela hnutí s připomínkou na zkušenost s dříve mnohými (též I. Chaunem) glorifikovaným V. Klausem.

2.12.1999 - Ing. J. Domlátil :

Donesl a vhodil dopis do domovní schránky I. Chauna v domě v Dobrovského ul. 42, Praze 7.

3.12.1999 - Ing. J. Domlátil :

Před zahájením odpolední demonstrace na Václavském náměstí požádal “pořadatelskou hlídku“ o krátký kontakt s organizátory, za účelem domluvy kontaktů a s dotazem k programu

12.12.1999 - Antonín Šimek :

Napsal dopis senátoru Fischerovi v němž svými slovy seznamuje senátora s politickou charakteristikou KAN a jemně ho požádal o možnost bližších kontaktů spolupráce.

12.12.1999 - Antonín Šimek :

Napsal dopis signatářům “D,O!“ v němž charakterizuje KAN a nabízí další kontakty a spolupráci případně společně se senátorem Václavem Fischerem.

13.12.1999 - Antonín Šimek :

Odeslal oba výše uvedené dopisy senátoru Fischerovi a Igoru Chaunovi .

po 15.12.1999 - Bedřich Zimmermann :

Zanechal telefonický vzkaz autorům “D,O!“ s kontaktem pro další spolupráci .

20.12.1999 - Ing. Miroslav Matějka :

Odeslal doporučený dopis s podpisovými archy (32 podepsaných převážně plzeňských občanů) výzvy “D,O!“ na adresu Igora Chauna, Dobrovského 42, Praha 7. Tato zásilka byla dne 21.12.1999 nepřítomnému adresátovi oznámena a uložena na poštovním úřadu v Praze 7.

6.1.2000 - Ing. Miroslav Matějka :

Výše uvedený dopis s podpisy pod výzvu “D,O!“ byl jako nevyzvednutá zásilka vrácen zpět na adresu odesilatele Ing. M. Matějky.

5.1.2000 - Ing. J.Domlátil

Okolo tohoto data zanechal vzkaz na záznamníku tel.stanice Igora Chauna v tom smyslu, aby v každém případě se vyjádřili ke KANem nabídnutým kontaktům a spolupráci, a to buď na telefonní číslo sekretářky nebo na telefon J.Domlátila. (Čísla tel. stanic nadiktována.)

10.1.2000 - Bedřich Zimmermann :

Kolem tohoto data se telefonicky spojil s Martinem Mejstříkem, nabídl spolupráci a pozval zástupce signatářů výzvy na jednání ÚR KAN. Martin Mejstřík do telefonu neodmítl a připustil, že někdo z představitelů vzniklé iniciativy se dostaví na nejbližší jednání ÚR KAN, pokud jim to jejich čas dovolí.

15.1.2000 - členové ÚR KAN

ÚR uložila Ing. J. Domlátilovi zpracovat přehled dosavadních kontaktů členů ÚR KAN s iniciátory výzvy a se senátorem Fischerem

S pomocí všech sesumíroval J. Domlátil dne 18.2.2000

Dovětek :

Snahu o navázání užitečné spolupráce se senátorem Fischerem a s organizátory signatářů výzvy vyvíjel od počátku prosince 1999 i “výbor“ NDA, samostatně ČSNS a též poslankyně Machatá. Jen té se podařilo přilákat autory výzvy k vážnému rozhovoru. Dnešní výsledky dosavadních aktivit NDA a okolí jsou srovnatelné s úspěchem KAN v této věci.

..... naposledy :

31.1.2000

Koncept dopisu všem koordinátorům výzvy napsali autoři z Pravého Bloku (Ing. Jiří Kratochvíl )

31.1.2000

Po připomínkách k formulacím dopisu (Ing. Holba a JUDr. Šula ) členové výboru NDA nepřijali text dopisu, Dr. Olšiak přislíbil zpracovat dopis v přijatelném duchu.

14.2.2000

Dr. Olšiak se omluvil, že ještě dopis nezpracoval.


Bojím se, abychom pro nechuť k politice nepřišli o svobodu

(RNDr.Petr Los,CSc.,místopředseda KAN, předseda KAN v Olomouci)

Psáno v Olomouci dne 19.ledna 2OOO

Vážená paní Bubílková, vážený pane Šimku,

nejsem si zcela jist, že se mně podaří při setkání dne 19. února přijít do bezprostředního kontaktu s Vámi. Protože bych Vám rád sdělil svůj pohled na oblíbené pořady, jichž jste protagonisty, dovoluji si předat Vám následující stať. Pokládám za nutné předem uvést, že se nesnažím o konfrontaci, ale jsem veden pocitem odpovědnosti a snahy přispět k tomu, aby veřejné dění směřovalo obecně prospěšným směrem, za který pokládám uchování svobody v této zemi.

K napsání mě inspirovala jistá pasáž z knihy Egona Hostovského "Sedmkrát v hlavní úloze". Pro pochopení mého myšlenkového pochodu si dovolím několika slovy naznačit oč tam běží.

Příběh se odehrává ve třicátých letech, krátce před tím, než se nacismus rozpochodoval do valné části Evropy.

Velmi expresivně je popsáno, jak hrdina příběhu, exkluzivní spisovatel Kavalský, spolu s řadou osob počítaných mezi intelektuální elitu Evropy, je za romantických okolností odvezen na krátkou noční návštěvu kamsi do Německa. Doprovází jej jeho přítel, publicista, teoretik literatury a vypravěč celého dlouhého románu, pan Ondřej.

Na neznámém místě, v jakési nacistické svatyni, jim za svitu pochodní sdělí pověřenec Adolfa Hitlera, že jejich dílo přispělo k formování nacistické ideologie a především připravilo svět k jejímu přijetí. Nemohou však počítat s vděkem nacistů, naopak, kdyby se jen náznakem postavili proti nim, čeká je neodvratná, pomalá a bolestná smrt. Vůbec nezáleželo na tom, že tito hluboce humanisticky cítící mužové pokládali sami sebe za přívržence demokracie a svobody a obdobně je vnímala většina světa.

Mám velmi nepříjemný pocit, že jsme v situaci podobné jako ve třicátých letech naši rodiče a prarodiče, velmi se bojím, že svoboda je nám propůjčena jen podmínečně, na dobu omezenou. Na rozdíl od nich však máme situaci přece jen, snad, doufejme, o něco více ve vlastních rukách.

Dále jen these, pro větší přehlednost očíslované.

  1. Nic nás neopravňuje k přesvědčení, že síly totalitarismu nemají snahu znovu uchopit moc ve prospěch cizí mocnosti, nejspíše Ruska - velkoruský imperialismus není mrtev a za života žijících generací mrtev nebude.
  2. Rezidentury, jejichž existenci nemůžeme nepředpokládat, uplatňují už teď svůj vliv nejrůznějšími způsoby - např. finančními machinacemi a přeléváním národního bohatství na svá konta, kterých ve vhodné chvíli zcela jistě využijí, pravděpodobně k uchvácení moci.
  3. Není vyloučeno, že udržení demokratického režimu, či lépe nenastolení komunistického režimu, bude záviset na výsledku některých příštích voleb, nebo, jinak řečeno: Jistou šancí protidemokratických sil - nikoliv jedinou - je pro ně příznivý výsledek budoucích voleb - vítězství komunistů.
  4. Dojde-li k uchvácení moci komunisty a v důsledku toho začlenění této země do nějakého antidemokratického bloku, bude to mnohem tragičtější než Mnichov či Únor. Tenkrát jsme byli obětí úradků velmocí, v případě naplnění předkládané katastrofické vize by se tak stalo z naší vůle. Svobodný svět by pak neměl sebemenší motivaci nám jakkoliv pomoci.
  5. Z uvedených důvodů si nemůžeme dovolit jakákoliv rizika. Umělé vyvolávání nechuti vůči všem politikům bez rozdílu takovým rizikem beze sporu je, protože:
  6. k volebnímu vítězství komunistů může přispět neochota demokraticky orientované veřejnosti účastnit se voleb.
  7. Jednou z příčin této možné neochoty bude pravděpodobně frustrace lidí z nedobré kvality představitelů moci, ministrů, poslanců, obecních zastupitelů a členů rad, jedním slovem politiků.
  8. Vaše pořady, bez ohledu na Vaše záměry či úmysly autorů, tuto frustraci prohlubují, v horším případě vyvolávají.
  9. Nic proti tomu, jestliže poukazujete na reálná faux-pas kteréhokoliv z politiků či papalášů; za zcela nepatřičné však pokládám, jestliže si negativa vymýšlíte (Klaus si sám platí kytice, které dostává při svých vystoupeních...)

Příběh popisovaný Hostovským končí výkřikem Kavalského: "Ondřeji, odpusť mi, pro Ježíše Krista, odpusť mi!" Kniha ovšem pokračuje dál, děj se rozvíjí a končí vcelku optimisticky. Pokud se tak nestalo, doporučuji její přečtení.

V žádném případě nechci, aby tato stať byla chápána jako pokus o amatérskou cenzuru.Odvažuji se doufat ve Vaše přesvědčení, že shora uvedené vyslovuji jen a jen proto, že nemám naprosto žádnou reálnou moc ani autoritu. Kdybych byl nadán jen zlomkem moci, nevyužil bych ani zlomečku z tohoto zlomku k tomu, abych Vás jakkoliv omezoval. Vím velmi dobře, že Vaším cílem je pobavit lidi, daří se vám to a budiž vám za to dík. Chci však věřit, že mé řádky pochopíte jako výzvu k zamyšlení.

S pozdravem a přáním mnoha úspěchů RNDr. Petr Los


Proslov na shromáždění rehabilitovaných důstojníků dne 1. února 2000 v Olomouci

(RNDr. Petr Los, MK KAN Olomouc)

Vážení přátelé,

děkuji Vám za příležitost pozdravit vaše shromáždění.Jsem rád, že mohu hovořit k lidem, kteří, jak doufám jsou stejných či velmi blízkých názorů, jako mám sám.

Rád bych se vám svěřil s některými svými pohledy na současnou situaci, především však na to, jak ovlivnit veřejné dění obecně prospěšným směrem, za který pokládám uchování svobody v této zemi.

Jsem toho názoru, že drtivá většina jevů, které nám dělají vrásky, spočívá v nedostatečné funkčnosti současných politických stran. Tím ovšem nechci říct, že vidím nutnost konstruovat strany či jiné politické subjekty zbrusu nové.

Mám za to, že současná politická struktura, kterou míním existující parlamentní strany spolu s řadou občanských iniciativ,sdružení a seskupení, vcelku vyplňuje naše politické spektrum, jinými slovy, že pro novou stranu není místa.

Je tedy nutné a možné ovlivnit současné politické strany tak, aby splňovaly naše požadavky. Prvním krokem k tomu je, abychom odhodili svou nechuť k těmto organizacím a zúčastnili se aktivně veřejného dění jejich prostřednictvím - tedy - vstoupit do některé z existujících parlamentních politických stran. Pokládal bych za urážku tohoto shromáždění, kdybych vyslovil, že jeden z těchto subjektů je a bude z našeho snažení zcela vyloučen.

