zpravodaj KAN č. 51

informační bulletin Klubu angažovaných nestraníků listopad 1999

Ústøedí KAN, Štefánikova 21, 15000 Praha 5 - Smíchov, tel/fax 02 . 5732 7071, 311 61 34

e-mail: kan@ms.pragonet.cz

webové stránky: http://www.kan.cz

finanční příspěvky složenkou (typu A) na konto vedené u IPB, a.s., Praha 4, číslo účtu: 71378/5100, název účtu adresáta: Klub angažovaných nestraníků, konstantní symbol: 0558

REDAKCE: PAVEL HOLBA (02.2448 5001)

textové příspěvky v T602 (.602) nebo Word (.doc) zasílejte na e-mail: pavelh@imip.monet.cz

O B S A H

 

usnesení ÚR KAN ze dne 13.10.99

zpráva ze setkání pražských členů (9.10.1999)

Sněm KAN

Deset let (Pavel Holba)

K 10. výročí (Petr Los)

Patrasová a další bolševici na hradě

(Jan Rejžek, úvod Pavel Holba)


Usnesení ÚR KAN ze dne 13.10.1999

ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ

 

U S N E S E N Í

25. zasedání Ústřední rady KAN

z 13.10.1999

Ústřední rada KAN

  1. vzala na vědomí návrh stanov občanského sdružení Otevřená Nestranická Evropa a rozhodla informovat sněm KAN o tomto záměru
  2. rozhodla předložit sněmu ke schválení způsob zajištění organizačně-technického provozu KAN. Vzala na vědomí ochotu S. Jasinkové pokračovat v činnostech spojených s chodem sekretariátu za smluvní částku 6.000 - 7000 Kč/měs.
  3. pověřila E. Šimkovou zajištěním odvozu a likvidace nábytku
  4. svěřuje počítač s příslušenstvím do správy S. Jasinkové
  5. pověřila S. Jasinkovou vytříděním archivu KAN
  6. rozhodla dát účastníkům sněmu antikvární publikace uložené na sekretariátu
  7. souhlasí, aby od 1.12.1999 byla zrušena telefonní linka KAN a elektronická pošta převedena na telefonní linku 3116134
  8. schválila návrh kandidátní listiny ÚR pro volbu do ÚR uvedený v příloze
  9. bere na vědomí nepřítomnost pana Cigánka (RRK) na nadcházejícím sněmu KAN, který souhlasí se svou kandidaturou do RRK
  10. bere na vědomí, že ČSNS pořádá shromáždění k výročí 17. listopadu 1989, která se bude konat 17.11. 1999 od 18.00 hod. na Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kde vystoupí s projevem i předseda KAN
  11. rozhodla, že členové KAN, kteří nejsou delegáty a přijedou na sněm (20.11.1999, Smíchovský radniční sklípek, Preslova 4, Praha 5) zaplatí účastnický poplatek ve výši Kč 100,-- na oběd a kávu.

Přítomní: Holba, Los, Machač, Matějka, Domlátil, Bezděk, Klinovská, Šimková, Zimmerman, + Šimek a Cigánek

Termín nejbližšího řádného zasedání ÚR bude stanoven po sněmu KAN


Zpráva ze 7. setkání pražských členů KAN

(9.11.1999)

Přítomni: Pavel Holba, Helena Klinovská, Marie Břečková, Josef Břečka, Václav Metelka, Simona Jasinková

Předseda KAN seznámil přítomné s prohlášením Petra Cibulky s názvem "Akce 99", kde hodnotí události 17. listopadu 1989, dále s akcí pořádanou ČSNS (slavnostní shromáždění s pokládáním květin a projevem předsedy JUDr. Šuly), která se bude konat 17. 11. 1999 v 18.00 hod u sochy sv. Václava.

Předložil návrh stanov Občanského sdružení s názvem Otevřená Nestranická Evropa - Občanské sdružení "ONE", jež by mělo za cíl výchovu občanů k vědě, vzdělání, humanismu, ekologii atd. - besedy, semináře a vydávání publikací. Toto občanské sdružení by pak mohlo být základnou pro získávání příznivců KANu.

Proběhla diskuse na stále aktuální téma - NDA. Předseda, Pavel Holba, uvedl několik uvažovaných variant dalšího postupu v jednání zúčastněných stran.

Závěrem se hovořilo také o nadcházejícím Sněmu KAN (20.11.1999, 8.00 hod., Praha 5, Preslova ulice, Smíchovský radniční sklípek), který bude rozhodovat o další existenci politického hnutí KAN.

