zpravodaj KAN č. 46

informační bulletin Klubu angažovaných nestraníků duben 1999

Ústředí KAN, Štefánikova 21, 15000 Praha 5 - Smíchov, tel/fax 02 . 5732 7071

e-mail: kan@ms.pragonet.cz

webové stránky: http://www.kan.cz

finanční příspěvky složenkou (typu A) na konto vedené u IPB, a.s., Praha 4, číslo účtu: 71378/5100, název účtu adresáta: Klub angažovaných nestraníků, konstantní symbol: 0558

REDAKCE: PAVEL HOLBA (02.2448 5001)

textové příspěvky v T602 (.602) nebo Word (.doc) zasílejte na e-mail: pavelh@imip.monet.cz


O B S A H

usnesení ÚR KAN ze dne 10.4.1999

Stanovisko KAN k situaci v Kosovu (příloha usnesení)

Zpráva ze setkání pražských členů KAN (ze dne 7.4.1999)

Prohlášení programové konference ČSNS,KAN,PB,Nez.,OK-PK

Usnesení celostátní programové konference ČSNS,KAN,PB, Nez., OK-PK (21.3.1999)

Stanovisko k situaci v Kosovu (ČSNS)

Program ČSNS a spolupracujících politických stran

- Národní demokratická aliance

Paradoxy (české?) ekonomie a politiky (Ing. Holba)

Politika od "Bílé Hory" ke vstupu do NATO (Ing. Holba)

Stanovisko ČSNS a NDA k Dřevíčské výzvě (12.4.1999)

Stanovisko NDA k poměrům v českém hospodářství


Usnesení ÚR KAN ze dne 10.4.1999

ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ

U S N E S E N Í

18. zasedání Ústřední rady KAN

ze dne 10.4.1999

Ústřední rada KAN

  1. bere na vědomí abdikaci Mgr. Zdeňky Švandové na funkci členky Ústřední rady KAN a konstatuje, že členkou ÚR se stává náhradník zvolený sněmem KAN (v listopadu 1997) - PhDr. Eva Hejnarová z Olomouce
  2. bere na vědomí, že KAN byl vybrán do "Programu statistického zjišťování finančních ukazatelů na rok 1998" dle zákona č. 94 Sb. ze dne 28.11.1997 a ukládá sekretariátu odeslat vyplněné údaje ČSÚ v Ústí nad Labem.

  3. ukládá sekretariátu předložit Výroční zprávu o hospodaření KAN za rok 1998 Parlamentu ČR

  4. bere na vědomí, že místní kluby KAN v Českých Budějovicích se zúčastní mimořádných komunálních voleb v červnu 1999

  5. bere na vědomí ústní informace o průběhu Programové konference ČSNS a spolupracujících politických subjektů dne 21.3.1999 v Národním domě na Vinohradech v Praze

  6. bere na vědomí informaci Ing. Bezděka o článku v časopisu Nové Bruntálsko ze dne 30.3.1999, ve kterém je uvedeno, že členové KAN a KPP (?) rozšiřují "materiál" pomlouvající prezidenta ČR Václava Havla s tím, že jako distributor materiálu je citován pan Ota Morkes z Chebu, jako údajný člen KAN. ÚR konstatuje, že Ota Morkes není v současné době členem KAN a jako člen KAN není evidován nejméně od roku 1995. Pověřuje tímto místní kluby Přerov a Olomouc k podání žádosti o tiskovou opravu a případně k dalším krokům na ochranu dobré pověsti KAN.

  7. schvaluje stanovisko KAN k vojenské akci NATO v Jugoslávii (6 hlasů pro, 2 proti) uvedené v příloze tohoto usnesení

  8. zmocňuje předsednictvo převést, v co nejbližší době, z termínovaného vkladu na běžný účet KAN částku 50 až 100.000 Kč s vědomím, že převod bude realizován s 1% srážkou

  9. rozhodla, že Zpravodaj KAN bude zasílán jen těm MK a členům, kteří mají zaplacené členské příspěvky za rok 1998

Holba,Los

Přítomni: Holba, Machač, Jeřábková, Bezděk, Matějka, Petira, Volný, Los,

+ Šimek + Kolaříková

Termín nejbližšího řádného zasedání ÚR KAN + RRK 15. května 1999

STANOVISKO

příloha usnesení ÚR KAN ze dne 10.4.1999

 

Klub angažovaných nestraníků (KAN) se znepokojením sleduje diskuse a spekulace, které se vedou v českých sdělovacích prostředcích o leteckých útocích na vojenské objekty Jugoslávie silami NATO. Obzvláště nám vadí, že vojenskou akci NATO zpochybňují i politikové, kteří jsou reprezentanty pravicových sil, a kteří na programu integrace ČR do demokratických struktur vybudovali své politické kariéry. KAN proti politikaření vždy vystupoval a v této souvislosti vyzývá občany ČR, aby pozorně sledovali další proměny názorů těchto politiků.

Bojové akce, které provádí Aliance se týkají naprosto stejně všech spojeneckých zemí, jejich armád i politiků. Jsme příslušníky NATO, bojujeme i my. V každém bojujícím státě je od nepaměti pravidlem věnovat veškeré úsilí vítězství v boji. Jakékoli spekulace o vhodnosti, účelnosti či dokonce oprávněnosti válečného úsilí tomuto úsilí škodí.

Máme plnou důvěru ve vedení naší Aliance a jsme přesvědčeni, že se rozhodlo pro vojenský zásah zodpovědně s cílem dosáhnout podpisu smlouvy, která zaručí mír v Kosovu. Jsme rovněž přesvědčeni, že tato smlouva bude ku prospěchu i národu Srbů, k němuž pociťujeme vřelé sympatie.

 

V Praze 10.4.1999 Ústřední rada Klubu angažovaných nestraníků

 

Zpráva ze setkání pražských členů KAN

(ze dne 7. 4. 1999)

Přítomní: Šust, Šustová, Růžek, Klinovská, Jeřábková, Metelka, Domlátil,

Ducháč, Stoklasa, Hradecký, Magerl, Šimková, Jasinková

  1. Ing. Klinovská seznámila přítomné s textem Prohlášením programové konference ČSNS a Ing. Domlátil informoval o kontaktech s ostatními členy nově utvořené Národní demokratické aliance na úrovni předsedů zúčastněných stran.

  2. zástupci pražských místních klubů informovali o způsobu sestavování kandidátních listin do komunálních voleb na podzim 1998

  3. účastníci se shodli na potřebě seznámit se s politickým a odborným programem NDA. Po seznámení bude vhodné uspořádat klubovou diskusi s tím, že všichni odborníci z řad členů se vyzývají ke spolupráci na dopracování a konkretizaci tohoto programu. Přítomní považují za účelné, aby se jednotlivé politické subjekty kontaktovaly na místní členské úrovni, tj. na společných setkáních podle místních klubů KAN, popřípadě obvodů v Praze. Mgr. Šimková sdělila, že MK v Praze 10 již spolupracuje s místní organizací ČSNS.

  4. Mgr. Šimková informovala přítomné o chystaném odhalování pamětní desky obětem násilí v Hradci Králové, které se bude konat v sobotu 8. května 1999 od 10.00 hod. u budovy Krajského soudu. Paní Ing. Klinovská (tel. 3114254) nabídla odvoz případným zájemcům o účast. Tito zájemci se mohou u paní Ing. Klinovské hlásit do dvou týdnů před konáním této akce.

  5. přítomní byli vyzváni k zaplacení členských příspěvků; pan Jindřich Růžek přispěl na konto KANu Kč 400,-

  6. Ing. Domlátil informoval, že kromě časopisu Zítřek je také možná presentace NDA v deníku Slovo

  7. Jan Stoklasa uvedl špatnou zkušenost s vytvořením kandidátní listiny do místního zastupitelstva v Praze 9, kterou měli sestavit pověření členové ČSNS. I přes včas dodané materiály kandidátů tito nakonec nebyli kandidováni.

  8. na závěr proběhla diskuse na aktuální téma: situace v Kosovu

  9. přítomní se shodli na příštích společných schůzkách všech pražských členů KAN; příští se bude konat ve středu 19. května 1999 opět v sekretariátu KANu od 17.00 hod.

S. Jasinková


ČSNS Česká strana národně sociální

ústřední sekretariát

nám. Republiky 7, 111 49 Praha 1

tel. 02/24225406, 02-21618905, fax. 02-24226626


Prohlášení programové konference České strany národně sociální

Klubu angažovaných nestraníků, Občanské koalice-Politický klub,

Pravého Bloku a politického hnutí "Nezávislí"

Národní demokratické aliance

Česká strana národně sociální, Klub angažovaných nestraníků, Občanská koalice-Politický klub, Pravý blok a politické hnutí "Nezávislí" si uvědomují poltický a ekonomický pat, do kterého se česká společnost dostala v důsledku nerozhodnosti a strachu, které svazují současným i minulým parlamentním stranám ruce při rozhodování o razantní změně ekonomicko-sociální politiky a především o změně chování. Obava o svou politickou moc vedle až ke ztrátě lidské důstojnosti a etiky chování politiků a paralyzovala jejich schopnost řešit každodenní starosti a potřeby občanů a chránit oprávněné národní zájmy.

Je zcela zřejmé, že česká společnost čeká na svou politickou sílu, která jí dá naději na opuštění sestupné spirály životní úrovně a naději na návrat etických a právních rámců svého bytí.

Česká strana národně sociální, Klub angažovaných nestraníků, Občanská koalice-Politický klub, Pravý Blok a politické hnutí "Nezávislí"

- N á r o d n í d e m o k r a t i c k á a l i a n c e -

s obavami konstatují, že společenské hledání alternativy k současné politice a politikům mistrovsky využívá zločinecká organizace - komunistická strana. Jsme proto povinni nabídnout alternativu nebolševickou, demokratickou, která jako hlavní cíl svého snažení nabízí změnu. Změnu způsobu politiky z "leninského" boje o moc na "starořecké" umění řídit stát, vztahy mezi státy a umění správy věcí veřejných. Neopíráme se pouze o naši vůli a přání chránit české národní zájmy, ale o zřetelně formulovaný program věcných řešení, program, který Národní demokratická aliance předkládá k veřejné diskusi a zve k ní každého, kdo cítí odpovědnost stejně jako my.