Jestliže budeme členy, musíme dění uvnitř těchto stran ovlivňovat. Ptáme se, jakým způsobem. Odpověď je velmi jednoduchá: personálně a věcně

Pokud se týká onoho personálního ovlivnění stojí na prvním místě princip primárních voleb. Ze zkušenosti vím, že pro řadu lidí jsou politické strany prostředkem k dosažení určitého postavení ve volených orgánech a k tomu je rozhodující postavení dotyčného na kandidátce. Z tohoto hlediska je nesmírně důležité, aby kandidátky byly sestavovány na základě nezmanipulované vůle většiny příslušníků, aby se nestaly předmětem a výsledkem zákulisních kabinetních či pivních debat, jinými slovy, aby ten, kdo se chce dostat na kandidátku splňoval představy členské základny a nikoliv stranických grémií a již pevně usazených papalášů.

Proto radím - pokud budeme v politických stranách, usilujme o to, aby jejich kandidátky byly přísně a důsledně sestavovány na základě výsledků primárních voleb, aby tyto volby nebyly ovlivňovány jakýmkoliv doporučením místních či oblastních vedení, nebo dokonce sekretariátů.

S otázkou obsazování kandidátek pak souvisí i omezení či lépe vyloučení účasti jakékoliv osoby nepocházející z volebního obvodu. Pražská vedení snad každé strany k tomu mají tendenci a na nás v regionech je abychom těmto snahám udělali přítrž. V našich regionech máme dostatek nejméně tak schopných lidí, jako v hlavním městě, naše zájmy budou zastupovat jen naši rodáci.

Druhou otázkou je otázka volebních programů. Nechci a nemohu tuto problematiku probírat podrobně, pokládám toto shromáždění za natolik informované, že k tomu nepociťuji potřebu. Chtěl bych jen říct, abychom se soustředili na otázky zásadní, tím myslím především otázky výběru a rozdělování daní a nerozptylovali se záležitostmi marginálními, jako je např. otázka registrovaného partnerství homosexuálů či jiné zástupné problémy.

Ve vnitřním životě politické strany musí být dostatek času a prostoru, aby každý člen měl možnost do programu hovořit, aby konečné dílo bylo výsledkem konsensu co možná většiny členů.

Dále pokládám za nutné, aby s volebními programy byla přijatelně a srozumitelně seznámena co nejširší veřejnost. Věřím, připouštím že snad trochu naivně, že je u nás dost lidí, kteří budou volit podle zde vyslovených zásad a nikoliv podle toho, která zpěvačka toho či onoho kandidáta podpoří či jak fotogenicky bude ten či onen kandidát vyveden na billboardu s vtíravým, leč v podstatě nic neříkajícím heslem.

Závěrem bych chtěl říct, že postupná změna politických stran k našemu obrazu bude tím pravděpodobnější, čím více občanských sdružení o ni bude usilovat a čím bude jejich úsilí koordinovanější. Z tohoto důvodu nabízím všem nelevicovým sdružením spolupráci s Klubem angažovaných nestraníků, aniž bych jakkoliv nárokoval nějakou hegemonii. Říkám jen tolik: přátelé, jsme tu, usilujeme o přesně totéž co vy všichni ostatní, dejme se dohromady. Pevně věřím, že se nám dílo podaří. Je nás dost a zatím máme dostatek času, i když ne nazbyt.


Ke Gottovské kampani

(RNDr. Petr Los - zasláno do Lidových novin, neotištěno, odesláno K.Gottovi)

V době, kdy se v parlamentní síni a snad ještě více v přilehlých kuloárech rozhoduje o dalším způsobu vlády naší země, pokládají sdělovací prostředky za nutné věnovat co nejvíce místa otázce lapidárně formulované: Karel Gott ano či ne ? Nic proti tomu, každý má právo vyslovit svůj názor i vybrat si objekt, na který tento názor vysloví.

Nelíbí se mi jen, když osobnost jako Karel Gott je mezi řádky osočována z jakési kolaborace s Husákovým režimem, jek je to možno vyčíst z článku p. Michala Musila a Ondřeje Neumanna. V celém článku jsem marně hledal slovíčko uznání, že zmíněný zpěvák svými výkony zpříjemňoval nám všem, či alespoň většině z nás, ona otravná a nudná léta husákovské normalizace. Ani slovíčko o tom, že jedinou alternativou zpěvu Karla Gotta a jeho kolegyň a kolegů byly přiblblé ruské častušky nebo ještě přiblblejší masové písně (v neoficiálním dobovém překladu Fleischlieder). Ani slovíčko o tom, že bez působení Gotta, Matušky, Pilarové a dalších, by byla ona sedmdesátá a osmdesátá léta ještě méně snesitelná.

Mám velmi nepříjemný dojem, že ukazování prstem na kumštýře, kteří byli konformní vůči bolševickému režimu se slovy - ejhle kolaboranti - je kouřovou clonou, která má odvést pozornost lidí od skutečných kolaborantů, kteří režim vytvářeli, na něm se podíleli, na něm vybudovali své kariéry a svůj blahobyt. Tito lidé krom kejvání a přitakávání nic jiného neuměli - na rozdíl od Gotta a dalších.

Velmi bych uvítal, jestliže vedle ironizujících článků obviňujících hned toho, hned onoho z umělecké scény, by se objevily články, ukazující minulost těch, kteří soustavně přivádějí naše banky ke krachu a okrádají české lidi o jejich úspory. Velmi rád bych si přečetl články, ukazující minulost - a konec konců i přítomnost- "umělců" tentokrát v uvozovkách, kteří vedou naše podniky tak, že nechávají české dělníky bez výplat či je dokonce vyhazují na dlažbu.

Aby se toto objevilo v novinách, které jsou každému dostupné, není třeba mnoho úsilí. Na internetových stránkách Petra Cibulky je materiálu dost a dost, jen ho využít ! Těm, kteří to učiní přeji mnoho zdaru.


Kdo by měl odejít bez díků

(RNDr. Petr Los, MK KAN Olomouc)

Vůdcové studentské revolty vyzvali k odchodu politiky, kteří škodí této zemi. Z počátku nikoho nejmenovali, později se začala některá jména objevovat, vůbec nevadilo, že šlo o lidi zastávající státní funkce na základě výsledků voleb a v souladu s platnou ústavou.

Nakonec zůstalo jméno jediné. Jiné to už asi u nás nebude, za všecko špatné může ten jistý a basta fidli flek ! Přece jen si ale dovolím - a nevadí mně, že k pohoršení pravověrných, doporučit docela jinou osobnost, která si nezaslouží aby byla opomenuta. Omlouvám se, že neuvádím, ani osobní ani místní jména. Myslím, že toho nebude třeba.

Dle mého soudu by měl odejít - a to hodně daleko a pokud možno co nejdříve - pán, který svůj stát a český národ opravdu poškodil.

Zastupitelstvo městské části v jistém městě, zcela v souladu se svými pravomocemi a kompetencemi, rozhodlo o technickém a pro všechny přijatelném řešení jistého obtížného problému. Pán, o kterém mluvíme, z této původně marginální záležitosti učinil kauzu nejprve celostátní a když mu to nestačilo, tedy mezinárodní a nakonec mezikontinentální.

Tímto počinem se mu podařilo, že pracovitý a pohostinný národ má u části světové veřejnosti psí hlavu společenství rasistů, chorobně se obávajících všeho cizího. Podařilo se mu způsobit nekonečné komplikace všem, kdo se snaží český národ zařadit i formálně tam, kam vždycky patřil - do společenství slušných a kulturních národů. Podařilo se mu upřít Češkám a Čechům lidské právo být ve světě vnímán dle vlastních zásluh a výsledků svého snažení. Podařilo se mu poštvat část Romů proti svým spoluobčanům. Snad dost na to, aby odešel.

Protože tento pán nebyl do své funkce zvolen, je úsilí o jeho odchod naprosto legitimní i po formální stránce. S jedinou výhradou: bez toho "děkujeme".

Otištěno v Olomouckém dni v prosinci 1999

________________________________________________________________

Námět pro firmy zabývající se veřejným míněním

(RNDr. Petr Los, MK Olomouc)

Vážení přátelé, dovoluji si obrátit se na Vás s návrhem o kterém doufám, že by významně zdokonalil Vaši činnost.

V denním životě i v politické praxi se setkávám doslova denně s názory, které nelze označit jinak než za nehoráznost, přestože jejich nositeli jsou lidé dobří, charakterní, často vysokoškolsky vzdělaní. Co jim, však chybí je vzdělání v oboru politologie anebo, lépe řečeno, elementární znalosti z tohoto oboru. Z toho pak pramení ony nehoráznosti. Nelze se tomu příliš divit, neboť poslední politické vzdělání, kterého se většině národa dostalo byl VUML, případně rok stranického školení.

Přiznám se, že se doslova otřásám hrůzou, jestliže lidé takto politicky negramotní spolurozhodují při volbách o osudu nás a nedej Bůh, našich dětí a vnuků.

A tu se obracím na Vás, zda by nebylo možno zjistit korelaci mezi projevovanými názory, a třeba i vyslovenými preferencemi politických stran či hnutí, které prakticky neustále sledujete a úrovní politologických vědomostí či znalostí. Samozřejmě by to předpokládalo sestavit jednoduchý test, který by kvantifikoval ony vědomosti.To by zajisté rádi sestavili odborníci z tohoto oboru.

Přiznám se, že by mě samého velmi zajímalo, jaká je úroveň vědomostí z politologie mezi příznivci jednotlivých stran našeho politického spektra. Mám o tom jistou představu, tu však za žádnou cenu nebudu předem vyslovovat a i kdybych se mýlil, bude tento omyl pro mne poučením

Věřím, že tento můj návrh neskončí pod stolem, neboť obecné povědomí o užitečnosti oněch znalostí by dalo rozvoji naší demokracie tolik potřebné zázemí. Možná - odvažuji se v to doufat - by motivovalo politiky, aby věnovali větší pozornost výchově svých příznivců.


Co by měl vědět Američan o poměrech u nás

(RNDr. Petr Los, MK KAN Olomouc)

pokus o analýzu vnitrostátních poměrů a jejich příčin na padesáti devíti řádcích

  1. Před rokem 1989 si nikdo nedovedl představit, že komunistická nadvláda a sovětská okupace může skončit. Když pak došlo k demokratickému převratu, nebylo v celém národě síly, která by byla na převzetí moci připravena. Vlády se museli uchopit mužové z disentu, kteří měli dosti dobré představy o filosofii vládnutí, ale naprosto žádné představy o jeho technice.