Přítomní se shodli, že další termín setkání pražských členů KAN bude dohodnut na Sněmu a datum jeho konání bude poté pražským členům pozvánkou oznámeno.

S. Jasinková


Listina kandidátů ústřední rady KAN

celostátní sněm 20.11.1999, Praha Smíchov

Poř.

Příjmení

Jméno a titul

Věk

Návrh MK

1.

BEZDĚK

Jaroslav, Ing

67

Přerov

2.

DOMLÁTIL

Jiří, Ing

54

Praha 6

3.

FISCHER

Alois, Ing.

53

Čs. Budějovice

4.

HEJNAROVÁ

Eva, PhDr.

60

Olomouc

5.

HOLBA

Pavel, Ing., CSc.

59

Praha 6

6.

JASINKOVÁ

Simona

26

Praha 6

7.

JEŘÁBKOVÁ

Nora, MUDr.

48

Praha 4

8.

KLINOVSKÁ

Helena, Ing.

59

Praha 6

9.

LOS

Petr, RNDr.

66

Olomouc

10.

MACHAČ

Jiří, Ing.

50

Praha 5

11.

MATĚJKA

Miroslav, Ing.

32

Plzeň

12.

PETIRA

Jan

53

Jaroměř

13.

ŠIMEK

Antonín

64

Hradec Králové

14.

ŠIMKOVÁ

Eva, Mgr.

46

Praha 10

15.

VOLNÝ

Jiří, Ing.

43

Opava

16.

ZIMMERMANN

Bedřich

57

Karlovy Vary


Kandidáti rozhodčí a revizní komise

celostátní sněm 20.11.1999, Praha Smíchov

 

Poř.

Příjmení

Jméno

Věk

Návrh MK

1.

CIGÁNEK

František

69

Přerov

2.

HAVELKA

Zdeněk

59

Mor. Třebová

3.

KOLAŘÍKOVÁ

Dagmar

63

Plzeň

4.

MICHÁLKOVÁ

Marie, Ing.

52

Praha 5


Časový rozvrh sněmu KAN

(20. listopadu 1999, Smíchov)

 

08.00 09.00 registrace delegátů MK KAN a delegátů korespondenčního klubu KAN

09.00 09.15 volba moderátora a orgánů sněmu (mandátové a volební komise, návrhové komise, zapisovatelé, ověřovatelé zápisu)

09.15 09.30 schválení programu a jednacího řádu Sněmu

09.30 vyhlášení voleb do ÚR a RRK

09.30 10.00 zprávy RRK a o hospodaření KAN

10.00 10.45 zpráva předsedy KAN, která bude obsahovat návrh ÚR KAN na další existenci KAN

10.45 11.30 diskuse a představy MK o další existenci KAN

11.30 12.00 stanovení programu KAN

12.00 12.30 projednání změn stanov KAN a změny výše členských příspěvků

12.30 ukončení příjmu návrhů na kandidáty do ÚR a RRK

12.30 13.00 stanovení počtu členů ÚR a RRK KAN pro další dvouleté období schválení volebního řádu

13.00 14.00 oběd

14.00 15.00 představení kandidátů do ÚR a RRK

15.00 15.30 tajné volby členů nové ÚR a RRK

15.30 16.00 diskuse (sčítání hlasů)

16.00 16.15 vyhlášení výsledků voleb do ÚR a RRK

16.150 17.00 přestávka (zasedání nové ÚR a RRK)

17.00 17.15 vyhlášení výsledků voleb předsedů ÚR a RRK

17.15 18.00 usnesení sněmu KAN


Deset let

(Pavel Holba, listopad 1999)

S desátým výročím pádu komunismu dovršuje se desetileté období, kdy česká populace mohla získávat zkušenosti ze života nepodrobeného bolševickému dohledu. Již deset let máme příležitost navštěvovat cizí země, číst knihy, ke kterým jsme dříve neměli přístup, hledat pro sebe způsob práce a života, který nám vyhovuje. Náš život se proměnil z kasárenského vegetování na putování málo známou krajinou za uskutečněním tužeb, které jsme v sobě předtím měli pohřbít.

V průběhu tohoto putování jsme však zjistili, že krajina obnovené svobody, ve které se pohybujeme, je značně zaneřáděná - plná nástrah a divokých skládek zbylých po minulém režimu, ale také vydatně rozhojněných novými porevolučními aktivitami. Ptáme-li se po mapě a po původcích těchto nešvarů, je nám odpovědí jen krčení ramen. Každý chce putovat, ale nikdo nechce nešvary odklízet - tento úkol rádi přisoudíme jiným, a pak jim vyčteme jejich pomalost a neschopnost.