 

Česká strana národně sociální

Předseda JUDr. Jan Šula

 

Občanská koalice-Politický klub politické hnutí "Nezávislí"

Předseda Mgr. Jozef Wagner předseda Ing. Jiří Mrázek

 

Pravý Blok Klub angažovaných nestraníků

MUDr. Jan Votoček předseda Ing. Pavel Holba

ČSNS Česká strana národně sociální

ústřední sekretariát

nám. Republiky 7, 111 49 Praha 1

tel: 02-24225406, 02-21618905, fax: 02-24226626


USNESENÍ

celostátní programové konference České strany národně sociální konané

21. 3. 1999 v Praze

Celostátní programová konference

  1. Zvolila

  • pracovní předsednictvo ve složení: JUDr. Jan Šula, PaedDr. Jiří Olšiak, JUDr. Petr Balcar, Ing. Jaroslav Skopal, Olga Uhrová, Pavel Gruber, RNDr. Viktor Trkal
  • mandátovou komisi ve složení: Blanka Březinová, JUDr. Ladislav Novotný, Ing. Petr Mayer, Mgr. Jiří Marek, Marek Světlík
  • návrhovou komisi ve složení: Jiří Drtina, Ing. Jan Rittich, Jan Kasalý, Přemysl Votava, Evžen Ruschka, Ivo Mašát
  1. Schvaluje

  • třípětinovou většinou přítomných delegátů změnu Stanov České strany národně sociální
  • programová východiska České strany národně sociální
  • programová prohlášení celostátní konference ve znění, které je přílohou tohoto usnesení

  1. Bere na vědomí

  • projev předsedy ČSNS JUDr. Jana Šuly
  • vystoupení hostů konference Dr. Viléma Holáně a Ing. Tibora Krátkého
  • referáty koordinátorů odborných komisí PaedDr. Jiřího Olšiaka, Ing. Pavla Holby, Mgr. Jozefa Wagnera, Ing. Jiřího Mrázka, MUDr. Jana Votočka, JUDr. Jana Šuly
  1. Souhlasí

  • s účastí ČSNS v Národní demokratické alianci
  • s programovými východisky, zpracovanými odbornými komisemi
  • s využitím předložených programových materiálů jako programových východisek Národní demokratické aliance a jejich mediální prezentací

  1. Ukládá

  • předsednictvu ústřední rady ČSNS nadále ve spolupráci s odbornými komisemi pracovat na přijatých programových východiscích při využití písemně předávaných připomínek členů ČSNS, zapracovat tyto připomínky, návrhy a dodatky do programu ČSNS a NDA
  • komisi pro úpravu stanov upravit novelu Stanov ČSNS dle schváleného textu a zajistit registraci novely Stanov ČSNS Ministerstvem vnitra

  1. Konstatuje

  • že současné vedení ČSNS se distancuje od perzekučních personálních praktik, používaných v ČSNS po roce 1990, které vedly k odchodu čestných a kvalitních členů ze strany, vyzývá všechny bývalé členy strany, kterým jsou myšlenky programu ČSNS blízké, k obnovení spolupráce a činnosti v České straně národně sociální

  1. Děkuje
  • bratru Jožkovi Pejskarovi za finanční dar zaslaný ČSNS

Za návrhovou komisi: Jiří Drtina


ČSNS Česká strana národně sociální

ústřední sekretariát

nám. Republiky 7, 111 49 Praha 1

tel: 02-24225406, 02-21618905, fax: 02-24226626


 

Stanovisko k situaci v Kosovu

Česká strana národně sociální odmítá násilí v jakékoli formě a podobě. Nejsme příznivci silových řešení žádných teritoriálních ani etnických konfliktů. Proto s obavami o bezpečnost nejen civilních obyvatel Kosova sledujeme mezinárodní vývoj po zásahu NATO proti Jugoslávii.

Respektujeme však rozhodnutí NATO jehož členem Česká republika je. Rozhodnutí o použití síly proti svrchovanému státu není jednoduchým krokem. K tomuto rozhodnutí dospělo mezinárodní společenství v tísni po vyčerpání všech možností k mírovému urovnání etnického konfliktu v oblasti Kosova.

Humanitární katastrofa musí být zastavena všemi dostupnými prostředky.

Vyzýváme proto všechny demokratické síly světa, aby přiměly k jednání Slobodana Miloševiče, k zastavení všech forem násilí na obou stranách konfliktu a k podepsání mírové smlouvy z Rambouillet.

ČSNS s podivem zaregistrovala opožděná alibistická vyjádření představitelů ČR v výjimkou prezidenta, která naznačují vnitřní neschopnost přijmout spoluodpovědnost vyplývající z členství ČR v NATO a degradují tak postavení ČR jako rovnocenného partnera v tomto systému.

Stanoviska politiků jsou typickou ukázkou alibistického kompromisního myšlení tak typického pro řešení konfliktních situací i ve vnitrostátní politice, jehož jednoznačným obrazem je opoziční smlouva, jako způsob chování

PaedDr. Jiří Olšiak JUDr. Jan Šula

místopředseda strany předseda strany

V Praze dne 26. března 1999


PROGRAM ČSNS A SPOLUPRACUJÍCÍCH

POLITICKÝCH STRAN

NÁRODNÍ DEMOKRATICKÁ ALIANCE

Doprava, technická infrastruktura, informatika, životní prostředí a územní plánování,

 

V programech politických stran se o infrastruktuře příliš nemluví zejména proto, že jde o oblast, na které ztroskotávají primitivní ideologické poučky kolektivizátorů i privatizátorů. Přitom právě technická infrastruktura a doprava tvoří oporu celému našemu civilizovanému životu. Funkční technická infrastruktura vytváří podmínky pro snižování ekologického zatížení území.

Rozvoj a provoz dopravy a infrastruktury stojí mnoho peněz, které nikdo nechce dávat, a přitom každý považuje fungující dopravu a infrastrukturu za samozřejmost.

 

Rozvojové záměry v infrastruktuře a dopravě často narážejí na tvrdě odmítavé postoje ekologických aktivistů a ekologicky rozčilených místních obyvatel: ve svém okolí nechceme dálnici, nechceme spalovnu, nechceme elektrárnu, nechceme tramvaj - chceme mít u nás doma klid a pohodlí (a tedy všechny výhody, které nelze bez infrastruktury zajistit), ale ”vaše” starosti se zabezpečením infrastruktury nás nezajímají. Sobecký odpor proti stavbám rozvíjejícím infrastrukturu a proti změnám, které jsou pro zachování infrastrukturních funkcí nezbytné, se stává významnou složkou veřejného mínění, kterou mnozí rádi využívají ke svému politickému zviditelnění i k prosazování vlastních osobních a skupinových zájmů.

Země bez infrastruktury je zemí bez budoucnosti. Stát, který zaostává v infrastruktuře, nemá šanci trvale prosperovat. Investice do infrastruktury jsou investicemi do budoucnosti - jejich přínos ocení často až příští generace (jako u nově vysázeného lesa).

Pro veřejné rozpočty je údržba, provoz a rozvoj infrastruktury velmi tíživou položkou, která nedovoluje financovat politicky (populisticky) vděčnější programy. Pro soukromý sektor jsou investice do infrastruktury nevýnosné, zejména pokud nemá investor zaručeno dlouholeté monopolní postavení.

Veřejné investice do infrastruktury jsou významnými zakázkami, které dovolují firmám udržet kapacitní pracovní týmy a stimulují poptávku vůči subdodavatelům - tyto veřejné zakázky zaručují určitou hladinu zaměstnanosti i v obdobích ekonomické recese.

Technická infrastruktura a doprava je specifická tím, že

    • nemůže být rozvíjena a provozována mechanismy volných tržním vztahů
    • vyžaduje finanční podporu z veřejných rozpočtů
    • vyvolává rizika vzniku oblastních odvětvových monopolů
    • vyžaduje složité uspořádání vztahů v otázce vlastnictví, správy, provozování, financování nákladů a zajištění výnosů; pro tuto oblast je typický rozpor mezi vysokými náklady a nízkými výnosy
    • podmiňuje možnosti ekonomického rozvoje území, má rozhodující vliv na zájem investorů o použití kapitálu v regionu
    • má rozhodující vliv na kvalitu životního prostředí
    • spoluurčuje podmínky pro kvalitu života obyvatel (včetně kvality bydlení), pro organizaci výrob, služeb, bezpečnosti, zaměstnanosti, tržního konkurenčního prostředí, pro zajištění informovanosti, zdravotní pomoci atp.
    • podmiňuje svobodu lidského individua uplatnit se - využít svá občanská práva (svoboda pohybu - cestování, stěhování, zaměstnání, právo na informace atp.)

S ohledem na vztah rozvoje infrastruktury a dopravy k programům rozvoje území, k zajištění informovanosti a k otázkám ochrany životního prostředí, je účelné zabývat se všemi těmito oblastmi jako jediným problémovým okruhem. Právě z této oblasti by měly vycházet významné podněty pro oblast ekonomického programu a pro oblast reformy veřejné správy a legislativy. V tomto směru jsou klíčové daňové zákony, které by měly být upraveny tak, aby podporovaly žádoucí a penalizovaly nežádoucí chování firem, institucí a obyvatel.

Cíle v dopravě (bez ohledu na to, kdo to má zajistit):

  1. Modernizovat hlavní železniční tratě a silniční tahy, které jsou součástí transevropské dopravní sítě. Cílem modernizace je zkrácení dopravních časů, zvýšení bezpečnosti a pohodlí, snížení negativních vlivů na životní prostředí, zvýšení přepravní kapacity a snížení rizika časového zdržení (zpoždění) - zvýšením technicko-provozní úrovně dopravních cest, zejména železnice. Připravovat napojení ČR na síť evropských vysokorychlostních železničních tratí.
  2. Zajistit dopravní obslužnost celého území jednak sítí udržovaných silnic a železničních tratí, jednak základním systémem linek / spojů hromadné dopravy.
  3. Celkově omezit osobní a nákladní automobilovou dopravu (snížit dopravní výkon) na území ČR. Zvláštní pozornost věnovat omezení automobilové dopravy v hustě osídlených územích a v dalších územích vyžadujících ochranu před narušením životního a přírodního prostředí.
  4. Obnovit funkci železnic tak, aby se staly opět základem dopravní soustavy ČR a zajišťovaly nejdůležitější a nejintenzivnější přepravní vztahy v nákladní i osobní dopravě, a to v celostátním i transevropském měřítku.
  5. Zvýšit podíl hromadné dopravy na celkové přepravě osob atraktivní nabídkou spojů, dostupností zastávek (s možností odstavení auta), spolehlivostí jízdních řádů, plynulosti přestupů, kulturou a bezpečností cestování, a výhodných tarifů (např. předplatních) zejména v rámci integrovaných dopravních systémů. Zajistit návaznost místní i regionální hromadné dopravy na klíčové terminály mezinárodní a celostátní dopravy (letiště).
  6. Ve velkých městech posilovat kapacitní kolejovou přepravu osob (v Praze metro) a rozvíjet sítě tramvajové a trolejbusové dopravy tak, aby mohl být snižován rozsah městské autobusové dopravy. Pro okolí velkých měst zajišťovat nabídku integrované dopravy, která usnadňuje dojíždění za prací a snižuje počty aut vjíždějících do města.

  1. Užívání osobních automobilů je žádoucí zejména pro přepravu k zastávkám hromadné dopravy propojených s nákupními centry, kde je třeba vytvářet dostatečnou nabídku odstavných ploch.
  2. Rozvinout systém kombinované přepravy - včetně převozu osobních aut i kamionů přes území ČR po železnici.
  3. Rozvíjet veřejně přístupné informační systémy pro motoristy i cestující upozorňující na dopravní výluky a omezení a nabízející dopravní spojení a odstavné plochy.
  4. Zvyšovat podíl vodní dopravy na přepravě nákladů.

  5. Zachovat a rozvíjet systém pěších a cyklistických cest.

  6. Vytvářet podmínky pro to, aby využívání cest a dopravních systémů bylo dostupné i zdravotně postiženým občanům.

  7. Podpořit obnovu parku dopravních prostředků a jejich domácí výrobu s cílem zlepšení technických parametrů, snížení bezpečnostních rizik a negativních vlivů na životní prostředí.

  8. V řídce osídlených a chráněných územích vytvořit systém poskytování služeb pošty, zásobování i přepravy osob společnými dopravními prostředky (poštovní autobusy).

  9. Aktivní činností policie (a inspekcí jednotlivých dopravních systémů) i soudů vynutit dodržování pravidel zajišťujících bezpečnost dopravy s cílem výrazně snížit dopravní nehodovost.

Nástroje / Zásady (k zajištění cílů dopravní politiky):

  1. Zajistit, aby dopravní cesty byly nezcizitelným majetkem veřejného sektoru (státu, regionů a obcí).

  2. Orgány veřejné správy mají zodpovědnost za stav dopravních cest a dopravní obslužnost celého území státu - zajištění možnosti přepravy všem vrstvám obyvatelstva.