  2. V celém národě bylo jen několik desítek mužů a žen, o kterých by se dalo říct, že ovládají právní vědu v západním smyslu tohoto slova. Od roku 1949 bylo právo vyučováno jen a jen z hlediska bolševické ideologie. Z toho vyplývá, že v době pádu komunismu byli ti, kdo vystudovali skutečné právo, starší šedesáti let. Ani těch nebylo mnoho, neboť od roku 1939 do roku 1945 byly české vysoké školy německými okupanty uzavřeny. Z toho pak vyplývají nedokonalosti platného právního stavu.

  3. Tak jako chyběli právníci, chyběli i politikové. Po dobu čtyřiceti let se oficiální politický život omezoval jen na přisluhování všemocné komunistické straně a ani její členové, včetně politických špiček, nekonali vlastní politiku, pouze plnili příkazy z Kremlu. Jakýkoliv odpor proti komunismu byl vyloučen, neboť režim vůči všem, kteří byli nepohodlní, postupoval s brutalitou ve svobodném světě naprosto nepředstavitelnou. Je pravda, že v sedmdesátých a osmdesátých letech nedocházelo k fyzickým torturám, jako v letech padesátých, nicméně povědomí, že mohou být kdykoliv obnoveny, stačilo. V těchto podmínkách se nikdo nemohl prakticky naučit zásadám potřebným ke spravování veřejných věcí.

  4. Celý národ byl cílevědomě a vědecky veden k ateismu, víra v Boha byla pokládána za nežádoucí projev zpátečnictví a v národě se zahnízdila představa, že náboženství je fenomén, hodící se nanejvýš pro starší dámy. Následek toho se projevuje jako celkový - i když nikoliv katastrofální, jak se mnozí pokouší tvrdit - úpadek morálky.

  5. Stejně tak byla cílevědomě pěstována neúcta k majetku, bylo neustále tvrzeno, že vlastnit větší majetek je nemravné a že jedinou cestou k získání hodnot je překračování když ne rovnou psaných zákonů, pak zajisté překračování nepsaných morálních zásad.

  6. V národě bylo velmi silné povědomí o demokracii, starší věděli něco málo o Masarykovi, avšak o náplni demokracie, neřku-li o jejích technických podrobnostech nebylo známo téměř nic.

  7. Značnou část společnosti ovládá představa o povinnosti státu řídit veškeré veřejné dění, tak jako tomu bylo v dobách totality. Je velká nedůvěra k iniciativám jednotlivců či nevládních skupin.

To všechno se během deseti let snad daří napravovat. Ukazuje se však, že náprava bude v celém tělese populace trvat ne desetiletí, ale pravděpodobně celé generace, tak jako dvě generace trval postupný úpadek, který je výše naznačen.

Pozitivní vývoj naráží na dvě překážky:

  1. Nelze vyloučit, že společnost je infiltrována sítí agentů řízených snad z Moskvy, snad z jiného centra, která používá metody šeptané propagandy (mimo jiné) a podněcuje mezi prostými lidmi nedobré představy. Cílem této nepřátelské sítě je připravit prostor k opětnému ovládnutí v případě jakéhokoliv zakolísání Západu.

  2. Frustrace značné části populace z životní úrovně, která je ve srovnání se západní výrazně nižší. Z toho pak vyplývá někdy až křečovitá snaha dosáhnout vyššího standardu alespoň v některých aspektech individuálně, s uplatněním vlastních zájmů, bez ohledu na zájmy společnosti.


Druhá světová válka a budoucnost Čechů

(podle Zbyňka Moulise v LN 29.1.2000)

Igor Lukeš, který učí americké studenty evropskou historii, napsal knihu "Československo mezi Stalinem a Hitlerem", která českému čtenáři nepřinese nic nového, protože autor zřejmě nečetl ani stěžejní české knihy o druhé světové válce. Proto je užitečné připomenout některá fakta, která mluví ve prospěch Čechů.

Vztah Polska k ČSR

Polští státníci v čele s plukovníkem Beckem dělali sebevražednou politiku, opřenou o sebepřeceňování a o podceňování druhých. Znemožnili Československé republice obranu tím, že se připojili k Hitlerovi, a tak vytvořili stav, že mohli být Hitlerem (a Stalinem) do roka a do dne zcela rozdrceni. Kam Poláci šlápli, tam byli poraženi: září 1939, Varšava 1944, Monte Cassino, Arnheim. ČSR s 12 miliony obyvatel postavila do mobilizace v r.1938 1,5 milionu vojáků, kdežto Polsko s 30 miliony obyvatel méně než milion (v r.1939).

Poláci nás kvůli Těšínsku označovali za své nepřátele, ačkoliv jim Beneš svým zákulisním jednáním vymohl nejdůležitější části Slezska. Na Benešův dopis, kterým žádal o spolupráci při zajištění obrany ČSR, odpovědělo Polsko ultimátem v souladu s německými požadavky. Polsko dalo v r.1934 přednost Německu před Malou dohodou. Vůči ČSR se chovalo Polsko málo přátelsky už od doby vzniku republiky - v r.1919 podporovali Maďary s cílem přivodit rozpad ČSR.

Mnichov a chování evropských států (národů)

Stanoviska Británie a Francie v době Mnichova byla diktována jejich obavami, že v případě pádu Hitlera akcí německé generálské opozice, by se mohli bolševici dostat až do Berlína, protože věděli, že SSSR má pětkrát víc tanků a letadel nežli Německo. Velmoci našly řešení v tom, že posílily Hitlera o čs. zbraně a zbrojovky (Churchill: "Jen Škoda Plzeň vyrábí více zbraní nežli všechny britské zbrojovky dohromady", lehký kulomet z brněnské Zbrojovky přišel do výzbroje Západu - pro svou dokonalost byl vyroben za války v největší sérii na světě.)

Lukeš nepochopitelně označuje Mnichov za českou Golgotu. Ve skutečnosti čeští vojáci odcházeli z mobilizačních postavení s přesvědčením, že k válce dojde, že na válku doplatí ti, kdo nám boj znemožnili, ale že Německo bude poraženo. Historie dala Čechům za pravdu. Daladier viděl hanebnou porážku Francie, a nakonec Francie ztratila i své kolonie. Chamberlain podle slov Churchilla "volil mezi hanbou a válkou, zvolil hanbu, a bude mít válku". Byla to válka s krví, slzami a bombami, a brzy po jejím skončení se britské koloniální impérium rozpadlo.

Stejně tak nesmyslné je Lukešovo spojování významu Mnichova pro Čechy a Kosova pro Srby. My jsme Mnichov nikdy neoslavovali ani se nestal naším pamětním místem. Srbové jsou na svou prohranou bitvu hrdi, což lze vysvětlit jen rčením "ať jsem bit, jen když se peru". Proto Češi stěží považují Srby za "univerzální mučedníky" jako pan Lukeš. Stejně tak nemají racionální (a ateističtí) Češi nic společného s ruským či polským náboženským fanatismem.

Je rozhodně nepřátelským žvástem, že Mnichov byl pro Čechy morální zkázou. Vždyť který jiný národ prokázal takovou morální sílu jako Češi - muži odcházeli po roce 1938 do Polska a Francie přesto, že nás tyto státy zradily, jen proto, aby mohli bojovat proti nacistům! Češi jako jediní z okupovaných národů Evropy nepostavili nikdy svůj oddíl SS. Československý odboj vrcholil v srpnu 1944 povstáním na Slovensku a v květnu 1945 povstáními na Moravě a v Čechách.

Za své chování za války nemohou být chváleny ani neutrální státy. Švédové pro zvýšení svého blahobytu dodávali nacistům strategické suroviny až do konce války. Švýcaři uschovávali pro nacisty cennosti uloupené jiným národům, a dokonce dodali nacistům letecký kanon Oerlikon, kterým byly vybaveny německé stíhačky.

Perspektivy Čechů jsou dobré

Perspektivy České republiky jsou dobré díky ideální hustotě obyvatel, porodnosti a povaze. Bismarck poznal, že "Kdo je pánem Čech, je pánem v Evropě. Evropa nesmí proto nikdy dovolit, aby v nich vládl někdo jiný než Češi, neboť tento národ netouží po panování. Hranice Čech jsou zárukou evropské bezpečnosti a ten, kdo jimi pohne, uvrhne Evropu do neštěstí." Češi kypí zdravím, ze způsobu života jim nehrozí újma, vynikají touhou po vzdělání, vše nové si rychle osvojují. Budoucnosti se nemusí obávat.


Jak se obracet na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku

(Josef Maraczi, Petr Cibulka,)

Na Evropský soud se může podle stávajících předpisů obrátit český občan teprve poté, co vyčerpal všechny možnosti dovolat se svého práva v tuzemsku. "Na Evropský soud se ročně obrací zhruba přes 300 Čechů, většina z nich je však neúspěšných. Zhruba jen pět procent z nich se vůbec dostane před soud, který rozhoduje, zda došlo k porušení lidských práv," doplňuje právnička Eva Hubálková, která je u štrasburského soudu úřadující asistentkou pro ČR.

Obrátit se na tento soud by v praxi postup vypadal následovně: škodu by musel postižený vyčíslit a požadovat náhradu u ministerstva spravedlnosti. Pokud by neuspěl, má možnost se obrátit na obecné soudy. Pokud neuspěje ani tam, je tu ještě Nejvyšší a Ústavní soud, a teprve poté Evropský soud. Pokud k takovému postupu nedojde, i to je důvod, že žádosti jsou odmítnuty z důvodu, že stěžovatelé nevyčerpali všechny opravné prostředky.

Je tu však jedna mimořádná výjimka: pokud tuzemské orgány zůstávají dlouho nečinné, například rozhodování Ústavního soudu by trvalo nepřirozeně dlouho, může se stěžovatel obrátit do Štrasburku přímo. Je na tamním soudu, zda podnět přijme. Podle Karla Jungwierta, soudce Evropského soudu pro lidská práva, každý jednotlivý podnět posuzuje Evropský soud individuálně. Podle Zdeněka Kesslera má Evropský soud až pětileté vyřizovací lhůty.

"Evropský soud říká, že je věcí státu, aby si zorganizoval justici tak, aby pracovala bez průtahů," dodává Jaroslav Bureš, soudce Nejvyššího soudu.

Ročně u štrasburského soudu obdrží zhruba 12 tisíc stížností. "To je za poslední dva roky, kdy jsou členy Rusko a Ukrajina. Dříve šlo asi o deset tisíc stížností," doplňuje Hubálková.