Každý z nás sám alespoň troškou přispěl k mnohým z těchto nešvarů ať nových nebo minulých. Proto každý usiluje o postižení původců jen těch nešvarů, na kterých se sám nepodílel, ale v duchu se obává, že by se důsledný postih původců všech nešvarů, mohl týkat i jeho. A tak putujeme krajinou s máslem na hlavě a bereme si tak trochu příklad z těch, kteří si svou vinu na nešvarech nepřipouští. A dokonce je volíme, aby se snad nedostal k moci někdo, kdo by nám naše viny vyčítal nebo dokonce spočítal.

Chceme-li krajinu našeho postkomunistického světa zmapovat, a to podle toho, co jsme v ní prochodili, musíme předem stanovit, čeho všeho si v krajině máme všímat, protože bolševismus nás vychoval k určité slepotě - nevnímat nic kromě postavení, majetku, peněz a požitků. Za bolševiků byla přípustná i pracovitost a spořivost, osobní zaujetí prací, vědou, technikou či uměním, ale jen potud, pokud to neohrožovalo postavení těch, které bolševici vybrali jako "vyvolené" (nomenklaturní) představitele pracovišť a oborů.

Nepřípustné však bylo zabývat se veřejnou správou - ta podléhala přímému řízení stranických (komunistických) orgánů a účast na ni byla svěřována jen poslušným osobám. Navenek nás komunisti nutili, abychom se podíleli na veřejném životě, v rámci jimi stanovených pravidel a rituálů, avšak nepřipustili, abychom se mohli seznámit s tím, jaké systémy a formy veřejné správy se v dějinách civilizace osvědčily, natož abychom se dozvěděli o mravních základech takových systémů. Tím se jim podařilo vypěstovat v nás odpor k parlamentům, ministerstvům, úřadům, soudům, policajtům i ke všem spolkům, sdružením a politickým stranám, ale i k institucím a továrnám, ve kterých jsme museli trávit svou pracovní dobu. Neboť : toto vše bylo doménou zlovolného Bolševika a slušný člověk s tím nechtěl mít nic společného. V tom je naše slepota nejnebezpečnější - politika a tedy i veřejná správa, je pro nás zlem a svinstvem, kterým se slušný člověk může jedině pošpinit, pokud vůbec neztratí svou duši a charakter  ... takže přenechejme politiku a veřejnou správu jiným - těm "nečistým", kteří na tak špinavou práci mají žaludek. Těch pár idealistů, kteří po roce 1989 vstoupili do veřejného života nestačilo vytvořit veřejné správě dobrou pověst. Naopak pro média, která potřebovala získat své čtenáře, posluchače a diváky pro vzájemný konkurenční boj, se staly skandály veřejné správy tím nejvděčnějším soustem - vždyť takové skandály potvrzovaly většinové mínění, že politika je svinstvo, kterému se každý slušný a rozumný člověk zdaleka vyhne. A tak média, místo toho, aby lidem, jimž bylo obnoveno plnocenné občanství, objasnila význam, poslání a náročnost veřejné správy v demokratickém režimu, začala pro posílení svého postavení na trhu zneužívat předsudky obecenstva, které byly dědictvím socialistického poddanství, a vydatně prosazovala diskreditaci a dehonestaci veřejného politického života v demokratických podmínkách. Demokratická veřejná správa proto nenabyla včas prestiž, kterou nezbytně potřebovala k tomu, aby mohla do svých řad získat čestné a schopné lidi, a tak se stala rejdištěm čachrářů, ve kterém vydrží jen nejotužilejší poctivci.

To se promítlo i do poměrů uvnitř politických stran, ve kterých ti "šikovní" (pragmatici s výraznou vůlí po osobních výhodách a mocenském postavení) brzy vyřadili ze hry "poctivé" idealistické mouly. Hra o tvář české demokracie se brzy stala bezohledným bojem o moc, ve kterém jsou idealisté vysmíváni a umlčováni, a sebevědomí pragmatici se blahosklonně usmívají z obrazovek.