  3. Zajistit legislativně vícezdrojové financování rozvoje a správy dopravních cest a provozování veřejné dopravy. Zajistit finanční účast státního, regionálních a obecních rozpočtů, fondů Evropské Unie, využití bankovních úvěrů, daňových výnosů (silniční daň, ekologické poplatky, spotřební daň z benzinu) a výnosů ze zpoplatnění užívání dopravních cest.

  4. Investice musí směřovat přednostně do ekologicky čistých druhů dopravy - všechny připravované dopravní stavby musí být podrobně posouzeny z hlediska dopadů na životní prostředí, přírodu a krajinu.

  5. Vytvořit legislativní podmínky pro spolupráci orgánů veřejné správy (např. sdružování obcí) a soukromého sektoru při zajišťování rozvoje dopravních systémů a nabídky místní veřejné (i integrované) dopravy.

  6. Vytvořit předpoklady pro účast ČR na mezinárodních projektech zaměřených na dopravu (organizovaných EU).

Cíle v energetice:

  1. Zajistit přiměřenou kapacitu zdrojů elektrické energie (elektráren) při minimální produkci škodlivin narušujících životní prostředí (čištění spalin) a zajištění spolehlivé likvidace nebezpečných odpadů (popílky, radioaktivní odpad)

  2. Vytvářet podmínky pro omezování spotřeby elektrické energie zejména v obdobích špičkového odběru - využíváním odpadního tepla elektráren (pro vytápění), snižováním ztrát v rozvodné soustavě, využitím tepelných čerpadel a systémů akumulace energie elektrické (v době odběrového sedla) i sluneční (sluneční kolektory). Preferovat užívání úsporných elektrických spotřebičů, využívání obnovitelných zdrojů a zdrojů spojených s likvidací odpadu (spalovny, bioplyn).

  3. Potlačovat ty systémy výroby, vytápění a dopravy, které nadbytečně narušují kvalitu životního prostředí (znečištění ovzduší, hluk) ekologickými daněmi či poplatky a jejich promítnutím do ceny energie, paliva či výrobku.

Cíle v telekomunikacích, informatice a telematice:

  1. Zajistit spolehlivou telekomunikační síť dostupnou územně (ve stejné míře jako dnes elektrické rozvody) i cenově, a přitom dostatečně kapacitní pro přenosy informací. Telekomunikační sítě se již dnes stávají rozhodující infrastrukturou s obrovským vlivem na investorské zájmy v území, na prosperitu výroby a služeb, i na funkčnost veřejné správy, zajištění zaměstnanosti (teleworking), vzdělávání, účast občanů na veřejné životě, zajištění bezpečnosti osob i majetků atp.

  2. Zajistit rozvoj informačních systémů a nabídek informačních služeb umožňujících občanům přístup k informacím, vazbu na veřejnou správu a vyřizování jejich osobních záležitostí. Informační systémy umožní zdokonalit systém veřejné správy a zajištění služeb pro občany.

Cíle ve vodohospodářství:

  1. Zajistit, aby vodní toky a zdroje pitné vody (mimo studny na soukromých pozemcích) byly výlučně ve vlastnictví veřejného sektoru. Zdroje pitné vody chránit před kontaminací, kontrolovat kvalitu odebírané pitné vody.

  2. Obnovit retenční schopnosti krajiny s cílem snížit riziko povodňových záplav.

  3. Obnovit zanedbané vodovodní a kanalizační systémy. Rozvojem vodovodních a kanalizačních sítí dosáhnout dostupnost této infrastruktury i v menších obcích. Zajistit úsporu pitné vody využíváním užitkové vody například ro průmyslové výroby, kropení zemědělských pozemků a veřejné zeleně, čištění vozovek, mytí vozidel apod.

  4. Zajistit důsledné čištění odpadních vod a tvrdě sankcionovat vypouštění nečištěných odpadních vod do vodotečí. Rozvíjet technologie likvidace čistírenských kalů.

 

Cíle v oblasti odpadů:

  1. Snížit objem odpadů zpoplatněním výrobků s nevratnými a obtížně likvidovatelnými obaly. Stanovit povinnost obyvatel odevzdávat nebezpečný odpad (léky, baterie, zářivky, zbytky barev a laků ap.) k likvidaci - zajistit síť sběren nebezpečného a toxického odpadu.

  2. Vytvořit systémy průmyslového třídění odpadu s navazující recyklací, kompostováním a spalováním.

Cíle v oblasti životního prostředí a územní plánování:

  1. Zajistit ochranu, krajiny, přírody a zeleně s cílem udržení ekologické stability v území, obnovit parky a stromořadí, revitalizovat břehy řek.
  2. Znesnadnit vývoz nezpracovaných přírodních surovin a zakázat prodej ložisek nerostných surovin.
  3. Znevýhodnit zábory zelených ploch a kvalitní zemědělské půdy a naopak zvýhodnit investice do rekonstrukcí nevyužitých objektů a areálů.

  4. Zajistit informovanost občanů o skutečném stavu životního prostředí.

  5. Dosáhnout stavu, že územní plánování bude objektivní disciplinou, která zohlední jak požadavky na rozvoj a využívání území, tak i požadavky na ochranu přírodních a kulturních hodnot.

Nástroje/ zásady (pro realizaci cílů infrastruktury - energetika, telekomunikace, vodohospodářství a odpady -, životního prostředí a územního plánování):

  1. Zrovnoprávnit postavení poskytovatelů telekomunikačních služeb i správců telekomunikačních sítí.
  2. Zrovnoprávnit výrobce a dodavatele energie.
  3. Zajistit, aby technická infrastruktura byla nezcizitelným majetkem veřejného sektoru (státu, regionů a obcí).
  4. Ochranu životního prostředí promítnout do všech zákonů v prevenci i v sankcích.
  5. Postihovat ty, kdo zbytečně obtěžují okolí nadměrným hlukem.

Tato část programových tezí je výsledkem práce ”Programové komise NDA pro Technickou infrastrukturu, dopravu, životní prostředí a územní plánování”, jejíž práce se pod vedením předsedy KAN zúčastnili: Ing. Petr Vychodil (KAN) - náměstek ředitele ROPID, Ing. Jiří Novák (NEZ) - ved. pracovník Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Ing. Jiří Kratochvíl (Pravý Blok) - pracovník Českých drah a Prof. Petr Moos (politicky neorganizován) - děkan Dopravní fakulty ČVUT Praha (bývaly ministr dopravy a spojů ČR). Konečnou redakci provedli Holba + Novák + Kratochvíl v neděli 7.3.1999 v ústředí ČSNS na náměstí Republiky č.7 v Praze 1.

 

PROGRAM ČSNS A SPOLUPRACUJÍCÍCH POLITICKÝCH STRAN

NÁRODNÍ DEMOKRATICKÁ ALIANCE

Program obnovy zemědělsko-potravinářské oblasti

 

Dnešní krize zemědělské prvovýroby je důsledkem nepoměrů při rozdělování finančních prostředků od

prvovýroby přes zpracovatelský průmysl ke koncovému spotřebiteli. Náklady na prvovýrobu, které zahrnují vedle nákupu umělých hnojiv a chemických postřiků také investice do obnovy sklizňové techniky a technologií pro prvotní ošetření a zpracování zemědělských komodit, jsou tak vysoké, že zemědělci prodávají svoje výrobky na hranici rentability. Řešení tohoto stavu vyžaduje důslednou změnu přístupu k zemědělské prvovýrobě, která na jedné straně zajišťuje základní obživu národa a na druhé straně zajišťuje zaměstnanost i ochranu krajiny v řidčeji osídlených venkovských oblastech. Proto je třeba přijmout opatření jak pro ochranu místních a regionálních trhů před levnými potravinářskými dovozy, tak pro podporu zemědělské prvovýroby. Je třeba restrukturalizovat Podpůrnýgaranční rolnický a lesnický fond tak, aby se jeho přímé i nepřímé dotace staly jednoznačně přehlednými, a dále je třeba upravit kompetence a funkčnost Fondu tržní regulace. Oba tyto fondy musí používat nástroje přímých dotací a nepřímé podpory (garance úvěru a dotace úrokové sazby) nejen pro (zpracovatelské) technologie, ale především na nákup techniky a prostředků (včetně chemických) pro prvovýrobu.

K tomu navrhujeme následná opatření:

  1. Zemědělskou politiku podřídit potřebám regionů včetně přímých dotací na prvovýrobu a dotace poskytovat na tržní komodity v souladu s EU, aby nebyla omezována konkurenceschopnost našich výrobců.
  2. Vytvořit podmínky pro rozvoj prvovýroby podporou garančními fondy na úrovni regionu.
  3. Zpracovat a přijmout dlouhodobý program rozvoje venkova, který musí navazovat na potřeby zemědělské prvovýroby, řešit nezaměstnanost, zvláště pracovníků v zemědělské prvovýrobě, podpůrnými programy rozvoje obcí a regionů s přihlédnutím k demografickým a geografickým podmínkám. Doplňkové programy s garancí státu realizovat v součinnosti s obcemi a regionem (agroturistika, dotované chovy, pěstitelské programy atd.).
  4. Hledat a najít řešení pro obnovení konkurence ve zpracovatelském a distribučním systému zemědělských produktů vytvořením podmínek pro vertikální integraci prvovýroby zpracovatelství a distribuce.
  5. Stát musí garantovat odbyt výrobků zemědělské prvovýroby v rozhodujících komoditách systémem pevných smluv na rozsah obhospodařovaných ploch a státem garantovaný odbyt předem určených zemědělských produktů.

  6. Dotační politiku pro vybrané zemědělské produkty zejména při využití umělých hnojiv a chemických prostředků přizpůsobit konkurenčnímu prostředí EU.

  7. Při udělování státních dotací do zemědělské prvovýroby, přímé i nepřímé podpory jak finanční, tak obchodní zajistit informovanost všech zemědělců a dbát na přehlednost těchto aktivit. Agrární komora má právo na přímou informovanost a stane se součástí informačního systému v zemědělství v souladu se zákonem o informacích.
  8. V blízké budoucnosti musí být zřízena komoditní burza zemědělských plodin.
  9. Stát musí podporovat rovný vztah mezi soukromě hospodařícími rolníky (rodinné farmy) a soukromými agropodniky.

  10. V rámci přechodu na jiné specielní výroby zlepšit přístup k informacím o možnostech jiného využití zemědělské půdy a objektů než je tradiční zemědělská výroba např. pěstování specielních plodin pro průmyslovou výrobu (kosmetický průmysl, farmaceutický průmysl, příp. výroba náhradních surovin pro výrobu pohonných hmot).

  11. Systémově podpořit rozvoj ekologického zemědělství jako skutečně dlouhodobé strategie pro přežití českého zemědělství, zejména po připojení k Evropské unii; tato strategie m.j.:

 

  • umožní zvýšit produkci kvalitních potravin (tzv. ”biopotravin”)
  • přispěje ke zlepšení zdravotního stavu obyvatel,
  • kladně ovlivní klimatické poměry,
  • sníží nároky na dopravu
  • povede k energetickým úsporám,
  • omezí znečišťování povrchových a podzemních vod,
  • přispěje k zachování a zvýšení druhové rozmanitosti života a ke snížení vlivů eroze,
  • projeví se kladně na tvorbě krajiny,
  • zvýší počet pracovních míst,
  • přinese společenské uznání rolníkovy práce a její lepší hmotné zajištění,

 

  1. Obnovit výzkum v oboru ekologického zemědělství, zemědělské výroby obnovitelných zdrojů energie a podílu zemědělství a lesnictví na tvorbě a využití krajiny a vytvořit systém poradenství, vycházející z výsledků výzkumu a využívat aktivitu zemědělských poradenských orgánů v řešení problémů zemědělství.
  2. Pro podporu zlepšení životních podmínek na venkově jsou nutné přímé investice státu do infrastruktury venkova (zlepšení dopravní obslužnosti venkova, ekologické stavby).
  3. V kontextu zdravotního programu a programu na ochranu životního prostředí vytvořit systém podpory rozvoje ekologických způsobů hospodaření a výroby ekologicky nezatížených potravin.