Adresa: EUROPAEN COMMISSION HUMAN RIGHTS

COUNCIL OF EUROPE

F - 670 75 STRASBOURG CEDEX

Telefon: (0) 88 41 20 18

Fax: (0) 88 41 27 30

Internet: http://www.dhcommhr.coe.fr


Stav naší justice: špatné a nedokonalé zákony, rozporuplné a chaotické rozsudky, liknavé vyřizování spisu, neschopní a neukáznění soudci, odmítání nálezu Ústavního soudu

(Josef Maraczi, Petr Cibulka, říjen 1999)

V roce 1990, tedy v rozhodující době, v počátcích očisty soudů, byl ministrem spravedlnosti agent StB s krycím jménem "Jiří Novotný"…

"Soudy? Oddělují ty, kterým něco patří, od toho, co jim patří a chrání zloděje", tvrdí spisovatel A. Lustig. Na veřejnosti panuje jednotný názor, že soudy rozhodují na základě špatných a nedokonalých zákonů, a tak se exulanti snaží domoci svých práv odvoláními, hladovkami či demonstracemi před budovami různých státních orgánů. Situaci, do své země navrátivších se občanů, neřeší ani dobrovolné neziskové organizace, zabývající se problematikou lidských práv v ČR. Je znám i případ, kdy žalobkyně čekala 23 let na vynesení rozsudku. Písničkář J. Hutka, který skončil také před soudem, nazval naše soudnictví neštěstím. Ministr Motejl však tvrdí, že "ve starém režimu se soudilo rychle, ale špatně. Dnes soudíme podstatně lépe, ale déle." Špatný obraz justice prý nedělají ani podvody, únik a pokoutný prodej přijímacích testů na právnické fakultě, stalo se to zatím poprvé.

Emigranti, žádající nazpět komunisty ukradený materiál, zůstali ve své původní vlasti bez zastání. Petr Uhl, zmocněnec vlády ČR pro lidská práva, napsal zklamané restituentce, paní Miladě Křížové z Lhenic, která je průběhem restitucí zklamána, dopis z 5. ledna 1999, jehož přepis celý předkládám: " Vážená paní, obdržel jsem Váš dopis ze dne 31. prosince 1998. Do polemiky s Vámi se však pouštět nebudu. S pozdravem Petr Uhl." (S takovou arogancí jsme se nesetkali ani za bolševiků - pozn. autorů.) Podobně, až výhružně prostřednictvím JUDr. Daniely Světlíkové se k písemným žádostem restituentů a exulantů staví Český helsinský výbor, člen Mezinárodní helsinské federace, který se má zabývat problematikou lidských práv v ČR. (Tady už je škoda slov.)

Zatím není zřízen ani veřejný ochránce práv (ombudsman), který má být parlamentem zvolen na šest let ze čtyř kandidátů, z nichž dva by navrhl prezident a dva Senát. Ombudsman by mohl vstupovat do řízení ministerstev, okresních i finančních úřadů a dalších orgánů státní správy.

A tak naši exulanti zůstali odkázáni jen na soudy. Je těžké však vynášet spravedlivé rozsudky na základě špatných či nedokonalých zákonů. Je pravda, že se chystá novela občanského soudního řádu, nový trestní řád, zákon o soudech a soudcích, novou podobu by měl mít zákon o státním zastupitelství spolu s dalšími normami, které by měly posílit roli státních zástupců mimo samotný trestní proces. Vyvstává však otázka: Jak je možné, že domy či pozemky ukradené ze dne na den, převážně komunistickými funkcionáři, nejsou dodnes vráceny?

Hlava soudcovského molochu

Zajímavým faktem je, že v době, kdy se měla vyčistit justice od zkompromitovaných soudců, kdy byl předložen návrh opatření k novému jmenování soudců, byl nejdříve náměstkem, později ministrem spravedlnosti JUDr. Leon Richter, * 2.5.1930. Ten je v databázi býv. MV ČR veden v kategorii agent StB pod krycím jménem "Jiří Novotný", event.č. 4346. V letech 1961 - 1969 na tomtéž ministerstvu jako referent, později ředitel odboru civilní legislativy. V období od 15.2.1990 do 28.6.1990 byl náměstkem, od 29.6.1990 ministrem spravedlnosti ČR. Po odchodu z této funkce se stal předsedou legislativní rady vlády ČR.

Horší dnes už je, že obecnými soudy nejsou respektovány nálezy Ústavního soudu (ÚS), který přesto nedávno zrušil část zákona o odnětí čtrnáctých platů soudců a podle ÚS musejí soudci tyto platy dostat. Ministerstvo spravedlnosti však nemá tři sta milionů na jejich vyplácení. To je však jen hlava soudcovského molochu …

Co odpovědět na dotaz, jak dlouho bude trvat, než soudci přestanou soudit tak, jak byli zvyklí za totality? "Generaci určitě. Já to srovnávám s Německem po válce. Tam se justice absolutně neočistila. Generace mladých lidí, kteří dospívali v roce 1968, měla svým otcům za zlé právě to, že se nedokázali zbavit nacistické minulosti. A když si to vezmete, tak to bylo třiadvacet let po válce. To je ta jedna generace," říká předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová.

Mezi mnoha tisíci právníků pracujících v justici je jistý počet lidí pohodlných, málo schopných nebo osob problematického charakteru. Zatímco před deseti lety bylo v Praze asi 200 advokátů, dnes je jich zde dva a půl tisíce, v celé republice 6500. Jak si však vysvětlit, že na krajských obchodních soudech leží 130 000 spisů, s nimiž se nepracuje?

Nechuť soudců a zákony

V naší justici, dle ministra Motejla, má pracovat zhruba čtyřicet procent soudců, kteří soudili za totality. Když odmyslíme jejich komunistickou minulost, jak mohou soudci a soudy, hlásné trouby zákona, soudit spravedlivě, když k tomu mají špatné a nedokonalé zákony? Když u nás např. platí rehabilitační zákon se zbytkovými tresty? "Naše restituční kauzy měly určité společné znaky, které ukazují, že jsou vedeny tak, aby nemohly dojít řádného konce," říká Antonín Dušek, předseda Svazu občanské solidarity. Podle něj soudci, odkojeni komunistickým právem, se v restitučních kauzách neustále zabývají detaily a prkotinami a nehledají podstatu problému. " Líto je mně zejména starých lidí, které jsem poznal za společného věznění za komunistů. Některé vystěhovali do pohraničí a oni se už léta soudí o vrácení vlastních domků," smutně přiznává i Zdeněk Kessler, předseda ÚS.

Všeobecná deklarace lidských práv v článku 13 (1), říká "Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si voliti bydliště uvnitř určitého státu." (2) " Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země." V článku 17 (1): Každý má právo vlastniti majetek jak sám, tak spolu s jinými." (2) " Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku." Mnoho exulantů si stěžuje, že se k nim rodná země nechová dobře - nejen v rozhodování o restitucích, ale např. odmítáním přiznat jim právo volit. Chováním se k exulantům (dvojí ceny a občanství, restituce, jejich neúčast ve volbách) do světa vysíláme signál, že naše společnost je nedospělá a nepřipravená na skutečnou účast ve složitých integračních procesech. Ani české občanství exulantům cestu k majetku neotevřelo - lhůty stanovené pro restituce již vypršely.

Po chybách následují sliby

Pro vstup České republiky do Evropské unie (EU) je nezbytná reforma justice, která umožní jednotnou aplikaci zákonů a změní postavení soudní moci a exekutivy. Soudy někdy rozhodují zcela chaoticky, protože někteří restituenti získali zpět dům, pozemek nikoliv. Tím soudy opět nahrávají těm, kteří byli zvýhodněni za totality. Ani deset let po "plyšáku" není řada soudních sporů vyřízena, pokud jde o ukradené domy po emigrantech. Při rozhodování o restituci pozemků, k nimž bylo v minulosti zřízeno právo osobního užívání, neberou některé obecné soudy v úvahu, zda nebyl majetek získán v rozporu s tehdy platnými předpisy. " Takže situace se u řady soudců jako by zhoršuje, místo, aby se zlepšovala," míní Jan Vyklický, člen Evropské asociace soudců.

Pokud má být reforma soudnictví uskutečněna, je potřeba do roku 2000 zvýšit počet administrativních pracovníků soudů zhruba o 800 osob, což přijde skoro na 100 milionů korun. Investiční prostředky na kapacitu budov, výpočetní a kancelářskou techniku a na provoz se do roku 2003 odhadují na 5,1 miliardy korun.

Pomalost soudů, socialistické zákony

"Současný český právní řád je založen na kombinaci starých, socialistických (a novelizovaných) a nově vytvořených právních předpisů. Mimo jiná negativa jej charakterizují i některé rozpory: ustanovení některých zákonů totiž protiřečí jiným. Tak je tomu u zákona 119/1990 Sb. O soudních rehabilitacích," říká JUDr. Milan Hulík.

Nejde však jen o nezájem a pomalost soudů. "Soudce má vyřizovat případy v pořadí, v jakém přišly. Nezávislost je v řízení a v rozhodnutí. Na každém soudu je rozvrh práce, který určí, kdo co bude soudit. To je opatření, které dělá předseda soudu a je pro soudce závazné," tvrdí ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Ten chce zavést žalobu pro zmatečnost, což má být mimořádný opravný prostředek, jímž se budou lidé domáhat nápravy zásadních procesních pochybení v rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně. Motejl uznává, že reformu justice ohrožují lidé, kterým jde především o koryta (existenční jistoty), kteří se najdou i mezi soudci.

ÚS není soudci respektován…

Ústavní soud (ÚS) je orgánem ochrany ústavnosti, v nedávném průzkumu veřejného mínění ho 63% dotazovaných ohodnotilo jako druhou nejdůvěryhodnější instituci ve státě. Jen ÚS náleží zkoumat ústavnost neboli soulad rozhodnutí vydaného obecným soudem s ústavou. V prvních letech existence Ústavního soudu byly restituční spory v převaze, patří k nejkomplikovanějším. Ústavní soud (ÚS) i dnes přiznává, že přibližně 60 procent podán z více než dvou tisíc, která v roce 1998 obdržel, tvoří restituční spory. Do roku 1996 většina sporů byla rozhodnuta do roka, dnes v průměru do 18 měsíců. Ač ÚS vydává zlomové verdikty, ty jsou na nižších soudních úrovních respektovány zřídka nebo vůbec ne.

Přestože veřejnost verdikty ÚS přijímá, obecné soudy jejich závaznost odmítají. Soudce ÚS Pavel Hollander daný stav trefně hodnotí jako "paradox akceptace a odmítání Ústavního soudu". Verdikty ÚS, krom jiného, mají ukazovat cestu obecným soudům, aby se ony samy nezdržovaly nadbytečnou prací. Předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová jde ještě dál: "Myslím, že nálezy Ústavního soudu je nutné pro ostatní soudy lépe interpretovat, což je možná dluh Ústavního soudu."