Výsledkem je všeobecné znechucení politikou a nedůvěra k ústavním představitelům, demokratickým institucím, orgánům veřejné správy a zejména k politickým stranám. Naše nadšení z toho, že si už (konečně) budeme vládnout sami bez komunistů, vyprchalo. Zdá se nám, že jsme svými hlasy dali důvěru stranám a lidem, pro které je politika - služba ve správě věcí veřejných - jen záminkou k posílení osobní prestiže a zvýšení svých příjmů. Mnozí straší návratem bolševické totality, protože vzpomínky na nesnesitelnost dob socialismu s časem vybledávají ve světle nových skandálů a rostoucích nejistot (krachy bank, nezaměstnanost ..). Dokonce i fašismus, odsouzený celým civilizovaným světem, se pro leckteré stává přijatelným.

Začínám mít pocit, že naše dnešní "blbá nálada" a celá ta nedůvěryhodná politika a ekonomika v dnešním Česku je trestem dějin za ignoranci našich generací vůči správě našich věcí veřejných. Proto jsme tak snadno naletěli těm, kdo přicházeli s jednoduchými nebolestivými recepty (kterým patrně sami věřili). Nechtěli jsme si připustit, že správa věcí veřejných by mohla být přetěžkým úkolem, který může být nad síly těch, kteří si umějí zajistit popularitu, prostřednictvím popularity volební hlasy, a na základě hlasů nekontrolovanou moc.

Je zřejmě třeba, abychom se více zabývali tím, jak najít a vychovat pro politiku ty správné lidi, a jak je do politiky prosadit, tím, jak organizovat veřejné rozpravy, ve kterých se nám všem ozřejmí, co je naším skutečným veřejným zájmem. Aktivity jako Impuls 99 jsou příslibem, že takový nový pohled na politiku si chce osvojit stále více lidí. Snad naše poučení z uplynulých deseti let přinese své plody v četnějších snahách hledat cesty ke kultivaci českého politického prostředí a snad i ke vzniku nových a k oživení existujících politických subjektů, které se důsledněji zaměří na překonání dnešního nedobrého stavu. Pokud si při dnešním desátém výročí Listopadu všichni uvědomíme, že musíme na politiku nahlížet jinak - poučeněji a aktivněji než dosud, pak věřím, že dvacáté výročí zastihne tuto zemi ve stavu daleko příznivějším než je stav dnešní.


K 10.výročí

(Petr Los, Olomouc)

 

Vážení přítomní, občanky a občané.

dostalo se mi nezasloužené cti hovořit k vám ve chvíli, kdy společně vzpomínáme na listopadové dny roku osmdesátého devátého. Hovořím k vám jako člen Klubu angažovaných nestraníků, sdružení, které navazuje na první nekomunistickou organizaci vzniklou v roce šedesát osm, sdružení, které se k těmto tradicím hlásí především tím, že usiluje o nastolení skutečné demokracie v této zemi.

Před deseti lety jsme uvítali s velkými nadějemi pád bolševického režimu. Očekávali jsme, že jakmile odejdou pánové Jakeš a jeho parta se jako mávnutím proutku změní náš život. Kdo si na tu dobu vzpomenete, musíte přiznat, že opravdu se mnoho pozitivního událo. Nestojíme ve frontách na nejzákladnější věci denní potřeby, naše země není obehnána ostnatým drátem, můžeme svobodně vyjet do kterékoliv země na světě, a vyjedeme-li nestojíme s úžasem před každou výkladní skříní, neboť to, co jsme našim sousedům tiše záviděli máme dnes doma, často několik kroků od svého domova.

Především však nemáme v našich kasárnách a našich lesích vojska, která tam po dvacet let byla jako tichá výstraha pro toho kdo by chtěl psát,mluvit a dokonce myslet jinak než se to líbilo papalášům a jejich chlebodárcům v Kremlu. To všechno je pryč, to všechno je za námi a máme tedy dobrý důvod mít nikoliv blbou, ale dobrou náladu.

Je ovšem také pravda, že ne všechno, več jsme doufali a věřili se naplnilo.

Očekávali jsme, že ti, kdo se po čtyřicet let podíleli na útlaku národa, kdo jej zrazovali, kdo jeho nejlepší syny a dcery zavírali, mrzačili, zabíjeli, kdo porušovali i tehdejší karikatury zákonů a to v zájmu cizí imperialistické mocnosti budou spravedlivě potrestáni. Nestalo se tak.

Očekávali jsme, že budeme žít ve státě, který nás, poctivé občany bude chránit před lotry, ať domácího či zahraničního původu. Nestalo se tak.