  4. Při sbližování podmínek hospodaření v České republice a EU tvrdě hájit národní zájmy a využívat všech forem rozporu a dohadovacích řízení pro ochranu českého zemědělství a potravinářství.
  5. Tyto základního teze přístupu řešení problematiky českého zemědělsko-potravinářského kontextu dopracovávat v reálném čase za účasti všech typů účastníků z celého systému.

ZEMĚDĚLSTVÍ A POTRAVINÁŘSTVÍ

Zemědělské a potravinářské odvětví je v největší krizi od roku 90. Devět roků způsobů ”TRH VYŘEŠÍ VŠE”, se dnes projevuje. Protestují všichni. Chovatelé prasat, skotu, ovcí, řepaři, obilnáři, ovocnáři. Cukrovarnický, mlynárenský, mlékárenský a další potravinový průmysl je před zhroucením.

Zemědělskou a potravinářskou politiku státu vidíme hlavně v tom, aby spotřeba základních potravin byla kryta našimi pěstiteli a chovateli a import snížen na nutné minimum.

Naše strana bude proto vždy prosazovat tuto koncepci:

  • regulace trhu musí spočívat v  kvotacích, které budou stanoveny regionálně podle zpracovatelských a odbytových možností potravinového průmyslu,
  • každý zemědělec musí vědět, jaké množství jeho produkce a za jakou cenu bude prodáno,
  • dotace musí směřovat k prodaným zemědělským komoditám, ne plošně jako doposud. Dotace v sobě zahrnout i fakt dampingových cen ze zemí EV, podle zásady

  1. ZEMĚDĚLSTVÍ MUSÍ BÝT ZAJÍMAVÉ A PERSPEKTIVNÍ PRO MLADÉ LIDI.

  1. VÝROBKY POTRAVINÁŘSKÉHO PRUMYSLU MUSÍ BÝT

CENOVĚ DOSTUPNÉ VŠEM OBYVATELŮM.

 

K tomu budeme prosazovat:

  • úpravu Podpůrného garančního fondu v návaznosti na uvedené změny,
  • úpravu FONDU tržní regulace ze stejných důvodů,
  • snížení daně v zemědělských prvovýrobců minimálně o 50%
  • zavedení daně výrobní pro potravinářský průmysl, který bude zpracovávat importované zemědělské produkty vybraných druhů,
  • zavedení daně z důvodů na výrobky potravinářského charakteru pro dovozce u vybraných druhů, tzv. zkvalitnění potravin u nás budeme prosazovat,
  • přímou kvalitativní selekci zemědělské prvovýroby,
  • preferenci ekologické výroby,
  • přímou kontrolu potravinářské výroby,
  • při skladování potravinářských norem s EU, řešit formou rozporů veškeré změkčování našich platných norem.
  • Nechť je naší zásadou: Zdravé zemědělství = zdravá vesnice a zdraví

spotřebitelé


PROGRAM ČSNS A SPOLUPRACUJÍCÍCH POLITICKÝCH STRAN

NÁRODNÍ DEMOKRATICKÁ ALIANCE

Kulturní a vzdělaný národ

K u l t u r a

Kulturu chápeme jako soubor duchovních a materiálních hodnot, které naše národy vytvořily v průběhu dějin a jež tvoří součást evropského a světového kulturního odkazu. Kulturní dědictví je východiskem pro zachování, další rozvoj a kultivaci duchovních a etických hodnot, materiálních kulturních statků a společenských vztahů, včetně vztahů k životnímu prostředí. Proto považujeme ochranu a rozvoj kulturního bohatství za prioritní záležitost státu.

 

Na předním místě budeme dbát o ochranu národního kulturního odkazu za přímé garance státu a k tomu státem zřizovaných institucí, jako jsou Národní galerie, Národní divadlo, Česká státní knihovna, Česká filharmonie a další. Tyto instituce, jejich majetek ani jeho části jsou neprivatizovatelné a nezcizitelné. Za správu těchto institucí ve veřejném zájmu je odpovědná státní správa a samospráva. Tyto orgány budou ze svých rozpočtů přispívat na udržení sítě muzeí, galerií, knihoven a divadel v regionech. Budou usilovat o to, aby těmto institucím bylo zajištěno vhodné a důstojné prostředí pro jejich činnost.

Úkolem státu, regionu i obce je napomáhat rozvoji kultury. Budeme prosazovat snížení daní z kulturní činnosti a zavedení příspěvků na kulturu ve formě odpočitatelné daňové položky. Umožníme postupné odstátnění kulturních institucí dosud řízených státem, je-li to v zájmu jejich dalšího rozvoje a nehrozí-li v daném případě výprodej národního kulturního dědictví.

Nedílnou součástí rozvoje kultury je sféra tvorby duchovních a uměleckých statků, které vytvářejí především jednotlivci. Stát a kulturní instituce mohou v tomto procesu sehrávat podstatnou, nikoli však dominantní roli. Kultura nesmí být řízena, ale pouze spravována; tržní principy by v rozvoji kultury měly mít pouze omezené použití. Budeme uplatňovat zásadu volného a dobrovolného sdružování umělců podle jejich potřeb a budeme usilovat o zrušení monopolního systému organizací pro šíření uměleckého díla a projevu.

Budeme hájit svobodu tvůrčího projevu s vyloučením mocenských, direktivních a byrokratických zásahů. Svobodné šíření výsledků umělecké činnosti je jedním z předpokladů svobody projevu. Jediným omezením v tomto směru může být zákonná úprava zakazující šíření ideologií propagujících násilí, rasovou a sociální nesnášenlivost.

Otázkou národní spatřujeme především v poloze historického a kulturního odkazu. Proto budeme posilovat kulturní svébytnost národnostních menšin, dbát na dodržování občanské tolerance a podporovat roli církví jako nezastupitelné složky kulturního rozvoje státu. Budeme podporovat živou kontinuitu lidových kulturních specifik regionů a národnostních menšin.

Nedílnou součástí kultury a podmínkou jejího rozvoje je zvyšování vzdělanostní úrovně národa koncipované na principu celoživotního vzdělávání občanů, jejich kvalifikované výchova pro život v občanské společnosti a v globálním světovém prostředí. Budeme preferovat výchovu k národní hrdosti a úctě k tradicím, k respektování práv a svobod osobnosti, ke spravedlnosti a občanské snášenlivosti, k akceptování právních a etických norem jako základní složky kodexu chování, k získání orientace a srovnatelného personálního uplatnění v nadnárodním prostředí .

 

Velký důraz klademe zejména na úroveň školství jako základu pro celoživotního vzdělávání, pro vytváření vztahu k národní kultuře, pro kontinuální proces formování kulturního a morálního profilu osobnosti. V těchto souvislostech budeme usilovat o podstatné zkvalitnění obsahu, prostředků a forem vyučování na všech typech škol. Zpracujeme a zavedeme do vzdělávací soustavy program celoživotního vzdělávání obyvatelstva. Budeme prosazovat prohlubování zákonných opatření na ochranu osobnosti, budeme iniciovat přijetí zákona na morální ochranu mládeže, zákona o trestnosti užití metod psychické manipulace s jednotlivcem i skupinou lidí, novely zákona znemožňujícího distribuci a prodej látek ohrožujících duševní a fyzické zdraví občanů, zejména drog.

K rozvoji kultury patří bezesporu i právo občana na informace. Proto budeme prosazovat pluralitu v oblasti sdělovacích prostředků, budeme podporovat v této oblasti proces privatizace a soukromého podnikání. Veřejné sdělovací prostředky (rozhlas, film, televize, tisk) musí sloužit ke svobodnému šíření informací. Pokud jsou státní, musí k ním mít stejný přístup všechny demokratické politické formace a nesmí být závislé na žádné politické straně. Každá politická strana má právo na vlastní tisk. Tisk politických stran musí být osvobozen od daní, neboť je prostředkem šíření alternativních myšlenek, čímž přispívá k rozvoji demokracie, k vytváření svobodného úsudku jednotlivce a životního stylu celé společnosti.

K prosazení výše uvedených záměrů navrhujeme realizovat tato opatření:

  • více prostředků věnovat na významné umělecké a kulturní projekty, menší částky na provoz institucí,
  • prosadit zvýšení podílu přidělovaných prostředků na ochranu památek z dosaženým hospodářským výsledkům v oblasti cestovního ruchu,
  • zajistit daňové úlevy na podporu regionální kultury, na záchranu památek i uměleckou tvorbu jak u státních, ta i nestátních institucí,
  • stát musí vystupovat jako objednatel tam, kde jde o celospolečenský kulturní zájem
  • požadovat novelu tiskového zákona a ostatních právních norem vymezujících působnost a rozsah vlastnictví sdělovacích prostředků a médií zahraničním kapitálem tak, aby odpovídaly zvyklostem v EU
  • rozhodování o zajištění podpory kultury obcí a měst delegovat na VÚSC, včetně finančního zabezpečení

 

Systém a cíle vzdělávání, školská soustava

Obecná vysoká úroveň kulturnosti, vzdělanosti a příslovečného umu obyvatel ČR jsou strategickou devizou naší země a zřejmě nejvyšší, pokud ne jedinou, zárukou možného bohatství národa, respektive převážné většiny jeho členů v příštích letech.

Tato očekávaná realita je vymezena řadou faktorů. Mezi ně náleží zejména rychlá globalizace světa z hlediska rozhodujících kapitálových a informačních toků, tvorba euroregionu (jako součásti těchto tendencí) a nutnost akceptování jeho základních funkčních principů, především volnému pohybu kapitálu, zboží a pracovní síly a v neposlední řadě respektování reality a vývoje vlastnických vztahů v České republice.

Každý občan má právo na vzdělání. Školský systém musí být koncipován tak, aby umožnil plné rozvinutí všech schopností člověka, poskytl ucelené znalosti a připravil žáka do praxe.

Školskou soustavu chápeme spojitě a provázaně, bez náhlých přechodů mezi jednotlivými stupni. Diferenciace podle jednotlivých směrů a odborností nesmí nastávat předčasně, aby nikdo nebyl vyloučen z možnosti vyššího vzdělání. Škola musí spoluvytvářet osobnosti, nikoli neiniciativní masu. Klademe rovněž důraz na zajištění odpovídajícího školství pro handicapované děti.

Cílem výchovně-vzdělávacího procesu je harmonická osobnost, která ovládá ucelené soubory všeobecných a odborných znalostí a praktických dovedností, jež odpovídají požadavkům na konkurenceschopnost personálu v národním i mezinárodním prostředí, osobnost s osvojeným právním vědomím, přirozeným respektováním právních norem, s přiměřeným sociálním cítěním a jasně vymezenou stupnicí hodnot, s vyhraněným postojem k zachování lidského života a důstojnosti člověka jako nejcennějších a nenahraditelných hodnot lidského bití. Výrazně posílit dimenzi výchovnou a formativní, zejména ty složky procesu které směřující k vyhraněné osobnosti s rozsáhlým nadnárodním kulturním rozhledem, právním vědomím, demokratickým a sociálním cítěním, k osobnosti s patřičným sebevědomím, chováním a vystupováním, sebeúctou, kvalifikovanými postoji, úctou ke spoluobčanům a hodnotám, která respektuje a prosazuje ochranu osobnosti a soukromého majetku. Tyto složky výchovy jednotlivce chceme při hodnocení postavit na úroveň znalostí v odborných předmětech. K tomu je nutné zakotvit ve školních osnovách výchovu k vlastenectví, ochraně lidských práv a svobod, práv a svobod dítěte a k ochraně životního prostředí. Základním dokumentem je Ústava ČR, platný právní řád, mezinárodní úmluvy a dohody.