Vyhovuji. Ale můj názor je odlišný

Počet případů nerespektování nálezů ÚS nikdo neeviduje. "Jinde ve světě naráží Ústavní soud na odpor vlády, parlamentu. U nás to jsou paradoxně sami soudci," říká Vojtěch Cepl, soudce ÚS. A tak je běžnou praxí, že obecní soudy verdikt ÚS zpravidla považují za závazný jen v tom konkrétním případě, ke kterému je výrok vydán. To znamená, že jeden obviněný může díky nálezu ÚS svůj spor vyhrát a druhý, který je souzen za stejný čin, se naopak u soudu nižší instance dočká odsuzujícího rozsudku. Nezřídka se stává, že soudce prohlásí: "Vyhovuji, ale jen proto, že mi to vyšší instance vrátila. Můj názor zůstává odlišný." Podobně se vyjadřoval také soudce Jiří Horký (MS Praha): "No, my jsme jiného názoru, ale musíme se odvolávacímu soudu podřídit," řekl v soudní síni poté, co mu vrchní soud případ vrátil zpět k novému rozhodnutí. Nutno podotknout, že každý soudce vyhlašuje rozsudek jménem republiky a neměl by na sobě dát znát emoce. "Obecné soudy příliš nepřihlížejí k nálezům ÚS a nerespektují ," stěžuje si Antonín Procházka, soudce Ústavního sodu ČR v Brně. Oba soudcovské tábory se shodují v tom, že celý problém je jen otázkou vývoje. Podobný soudní systém si například v USA hledal své místo třicet let.

Kritika ministra Motejla

Žádnému z polistopadových ministrů spravedlnosti se nepodařilo katastrofální stav české justice zvrátit. Povede se to ministru Otakaru Motejlovi, který podle posledního veřejného průzkumu agentury STEM se stal nejvíce prospěšným ze všech stínových i skutečných ministrů?

Ministr spravedlnosti Otakar Motejl (bezpartijní) je kritizován za odvolání pěti předsedů krajských soudců (nejmladšímu z odvolaných předsedů je 50, nejstaršímu 66), kteří se o svém odvolání dozvěděli z faxu nebo ze sdělovacích prostředků. Stalo se tak v březnu 1999. "Je to zvláštní, ale po odvolání předsedů krajských soudů jsme si uvědomili, že už se to nesmí nikdy opakovat. Znovu říkám, že jsem přesvědčený, že těm odvolaným soudcům se nestala křivda. Není ale pochyb o tom, že právo ministra volit a přemisťovat lidi v justici je z principu špatné. Taková moc je nebezpečná" prohlásil Josef Baxa, náměstek ministra spravedlnosti. E. Wagnerová namítá, že odvolaní soudci nebyli v důchodovém věku a personální záležitosti by neměly být věcí jednoho ministra. "Někteří soudci říkají: proč bych se měl snažit, když se mi může kdykoliv stát, že budu z něčí vůle odvolán, " dodává.

Ministrovi je rovněž vytýkáno, že nejsou realizována odborná setkání se soudci, která ministr při nástupu do funkce sliboval. Potichu nezůstali ani vyšetřovatelé. Vadí jim Motejlův záměr zrušit úřady vyšetřování a jejich pracovníky zařadit mezi kriminalisty. Motejl chce, aby velkou část práce vyšetřovatelů dělal až soudce.

Ministrův sektor je však také kritizován za pomalé řešen soudních sporů. Podle Libora Vávry, prezidenta Soudcovské unie, musí ke zrychlení soudních sporů dojít stejně jako k dostatečnému personálnímu naplnění soudů, vybavení soudů výpočetní a další technikou. Ze zhruba devadesáti soudců je jich plně vybaveno počítači jen devatenáct. K urychlení procesu by mohli napomoci i občané, kteří často odmítají svědčit. " Současný stav vede k tomu, že se prakticky všechny důkazy provádějí dvakrát - nejprve v rámci přípravného řízení a potom před soudem " tvrdí Vávra. Podle něho většina evropských zemí tuto brzdu částečně odbourává. Z koncepce reformy soudnictví vyplývá, že jejím smyslem je zjednodušit a zrychlit proces v trestních i v civilních kauzách. Pak by se nemělo stát, že lidé na pravomocný verdikt čekají i řadu let, a soudy si jejich případy mezi sebou přehazují. Vláda dala ministru Motejlovi na rok 2000 o 13% více peněz než na letošek, ze kterých má pořídit chybějící vybavení soudu. Pro letošní rok to činilo 11,2 miliardy korun. Na příští rok MS požadovalo 13,2 miliardy a vláda mu přidělila 13,1 miliardy. Takový krok vlády může být prvním krokem ke zlepšení práce justice.

Nejvyšší soudcovská rada

Protože moc soudní není dostatečně oddělena od moci výkonné, je zde reálné nebezpečí, že ministr-straník by mohl obsazovat posty předsedů soudců podle stranického klíče. "Strana, která zvítězí ve volbách ovládne moc zákonodárnou a moc výkonnou. A tady musí být pojistka: instituce zaručující nezávislost," sděluje místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera. Proto se jedná o zřízení Nejvyšší soudcovské rady, která by podle něj měla mít i kárnou pravomoc a dohled nad funkcionáři soudu.

Návrh ústavy, ČSSD předložený na podzim 1992, který nebyl přijat, v článku 110 a 111 zřizoval instituci Soudcovské rady. Ta měla dávat souhlas ke jmenování soudců ministrem spravedlnosti, předkládat prezidentu republiky návrhy na jmenování soudců Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, vyjadřovat se k návrhu rozhodnutí prezidenta o vyhlášení amnestie apod. Podrobnosti měl tehdy ještě upravit zákon.

Zřízení a dnešní dohady o pravomocích Nejvyšší soudcovské rady, které mezi sebou vedou ministerští úředníci s představiteli Soudcovské unie a Nejvyššího soudu, je nejbouřlivěji diskutovaný bod celé novely zákona o soudech a soudcích, který se připravuje.

Legislativa se musí sladit s EU

Mark Gillis, americký poradce místopředsedkyně US, Ivany Janů, přiznává, že americká veřejnost ví o právu více. O svobodě projevu a podle něho učí již na středních školách v předmětu, který se jmenuje Civics. "V USA má největší pravomoc Nejvyšší soud a to včetně pravomoci zkoumat, zda jsou příslušné předpisy v souladu s ústavou, jaký má u vás na starosti Ústavní soud. A to, co řekne americký Nejvyšší soud, platí." Gillis přiznává, že v USA existuje řada nadací, které působí před soudem. Na nadace se obrací spousta chybných lidí, kteří nemají peníze na advokáta.

Dne 13. října 1998 byla Sněmovnou reprezentantů Spojených států přijata rezoluce a. 562 < O majetcích neprávem vyvlastněných bývalými totalitními státy >. Rezoluce "vyzývá země, které tak dosud neučinily, aby navrátily neprávem vyvlastněné majetky jejich oprávněným majitelům". Mezi vyzvanými zeměmi je také Česká republika.

Poslanecká sněmovna přijala již 29. dubna 1994 návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích, umožňující restituci majetku židovským osobám, nebo jejich dědicům. Dodnes nebyl z vybraných položek židovského majetku vrácena ani polovina. nelze se tedy ani divit, že Evropským parlamentem dne 14. prosince 1995 byla přijata rezoluce B4-1493/95 nazvaná - Rezoluce o vrácení uloupeného majetku židovským obcím-, která " žádá, aby všechny státy střední a východní Evropy, pokud tak ještě neučinily, přijaly příslušné zákony na vrácení ostatních majetků uloupených komunisty nebo nacisty, jejich právoplatným vlastníkům."

Evropská unie považuje za důležité - řečeno řečí úřední - harmonizaci české legislativy s právními normami EU. To znamená převzít stovky zákonů a vládních vyhlášek. Podle posledního (květen 1999), stále ještě neúplného, soupisu jde zatím o 720 zákonů a norem. Porovnávání české a evropské legislativy (tzv. rentgenování, screening) dosud neskončilo. A co se udělalo? Legislativní rada vlády zpracovala 160 návrhů norem, 60 jich odešlo do parlamentu. Ten letos přijal teprve 8 zákonů.

Mezinárodní ostuda na obzoru…

"Já ve věci navrácení Rakony původním majitelům nehledím na politiku, mě zajímá právo. Ale mám takový dojem, že soud naopak to právo přestalo zajímat, "řekl mi v roce 1993 právník Františka Otty, který usiluje o navrácení rodinného majetku. Ten v červnu 1991, ještě před vypršením řádného termínu restitučních termínů, Česká republika za 20 milionů dolarů prodala americkému koncernu Procter a Gamble. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku bude případ řešit. Pokud uzná tzv. zadostiučinění, Česká republika-která se tomu brání-Ottovým potomkům bude muset možná vyplatit až třímiliardové odškodné. Smlouvu a prodeji Rakony za Fond národního majetku (FNM) podepsal ministr Tomáš Ježek v červnu 1991, ačkoliv FNM byl jako právnická osoba zapsán až v srpnu 1991. Navíc právníci FNM opírali prodej o to, že firma byla znárodněna již v roce 1946 na základě Benešových dekretů. Stát firmu skutečně ještě jednou znárodnil až výnosem Ministerstva výživy ČR v roce 1949. stalo se tak tedy v období, na které se restituce vztahují.

KSČ? Ta nebyla státním orgánem!

Pravděpodobně nejdelším soudním procesem v novodobé historii je případ Danuše Pelikánové. Nutno však podotknout, že je to břemeno ještě z dob "tuhého" komunismu. Pelikánová před 23 lety podala k Městskému soudu v Brně žalobu proti svým příbuzným na vydání různých cenností a dalších osobních předmětů a případ nakonec skončil až u Ústavního soudu. Žalobkyně nejdéle čekala na doručení rozsudku soudu nižšího stupně, a to plných 39 měsíců.

U okresního soudu v Uherském Hradišti (čj. 4C 106/92 - 91) neuspěl ani důchodce Oldřich Maršálek a Oldřiška Plšková, kteří žádali o vydání domu, pozemku, zahrady a garáže, které v roce 1985 získal Oldřich Pospíšil, tehdejší tajemník OV - KSČ v Uherském Hradišti. Předsedkyně tamního senátu, JUDr. Jaroslava Hamadová v odůvodnění zamítavého rozsudku (ze dne 25. 4. 1997), v něm napsala "Odpůrce (…) nepatřil ani k jednomu ze subjektů, které jsou vyjmenovány ve shora citovaném § 24, neboť KSČ nebyla státním orgánem, ale politickou organizací, a tedy společenskou organizací ve smyslu § 97 tehdy platného hospodářského zákoníku. Odpůrci tedy nebyli vyloučeni z možnosti nabývat majetek, který byl ve vlastnictví a správě státu. Skutečnost, že odpůrce byl tajemníkem OV - KSČ v Uherském Hradišti, sama os sobě nemůže vést k závěru, že při různých právních aktech byl protiprávně zvýhodněn. "

Soudy? To jsou ty Havlovo zdi

Když se prezident Václav Havel ve svém posledním novoročním projevu zmínil o "zdech mezi lidmi, které je rozdělují", nebo o "důsledcích nečestně získaného majetku", reagoval na jeho slova hned v lednu 1999 spisovatel Arnošt Lustig. Ten upozornil na fakt, že se po listopadu 1989 "zhroutilo jedno impérium, a karty, s nimiž se hrálo, přišly do jiných rukou, nebo zůstaly ve stejných, jen se změnila hra a pravidla hry". Podle Lustiga nikdo nevyměnil zemi, lidi, jen zákony doznaly minimálních změn, a pokud jde o vlastnictví jednotlivců, někteří něco dostali, jiní se něčeho zmocnili. A co si myslí tento spisovatel o navrácení arizovaného majetku? "Kdybyste věděl, kolik do nebe volajících případů existuje v této zemi, v tuto chvíli, kdy děti, které přežily, nemohou dostat nazpět ani cihlu, ačkoliv je to naprosto jasný případ. Soudy? To jsou také ty Havlovo zdi. Oddělují ty, kterým něco patří od toho, co jim patří a chrání zloděje. Zloděj není lepší, je-li to jednotlivec nebo stát, obec, město Praha nebo moravská Ostrava".