Očekávali jsme, že privatizace naší ekonomiky postaví do čela závodů lidi schopné, odpovědné, vědoucí že cesta k osobnímu prospěchu vede jen a jen přes prospěch obecný. Nestalo se tak

Naopak jsme neočekávali, že denně budeme otevírat noviny zapínat rozhlas či televizi s obavou, jakou že zase ostudu udělá některý z ministrů, poslanců, starostů či radních. Víte dobře, že toto se děje.

Stejně tak jsme neočekávali , že námi zvolení poslanci a senátoři budou využívat svého času ne k formulování a schvalování zákonů, které tak naléhavě potřebujeme ale k tomu, aby přechytračili jeden druhého, aby se hašteřili doslova jako malé děti na písku o kyblíček. Bohužel i toto neuvěřitelné se děje.

Toto všechno a mnohé jiné by mohlo být důvodem k blbé náladě. Mohlo by být, ale jen podmínečně. Mohli bychom mít blbou náladu, kdybychom byli odsouzeni se na toto všechno dívat bezmocně. My však k bezmoci odsouzeni nejsme. Jsou, pravda, někteří, kteří k bezmoci odsouzeni jsou. Jsou to ti, kteří neumějí nic jiného než fňukat jako stará Blažková. Jsou to ti, kteří jsou líní a nic jiného než líní, k tomu, aby přiložili ruku k dílu a potlačili tu káru z bláta na pevnou cestu.

Jinými slovy: cesta k tomu, abychom byli v této zemi spokojenější než jsme - a všimněte si, že říkám spokojenější, nikoliv spokojení, neboť zcela spokojený nebude nikdy nikdo.Tedy, abychom, byli spokojenější, uvědomme si především, co je pravou a nejzákladnější příčinou naší nespokojenosti. Je to neschopnost lidí, kteří mají řídit naši společnost. Uvědomme si také, že žijeme v alespoň formální demokracii a že je v silách nás všech jak tu stojíme, aby tato formální demokracie se stala demokracií skutečnou - to jest systémem, který automaticky garantuje výběr těch schopných k řízení obcí a těch nejschopnějších k řízení státu. A toto můžeme ovlivnit - a dovolte, abych si vypůjčil či lépe oprášil ono deset let staré heslo: kdo, když ne my, kdy, když ne teď.

Uvědomme si, že výběr těch schopných se děje prostřednictvím politických stran a že je plně v našich rukách, aby politické strany tuto svou nejzákladnější funkci plnily.To však bude jen tehdy, jestliže v politických stranách budou lidé čestní, poctiví a především takoví, kteří se nedají odradit prvním náznakem neúspěchu.

Je velmi špatnou službou demokracii, jestliže poctivý člověk řekne :dejte mi se stranami pokoj, politika je špinavá věc. Pak tam opravdu budou jen kariéristé, kteří se jinde nedovedou uživit a jejich přitakávači.

Proto vám radím - vstupujte do politických stran a podílejte se na výběru těch schopných a nejschopnějších. Buďte však uvážliví. Stanovte si jedno nejzákladnější kriterium pro vaši volbu. Vyberte si tu stranu, která má či alespoň připravuje systém primárních voleb. To jest tu stranu, která na kandidátky postaví muže a ženy podle nezmanipulované volby, jíž se budou účastnit všichni členové.

Mnohé politické strany totiž staví své kandidátky podle vůle jednoho silného jedince, velmi často někde u piva, a na kandidátku má možnost se dostat jen ten, kdo je vůči tomuto místnímu diktátůrkovi dostatečně konformní a především kdy svými schopnostmi tohoto Napoleónka nepřevyšuje. Jsem pevně přesvědčen, že strana, která se odhodlá s takovým demokratickým systémem skoncovat a využije v celém demokratickém světě osvědčeného způsobu demokratického výběru kandidátů má nárok na naši podporu.

Jen taková strana zaručuje výběr lidí opravdu kvalitních, lidí, kteří již něčeho dosáhli, lidí inteligentních poctivých, lidí, kteří dostanou naši káru na tak potřebnou pevnou cestu. Ačkoliv v podmínkách demokracie žijeme a pracujeme již deset let, věřte mi, že tato poměrně primitivní, ale velmi účinná zásada ještě není samozřejmostí. Mám signál z jedné velmi ambiciosní strany, že o systému primárních voleb mluví jako o něčem špatném, slyšel jsem dokonce ...no to by si nám tam pak lidi dali koho chcou- konec citátu.

Omlouvám se vám , vážení přátelé, že o tomto momentu hovořím tak podrobně. Mám však za to, že toto je právě ten klíčový moment, který vede naprosto jistě, spolehlivě a zákonitě k nápravě všeho, co nám dělá vrásky a zdvihá hladinu adrenalinu v krvi.