 

 

K dosažení uvedených cílů je nezbytné přehodnotit dosavadní vzdělávací soustavu zejména z hlediska rozsahu, obsahu, forem a metod vzdělávací činnosti a vytvořit nový systém řízení a kontroly na všech stupních správy státu.

Za prioritní úkoly považujeme:

Zabudovat do systému celoživotní charakter vzdělávání ve všech jeho složkách.

Přehodnotíme dosavadní encyklopedický charakter vzdělávání založený převážně na principu mechanického osvojování poznatků. Považujeme za nezbytné posílit podstatným způsobem aktivizující prvky chápání a osvojování znalostí a dovedností zejména na principech logické myšlení, rozhodování a řešení problémových situací, vlastní tvořivosti, samostatnosti a osobní angažovanosti, ovládání technik získávání, zpracování a vyhodnocování informací.

Ve spolupráci s odbornou praxí zpracovat racionální reorganizaci řízení školské soustavy a účelné rozdělení kompetencí mezi státní a veřejnou správu. Cílem restrukturalizace školské soustavy je omezení byrokratického aparátu MŠMT, přenesení řízení a rozhodování o počtu a statutu škol na VÚSC (případně na jiné regionální celky) včetně financování a ekonomických kompetencí. Obec musí být základním článkem výchovně-vzdělávací soustavy. Vymezením kompetencí pro školské úřady snížit počet zaměstnanců těchto úřadů, posílit kompetence ředitelů škol a školních inspektorů. Ušetřené prostředky použít na zvýšení sociálního statutu učitelů a jejich celospolečenské prestiže. Základním cílem je také snížit feminizaci školství v dlouhodobém programu restrukturalizace soustavy.

Zajistíme, aby základní vzdělávací soustava se skládala ze dvou stupňů (5+4 roky), které budou povinné. Z prvého stupně má žák dvě možnosti a) jednak přejít na osmiletou střední školu, která jej připraví jak na další studium na vysoké škole, tak mu dá i ucelené vědomosti, aby mohl přejít do praxe, b) jednak pokračovat ve školní docházce na druhém stupni základní školy. Po jejím absolvování musí mít nadaní žáci možnost přejít na střední školu, či si doplnit své vzdělání a přípravu do života zpravidla tříletým učebním oborem. Střední školy jsou ukončeny maturitní zkouškou, která je podmínkou pro další studium, odborné učební obory závěrečnou tovaryšskou zkouškou.

Obsahem prvého stupně základní školy musí být základy obecného vzdělání i základy praktických dovedností; při tom je třeba klást důraz na mravní a sociální výchovu, na kladný vztah k přírodě a lidem. Na druhém stupni pak vedle prohlubování základních vědomostí je třeba poskytnout teoretické základy nutné pro praktická povolání v průmyslu, živnostech, obchodu a zemědělství.

Současně se však nesmí zanedbat ani výchova k samostatnému myšlení, demokratickému a sociálnímu cítění včetně základů ekologického a politického rozhledu.

V systému základního školství budeme prosazovat školy zřizované samosprávními orgány. Považujeme za prospěšné zřizování i soukromých škol s právem veřejnosti, zejména v oblasti kultury a umění, které hodláme podporovat. Ve všech případech prosadíme dodržování rámcových osnov, srovnatelné úrovně výsledků vzdělávací činnosti a prostupnost mezi jednotlivými typy škol.

Budeme vytvářet podmínky pro výuku světových jazyků již na prvním stupni základních škol. V rámci vyučování budeme dbát o to, aby žáci získali co nejvíce vědomostí o přírodě, její ochraně i o správném vztahu člověka k přírodě. Mimořádnou pozornost chceme věnovat i mezilidským vztahům a z toho plynoucím základům demokracie.

V systému středního a vyššího odborného vzdělávání se zasadíme o vytvoření závazných standardů pro jednotlivé předměty či skupiny všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů a stanovení náročných kritérií pro přijímání a zakončování studia. Tím vytvořit předpoklad žádoucí diferenciace mezi nadanými a průměrnými žáky, pro přirozenou regulaci volby přípravy na povolání, vytvoření studijních možností zejména pro nadanou část populace. Cílem náročných standardů závěrečných zkoušek je dosáhnout plošné sjednocení úrovně studia na srovnatelných typech škol.

Střední školy jsou školami výběrovými pro žáky, u nichž je předpoklad úspěšného zvládnutí tohoto studia. Jediným kritériem přechodu žáka z prvého stupně základní školy na školu střední jsou jeho školní výsledky na základní škole. Na střední školu lze přejít i z druhého stupně základních škol. Střední školy jsou v zásadě osmileté a jsou zakončeny maturitní zkouškou. Úspěšné složení maturitních zkoušek je nezbytným předpokladem ke studiu na vysoké škole. Střední školství navrhujeme rozdělit takto:

a) gymnázia (humanitní a přírodovědný směr) a reálná gymnázia (smíšený technicko-humanitní směr), poskytující vyšší a širší všeobecné vzdělání s přípravou na studium na vysoké škole,

b) střední průmyslové školy (technický směr), které připravují především pro praktická povolání,

c) obchodní akademie, střední školy ekonomického směru připravující ekonomy a manažery,

d) střední školy profesní (zdravotnické, pedagogické, zemědělské a pod.).

Z každé střední školy, po úspěšných maturitních zkouškách v předepsaných oborech, má student právo se zapsat na vysokou školu. Podmínky k zápisu posluchačů stanovuje děkanát, podle možností příslušné VŠ či fakulty. Vycházíme při tom však ze zásady, že každý má právo dosáhnout podle svých zájmů a schopností nejvyššího stupně vzdělání.

Zachováme odvětvové řízení školství s maximálním podílem veřejných orgánů, aby školství byla záležitost veřejná. Financování se musí dít jednak z rozpočtu ministerstva školství prostřednictvím školských úřadů, jednak z prostředků obcí a dalších zainteresovaných institucí.

Učňovské školství musí metodicky podléhat ministerstvu školství. Zároveň je nutné postupně převádět odpovědnost za výchovu učňů po odborné stránce na hospodářské komory a cechy. S tím souvisí otázka vypracování nové koncepce učňovského školství a jeho financování.

Ve všech typech škol budeme v maximální možné míře podporovat pobyty žáků v zahraničí, zejména výměnným způsobem.

Navrhneme zřízení Pedagogické komory, která by se podílela na zvyšování kvality výuky, napomáhala, případně umožňovala učitelům aktualizaci a doplňování jejich odborných a pedagogických znalostí, předávala svá kvalifikovaná stanoviska k činnosti a programům institucí provádějících vzdělávání učitelů a vyjadřovala svá stanoviska k činnosti státních a samosprávních útvarů inspekce. Zároveň by v případě potřeby hájila zájmy učitele a jeho svobody v případě pokusů o politické či názorové ovlivňování pedagogů ze strany školské správy.

Posoudíme znovu možnosti i účelnost tříletého bakalářského studia na vysokých školách, případně na takových školách, které by toto studium speciálně zajišťovaly.

Zajistíme užší součinnost rodiny a školy, neboť v pravidelném styku mezi rodiči a učiteli vidíme záruku dobré výchovy. Učiníme všechny kroky k posílení role rodiny a obce v procesu vzdělávání.

Prosadíme dodržování ústavních a rovných práv studentů všech typů oprávněných škol bez ohledu na zřizovatele. Prosadíme zavedení přidělování státního příspěvku na vzdělávání oprávněné osoby, kterou je podle Ústavy ČR občan - žák školy. Náročnou a průběžnou kontrolou výsledků vzdělávacího procesu, prováděnou ve vazbě na stanovené standardy, chceme dosáhnout vyřazení ze sítě všech škol, které nebudou dosahovat stanovený standard, či škol, které by mohly mít snahu přijímat ke studiu podprůměrné žáky. Nechceme a nebudeme rozlišovat mezi státními, obecními či soukromými školami.

Zřídíme kvalifikovanou a na rezortním ministerstvu nezávislou školní inspekci na všech typech základních, středních a vysokých škol. Pro základní a střední školství budeme iniciovat vznik regionální školské inspekce. Úkolem státní inspekce bude metodické řízení a unifikace inspekční činnosti v regionech a zajišťování inspekce na vysokých školách. Budeme dbát na důsledné provádění inspekci ve všech typech škol s právem odejmout licenci při neplnění závazně stanovených kritérií.

Žákům i učitelům z oblastí se zhoršeným životním prostředím budeme vytvářet podmínky pro pobyt ve zdravém prostředí (např. školy v přírodě), dotacemi a subvencemi.

Zajistíme, aby nebyly přeplňovány třídy, což je pedagogicky i hygienicky škodlivé. Za optimální počet považujeme 24 žáků na jednu třídu v základní škole a maximálně 30 studentů na střední škole, s možností dělení tříd u vybraných předmětů. Budeme se snažit o postupné přiblížení k tomuto stavu. Zároveň budeme požadovat, aby byla zaručena spolupráce školy s lékařem, který by sledoval individuální zdravotní, tělesný a duševní stav žáků a studentů.

Vytvoříme podmínky pro kvalifikovanou práci učitelů a to jak v oblasti kvalitní odborné přípravy a profesního růstu, tak i v oblasti uznávání a společenského ohodnocení práce. Budeme prosazovat zejména :

  • finanční ohodnocení práce učitele adekvátně k významu jeho práce (minimálně na úrovni platů asistentů zákonodárců).
  • důslednou kontrolu odbornosti, aktuálnosti a účinnosti práce učitele s požadavkem na jeho spoluodpovědnost nejen za odborný, ale také za morální stav mládeže.
  • obnovení prestiže učitelského stavu, včetně opětovného zavedení tzv. definitivy pro pedagogy s určitou délkou praxe a systémů atestací.

Studium musí být v zásadě bezplatné. Na vyšších stupních vzdělávání a na speciálních školách může podle podmínek postupně podíl rodičů a studentů na financování studia narůstat. Je však nepřípustné, aby docházelo ke ztrátám talentů z důvodů sociální tísně nadaných studentů. Budeme proto podporovat vytvoření systémů stipendií i úvěrů za velmi výhodných podmínek pro vysokoškolské studenty.

Podporujeme modernizovaný systém mateřských škol, ve kterých se dítě naučí pohybovat v kolektivu svých druhů a formou her si osvojí čestné a poctivé jednání. Jsme však proti tomu, aby mateřské školy jakýmkoliv způsobem nahrazovaly základní školy. Financování mateřských škol musí jít z prostředků obcí, odpovídajících institucí a rodičů.

 

Zvláštní pozornost chceme věnovat mimoškolní výchově dětí a mládeže, jako důležité součásti výchovy a utváření charakteru. Proto budeme podporovat činnost těch občanských sdružení a institucí, které pracují s dětmi a mládeží v rámci jejich volného času.