Své zkušenosti se soudy má písničkář Jaroslav Hutka. Toho žaloval bývalý ministr hospodářství Karel Dyba, kterého Hutka v rozhovoru nazval gaunerem s tím, že patří k prokurátorovi v souvislosti s předáváním majetku SSM. Hutka nakonec spor vyhrál a co si myslí o soudech? " Já mám ze soudu s Dybou rozporné zkušenosti. Soudce v Plzni tu věc nepochopil, vymklo se mu to z rukou a já měl po každém sezení depresi: co kdyby šlo o něco jiného, vážného? Odvolací soud to ale na druhou stranu provedl jasně, srozumitelně a suverénně. Jenže z toho, co vidím jinak kolem sebe, to vypadá, že soudnictví je neštěstí, a na člověka z něj plyne stejný pocit bezmoci jako z politiky".


Únor 1948 a jeho morální a ekonomické následky do dnešní doby

(Jaroslav Šemberk, MK KAN Jaroměř)

K podpisu vzájemné smlouvy Československé vlády v exilu, vedené Dr. E. Benešem se sídlem v Londýně, s vládou SSSR došlo dne 6. prosince 1943 v Moskvě za přítomnosti samotného Stalina. Tato smlouva měla Československé republice zaručit po válce samostatnou suverenitu.

Základy ruského výbojného bolševismu k uchvácení moci nad střední Evropou byly položeny již na konferenci spojenců v Teheránu a dovršeny na Jaltě. Přesto, že Stalin ubezpečoval svoje spojence, že bude zachovávat demokratické tradice v těchto zemích.

K celé této tragédii si národ přispěl sám volbami v roce 1946, když uvěřil komunistům, že majetek po vystěhovaných němcích zůstane v jejich vlastnictví. Gottwald vykřikoval na Staroměstském náměstí, že žádné kolchozy se nebudou zřizovat.

Je nepochopitelná drzost, že nám do dnešní doby vládnou komunističtí zločinci na všech úsecích národního hospodářství.

Za 10 let od sametové revoluce nebyl ani jeden vrah odsouzen za svoje bestiální vraždy spáchané na našich nevinných občanech.

Pád komunistické Evropy v roce 1989 ukončil ve dvacátém století éru nacistické tyranie a bolševické demagogie. Oba tyto systémy za sebou zanechaly miliony mrtvých a zmrzačených nevinných lidí z koncentračních táborů.

Vstupem do Evropské Unie, kam se svojí kulturou a vzdělaností patříme jako národ, nám bude bez rozdílu všem občanům zaručena právní a morální ochrana před komunistickými zločinci a nezodpovědnými vládními činiteli s komuniskan@ms.pragonet.cztickou minulostí.

Jaroslav Šemberk, Na Karlově 742, Jaroměř, příslušník VTNP a PTP


i-Region : internetové noviny a DIO : nová politická strana pro lidi, kteří smýšlejí jako členové KAN

(Ing. Pavel Holba, únor 2000)

Když na internetu otevřete webové stránky na adrese www.iregion.cz uvítá vás banner s naším sloganem:

“Nevěříte žádné z parlamentních stran? Nezoufejte, pro vás je tu KAN”,

přes který se čtenář může připojit na webové stránky KANu - www.kan.cz. V nabídce najdete také fotografie “Třiceti pomocníků majora Zemana v okrese Přerov“ z nástěnky přerovského klubu KAN a také redakční články I-Regionu, z nichž uvádíme ukázky. I-Region jsou elektronické noviny tvořené inteligentními nezávislými novináři působícími na severní Moravě a nespokojenými s tím, že v tomto regionu obsazují bývalí komunisté místa ve veřejné zprávě.

Díky I-Regionu znají KAN i politické iniciativy, které se na Moravě dnes formují. Zakládaná politická strana s názvem “Demokratická iniciativa občanů - DIO“, která se formuje z lidí, kteří se angažovali podporou výzvy “Děkujeme, odejděte“, uvádí v materiálech určených pro své přívržence následující text:

“některé zajímavé kontakty na jiné subjekty a zdroje informací:

http://www.kan.cz, kan@ms.pragonet.cz
(Prostudovat stanovy, program a zejména poslední věstníky)

http://homepages.msn.com/capitoldr/jirisoler/

http://www.cibulka.cz http://www.iregion.cz

http://www.psp.cz posta@psp.cz

Přípravný výbor DIO vede Mgr. Darius Nosreti a v materiálech jsou uvedeny následující kontakty: http://www.iregion.cz/www/dio (webové stránky), film.nikola@iol.cz (e-mail), 069/663 4284, 040/37683, 303789, 303863, 0602/652617 (telefony).

KAN se tedy stává na severní Moravě jakýmsi vzorem nezkorumpovaného politického subjektu pro ty, kdo spolu s námi věří, že politika čistých rukou je uskutečnitelným ideálem.


DIO: Leták č. 3

Také nemáte koho volit? Také nechcete vybírat zase jen mezi větším a menším zlem? Pomozte nám vytvořit stranu podle svých představ, stranu NOVÉHO POLITICKÉHO STYLU, NOVÉHO PROGRAMU A NOVÝCH METOD. Strany (a díky nim I státy), které jen přežívají a nepracují na svém politickém a morálním ZUŠLECHTĚNÍ, upadají!

Pojďme spolu nabídnout voličům ALTERNATIVU, současná koalice ani opozice ji nenabízejí!

S NOVOU STRANOU a s novými lidmi se rozlučme s postbolševickou přítomností a reakčním establishmentem!

Vytvořme STRANU NÁRODNÍ ZÁCHRANY: je pět minut po dvanácté a nikdo neví, zda tento národ ještě dokáže vyskočit z vlaku, jehož zastávkami jsou bída, nesvoboda a hanba, fašismus, levičáctví a extremismus. Rozvrácené hospodářství, prázdná státní pokladna, oslabený podnikatelský sektor, zdevastované zemědělství a přírodní, hospodářské a lidské zdroje, pošlapání tradičních morálních hodnot a nedostatek politické vůle vytvořit hodnotový systém nový, to je dědictví, které nám zanechávají předchozí vlády. Obávaná doktrína spálené země se již stává skutečností!

Vytvořme stranu pravicovou, avšak na dostředivých principech TOLERANCE, MOUDROSTI, ODBORNOSTI, SLUŠNOSTI a SOLIDARITY!

Vybudujme spravedlivý PRÁVNÍ STÁT a vytvořme podmínky k obnovení ekonomiky a morálních hodnot. Demokratická iniciativa občanů - DIO Vás volá ke společné práci pro obnovení naší země, k odpovědnému vstupu do třetího tisíciletí.

Vážení občané České republiky!

Občané Ostravy a Pardubic byli první u toho, když se tvořil zaklad DIO, stojící na silném svazku regionální spolupráce. Postupně se k nám přidávají další obce a regiony, získáváme další odborníky I obyčejné občany, kteří chtějí pomoci potřebné věci.

Požadujeme zásadní reformu školství, kultury, zdravotnictví, péče o životní prostředí a rodinu, reformu daňovou a reformu systému zdravotního pojištění a sociální péče. Chceme vytvořit legislativní, organizační a hospodářské podmínky pro širokou podporu podnikatelského sektoru, zemědělství, výroby a obchodu. Chceme přispět ke zkvalitnění řízení na všech úrovních, k efektivnějšímu využití možností, které nabízí moderní informatika, systémy zpracování a přenosu informací (komunikace) a ASŘ. Chceme, aby prosperující hospodářství a funkční stát vytvořily podmínky pro lepší služby, kulturu, vědu a vzdělávání a pro lepší uplatnění slušných a schopných jedinců. Prosazujeme politiku, jejímž cílem je při utváření společnosti a státu naplnění demokratického rámce hodnotným obsahem, tedy politiku usměrňovanou principy humanitní, duchovní, sociálně citlivé, neokorporativní demokracie a meritokracie, prosazujeme principy občanské společnosti, politiku, opírající se ve svých tvůrčích aktech v procesu rozhodování o vzdělance, odborníky a tvůrčí inteligenci.

Občané, podpořte nás!

V Ostravě a Pardubicích 26.2.2000,

tel. 069/6634284, film.nikola@iol.cz, http://www.iregion.cz/www/dio


Místní mafie jsou již téměř nezranitelné i v Přerově

(Vladimír Měrák, http://www.iregion.cz/, 13.2.2000)

Ani po bezmála třičtvrtě roce nezaujali přerovští zastupitelé jasný postoj vůči tamnímu radnímu Vladimíru Tiefenbachovi (za ČSSD), který loni v červnu předložil starostovi pozitivní lustrační osvědčení. Poslanci pravicových stran sice stále usilují o jeho odvolání, chybí jim však několik hlasů, aby návrh v zastupitelstvu uspěl. Tiefenbach jakoukoli spolupráci s bývalou Státní bezpečností odmítá.

"Shromáždili jsme 14 podpisů zastupitelů, kteří by odvolání radního podpořili. Je to však málo na to, aby návrh prošel. Chybí hlasy zástupců ČSSD, kteří dosud nesdělili, zda se připojí, ačkoli jsme se již dříve dohodli, že účast na případném hlasování projednají," řekl ČTK šéf ODS v Přerově Jiří Pavelka.

Přerovská ČSSD krátce poté, co Tiefenbach předložil pozitivní lustrační osvědčení, sama vyzvala poslance k hlasování. Většinou hlasů tehdy rozhodli, že jej prozatím ponechají ve funkci.

"Radní podal žalobu na ochranu osobnosti a dokud soud nerozhodne, bylo by nefér znovu hlasovat o jeho odvolání. Pokud někdo hlasování vyvolá, klub ČSSD se zdrží," řekl dnes ČTK předseda klubu ČSSD v zastupitelstvu Čestmír Hlavinka.