Je samozřejmé že vedle této aktivity je celá řada aktivit dalších. Ani zdaleka je nemohu všechny vyjmenovat. Mohu je však uvést na společného jmenovatele , či, chcete-li postavit pod jednu střechu. Tím společným jmenovatelem či střechou je podstatná část názvu seskupení, jehož mám čest býti členem - je to Klub angažovaných nestraníků. To slovíčko nestraníků si ponecháváme v názvu z doby, kdy nestraník znamenalo nekomunista. V dnešní době však je důležité ono slovíčko angažovaný. Toto slovo je totiž oním společným jmenovatelem pro všechno, co nám pomůže, co naplní ony naděje z doby, kdy jsme byli o deset let mladší, co naplní tu písničku, kterou jsme si zpívali, že jednou budem dál. Buďme tedy angažovaní, neseďme za pecí, nefňukejme, blbou náladu nechť mají jen blbové a my mějme sílu, doufejme a jděme. Demokracii chceme mít, musíme mít a mít ji budeme.


Stejně jako vloni, byl jsem i letos pozván presidentem republiky jako předseda KAN na slavnostní recepci k výročí 28. října. Stejně tak byli pozváni i předsedové ČSNS (Šula), OK (Josef Wagner) a Masarykovy demokratické strany (MDS - Ing. Venzhoefer), avšak předseda Pravého Bloku (Ing. Kratochvíl) pozván nebyl. O jednom aspektu tohoto setkání, který mne také zarazil, pojednává následující článek. P, Holba

 

Patrasová a další bolševici na hradě
(Jan Rejžek, i-port 1.11.1999)

Vždycky na to přes rok zapomenu a vždycky mě to potom, 28. října, zaskočí. Nemám na mysli předávání vyznamenání ve Vladislavském sále. Přes drobné výhrady k některým dosavadním laureátům jsem jenom rád, že se jistých poct konečně dočkávají lidé, kteří se zasloužili o stát. (I když letos tonu v jistých rozpacích nad houslistou Josefem Sukem, který tak hezky propagoval Harvardské fondy).

Vážení, přál bych vám ale zažít vrcholný postmodernistický mumraj, který se posléze odehrává na Hradě večer a zove se recepce ke státnímu svátku. Pokud byste čekali, že tam zve prezident a jeho kancelář vedle čerstvě oceněných především osoby, které něco udělaly a téměř obětovaly život pro svobodu a demokracii, třeba politické vězně, nebo aspoň ty současníky, kteří očividně nekolaborovali s bolševikem, jste úplně vedle.

Ráz karnevalu nasadil hned u vchodu Miroslav Žbirka, který se mě s typicky suchým anglickým humorem zeptal, jestli jsem tam neviděl Pepu Laufra. Bezvadný žertík, říkám si, a málem narazím do Helenky Vondráčkové. Nebyl všem paradoxům konec. Ve frontě na různé dobroty u bohatě prostřených stolů jsem tu vedle sebe uzřel Zdeňka Jičínského a Eugena Brikciuse, Miroslava Grebeníčka a Tomáše Halíka, Mikoláše Chadimu a Petru Buzkovou, Ejhle, z desetileté svobody se přišel radovat i Petr Haničinec, Přemek Podlaha, Jan Rosák a další revolucionáři! Jako na potvoru, krátce poté, co mě kdosi roztesknil oprávněným názorem, že je dnes zase běžné hlásit se beze studu k členství v KSČ, odbyl jsem si velmi osobní rozhovor s obzvláště odporným divadelním principálem Schmidem, který mi po velkém cukání prozradil, že byl ve straně v letech 1958 1969 a pak zase od roku 1974 až do listopadu, mezi čímž mj. stačil podepsat Antichartu a vyhodit nás z šatny Ypsilonky, když jsme tam přišli s Několika větami (ano, to je ten průvodce televizní revuí Třistatřicettři, který se dnes plazí před Škvoreckým a jásá z vydání Černé knihy komunismu). Brrr!

Ledva jsem se vzpamatoval na kuřácké chodbě cigaretou mezi Hutky, Dědečky, Rychlíky, Jáchymy Topoly a jim podobnými, oslovila mě samotná (tedy takhle, byla tam samozřejmě se Slováčkem) Dáda Patrasová a začala mi sáhodlouze vysvětlovat, že se s Felixem za totality vůbec nechovali jako svině. Uprchl jsem a jestli jsem neupadnul, prchám dodnes.