Budeme iniciovat legislativní opatření, které upraví oblast mimoškolní výchovy tak, aby byla zabezpečena ochrana zájmu dětí a mládeže. Budeme rovněž podporovat investice do oblasti mimoškolní výchovy, zavádění daňových úlev, vytváření podpůrných fondů a nadací. Investice do této oblasti musí být odpočitatelnou daňovou položkou. Přispívat na tuto činnosti bude rovněž povinností obcí, kterým by měla být určena procentuální částka odvodu z jejich příjmu.

Budeme podporovat všechny mládežnické organizace, ať se bude jednat o skauting, sportovní kluby, či tělovýchovné jednoty a pod.

V celém systému vzdělávání přizpůsobit osnovy přípravě na 21. století- století informačních technologií výukou informatiky, analýzy informací a komunikace v celosvětovém měřítku v co největší možné míře. Zavedení předmětu informatiky a informačních technologií už na 1. stupni ZŠ jako povinného předmětu.

 

 

PROGRAM ČSNS A SPOLUPRACUJÍCÍCH POLITICKÝCH STRAN

NÁRODNÍ DEMOKRATICKÁ ALIANCE

Program bezpečnosti a obrany státu

Hlavní principy vojenskostrategické koncepce obrany České republiky

 

Česká republika a její armáda musí být připravena čelit vojenskému napadení jakkoli silným protivníkem z kteréhokoli směru a za jakýchkoli podmínek zahájení a vedení války s využitím všech možností mezinárodních bezpečnostních struktur a spojenců.

Armáda České republiky může být použita k obraně státu před vnějším vojenským napadením, k udržení či nastolení mezinárodního míru a bezpečnosti ve smyslu závazků vyplývajících pro Českou republiku z Charty OSN z dalších smluvních dokumentů.

 

Hlavním způsobem použití Armády České republiky bude aktivní obrana s cílem odrazit agresi, udržet suverenitu a celistvost státu.

Hlavními principy vojenskostrategické koncepce České republiky jsou:

  • Věrohodnost obrany, která bude pro případného protivníka varováním, že cena agrese bude vyšší než zisk dosažený napadením České republiky.
  • Příprava Armády České republiky na účast v systému kolektivní obrany, jehož vojenskotechnickými podmínkami jsou slučitelnost a její schopnost součinnosti s armádami členských zemí aliančních seskupení demokratických států.
  • Účast armády České republiky v operacích vedených pod záštitou globálních i regionálních organizací kolektivní a kooperativní bezpečnosti v souladu se zahraničněpolitickými zájmy státu.
  • Kontrola zbrojení, jako významný prostředek snížení arzenálu zbraní v Evropě a zvýšení bezpečnosti, který současně umožňuje sledovat vývoj vojenství a včas reagovat na případné nedodržování závazků.
  • Připravenost Armády České republiky kdykoli přejít do vyšších stupňů pohotovosti, vstoupit do ozbrojeného konfliktu a bránit republiku.
  • Spolehlivý mobilizační systém, zahrnující schopnost rychlé mobilizace sil a prostředků Armády České republiky.
  • Schopnost státu přejít organizovaně na válečný systém, válečnou ekonomiku a zajištění chodu státní správy.
  • Vedení války podle předem propracovaných způsobů, forem a metod strategického, operačního a taktického použití Armády České republiky v různých variantách.

Možnosti obrany České republiky jsou limitovány. Při pozemním napadení je Armáda České republiky schopna samostatně odrazit agresi a vést obranu na jednom operačním směru, se současným zabezpečením obrany důležitých objektů pro funkci státu. Při napadení z několika směrů, při velké převaze protivníka nebo při rozpoutání regionálního či globálního konfliktu úspěšnost vlastní obrany vyžaduje, aby Českou republiku podpořili spojenci.

 

TRANSFORMACE ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Probíhající etapa transformace bude v Armádě české republiky ukončena k 31.12.1995. Jejím výsledkem bude snížení počtu stupňů velení, počtů vojsk, výzbroje a techniky, redislokace útvarů s následným snížením počtu posádek, leteckých základen a dalších vojenských objektů.

Ve výstavbě armády po roce 1995 budou uplatněny priority s důrazem na dokončení změn v personální struktuře armády, její profesionalizaci a na kvalitativní změny v případě velitelů, štábů, vojsk a záloh. Bude zdokonalen systém řízení a velení a bude zajištěn přechod na standardy NATO a dosažení interoperability. Zvýší se kvalita a efektivnost logistické podpory.

Ministerstvo obrany v nejkratší možné době zajistí interoperabilitu řídící velitelských orgánů všech stupňů a zavede systém plánování, programování a rozpočtování jako předpoklad transparentnosti a efektivního využívání zdrojů.

Výstavba armády, příprava a výcvik vojsk ve všech druzích bojové činnosti se přizpůsobí standardům platným v NATO. Postupně bude dosaženo kompatibility modernizovaných a nově zaváděných zbraňových systémů s armádami členských států této aliance.

Hlavním cílem další výstavby Armády České republiky je kvalitativní rozvoj profesionální a nestranické armády, konvenčně vyzbrojené, vysoce funkční, připravena k obraně republiky a schopné podílet se na společných operacích mezinárodních mírových sil.

V plném rozsahu se budou využívat zkušenosti ze zasazení jednotek armády do akcí v Perském zálivu a v mírových silách OSN na území bývalé Jugoslávie.

Základem vojenské obrany bude armáda založená na branné povinnosti, s vojenskou základní službou schopná se rozvinout v krátkých lhůtách ve válečné počty. Z hlediska úkolu zachování funkčnosti, udržení standardu s armádami vyspělých evropských států a s ohledem na vývoj vojenskopolitické situace v Evropě bude mírový stav Armády České republiky udržován v rozsahu 0,6 až 0,75 procenta populace, s válečnými počty 3-4krát vyššími.

Armádu České republiky budou tvořit orgány velení, pozemní vojsko, vzdušné síly, logistika, vojenské zpravodajství, vojenské zdravotnictví a vojenská policie.

Pozemní vojsko je rozhodujícím druhem vojska na obranu České republiky. Člení se na síly rychlého nasazení, polní vojsko a vojsko územní obrany.

Vzdušné síly jsou určeny k obraně vzdušného prostoru České republiky a k podpoře bojové činnosti pozemního vojska. Člení se na vojenské letectvo, protiletadlové raketové vojsko a radiotechnické vojsko.

Logistika vytváří systém zabezpečení Armády České republiky. Člení se na armádní logistiku a logistiku vojsk.

Vojenské zpravodajství tvoří vojenská zpravodajská služba a vojenské obranné zpravodajství. Získávají údaje a poznatky k přijetí rozhodnutí k obraně státu a řeší zpravodajskou ochranu.

 

Vojenské zdravotnictví zabezpečuje léčebně-preventivní péči, odsuny raněných a nemocných, hygienicko-protiepidemickou službu, zásobování zdravotnickým materiálem, technikou a léčivy.

Vojenská policie je službou plnící úkoly policejní ochrany Armády České republiky.

PROSTŘEDKY A ZDROJE PRO OBRANU

Bezprostřední naplnění vojenskostrategické koncepce a zabezpečení obrany státu uskutečňují bojové součásti Armády České republiky. Hlavní síly tvoří jedna brigáda rychlého nasazení, sedm mechanizovaných brigád, čtrnáct brigád územní obrany, pět leteckých základen, dvě brigády protiletadlového raketového vojska, tři brigády radiotechnického vojska a další útvary, jednotky a zařízení speciálních druhů vojsk.

K zabezpečení stále připravenosti jsou v trvalé pohotovosti vyčleněny prostředky vojenského zpravodajství, protivzdušné obrany, velení a hotovostní síly.

Obrana České republiky je podmíněna stavem a vývojem potřebných lidských, věcných a finančních zdrojů.

Stav populace v České republice předpokládané vývojové trendy zabezpečují doplňování ozbrojených sil v míru, za stavu ohrožení i za války.

Věcné prostředky zabezpečuje průmyslová základna České republiky. V procesu přezbrojení Armády České republiky bude využito jejích dostupných kapacit pro modernizaci výzbroje i pro novou výrobu. Výše a složení armádních zásob materiálu budou stanoveny na úrovni přibližující se standardu NATO.

Systém hospodářské mobilizace zabezpečuje přednostní zásobování ozbrojených sil, nezbytná opatření a regulační omezení ve státní správě a národním hospodářství, udržování státních hmotných rezerv a tím vytváří podmínky k zajištění počátečního období války a přechod na válečnou výrobu.

Opatření týkající se hospodářské mobilizace a mobilizační infrastruktury jsou již v míru připravována příslušnými orgány státní správy.

Finanční prostředky pro krytí nákladů na obranu zajišťuje státní rozpočet. Důsledná aplikace systému plánování, programování a rozpočtování vede k jejich efektivnímu využití.

ŘÍZENÍ VOJENSKÉ OBRANY STÁTU A VELENÍ ARMÁDĚ ČESKÉ REPUBLIKY

 

Za obranu České republiky odpovídají v rámci svých pravomocí státní orgány. Kompetence státních orgánů stanoví Ústava České republiky a zákony. Hlavní opatření v oblasti obrany řídí vláda.

Použití Armády České republiky v ozbrojeném konfliktu je podmíněno včasným přechodem celého státu na činnost zabezpečující plnění jeho funkce za stavu ohrožení a ve válečném stavu. Všechny orgány státní správy a územněsprávní celky zabezpečí přechod na činnost podle připravených krizových plánů. Ústředním orgánem státní správy na úseku obrany České republiky a řízení Armády České republiky je Ministerstvo obrany, které koordinuje činnost ústředních orgánů, orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro vojenskou obranu.

Orgánem pro velení armádě je Generální štáb Armády České republiky.

ZÁVĚR

Vojenská strategie vychází ze současného poznání vojenské vědy, vnitřní a vnější situace České republiky a zdůrazňuje odhodlání země k obraně své svrchovanosti a územní celistvosti vlastními silami. Bude aktualizována v závislosti na mezinárodněpolitické situaci a ekonomických možnostech státu.

Její naplňování bude podrobeno parlamentní a veřejné kontrole.

V letech 1996 až 2005 půjde v zásadě o dokončení transformace současné armády na armádu, která svou kvalitou bude při podstatně menších počtech mít dostatečnou bojovou hodnotu pro věrohodnou obranu České republiky a bude splňovat vojenská kritéria pro interoperabilitu s armádami NATO a Západoevropské unie a pro vstup České republiky do těchto organizací.

Organizační a personální struktura Armády České republiky, výzbroj, dislokace, moderní metody a technologie zabezpečování obrany umožní pružné a efektivní použití ozbrojených sil pro obranu republiky.

Nová personální struktura založená na sbor poddůstojníků z povolání výrazně ovlivnila rychlost změny v kvalitě armády. Práce poddůstojníků společně s novými metodami práce velitelů a štábů přispěje k omezení nežádoucích jevů v armádě, k lepším vztahům s veřejností a k získání prestiže a nového ducha Armády České republiky.

 

VOJENSKOSTRATEGICKÁ KONCEPCE OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY

PO ROCE 2005

 

V tomto období se zaměříme na vybudování plně profesionální armády v kontextu s trendy vývoje ve státech EU při zachování všech principů vojenskostrategické koncepce, koncepce obrany České republiky v období let 1996-2005.