Radní Tiefenbach, který je v seznamu Necenzurovaných novin veden jako tajný spolupracovník bývalé StB pod krycím jménem Dokoupil, spolupráci s StB odmítá. Je přesvědčen, že soud, který se bude případem zabývat příští měsíc, jeho jméno očistí. "Jde o cílený útok kvůli mé práci v kontrolní komisi města, která zjistila závažné nedostatky například při uzavírání některých nájemních smluv," tvrdí od začátku Tiefenbach.

Křeslo v přerovské městské radě se kymácí i pod Jiřím Lajtochem (ČSSD), který jako bývalý šéf finančního odboru čelí obvinění v souvislosti s aférou kolem machinací s penězi vybranými za pokuty na městské policii. Za maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti jej vyšetřovatel navrhuje postavit před soud spolu s bývalým šéfem strážníků a jeho zástupcem. "Dokud soud nerozhodne, zda skutečně porušil zákon, nebudeme o jeho případném odvolání hlasovat," řekl šéf klubu ČSSD. (ČTK 13.2.2000)

Jen tak pro ukázku jsem vybral článek ilustrující místní poměry v ČR. Pokud si někdo myslí, že výše uvedená fakta a události jsou výjimkou a Přerov tímto vybočuje, velmi se mýlí. Místní ekonomickopolitické mafie jsou zavedeny ve všech okresech a jejich kontakty většinou prorůstají nejen místní, ale i nejvyšší státní správou i samosprávou. Jde o téměř nerozbitelné sítě kamarádů z mokrých čtvrtí a nově vzniklých pavučinek korupčních kontaktů.

To je také důvodem k frustraci občanů "na venkově" (jak nazývají mimopražské Pražané). Zde také v příštích volbách pravděpodobně dojde k největšímu "překvapení" a dodnes slepí tzv. pravicoví politici se budou divit.


“Impuls 99” i “Děkujeme, odejděte” riskují, že spojením se čtyřkoalicí ztratí důvěru a posléze podporu mladých

(Vladimír Měrák, http://www.iregion.cz/, 16.2.2000)

Na společném postupu při podzimních volbách do Senátu se na dnešní podvečerní schůzce dohodli zástupci čtyřkoalice, iniciativy Impuls 99 a Sdružení Děkujeme, odejděte. Obě občanské iniciativy dostanou na společné kandidátce KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU prostor, řekli novinářům účastníci prvního společného setkání všech tří subjektů. (...) (ČTK 14.2.2000)

Nechci být špatným prorokem, ale například lidovců se výzva Děkujeme, odejděte stejně jako Klausovců či ČSSD. Jejich "výhoda" oproti nim spočívá jen v tom, že nemají kam odejít, jsa již na okraji.

Vycházím ze svých pocitů, i když jsem již téměř dosáhl čtyřicítky. Neumím lidovcům ani ODA zapomenout účast na Klausově vládě, která dokonala morální úpadek země výborně rozehraný Husákem. K ODA bych mohl být shovívavější, ale lidovci se svými zákony namířenými proti skutečné demokracii, to je silné kafe. Takový stín pak těžko nepadne i na ty, kteří se s nimi spolčí. Mohou mladší voliči, kteří stále nevěřícně kroutí hlavou nad zákonem o množství větším než malé anebo nad zablokováním registrovaného partnerství homosexuálů, tak mohou tito rozladění důvěřovat takovému spolku?

Jenom aby tímto vzepětí občanského zájmu o věci veřejné opět nesplasklo. Ti, kteří se poctivě zajímají o věci veřejné, brojí proti takovým lidoveckým Severům a podobným lhářům (právě včera byl na ČT přistižen při lži). A teď by je měli volit?


Politický kalkul občanských iniciativ se projevuje odvrácením se řady lidí

(Vladimír Měrák, http://www.iregion.cz/, 18.2.2000)

Byli jsme podvedeni, říkají signatáři Impulsu 99 a "Děkujeme, odejděte!" poté, co se iniciativy spojily se čtyřkoalicí.

Rozhodnutí iniciativ Impuls 99 a "Děkujeme, odejděte!" kandidovat ve volbách za čtyřkoalici vyvolalo v řadách jejich signatářů rozpaky. Někteří svůj podpis pod výzvami odvolávají, jiní to zvažují. Obě iniciativy totiž při svém zrodu deklarovaly, že jsou nadstranické. Včera již svůj podpis veřejně stáhl herec a komentátor Rádia Svobodná Evropa Martin Štěpánek. Vysvětlil to slovy, že dohodou se čtyřkoalicí ztratily iniciativy "původní poslání nezávislé platformy pro nestranný a nadstranický dialog". Ještě před ním opustili Impuls 99 novinář Václav Moravec a odborový předák Richard Falbr. Stejný úmysl včera potvrdilo LN několik známých osobností s tím, že zvolí spíše tišší formu odchodu. Plejáda dalších osobností, roztrpčená vstupem iniciativ na politické kolbiště, odvolání podpisu zvažuje.

Překvapilo je zejména to, že dohoda o volebním paktu se čtyřkoalicí nebyla se signatáři iniciativ konzultována. "Zatím váhám, ale milé mi to určitě není," řekl LN spisovatel Jan Trefulka. Historik Dušan Třeštík tvrdí, že nechce dělat scény, ale "co je moc, to je příliš a toto byla vyložená hloupost". "Zarazilo mě to, jednostranná politická profilace Impulsu 99 je pro mne nepřijatelná," říká profesor etiky Petr Příhoda. Také publicista František Kostlán zvažuje odvolání podpisu: "Vstup Impulsu 99 do politiky se mi nelíbí." Poškozeni postupem mluvčích obou iniciativ se cítí zejména ti ze signatářů, které může ztráta nezávislosti výrazně poškodit, tedy např. novináři, sociologové apod. Šéfové dvou největších domácích průzkumných agentur Jan Hartl (STEM) a Eliška Rendlová (IVVM) se obávají, že tento krok může znevěrohodnit politické průzkumy jejich agentur. "Tato role je mi cizí a figurovat v ní nebudu, byl by to konflikt zájmů. Uvažuji, zda se od Impulsu 99 distancuji," říká Hartl. Rendlová věří, že se o tomto kroku bude ještě uvnitř Impulsu 99 diskutovat.

Mluvčí Impulsu 99 Jana Šmídová ale kritiku na svou hlavu odmítá. Odchody osobností považuje za jejich osobní rozhodnutí. ČTK řekla, že se představitelé Impulsu 99 nezpronevěřili žádnému pravidlu, když usilují o prosazení nezávislých osobností do politiky (Lidové noviny 17.2.2000).

Ani jsem netušil, že moje předvčerejší předpověď dojde tak rychlému naplnění. Mám obavy, že můžeme přestat se zmíněnými aktivitami počítat. Přes veřejný nesouhlas signatářů nechtějí chybující svou chybu přiznat. Jako bychom to už neznali...

Jsme opět na začátku. Co teď?


Podej čertovi prst


(podle Petra Vaníčka ve Zpravodaji Pravého Bloku č.25 - leden 2000)

Originál dostupný na internetu http://www.home.sk/www/nda/pb.htm

Ruský, přesněji moskevský imperialismus má bohatou, více než osmisetletou tradici, v níž osvědčil vedle bezohlednosti a surové vypočítavosti mimořádnou vynalézavost a proradnost podporovanou navíc sveřepou houževnatostí a vypočítavostí. Od počátku po celá ta staletí byl výhradně shromažďovatelem, a aby mohl shromažďovat a shromážděné podržet a užívat, jsou mu dobré jakékoliv prostředky. Svým naturelem klonoval i Marxovu schizofrenní představu nenávistného třídního poslání, a dal tak vzniknout Leninskému bolševismu, jenž svou rozpínavostí a přímo epidemickou nakažlivostí ohrožuje celosvětový vývoj již sto let a jemuž se podařilo ovládnout a otrávit až šestinu světa včetně poloviny Evropy.

Právě uplynulá devadesátá léta jsou očitým svědectvím toho, jak málo se bolševismus změnil a jak těžkou a vytrvalou nákazu rozesel všude tam, kde dostal příležitost exploatovat a rozpínat se.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy vše nashromážděné a zdánlivě pevně připoutané bylo již exploatováno a bezvýhradně přizpůsobeno obrazu shromažďovatelů, bylo zřejmé, že bolševický svět se svým chorobným, nepružným hospodářstvím valem ztrácí i poslední zbytky dechu. Nebylo již ani buržoasie ani kulaků, GULAGy a jiné pracovní tábory ztrácely bývalý lesk i osazenstvo. Chyběly tedy ty armády bezplatných otroků, jimž všechna hospodářská odvětví bez výjimky děkovala za svůj předchozí vývoj a existenci. Zbyly tu jen otupělé a pasivní masy občanů, žijících ze dne na den a vedle toho stále lačnější a chamtivější vlastní příslušníci klanu, kterým přestávaly stačit dosavadní výhody a výsady a z nich plynoucí požitky ohrožované plížícím se nedostatkem k exploataci vhodných možností a příležitostí.

Tento globální obraz vyšeptalého bolševického panství vyostřovalo ještě pokračující zaostávání za prosperujícím demokratickým světem a hrozil úbytěmi. Stav volající po reformách. A v nich se však povětšinou tajívá i smrtelné nebezpečí. Lišák Andropov tedy usoudil, že bude nejlépe pokusit se parazitovat na bohatých a prosperujících kapitalistických státech a jal se vyvážet domácí kapitál a zakládat a rozmnožovat tajná anonymní konta v západoevropských a amerických bankách. Jeho pokračovatel Gorbačov šel ještě dál a po vzoru Leninova NEPu uvedl v život PERESTROJKU, jejímž vlastním účelem a cílem bylo bolševismus zkapitalizovat. Což přeloženo do srozumitelného jazyka znamená umožnit stranické oligarchii změnit se nenásilně a hlavně nenápadně v dědičné vlastníky veškerého státního a družstevního majetku.

Tento bolševikům libý záměr našel snadno ve stranických kruzích podporu a hnal všechny operační složky do usilovného díla. Nebylo tomu jinak ani v v ČSSR, kde se ještě do roku 1984 na půdě Ekonomického ústavu ČSAV a Prognostického ústavu zrodil rafinovaný návrh kupónové privatizace. Přímo mistrný způsob jak umožnit předem vytipovanému okruhu vyvolenců beztrestně a natrvalo rozkrást to, co již dříve komunistický stát ukradl. PERESTROJKA tedy slibovala zasvěcencům dědičné bohatství a moc, nepodléhající stranické kuratele a hierarchii. Stala se proto magickým lákadlem nejen pro stranickou a StBáckou elitu, ale zprostředkovaně i pro informované jedince v zahraničním obchodě, výzkumu a významnějších výrobních podnicích.