 

Projekci budování profesionální armády přizpůsobíme koordinaci a kooperaci ozbrojených sil NATO s přihlédnutím k základním cílům strategie aktivní obrany státu s cílem obhájit suverenitu a celistvost státu. Snížením počtu Armády České republiky až na maximální počet 30.000 profesionálních vojáků, zajistit zdroje pro financování profesionální armády. Budování profesionální armády rozložíme do dvou etap. První etapa bude zahájena v roce 2001 a ukončena 2005. V tomto období se soustředíme zejména na přípravu legislativních kroků. Změnu Branného zákona a zákonů souvisejících. Vytvoření útvarů územní obrany jako zabezpečovacích a mobilizačních pracovišť. V době míru budou jedním z pracovišť integrovaného záchranného systému přímo součinnostní s útvary CO. Změnu přípravy a výcviku mobilizačních záloh formou vstupního dvouměsíčního kurzu a pravidelných cvičení. Zavedení specializace mobilizačních záloh.

Období 2005-2009 dokončení transformace, dokončení plné profesionalizace armády.

 

PARADOXY (české?) EKONOMIE a POLITIKY

Pavel Holba,- duben 1999

 

  1. Každý by chtěl vydělávat, ale nikdo nechce dělat

  2. Každý by si chtěl užívat, ale nikdo nechce platit

  3. Každý by chtěl poroučet, ale nikdo nechce poslouchat

  4. Každý by chtěl mít neomezené pravomoci, ale nikdo nechce být za nic zodpovědný

  5. Každý by chtěl do všeho mluvit, ale nikdo nechce, aby mu někdo mluvil do jeho rozhodování

  6. Každý ví, co by se mělo rychle udělat, ale nikdo se práce nechce ujmout a ptá se "proč zrovna já?"

Politika od "Bílé Hory" ke vstupu do NATO

Pavel Holba, 1.3.1999

Český národ (přesněji řečeno jeho aristokratická a měšťanská elita) po Bílé Hoře definitivně ztratil právo rozhodovat o správě svých věcí veřejných. Tím přestal být politickým národem, a stal se etnikem - nestrukturovanou skupinou lidí, kterým zbyla jen vzájemná komunikace ve vlastním jazyce bez možnosti ovlivnit svými výroky správu věcí veřejných. Teprve romantická a osvícenská atmosféra v Evropě na konci 18. století byla přízniva vzniku projektu českého národního obrození, který byl dílem skupiny intelektuálů, z nichž mnozí z počátku znali češtinu hůře než dnešní školáci.

Liberalizace Evropy, která následovala po francouzské revoluci (1789), se prosadila v 19. století postupně i ve Vídni a stala se programem, který dovolil další pokrok v realizaci projektu obrození tím, že umožnil formovat vlastní český politický program, který směřoval k rozšiřování české autonomie ve správě věcí veřejných zdůrazňováním svébytnosti českého národa a jeho kultury - problémy správy státu byly zde posuzovány jen z hlediska výhodnosti pro dosažení širší české autonomie. Sociální demokracie, která tehdy odmítala nacionální politické programy, byla českými politickými vůdci odsuzována jako protinárodní. Národně sociální strana, která spojovala český národní program se sociální otázkou, vděčila za své volební úspěchy národnímu cítění českých dělníků, řemeslníků a intelektuálů.

Světový válečný konflikt 1914 -18 vytvořil šanci pro získání úplné české samostatnosti, která byla dík Masarykovi a jeho druhům využita ke vzniku československého státu. Český politickým programem se stalo vybudování a udržení samostatného státu při respektování humanitního étosu a pravidel parlamentní demokracie. Samostatný stát se stal pro mnohé příležitostí k dosažení dobře placených státních funkcí, jejichž výhodnost byla zvlášť zřejmá v době hospodářské krize. Tyto výhody začaly být chápány jako neoprávněné - dostupné jen příslušníkům českého národa, kteří včas nastoupili do úspěšných politických stran, což vyvolalo na scénu protidemokratické politické síly fašistické, komunistické a nacionálně separatistické.

Tváří v tvář zdánlivým úspěchům a hrozbám okolních států, které měly v čele diktatury, jevil se mnohým parlamentarismus jako obtížná ctnost či zbytečný přepych, a zvláště po smrti Masarykově podpora protidemokratických stran sílila. Pod náporem německé expanze pak česká parlamentní demokracie zcela zkolabovala, a tak éra parlamentní demokracie skončila pro Čechoslováky dříve než česká společnost stačila otevřít vzájemnou rozpravu o tom, jaký způsob správy věcí veřejných je považován za žádoucí a konsensuální. Projekt národního obrození, jehož výsledkem měl být československý politický národ, zůstal při zániku První republiky nedovršen.

Porážkou Hitlerova Německa bylo Československo obnoveno, avšak do projektu národního obrození byl (v průběhu války) dodatečně zařazen požadavek etnického "vyčištění" území státu (vlastně jako odveta za předválečné rozbití Československa německými separatisty), zatímco místo požadavku posílení demokratických mechanismů veřejné správy (stále ještě pod dojmem neúspěchu prvorepublikového parlamentarismu) byl nastolen požadavek "národní jednoty" a "politické stability", který vedl k vytvoření Národní fronty (jako exkluzivního klubu čtyř českých - KSČ, ČSSD, ČSNS, ČSL - a tří slovenských politických stran, které se dohodly na tom, že si budou dělit moc ve státě jen mezi sebe a že zabrání tomu, aby se na této moci podílel kdokoliv další - například Agrární strana, která měla před válkou nejsilnější voličskou podporu) a také k těsné spolupráci s protidemokratickým Stalinovým Sovětským svazem (na věčné časy!). Odmítnutím "překonané ideje čechoslovakismu" bylo odmítnuto i otevření rozpravy o žádoucím způsobu správy věcí veřejných a tedy i program formování československého politického národa.

Toto ochromení demokratických mechanismů uvítali mnozí, kdo se těšili na výhody státních a stranických funkcí i další, kdo uvěřili černobílému obrazu světa, v němž my jsme ti správní a oni - zlí nemají nárok rozhodovat o svém osudu. Avšak komunisté všem předvedli, že oslabení demokratických mechanismů slouží jen zlu. Komunistický teror (metodicky vedený stalinskými sovětskými poradci) decimoval českou národní elitu a v boji o to, kdo bude tím správným, aby rozhodoval o osudu druhých, se nezastavil ani před vlastními stranickými představiteli. Nekomunistické strany Národní fronty byly zevnitř ovládnuty prokomunistickými funkcionáři, kteří respektovali požadavky KSČ a v případě ČSSD dosáhli jejího sloučení s KSČ. Mnozí ze země uprchli v přesvědčení, že vítězství "blbých komunistů" je nepochopitelná historická anomálie, která ve 20. století nemůže dlouho trvat, a proto počítali s brzkým návratem.

Program českého národního obrození byl násilným nástupem komunistů nejen zastaven, ale byla ztracena i velká část jeho výsledků dosažených od dob Havlíčkových. O věcech veřejných rozhodovala, jako politická síla s "vedoucí rolí" ve státě, jen komunistická strana (spojená nesčetnými pevnými vazbami s mocenským centrem v Moskvě), a kdo se chtěl na tomto rozhodování podílet, musel se stát jejím členem. Ostatní strany Národní fronty byly vůči KSČ v roli vazalů - i o obsazení funkcí v orgánech ČSS či ČSL rozhodovaly orgány KSČ.

Pád stalinismu v SSSR vedl v Československu šedesátých let k obnovení nadějí na otevření rozpravy o způsobu správy věcí veřejných. Při první příležitosti se tyto naděje projevily i v řadách komunistů a vyústily do pražského jara 1968, které ukázalo, že v Československu mají ideály svobody a demokracie obrovskou podporu.

 

Vznikly K-231, KAN a obnovovala se ČSSD. ČSS a ČSL získaly spoustu nových mladých členů. To představovalo pro komunisty jednak hrozbu zúčtování za období komunistického teroru (K-231) jednak hrozbu volebního neúspěchu KSČ v případných demokratických volbách. Navíc v KSČ narůstal vliv "progresivistů", kteří měli zájem oslabit podřízenost KSČ vůči Moskvě, a mohli na sjezdu KSČ připravovaném na září 68 obsadit klíčové funkce ve straně. Nic z toho nemohlo moskevské mocenské centrum dopustit, a proto se odvážilo otevřené vojenské invaze a okupace Československa. Tento krok Moskvy, výrazně přispěl k prohlédnutí západoevropských i amerických levicových intelektuálů a ke ztrátě jejich iluzí o komunismu jako naději lidstva a tím vyvolal postupnou změnu ve veřejném mínění západních zemí.

Doba husákovské normalizace, která následovala po sovětském vpádu, byla pro ideu československého politického národa daleko zhoubnější než všechna předchozí pohromy. Každý jedinec byl jednotlivě vystavován demoralizujícímu a ponižujícímu všudypřítomnému nátlaku: "Buď rád, že tě necháme žít, starej se jen o sebe a dělej, co chceme, nebo uvidíš. Jestli nám ale chceš pomoc v nátlaku na ostatní, poskytneme ti i výhody (nebo ti necháme ty, které jiní nemají) a nebudeme tebe a tvé blízké ničit tak, jak bychom při naší neomezené a nekontrolované moci mohli." Každý se snažil zařídit si život co nejdál od korumpujícího a prolhaného prostředí státní správy (samosprávu komunistická ústava nepřipouštěla) svázané s nekontrolovanou stranickou mocí, a komunistická moc to těm, kdo byli ochotni předstírat loyalitu, umožňovala. Umělci a vědci, kteří prokázali nezájem o věci veřejné a ochotu vyhovět moci alespoň předstíráním loajality, měli právo používat výsady, které jiní neměli (například cestovat služebně do ciziny). Mnozí takový úděl odmítli snášet a uprchli do zahraničí s přesvědčením, že pádu komunismu v Čechách se ve svém životě už nedočkají. Jen hrstka statečných "chartistů", chráněná do určité míry svou publicitou v zahraničí (zprostředkovanou posrpnovými emigranty), dávala zřetelně najevo svůj nesouhlas s normalizací a byla ochotna platit za své postoje a činy diskriminací a vězněním.

Naděje na uvolnění normalizačního režimu v Československu se objevily s nástupem Reagana, nehodou v Černobylu a úmrtím Brežněva, a byly dále posilovány s nástupem Gorbačova a jeho perestrojky. Synové komunistických elit viděli v případných politických změnách svou šanci prosadit se proti zasloužilým normalizačním otcům, - tito mladí muži nestáli příliš o komunistickou formu moci, která byla obtížně kapitalizovatelná a rozhodně neumožňovala bezstarostný život v přepychu - ale ani život plnohodnotný a tvořivý. Oslabení sovětského vlivu proto uvítali a podnikli vše, aby patřili k formujícím se "občansko - demokratickým" silám a vytvořili si tak politické zázemí i pro případný pád komunismu.

 

Od roku 1988 docházelo v Praze k jednotlivým veřejným protirežimním manifestacím a formovaly se zárodky nových nekomunistických politických subjektů.

Pád komunismu v Československu v listopadu 1989 byl možná spontánní reakcí na ústup komunistů v sousedních zemích ale není vyloučeno, že byl důmyslně vyvolán komunistickými tajnými službami. Výsledkem byl sametový převrat. Chartisté a další skupinky demokratické opozice operativně vytvořili politické hnutí Občanské fórum (OF), při jehož formování a zajištění územní působnosti bylo využito zkušeností s rozvojem hnutí KAN v roce 1968, avšak pro zajištění větší podpory (a také pro oslabení potenciálního komunistického odporu) byla do OF přijata i řada mladších představitelů padlého komunistického režimu. Ještě v roce 1989 byl komunistickým Federálním shromážděním vypuštěn z Ústavy článek zaručující KSČ "vedoucí úlohu" ve státě a presidentem Československa byl zvolen představitel chartistů Václav Havel. Kooptacemi na začátku roku 1990 byli v parlamentech a v národních výborech nahrazeni "typičtí" režimní komunisté zástupci novým demokratických sil a v červnu proběhly parlamentní volby, které potvrdily výrazně většinovou vůli po odmítnutí komunistického režimu. Podobný byl i výsledek komunálních voleb v listopadu 1990.

V Občanském fóru, jehož autoritami v době jeho vzniku byli chartisté a "předsrpnoví" komunističtí progresivisté z roku 1968, docházelo zhruba od září 1990 k diferenciaci, která vyvrcholila (v létě 1991) vznikem Občanské demokratické strany (ODS), zformované kolem ambiciózního "prognostického" ekonoma Václava Klause, který prosazoval fundamentalistickou variantu "kapitalismu bez přívlastků", která vyhovovala všeobecné snaze bývalých socialistických poddaných (a přisluhujících) distancovat se co nejvýrazněji od opovrhovaného komunistického režimu.

Volby v červnu 1992 ukázaly, že v českých zemích má Klausův fundamentalismus doprovázený "pravicovou rétorikou" významnou podporu, zatímco na Slovensku zvítězil autoritativní Mečiar, který dokázal využít separatistických protičeských a protireformních nálad. To vedlo k rozdělení Československa (31.12. 1992) a mělo za následek, že zákonodárné moci v rozdělené zemi se ujaly druhořadé parlamenty (ČNR a SNR), zatímco řádně zvolení poslanci prvořadého federálního parlamentu byli svých zákonodárných funkcí de facto zbaveni. Otázka formování politického československého národa (která v zápalu odmítání komunismu nebyla v polistopadové době prakticky vůbec diskutována) byla při dělení moci smetena Klausem a Mečiarem definitivně ze stolu.

Rozdělení Československa a vyřazení federálních poslanců z politiky výrazně posílilo mocenskou pozici Klausovy ODS v nově vzniklé České republice.

ODS se svými koaličními spojenci (ODA a KDU-ČSL) vytvořily obdobu předlistopadové Národní fronty (s ODS ve vedoucí roli) a pro správní úředníky nezvyklé demokracii nahradila autorita ODS ztracenou autoritu, kterou dříve měla KSČ. ODS obsazovala svými lidmi funkce ve státní správě a mnozí úředníci, kteří si chtěli zachovat své postavení, vstupovali do ODS tak, jako jejich předchůdci vstupovali po únoru 1948 do KSČ. Ani koaliční strany nepřišly zkrátka, dík koaličním dohodám měly garantován určitý podíl na obsazování míst ve státní správě - například své ministry, kteří vládli nemalými rezortními rozpočty.

ODS ve své kritice poraženého komunistického režimu nezdůrazňovala jeho protidemokratický a násilný charakter, ale odmítala jej jako důsledek zhoubného levicového myšlení, ze kterého se musí český národ (napadený v minulosti socialistickou infekcí) důkladně vyléčit ("Léčba Klausem"). Za levicové myšlení pak ODS považovala vše, co zdržuje na cestě k úspěchu a prosperitě, kterou zaručují jen jedinci schopní postarat se o sebe sami a v ničem nespoléhat na pomocnou ruku státu, jehož roli je třeba co nejvíce oslabit. Novináři, vychovaní socialismem k pochvalnému oslavování vůdců a prosazování jejich ideologií, se předháněli v okřikování všech, kdo pochybovali o správnosti Klausovy cesty anebo připomínali existenci ideálů demokracie a humanismu. Mnoho lidí zvyklých na nesmiřitelný dogmatismus komunismu našlo dobrou náhradu v nesmiřitelném "pravicovém" tržním dogmatismu Klausově.

Avšak Klausův kolega ze socialistické instituce zvané Prognostický ústav - Zeman postavil na odporu proti Klausově asociální rétorice svou kampaň pod praporem ČSSD s heslem "Lidskost proti sobectví". Ta přinesla ČSSD v červnových parlamentních volbách 1996 tolik hlasů, že pravicové "národní frontě" pod vedením ODS zbyl ve sněmovně jen těsně nadpoloviční počet hlasů. Takové nepohodlné vládnutí vedlo postupně k rozporům uvnitř "pravicové národní fronty" i uvnitř vedení ODS a tyto rozpory se stupňovaly úměrně nepříznivosti zpráv o stále se zhoršujících ekonomických výsledcích republiky.

Spřátelené pravicové strany (ODA a KDU-ČSL) nelibě nesly, že ODS posiluje svůj vliv na pravicové voliče na jejich úkor, a mnozí poslanci ODS těžce nesli Klausovu pánovitou poroučivost a přezíravost. Poté co média skandalizovala pochybný způsob financování ODS skrze fiktivní sponzory, došlo k pádu Klausovy vlády, rozpadu vládní koalice a zejména k rozpadu ODS, z níž se pod vedením části představitelů a poslanců ODS, nešťastných z Klausovy samolibosti a bohorovnosti, odštěpila, jako nový politický subjekt, Unie svobody. Po dohodě politických stran rozhodla sněmovna o vyhlášení předčasných sněmovních voleb na červen 1998 a do té doby (na půl roku) byla jmenována poloúřednická vláda bankovního odborníka Tošovského.

 

Výsledky předčasných voleb 1998 mocenskou patovou situaci v ČR nevyřešily. ODA oslabená rozpadem, který následoval po skandálu s jejím financováním, vypadla ze hry o voličské hlasy, zato Klausovi se bombastickou kampaní a strašením z návratu komunismu podařilo získat dost hlasů na to, aby jeho ODS zůstala nejsilnější z "pravicových" stran, čímž získal pozici, kterou potřeboval, aby mohl potrestat "zradu" svých bývalých soudruhů z ODS (nyní US) a spojenců z "pravicové národní fronty" (KDU-ČSL) neochotou k vytvoření pravicové koalice a naopak nabídnutím "opoziční smlouvy" vítězné "levicové" Zemanově ČSSD. ODS svou opoziční smlouvou umožnila vládnout svému "levicovému nepříteli", proti kterému před volbami "mobilisovala". Smlouva zajistila ODS určitý podíl na moci a tím částečně ochránila členy ODS ve státních funkcích před očekávaným "křeslotřesením". Česká politika zažila poprvé demokratické vystřídání demokratické koalice demokratickou opozicí. Od polistopadové negace komunismu dospěla česká politika v roce 1998 k negaci klausismu, ale obratnému Klausovi se podařilo, že tuto negaci může sám držet na uzdě prostřednictvím opoziční smlouvy.

 

V březnu 1999, kdy se Česká republika stává členem Severoatlantické aliance (NATO) a kdy začíná poslední fáze přípravy na vstup ČR do Evropské unie, nalézá se česká veřejná správa ve stavu sotva chvalitebném. Stává se stále obecněji zřejmým, že oněch deset let od pádu komunismu využili postkomunističtí čeští politici spíše k dosažení osobních mocenských a hospodářských pozic než k zavedení demokratických a účelných principů ve veřejné správě. Děravá legislativa, rozkrádání národního majetku, rozsáhlá kriminalita a korupce naznačují, že pád komunismu posloužil spíše k naplňování socialistického programu pod heslem "kdo nekrade, okrádá rodinu" nežli k vytvoření spolehlivých základů pro prosperující demokratický český stát.


ČSNS Česká strana národně sociální

ústřední sekretariát

nám. Republiky 7, 111 49 Praha 1

tel: 02-24225406, 02-21618905, fax: 02-24226626


 

Stanovisko České strany národně sociální a Národní demokratické aliance k Dřevíčské výzvě

 

S velkým zájmem jsme zaregistrovali uveřejnění tzv. Dřevíčské výzvy, která byla prezentována jako dokument představitelů ekonomické, finanční a podnikatelské sféry s titulkem "Jak oživit českou ekonomiku".

Musíme konstatovat, že nás potěšila diskuse kolem tohoto dokumentu, jak v médiích, tak v odborné i laické veřejnosti. Konečně se dostalo prostoru zásadám, rozborům a návrhům, které byli publikovány ve volebním programu ČSNS i jiných neparlamentních stran ve volbách 1998.

Protože z parlamentních i vládních míst kromě neustálého politického hašteření nevyšlo jediné koncepční řešení současné stagnace hospodářství České republiky a mravného úpadku české společnosti, Česká strana národně sociální a Národní demokratická aliance

oceňuje a vítá "Dřevíčskou výzvu"

jako první reflexi návrhů ČSNS a NDA, byť málo konkrétní. Většinou vyřčených názorů a návrhů lze nejen souhlasit, ale také je podpořit, k několika bodům "Výzvy" však zastáváme odlišné stanovisko.

Jedním z bodů, s kterým nesouhlasíme je vytvoření tzv. manažerského systému ve státní správě. Dle našeho názoru je efektivnější zavedení "definitivy" v Zákonu o státní službě při stanovení jasných, v personální oblasti nezneužitelných pravidel (délka praxe, kvalifikační předpoklady atd.) Manažerské smlouvy s podřízenými v prostředí České republiky při nefungování státní personální politiky, obsazování míst známými, příbuznými a příznivci pol. stran jsou velice diskutabilní a nebezpečné. Etika chování vedoucích pracovníků státní správy, včetně vlády, při obsazování funkcí zcela vymřela a náprava tohoto stavu je otázkou výměny politiků a vlády ze slušnější. Nestane-li se tak, pak je změna otázkou generací.

Naším cílem je ale sjednotit veškeré formy úsilí o nápravu české ekonomiky a společnosti, proto vítáme dialog s autory Dřevíčské výzvy a vyzýváme vedení Vysoké školy ekonomické v Praze a vedení Hospodářských novin k uskutečnění konference ekonomů a politiků s cílem projednat a navrhnout konkrétní radikální a účinné kroky k řešení krize cestou standardních metod pluralitní demokracie bez experimentů s úřednickými vládami nebo opozičními smlouvami.

V Praze dne 12. dubna 1999 JUDr. Jan Šula

předseda strany

 

NÁRODNÍ DEMOKRATICKÁ ALIANCE

Stanovisko k poměrům v českém hospodářství

Česká hospodářská situace je již léta charakterizována sklonem ke snižování podnikatelských aktivit, prohlubováním stavu podkapitalizace, nevymahatelností práva, nepřehledností daňové legislativy, vysokou mírou výdajů rozpočtové sféry, nedostatkem politické vůle ke změně námi jmenovaných i dalších příčin brzdících hospodářské aktivity.

Z tohoto pohledu respektujeme názor renomovaných osobností podepsaných pod tzv. Dřevíčskou výzvou. Vyjadřujeme ovšem politování nad tím, že česká parlamentní politická reprezentace nenachází společnou vůli odstranit překážky hospodářského růstu. Důkaz o škodlivosti mocenského přístupu k řešení nezdravých poměrů dal sjezd vládní strany. Nazvali jej sjezdem radosti. Radují se z toho, že vládnou. To uráží občanskou společnost. Její život je čím dále více ohrožován nízkým výkonem ekonomiky, nezaměstnanosti, neřešením dlouhodobých stabilizačních faktorů jako jsou penzijní a zdravotní pojištění, včetně tvorby dlouhodobých kapitálových zdrojů a ve svých důsledcích vytvářením ovzduší obav z budoucnosti. Země a její lidé žijí v nejistotě - vládní strana se raduje. Parlamentní opozice ji tu radost z moci, práva nakládat s bohatstvím země dopřává, neb si myslí, že si myje ruce. Rozhodující díl viny padne na vládu. To jistě. Klademe povinnou otázku: co je smyslem politiky? Politická moc nebo správa věcí společných ku prospěchu obecnému? Je to téma k přemýšlení před každou volbou.