Poměrně brzy se však ukázalo, že přísliby PERESTROJKY v podmínkách plánovaně řízeného hospodářství jsou jen nedosažitelným přeludem a že jedinou opravdovou šancí, jak nadělat z bolševiků kapitalistické magnáty s dědickým právem k nakradenému majetku, je demontáž socialistického zřízení. K tomu přímo objevnému poznání nesporně přispěl i vytrvalý mezinárodní tlak, ale hlavně totální debakl, který v osmdesátých letech ve zbrojní soutěži s USA SSSR utržil. Nepřekvapuje tedy, že právě z řad těch tehdy zasvěcených se rekrutovala pátá kolona nedočkavců, kteří v zájmu svého osobního prospěchu nakonec pomáhali realizovat změnu společenského hospodářského systému, který je vynesl do sedla, ve státech tak zvaného socialistického tábora v Evropě v čele s bývalým SSSR.

Choulostivým bodem celého projektu ovšem zůstával, jako jedna z podmínek, požadavek převést státní a kolektivní majetek a s ním i hospodářskou a přeneseně také politickou moc prakticky výhradně do rukou vybrané bolševické lobby, neboť při demontáži socialismu bylo třeba počítat s nežádoucí demokratizací a tlakem veřejnosti. Něco, jako třeba vyloučení případné zahraniční pomoci či intervence, bylo možno pojistit mezinárodními dohodami na nejvyšší úrovni předem. Něco pak zabezpečovaly v jednotlivých státech a regionech osobní kontakty a úmluvy jištěné korupcí, vydíráním a snad i hrozbami. Patrně včetně hrozby občanské války, třebaže právě tuto variantu si nemohl přát ani nikdo z bolševických architektů, neboť přece jen nedávala záruku dosáhnout tak kýžený výsledek. Spíše naopak. Rozhodně bylo jistější využít ke službě a spolupráci chamtivé, či jinak ochotné kolaboranty, jako třeba některé z disidentů a postarat se již výše naznačenými osvědčenými metodami, aby nesběhli nebo neselhali. Dlužno konstatovat, že nakonec tento hanebný scénář, přesněji jeho přípravná a prvá fáze, nakonec vyšel a v převážné většině evropských satelitů se skutečně obešel bez ozbrojených konfliktů a masového krveprolití.

V některých státech, jako npř. v Československu se dík schopným bolševickým agentům a jejich zrůdným spolupracovníkům, nasazeným nejprve do OF a VPN a dále i do parlamentu a do vlády podařilo od počátku kontrolovat a usměrňovat celý běh událostí. Proto nebyli straničtí, policejní a vládní bossové komunistické éry hnáni k zodpovědnosti za hospodářskou, občanskou a kulturní devastaci země a společnosti, proto byl dokořán a bez kontroly otevřen prostor pro invasi hochštaplerů, podvodníků a ”podnikatelských” mafií domácích i těch ze zemí Balkánu a SSSR. Proto byly zablokovány restituce právoplatným majitelům, kteří po únorovém puči zachraňovali své holé životy před bolševickou zběsilostí emigrací, proto proběhla privatizace tak, jak proběhla, a proto je jejím výsledkem a důsledkem vytunelované hospodářství a ožebračení občané. S dosti podobnými problémy, a to je příznačné, se potýkali a potýkají ve všech bývalých sovětských satelitech. Dokonce jím nebylo ušetřeno navzdory obětavé pomoci západní části ani východní Německo.

Přímo exemplárním případem toho, jakým fantomem zla a destrukce bolševismus je, vidíme dodnes v Rusku samém. Dokonale prohospodařené desítky miliard zahraničních půjček a pomoci zároveň totálně nefunkční hospodářství, právní anarchie, vše determinující a limitující korupce, rozbujelý černý obchod, mezinárodní pašeráctví, zatímco západní Evropu zaplavují neomalení ruští zbohatlíci. To je tristní obrázek postbolševického státu, který trpí komplexem velikášství, komplexem zneuznané velmoci a který je odhodlaný si tento svůj komplex léčit třeba za cenu totálního vyhlazení nějaké menšiny nebo i národa, jenž se ve své touze a snaze po sebeurčení a svobodě vymyká ponížené poslušnosti.

Nechceme-li své potomky vystavit i v příštím století nebezpečí další válečné apokalypsy, musíme neprodleně zkoncentrovat veškeré své odhodlání, síly a prostředky a nekompromisně se vypořádat jednou provždy s bolševismem, jeho nositeli a veškerými jeho projevy. jedna z vhodných cest k tomuto cíli vede bezesporu přes příslušnost k Evropské Unii.

Nelze s ní však vystačit ani jen na ni se spolehnout. Hrozivě rostoucí preference Komunistické strany nás nadmíru jasně usvědčují z toho, jak nedůsledně a špatně si v tom očistném procesu vedeme. A to povětšinou jen proto, že ve své, z komunistické éry navyklé pohodlné netečnosti trpíme u sebe i kolem sebe projevy nepoctivosti, násilí, bezohlednosti, neúcty a porušování práva. Je věru nejvyšší čas, aby se známé heslo TG Masaryka ”Nebát se a nekrást!” stalo konečně životním krédem občanů ČR třetího tisíciletí.


Poslanci Senátu Parlamentu ČR

(stav k 1.2.2000, www.senat.cz)

Č. Titul, jméno, příjmení Zvolen za/na období Člen

1. Doc. MUDr. Karel Barták ODA v r. 1996/6let nestraník

2. MVDr. František Bartoš KDU-ČSL v r. 1996/6let KDU-ČSL

3. PhDr. Libuše Benešová ODS v r. 1996/4roky ODS

4. Ing. Stanislav Bělehrádek čtyřkoalice v r. 1998 KDU-ČSL

5. Mgr. Jiří Brýdl KDU-ČSL v r. 1996/4roky nestraník

6. Ing. Karel Burda ODS v r. 1996/4roky ODS

7. MUDr. Miroslav Coufal ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

8. Bohumil Čada čtyřkoalice v r. 1998 KDU-ČSL

9. RNDr. Oldřich Dočekal KDU-ČSL v r. 1996/6let KDU-ČSL

10. Jaroslav Doubrava KSČM v r. 1998 KSČM

11. Ing. Ladislav Drlý KSČM v r. 1996/4roky KSČM

12. MUDr. Martin Dvořák ODS v r. 1998 ODS

13. Pavel Eybert ODS v r. 1998 ODS

14. JUDr. Richard Falbr ČSSD v r. 1998 nestraník

15. Ing. Jan Fencl ČSSD v r. 1998 ČSSD

16. Ing. Jarmila Filipová ODS v r. 1996/4roky ODS

17. Ing. Václav Fischer nezávislý v r. 1999/3roky nestraník

18. Rostislav Harazin KSČM v r. 1998 KSČM

19. RNDr. Ivan Havlíček ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

20. MVDr. Pavel Heřman DEU v r. 1996/4roky nestraník

21. Jaroslav Horák ODS v r. 1998 ODS

22. Mgr. Václav Jehlička čtyřkoalice v r. 1998 ODA

23. MUDr. František Jirava ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

24. MUDr. Tomáš Julínek ODS v r. 1998 ODS

25. Ing. Josef Kaňa čtyřkoalice v r. 1998 KDU-ČSL

26. Jan Kavan ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

27. Zdeněk Klausner ODS v r. 1996/4roky ODS

28. Ing. Karel Korytář ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

29. Jan Krámek ODS v r. 1996/4roky ODS

30. Mgr. Daniel Kroupa čtyřkoalice v r. 1998 ODA

31. Ing. František Kroupa čtyřkoalice v r. 1998 nestraník

32. Bohumil Kulhánek ODS v r. 1996/6let ODS

33. Vladimír Kulhánek ODS v r. 1998 ODS

34. Egon Lánský ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

35. JUDr. Dagmar Lastovecká ODS v r. 1998 ODS

36. MVDr. Jiří Liška ODS v r. 1998 ODS

37. Doc. RNDr. Vladislav Malát ODS v r. 1996/6let ODS

38. Ing. Vítězslav Matuška ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

39. PhDr. František Mezihorák ČSSD v r. 1998 ČSSD

40. Ing. Alfréd Michalík ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

41. Peter Morávek ČSSD v r. 1998/6let ČSSD

42. MUDr. Jaroslava Moserová čtyřkoalice v r. 1998 ODA

43. Miloslav Muller ODS v r. 1996/4roky US

44. JUDr. Ing. Jaroslav Musial ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

45. Irena Ondrová ODS v r. 1996/6let ODS

46. Ing. Vladimír Oplt ODS v r. 1996/4roky ODS

47. RNDr. Alena Palečková ODS v r. 1996/4roky ODS

48. Josef Pavlata ODS v r. 1996/6let ODS

49. Mgr. Jiří Pavlov ODS v r. 1996/4roky ODS

50. Mgr. Antonín Petráš KSČM v r. 1996/6let KSČM

51. Ing. Jaroslav Petřík KDU-ČSL v r. 1996/6let KDU-ČSL

52. Doc. JUDr. Petr Pithart KDU-ČSL v r. 1996/4roky KDU-ČSL

53. PhDr. Jiří Pospíšil ODS v r. 1996/4roky ODS

54. Ing. Václav Reitinger ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

55. MUDr. Zuzana Roithová čtyřkoalice v r. 1998 nestraník

56. Ing. Jiří Ruckl čtyřkoalice v r. 1998 ODA

57. Jan Ruml čtyřkoalice v r. 1998 US

58. JUDr. Pavel Rychetský ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

59. JUDr. Richard Salzmann ODS v r. 1996/4roky ODS

60. RNDr. Jitka Seitlová ODA v r. 1996/6let ODA

61. Ing. Jiří Skalický čtyřkoalice v r. 1998 nestraník

62. Ing. Petr Smutný ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

63. MUDr. Přemysl Sobotka ODS v r. 1998 ODS

64. Ing. Jiří Stodůlka KDU-ČSL v r. 1996/4roky KDU-ČSL

65. MUDr. Ladislav Svoboda ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

66. Ing. Jiří Šenkýř KDU-ČSL v r. 1996/6let KDU-ČSL

67. Ing. Emil Škrabiš čtyřkoalice v r. 1998 KDU-ČSL

68. MUDr. Milan Špaček KDU-ČSL v r. 1996/6let KDU-ČSL

69. Milan Štěch ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

70. Ing. Vlastimil Šubrt ODS v r. 1996/6let ODS

71. Ing. Jaroslav Šula čtyřkoalice v r. 1998 KDU-ČSL

72. Ing. Mirek Topolánek ODS v r. 1998 ODS

73. Věra Vašínková ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

74. PaedDr. František Vízek ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

75. Ing. Zdeněk Vojíř ČSSD v r. 1996/6let ČSSD

76. Jan Voráček ODS v r. 1996/4roky ODS

77. JUDr. Jiří Vyvadil ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

78. Jan Zahradníček KDU-ČSL v r. 1996/6let KDU-ČSL

79. Ing. Jan Zapletal ČSSD v r. 1996/4roky ČSSD

80. Ing. Vladimír Zeman ODS v r. 1996/4roky US

81. Michael Žantovský ODA v r. 1996/6let ODA